Sama doma

Záznam chatu z pátku 13. února

Irma: „Dobrý den, myslíte si, že je v pořádku mít o 19 let mladšího partnera? Děkuji za odpověď.“

Mgr. Vladimíra Rášová: „Ptáte se, jestli je to v pořádku? Každý z nás má tu normu nastavenou jinak. Jediné na co je potřeba si dát pozor nebo si spíše si uvědomit fakt, že to časové rozpětí mezi vámi je větší a spíše se připravit na to, že mohou být rozdíly ve věku kamarádů, lidí okolo a názorů. Ale každopádně nejdůležitější je za mne to, že se máte upřímně rádi a s tím ostatním se dá vždy pracovat, když oba chtějí. Držím palce, ať Vám to ve vztahu klape, co lépe:)a kdyby jste potřebovali podporu, jsem tu pro vás!“

Sylva: „Dobrý den, jak nejúčinněji bojovat s pomluvami, které se v práci šíří rychlostí blesku a bohužel se jim nikde nevyhneme. Fakt nechápu tu českou náturu...Když pomůžu kolegyni s úkolem ( ona to špatně pochopí) a pak za dveřmi slyším, jak mě s druhou kolegyní za dveřmi pomlouvá?“

Mgr. Vladimíra Rášová: „Rozumím. Je to určitě náročné. Každopádně v rámci supervizí i interaktivních workshopů zaměřené na vztahy se zaměřujeme na problematické prostředí a s tímto pracujeme. Chce to jít opravdu do hloubky a to i s jednotlivci, tak i s celým týmem. Co se týče konkrétně pro vás, tak mne napadlo, je to spíše ale inspirace pro vedení. Jmenuje se to mlčenlivost, dohoda o mlčenlivosti, která se využívá právě při těchto případech a může uklidnit situaci a uchopit se více komplexněji. Každopádně je to zcela individuální, každý tým se projevuje jinak a jsou zde jiné možnosti. PS: Každopádně všude může být něco. Čím více lidí, tím je to složitější. Ale dá se na tom pracovat. Kdyby jste chtěli, ozvěte se a zkusíme pro vás najít řešení. Ať se daří!“

helena: „Dobrý den, jak se v mém věku 40 neurážet ? chci věci přecházet a ne si je vzít k srdci, (urazit se), ale s tím člověkem přerušim kontakt. přitom je to asi dnes běžné lhát a pomlouvat. nepřijde vám to dětinské? děkuji moc.“

Mgr. Vladimíra Rášová: „Dobrý den. Rozumím. Každopádně urážlivost vnímám jako pocit nejistoty a víry sama v sebe. Je to o tom, jak moc si věříte a jak moc lidi pouštíte k sobě. Doporučuji zaměřit se na své sebevědomí, techniky na zklidnění a smíření se s tím, že nad ostatními nemůžeme mít žádnou moc a a uvědomění si, že druhé nemůžeme ovlivnit. Pomluvy jsou, byly a budou, jde o to, jak moc si je pustíte k tělu. Dá se to ale časem naučit, kdyby jste chtěla, ráda s tímto tématem pomohu. Držte se!“

Iva: „dobrý den, jsem dospělá ale mám strach z lidí, pořád se bojím, že mě sledují, kontrolují, jak vypadám hlavně, samozřejmě i co řeknu. prosím jak se toho zbavit. děkuji moc, je mi 31“

Mgr. Vladimíra Rášová: „Dobrý den. Jak to takto píšete, vnímám z toho vnitřní trauma, které mohlo být vyvoláno v dětství a v minulosti. Také z toho cítím, menší sebevědomí a víru sama v sebe. Využívám i nástroje jako je regresní terapie, která jde do minulosti a přináší vnitřní úlevu. Je to na delší povídání, každopádně kdyby si Vás to zavolalo, ozvěte se mi a najdeme společně řešení. Věřím, že se s tím dá pracovat, když člověk opravdu chce. Držím palce!“

lenka: „hezký den, nemám ráda lidi ale přesto se cítím osamělá. lidi mi hodně ublížili, už ve školce, šikana apod. nikomu nevěřím. poradíte ? děkuji“

Mgr. Vladimíra Rášová: „Dobrý den. Rozumím a cítím z vás velkou křivdu a bolest. Máte to pravděpodobně uložené hluboko ve vašem podvědomí a to vám nedovolí jít dál. Je to tzv. skryté trauma, které vás vnitřně hodně zasáhlo. Je to na delší povídání, každopádně kdyby jste chtěla, můžeme se na to podívat více do hloubky. Také tam vnímám velkou nedůvěru v lidi a život jako takový. Je toho více. Ale dá se s tím určičě pracovat. Držte se!“

Markéta Hudečková: „Dobrý den, Mám dvě holčičky (4 a 1,5let) manžela. Já s manželem jsme jinak vychovávaní, máme každý jiné priority v soužití, komunikaci, výchově. Z 80 procent se shodneme všechno klape jsme rodina, která si stojí za svým. Pomáháme si. Ale když přijde těch 20 procent, je to velký problém. Mě to hodně psychicky ubližuje a manžel se myslí, že nic nedělá špatně a je pan dokonalý, vše špatné vyplývá ze mě. Nikdy se neomluví, neuzná chybu. Jsem z toho vyčerpaná, potřebuji pochválit, docenit a sem tam být jen jeho. Manžel čeká až situace vyprchá, přejde to a dělá jakoby nic. Nevím, jak se k tomu postavit, nedokážu to hodit za hlavu a dělat že nic a omluvu nebo promluvu také nemohu očekávat. Děkuji za odpověď“

Mgr. Vladimíra Rášová: „Dobrý den. Ano. To je v dlouhodobém vztahu zcela normální. Vyprchá ta zamilovanost, běžné doteky během dne a mnohdy i laskavost. Muži to mají jinak. Sama z vlastní zkušenosti vím, že je to o tom, nemít velká očekávání, ale spíše se zaměřit na sebe, na to, co vám dělá dobře a také pochválit sama sebe. Co ještě doporučuji to s manželem sdílet a říci, jak by jste to chtěla. Muži si ale spoustu věcí neuvědomují a nevnímají tak, jak ženy. Je to na delší povídání, každopádně nevzdávejte se, a 80 procent je moc pěkné skore! Na to buďte fakt pyšná. Nikdy není vše úplně dokonalé, to nás ale dělá právě lidmi. Kdyby jste potřebovala podporu, můžete se ozvat. Ráda vás provedu procesem, jak si to tak nezabírat. Držte se !“

nikola: „dobrý den, proč si my ženy tak ubližujeme a pomlouváme se a muži to vůbec neřeší?“

Mgr. Vladimíra Rášová: „Myslím si, že tomu není úplně tak. I muži to dokáží...každopádně co mne u vás napadlo hned, tak je možná doporučení, nezabírat si pomluvy sama na sebe. Rozumím, že to může být někdy hodně těžké...Já sama za sebe vnímám pomluvu trošku jinak. Lidé pomlouvají proto, že ten druhý má něco, co oni sami nemají a chtěli by to mít. Např. Žena pomlouvá druhou ženu, jak je hubená a moc namalovaná, ale právě tady může být ten pravý důvod to, že sama žena není spokojena se svojí váhou a neumí se líčit tak, jak druhá žena. Co doporučuji je si pomluvy nezabírat, hlavně sami na sebe. A možná ještě uvědomění si, že pokud se tím budeme déle zabývat, k ničemu to není, zůstáváme v nízkých energiích a to většina z nás nechce. Existují ale různé techniky, které napomáhají k tomu, aby jste si je nezabírala sama na sebe. Pokud by si vás to zavolalo, můžete se mi ozvat. Ráda s vámi proberu další možná řešení. Opatrujte se!“

Eva: „doporučujete alkohol jako lék? protože se člověk uvolní a i vybrečí z traumat...“

Mgr. Vladimíra Rášová: „Ani jedno, ani druhé. Každopádně ano, může se spustit vlna emocí...Co ale doporučuji na uvolnění traumat je sdílení nebo např. sport, pohyb či fyzickou námahu - ta krásné uvolňuje endorfiny a duši i tělu se uleví. Já sama za sebe neberu léky a alkohol si dám pár krát ročně jedno pivko. Nepotřebuji to, ale filtruji to právě fyzickou námahou a když mám krizi, tak vyhledám odborníka, na dané téma. Kdyby si vás to zavolalo, můžeme se domluvit. S klienty pracuji i hodně do hloubky a poté přichází uvolnění. Držím palce a opatrujte se!“

denisa: „Myslíte, že jsou ženy z Venuše a muži z Marsu?“

Mgr. Vladimíra Rášová: „Něco na tom bude. I kniha s tímto názvem již existuje...každopádně muži a ženy mají zcela jiné vnímání a spoustu věcí vidí úplně jinak.:)“

Hana: „Dobrý den chtěla bych se vás zeptat máme syna a ten chodí se slečnou je teda z rozvedený rodiny a vypadá to že do jejich vztahu mluví babička u nás je vše v pohodě syn je s toho špatný co udělá je špatně nevíme co dělat děkuji za odpověď“

Mgr. Vladimíra Rášová: „Rozumím. To musí být pro syna hodně těžké. Tam je jediné co mne u vás nyní teď napadlo je, ať si to tak nezabírá, protože babička se bohužel už nezmění. Zaměřit se na to, aby se jí nenechal tak ovlivňovat. Může to být těžké, ale dá se s tím pracovat. Kdyby si ho to zavolalo, ať se mi ozve, můžeme se na to podívat spolu. Opatrujte se§“

Hanka: „Hezký den,rok sama pečuji o tatínka ve 4 stupni závislosti.Sestra je 300 km.Jsem na to sama,o charitě nechce ani slyšet.Jak mám odpočívat.Dekuji.S pozdravem Hanka“

Mgr. Vladimíra Rášová: „To je hodně těžké odpovědět takto narychlo. Zkuste se porozhlédnout kolem sebe, jaké řešení by bylo pro vás přijatelné. To, že do toho vtáhnete další lidi není selhání, ale ve vašem případě nutnost. Kdyby jste to chtěla probrat, ráda se vám budu věnovat. Opatrujte se:“

Pavel: „Dobrý den. No možná bychom mohli trochu zavzpomínat na mládí. Ja jsem ze školy 25 let a pamatuji přesně dobu, kdy někdo přišel před kolektiv a chtěl s ním "interagovat" a všichni mlčely a koukaly jeden na druhého. Nikdo se nechtěl před kolektivem "ztrapnit", vždycky jsem byl jediný, protože mi byl obraz v očích ostatních jedno. Telefony taky nezvedám, zvlášť neznámé. Vždy chtějí něco řešit, dost často zásadního a v dnešní době různých podvodníku odmítám na něco reagovat bez přípravy proti připravenému. Osobně to není problém a když něco nedomyslím nebo špatně domluvím, vždy vím že ten člověk sedí tam co jsem ho nechal a můžu se za ním vrátit a vím s kým sem mluvil. Jenom sociální sítě to rozhodně nedělají, ty jsou pro mne sprosté slovo.“

Mgr. Vladimíra Rášová: „Moc hezky jste to napsal. Ať se daří!“

ANTIH: „Do vztahů patří podle mne 2 věci - morálka a humor.“

Mgr. Vladimíra Rášová: „Ano. Morálka a humor je fajn. Za mne je to upřímnost, ohleduplnost a podpora:)“