Sama doma

Záznam chatu z pátku 25. října

ANTIMONY: „Jste mimo to, že jste koučka i mentorka, lektorka a životní průvodkyně, jak se liší koučka od mentorky, lektorky a životní průvodkyně?“

Hana Adamíková: „Dobrý den, kouč je člověk, který klientovi klade otázky a vede ho k předem stanovenému cíli. Mentoring spočívá ve sdílení životních zkušeností mentora. Jako lektorka připravuji školení a workshopy pro firmy a veřejnost. Životní průvodkyní je pak míněno, že klienty provázím životními situacemi (např. rozvod, rozchod, práce s vnitřním potenciálem) a používám kombinaci technik. Se srdečným pozdravem, Hana Adamíková“

ŠÁRKA: „Dobrý den, Moc Vás zdravím. Procházím také těžkým onkologickym onemocněním v 3.stupni. Nekdy si dokážu povídat o mém onemocnění otevřené a někdy mám stavy, kdy jsem brzradná a mám strašný strach. Touto nemocí si procházím už třetím rokem. Bojím se kontaktovat stejně nemocné asi z důvodu, že by to někdo z nás prohrál a mi to vzalo naději. Budu nadále bojovat. Mám obrovskou vůli žít.“

Hana Adamíková: „Dobrý den, Šárko. Moc Vám držím palce a posílám vlnu síly a podpory. Vy sama nejlépe víte, co potřebuje a chtěla bych Vás tímto podpořit, abyste svůj vnitřní hlas následovala. Chápu, že je těžké nechat se takzvaně vykolejit jinými příběhy. Třeba právě Vám pomůže být v kontaktu s těmi, kteří onemocněním prošli a naopak je ještě více posílilo. Se srdečným pozdravem, Hanka Adamíková“

ANTIH: „Jaký je nejlepší životní styl z hlediska koučky?“

Hana Adamíková: „Dobrý den, z mého pohledu je důležitý spánek, pohyb, přirozená a vyvážená strava, čistá hlava, hezké vztahy a životní naplnění (práce, koníček, jednoduše cokoli, co vám dělá radost). Se srdečným pozdravem, Hanka Adamíková“

ANTI: „Jaká jste koučka?“

Hana Adamíková: „Dobrý den, empatická a vnímavá. Taky srdečná a s upřímným přáním přivést člověka k předem stanovenému cíli. Hana Adamíková“

ANTIH: „Čemu se jako koučka věnujete?“

Hana Adamíková: „Dobrý den, věnuji se převážně tématům sebedůvěry, sebevědomí, prací s emocemi a také rehabilitaci po rozvodu či rozchodu. Také pracuji s vnitřním potenciálem člověka - tedy jak naplnit své niterné touhy a překonávat limitující myšlenková přesvědčení. Se srdečným pozdravem, Hana Adamíková“

Eva: „Dobrý den p. Hano, děkuji za Vaše informace a krásné povídání. Chci jen napsat, že nemocniční psycholog není automaticky v každé nemocnici nabízen k pacientovi s těžkou diagnozou. Manželovi na JIPce byla sedělena diagnoza rakovina slinivky. Po 14 dnech přeložen na oddělení, kde měsíc ležel. Psychicky byl na tom hodně špatně a vlastně celá rodina. I když jsme několikrát žádali během hospitalizace (snad co 2-3 den) psychologa nebo psychiatra, bylo nám sděleno, že je zaneprázdněn. Jelikož byl tak zesláblý, že nebyl schopný ani chodit, posadit se apod., kdy jsme prosili o rehabil. pracovnici, tak nám bylo sděleno, že je drahá ....Budu jmenovat přímo nemocnici Třinec Sosna. Třeba to pomůže zlepšit postoj k pacientům. Prožíváme lepší a horší dny a hlavně bojujeme. A takových lidí, jako jste vy, je opravdu málo. Děkuji za Vaši práci a přeji hodně krásných dní a sil k Vaši "práci". Je vidět, že to děláte od srdíčka.“

Hana Adamíková: „Dobrý den, paní Evo, velmi s Vámi soucítím. Osobně jsem se setkala s pacientkami, které jakoukoli odbornou pomoc odmítaly se slovy: "Já nikomu nic říkat nebudu. Zvládnu to sama." Pochopitelně respektuji, že každý člověk je individuální a potřebuje jiný přístup. Nicméně jsem chtěla informovat a inspirovat, že může být velmi přínosné se na někoho zvenku obrátit. Ještě mě napadá, zda jste nezkoušeli kontaktovat nějakou nadaci, která by Vaší rodině mohla nabídnout psychologickou pomoc. Konkrétně v Ostravě Vítkovicích je kavárna, která se jmenuje tuším Centrum života a právě tam mají kontakty na erudované osoby. Moc Vám Všem držím palce. Se srdečným pozdravem, Hana Adamíková“

Hanka: „Dobrý den, mám dotaz , se svým mužem jsem čtyřicet let, ale náš vztah je ve stavu, že si nemáme co říci, a žijeme tak nějak vedle sebe, ne spolu. Velice špatně to nesu , před pěti lety mi byla zjištěna histaminová intolerance, před třemi lety cukrovka. Domnívám se, že je to jedna z věcí, jak jsem ve vztahu nešťastná. Obávám se, že další nemoci přijdou. Ze vztahu nemohu odejít, nemám podporu rodiny ani peníze. Co s tím.“

Hana Adamíková: „Dobrý den, Hani, z toho, co popisujete, se zdá, že Vaše tělo somatizuje nahromaděné napětí. Doporučila bych pracovat právě s napětím. Ve chvíli, kdy člověk začne postupně uvolňovat emoce, často dochází k tomu, že začne žít víc v souladu sám se sebou. Kdybych byla na Vašem místě, zeptala bych se sama sebe: "Co mi mé tělo říká?" a následně bych pokračovala otázkou: "Co mohu udělat dnes, abych se v životě cítila lépe." Může se jednat o zdánlivé maličkosti, nicméně v dlouhodobém hledisku se začnete vědomě soustředit na pozitivní impulzy. Zkuste měsíc praktikovat a uvidíte, jak se budete cítit. Více praktických technik pak popisuji v knize "Uzdravte své sebevědomí. Cestka k vaší sebelásce." Se srdečným pozdravem, Hana Adamíková“