Sama doma

Záznam chatu z pátku 29. listopadu 2024

Marie: „Moc Vás zdravím Petře! Všimla jsem si, že rozhovor s paní prof. Annou Hogenovou, na kterém jste pár let pracoval, je již na světě. Moc Vám za něj děkuji! Kterou z myšlenek paní Aničky máte Vy osobně rád? A jaký projekt nyní plánujete? Moc se těším na osobní setkání. Marie z Orlických hor :)“

Petr Horký: „Dobrý den Marie! celý seminář pro socrato.cz jsme dělali 4 roky, což je velmi dlouhá doba, takže i těch témat byla spousta. Ale asi bych vybral jednu myšlenku, která s emi moc líbí - a sice přijít na to, kým nemohu nebýt. Zjistit, co je ve mne tak zásadní součástí mne samého, že ji nemohu popřít, nemohu se jí zbavit, je prostě neoddělitelnou součástí mne samotného..a další spousta už je v semináři...“

Eliška: „Dobrý den, pane Horký, zajímá mě, která země vás zatím nejvíce uchvátila a proč? Děkuji!“

Petr Horký: „Grónsko, Mongolsko, Srí lanka. V Evropě Skandinávie, hlavně asi Norsko. Jet o hodně dáno tím, kolik tam mám přátel, že se tam setkám s divočinou, se svobodnou, nespoutanou Zemí...“

Linda: „Dobrý den, kde na jiném kontinentě se žije podobně jako v Evropě ? Děkuji. L“

Petr Horký: „V Kanadě v Severní Americe, na Novém Zélandu, v Austrálii...ale pro někoho docela překvapivě třeba i v Chile v Jižní Americe...“

Jana M: „Dobrý den, jak vzpomínáte na Oázu, kterou jste uváděl s Evou Machourkovou? Nebo na Hip, hap, hop či Pyramidu?“

Petr Horký: „To víte, že ano! Oázu jsem měl moc rád, Hip Hap Hop mne zas naučilo základy moderátorského řemesla. A moc rád vzpomínám na lidi, kteří se mnou v mých úplných začátcích byli - třeba i dneska ve vysílání Sama doma jsou kameramani Pepa Víšek a Pavel Otevřel, kteří byli u toho, když jsme ještě byl úplné moderátorské nemluvně!“

Monika: „Dobrý den,pane Petře jaký je ten portál, přišla jsem až teď a vždycky Vaše vyprávění ráda poslouchám.Děkuji ,buďte zdráv“

Petr Horký: „Dobrý den Moniko, koukněte na můj youtube kanál www.youtube.com/petrhorky anebo právě přímo na ty moje semináře na socrato.cz“

Jitka: „Dobrý den pane Petře. V kolika letech jste si začal uvědomovat vás zájem o cestování? A jaké jazyky ovládáte? Děkuji. Ať se Vám dari“

Petr Horký: „...už jako malý kluk, snad v pěti letech! Tehdy jsem říkal (ještě za komunistů), že dojdu na severní a jižní pól, že objevím potopené lodě a že se budu spouštět do objevených hrobek v Egyptě! Všichni se spíš usmívali, hladili mne po vlasech a říkali takové to: to víš že ano, Petříčku... A vidíte, všechno se to stalo a pořád se to děje! Hovořím anglicky, rusky, španělsky“

Eva: „Zdravím, Petře. Kdy se mužeme těšit na další vaše Nedělní dobré ráno? A plánujete vyprávěcí promítací akce z Antarktidy pro veřejnost? Ať se daří! Eva z jižních Čech“

Petr Horký: „Dobrý den Evo, další Dobré ráno na Čro Dvojce mám na Štědrý den 24.12! S Antarktidou a dalšími polárními (i jinými expedicemi) jezdím po přednáškách po celé republice, kam mne pozvou. V nejbližší době budu teď myslím 3.12. v Knihovně na Vsetíně! Průběžné informace dávám na svůj web www.petrhorky.cz Tak se těším někde na přednášce na setkání!“

Veronika: „Dobrý den, chtěla jsem se prosím zeptat, jak dopadla Vaše úmluva s Ivou Bendovou, že ji připravíte na polárnici :-) ráda Vás poslouchám na Dvojce. Přeji krásný advent a spoustu dalších cestovatelských zážitků.“

Petr Horký: „Správná otázka! S Ivou se na toto téma průběžně bavíme a ona na sobě pracuje...zatím máme první cíl, abych ji připravil na výpravu za polární září...a kdoví, třeba se pak vydá i vyloženě na polární putování - třeba na polární nocovačku, kterou pořádám každý rok, letos asi bude v únoru na Jizerce, podrobnosti případně na fcb stránce Svaz českých polárníků“

Vladimíra: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat,jak řešíte případně zdravotní obtíže na vašich cestách? Děkuji a přeji pěkný den!“

Petr Horký: „...jak se dá...léky s sebou, očkování, prevence...a hlavně se zas tak moc neprožívat, prostě nějaké zažívací problémy, bolesti hlavy atd k cestování patří“

Renáta: „Hezký den Petře! Jsem narozená 4.2.stejně jako vy! Akorát jsem o něco starší! Jste také snílek jako já a jdete někdy proti proudu? Které roční období máte nejraději? Děkuji a vodnářka zdraví vodnáře!“

Petr Horký: „Ahoj vodnářko Renáto! nejradši mám každé roční období, ale přece jen asi maličko vede jaro... Snílek jsem - některé sny si snažím splnit a některé sny podle mne mají zůstat v kraji snů a představ - protože každý splněný sen vypadá mnohem méně krásně a voňavě, než jak jsme si jej snili... Proto proudu - nevím...nesnažím se jít s proudem ani proti, snažím se být poctivý sám k sobě a pokud mne to někdy dovede do dialogu anebo nesouhlasu s okolím, pak se nedá nic dělat, takový jsem já, jiný nemohu být...umím být jenom Horkáčem...“

Hana Koubková: „Dobrý den, jakou zemi z bývalých sovětských republik byste doporučil z hlediska exotiky, nízké ceny i bezpečnosti? Děkuji, Hana Koubková“

Petr Horký: „V tuto chvíli bych do zemí Ruské federace nejezdil, protože bych se bál, že cestující evropský turista bude pod nějakou záminkou zatčen, aby se měnil za válečné zajatce. Ale jinak nádherná je sibiřská republika Sacha (Jakutsko), nádherné jsou dnes nezávislé středoasijské země Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán...“

Silvie Elizabeth: „Hezký den, mohu se prosím zeptat, zda v budoucnu plánujete veřejné besedy o Vašem cestování? Případně pokud ano, kde tyto informace můžeme najít. Děkuji za odpověď. S pozdravem Silvie H.“

Petr Horký: „Besedy a přednášky mám a pořádám promítání všude, kam mne pozvou . jen to vždycky vyžaduje chvilku hledat termín, protože toho času zas není nekonečně mnoho. Většinou moje nejbližší termíny i podobu přednáškových programů najdete na www.petrhorky.cz“

AK: „Máte rád ESKYMO?“

Petr Horký: „ne moc, zas tak zmrzlinový nejsem...:-)“

Lenka: „Dobrý den zeptám se měl byste čas přijet do Bruntálu a natočit s námi podcast děkujeme“

Petr Horký: „Klidně, je to jen otázka správného plánování, ideálně spojit třeba s nějakými přednáškami v okolí, anebo když mne k Bruntálu zavane jiná moje práce.“

Eva: „Cau tati mamka se pta kdy peijdes domu“

Petr Horký: „Ahoj Evi, dneska až později odpoledne, navečer, protože ještě odtud ze studia ČT Brno jedu do jiného studia načítat audioknihu Století Miroslava Zikmunda. A až to bude hotové, stavím se za babičkou a pak tradá zpátky do Prahy a domů!“

Zuzana: „Dobrý den. Ono by stačilo, kdyby každý člověk šel na měsíc pracovat do azylového domu nebo k záchrance. Není třeba jezdit na jiný kontinent. Většina lidí vůbec netuší, jak žijí někteří z nás přímo v naší zemi.“

Petr Horký: „Bezesporu ano - ale zkušenost z jiného kontinentu je také důležitá a nepřenositelná.“

ANTIH: „Proč tento chat probíhá až dnes, měl přece proběhnout dříve?“

Petr Horký: „Pokud vím, je tento chat vázaný na vysílání Sama doma, kde jsem hostem - a to je dnes. Takže probíhá přesně ve chvíli, kdy má.“

Anna: „Připravoval jste se nějak na tento chat?“

Petr Horký: „Ne, odpovídám rovnou na to, jaké otázky čtu, jednu za druhou.“

Zorka Buňatová: „Pane Horký, moc ráda Vás poslouchám, všude.“

Petr Horký: „Děkuji! Posílám pozdravy milá Zorko!“

Daniela: „Jde A-u (teoreticky) projet nejakym zpusobem napříč S J S, treba pres pol ci je to zakázané? Dekuje Daniela daniela.cizkovska2@gmail com“

Petr Horký: „Zakázané nic není, můžete cestovat jak chcete, jen zkrátka tím, že v této odlehlé oblasti neexistuje nic jako hromadná doprava anebo pravidelné dopravní linky, tak je to složité na organizaci a také je to drahé. Osobně znám několik lidí, kteří Antarktidu celou přešli.“

Eva: „Akce Ještějsmeneskočili splnila vaše očekávání? Nebo předčila? Co tom uvidíme, uslyšíme, přečteme si?“

Petr Horký: „Bylo to skvělé, máme ještě plnou hlavu plánů a nápadů...uvidíme, co z toho ještě všechno bude! Teď je potřeba postříhat film z našeho Himálajského putování v sestavě Langoš, Tráva, Baran, Horkáč! :-)“

Jarda Hladík: „Ahoj Petře, zdravíme s Marcelou z Prosiměřic, nemáme sice dotaz i když by jich bylo opravdu hodně, ale rádi Tě opět vidíme alespoň na obrazovce. Vzpomínáme na četná dávná setkání ....Držíme palce a přejeme Ti hodně skvělých zážitků z cest.... Sledujeme Tě ......,“

Petr Horký: „Ahoj cestovatelé Jardo a Marcelo! Posílám moc pozdravů a vzpomínek, mějte s ekrásně a pozdravujte další společné známé! Petr“

Ivana Páleníčková Olomouc: „Milý Petře, moc Vás zdravím a jsem rada že Vás už vidím v přímém přenosu a že jste se ve zdraví vrátil.. mám strašnou radost a přeji krásné vánoce a do nového roku přeji i celé rodině zdraví pohodu a ať ten anděl strážný vždy letí kousek před Vámi. s pozdravem Ivana - ta baba z nádraží v Olomouci, co Vás tak přepadla s touhou o selfi ale už se omluvila na besedě v Olomouci---mějte se fajn“

Petr Horký: „Milá Ivano, děkuji a posílám adventní pozdravy! Stává se mi, že se na mne obracejí lidé, které potkám na svých cestách - podobně jako Vy, a je to vždycky milé. Mějte se krásně! Petr“

Lenka: „Dobrý den, koupila jsem si Vaši knihu Hausbot a moc se mi líbila. Neuvažujete, že ještě nějakou knihu rozhovorů napíšete ? Přeji příjemný den. Lenka“

Petr Horký: „Děkuji za zprávu, Lenko, to jsem rád. Knížka vybraných rozhovorů Hausbot - hovory o životě a spokojenosti, je pro mne důležitá. Vybíral jsem rozhovory, které osobně považuji za nejdůležitější a dal jsem si s ní hodně práce. Někteří vydavatelé na mne tlačí, abych vydal další díl, ale nespěchám s tím. Rozhovory jsou buď na youtube anebo na mém kanálu www.herohero.co/petrhorky a proto tištěnou, knižní podobu podle mne mají mít jen některé...“

Dominika: „Mám ráda váš pořad Hausbot. Na rozhovory jste vždy perfektně připravený a z každé otázky je cítit váš obrovský zájem o dané téma. Jak dlouho vám trvá příprava na takový rozhovor, a kdo vám dal najvíc práce?“

Petr Horký: „Dobrý den, Dominiko, děkuji za zprávu. Můj youtubový kanál Hausbot je pro mne důležitý a každá reakce, každá odezva pro mne hraje důležitou roli. Příprava na rozhovory - lidé se mne často ptají a já pořádně nevím, jak odpovědět. Protože na své hosty se chystám i nechystám - co tím myslím. Jde o lidi, které nějak znám, znám jejich práci, knihy, filmy, případně se známe osobně, jsme kamarádi a aby rozhovor vypadal tak, jak má, pak nesmí být vede nějakým nachystaným seznamem otázek, ale tím, kam nás naše společná debata dovede. Takže nakonec se vždycky musím spíš opřít o své znalosti a o to, co jsem během dosavadního života o svém hostovi a jeho problematice načetl, nastudoval, zažil...“

Lucie: „Dobrý den, kolik bylo Vaším dcerám, když jste vyrazili na první společnou cestu? A kam to bylo? Děkuji“

Petr Horký: „...pár měsíců...tuším nejprve po ČR, snad ve dvou letech do Albánie, docela brzy do Norska, kde jsem přednášel v muzeu KON TIKI...už ani nevím...ale moc jsme to neodkládali. Víte, výhoda je, že v mnoha zemích po celém světě mám za ty roky cestování spoustu přátel a kamarádů, nejezdili jsme naslepo...tož az později, až byly holky větší.“

Mirka Blahova: „Kdy Vás naposledy na Vašich cestách něco rozbrečelo? At již v pozitivním slova smyslu (euforii), ci v negativním.. Děkuji a přeji vše dobré.“

Petr Horký: „Teď v Himálajích, například vrchol Gokyori a fantastický výhled se západem slunce na okolní osmitisícovky a pak sestup dolů po tmě s čelovkami...“

Martina: „V první řadě moc děkuji za to, co děláte :-) A můj dotaz zvědavé divačky - Je něco, co si nezapomenete vzít sebou na cesty, krom dokladů, už z domova? Děkuji a krásný den..“

Petr Horký: „Mívám nějaké dárky na cestu od holčiček (říkám jim Amazonky!) z domova...vždycky mám deník a plnicí pero (protože inkoust nezamrzá ani v poláru a pomalejší tempo psaní plňákem nutí člověka víc přemýšlet o tom, co píše, každé písmenko je trošku svátek...) a na polár hlteček domácí slivovice a kousek domácí slaniny!“

AK: „Co si myslíte o komunistech?“

Petr Horký: „Pro mne osobně to je podmanivá iluze o tom, že by si lidé přáli být všichni rovni, ale je to omyl rozložený jak praktickým životem tak i antropologickými výzkumy mezi domorodci, co žijí (žili) na úrovni prvobytně pospolné společnosti. Takže v dnešní praxi to je podle mne jen podmanivá populistická pohádka, na které se dá vybodovat "solidní" politická živnost lidí, kteří na to mají žaludek. Ale nechám na každém, ať si věří a volí, co se mu líbí...“

AK: „Jaké existují dezinformace v souvislosti s cestováním?“

Petr Horký: „šmarjájozef, tisíce...naposledy se mne třeba lidi ptali, jak je to s tou ledovou stěnou před Antarktidou a se "zákazem" cestovat na jižní pól...blbiny o placaté Zemi atd atd... Pro jistotu dodávám, že v Antarktidě si může každý cestovat jak chce, pól není oplocený ani zakázaný a Země není placatá.“

Milena: „Zdravím pane Horký, jak vidím u Vás horký punč, tak mě napadlo,jakou zvláštní potravinu jste měl pochybnost na cestách sníst.A mějte se..“

Petr Horký: „Pečený ivčí mozek v Albánii a oko v Mongolsku. Ale dalo se to, nakonec...“

AK: „Máte rád divadelní hru Dobytí severního pólu?“

Petr Horký: „Jasně! A spousta věcí je tam pravda, jako je ledový drift atd...“

AK: „Co vy a charita?“

Petr Horký: „Máme celá rodina společně vybranou sestavu dobročinných organizací, kterým každý rok posíláme peníze a s celou řadou neziskovek spolupracuji. Ale beru, že to je moje osobní věc a nedávám to nějak veřejně na odiv.“

Petra Matulíková: „Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor, postoj, postřeh...jak se díváte na znečišťování polární krajiny, dochází k poškozování krajiny ze strany polárníků, turistů, vědců, výprav? Co se děje s odpadem a případným nepotřebným vybavením i objemným? Děkuji“

Petr Horký: „Znečišťování polárních krajů je docela přísně hlídané, omezované a kontrolované. Například v Antarktidě si musíte odnést domů všechny odpadky, včetně vlastních exkrementů.“

Anna: „Co si myslíte o současné situaci v Izraeli?“

Petr Horký: „Když se podíváte na rozhovor, který vedu s Břetislavem Turečkem na mém youtube kanálu, uděláte si obrázek.“

ANTIH: „Máte rád lední medvědy?“

Petr Horký: „ano!“

Vlastimil: „Cestujete i s rodinou? Pokud ano, jak vybíráte bydlení?“

Petr Horký: „Ano, cestujeme i celá rodina a často si vybíráme na booking com atd. Hotely jen vyjímečně. Anebo bydlíme u přátel. Také jsme toho hodně nacestovali v obytném autě.“