Sama doma

Záznam chatu z pátku 22. března 2024

Jana: „Dobrý den, zajímalo by mě, jestli rád slavíte Velikonoce a zda jste nepřemýšlel o nějakém velikonočním pořadu. Myslím že by měl úspěch. Mějte hezký den, Jana K.“

Václav Žmolík: „Děkuji za hezkou otázku a zajímavý tip. Velikonoce mám rád a moje paní navíc miluje velikonoční zdobení. Vždy máme krásně nazdobený dům zvenčí i interiéry. U nás na vsi v Českém ráji chodíme také s kamarády vždy v pondělí na obchůzku s pomlázkou. A když se u některé ze sousedek nestihneme zastavit, tak se na nás zlobí. Obejít celou vesnici je tedy docela fuška. Velikonoční pořady pravidelně natáčím v Českém rozhlasu, ale nějaký v České televizi by také byl super. Máte pravdu.“

Radka: „Dobrý den, pane Žmolíku, moc ráda sleduji Třináctou komnatu. Který host za všechny natáčení byl Váš nejoblíbenější? Děkuji za Váš čas a přeji hezký den. Radka.“

Václav Žmolík: „To je těžká otázka. Ke každému jsem si musel najít cestu, abych ho mohl "odemknout". Ale nejsilnější zážitky jsou vždy z posledního natáčení. A zrovna 13. komnaty Katky Žbirkové pro mě byla velmi silná, protože se známe dlouhé roky, jsme přátelé a naši synové se spolu na základní škole kamarádili. A Meky, o kterém ta komnata byla, zkrátka chybí. Ale teď už žiji 13. komnatou Miss ČR Jany Doleželové. Nechte se překvapit, o čem bude.“

Jiří: „Jaké je to být televizním moderátorem? Baví Vás to i po těch mnoha letech?“

Václav Žmolík: „Prima. Mě to moc baví. Stejně jako před lety. Je to práce tvůrčí a rozmanitá, jste v kontaktu se zajímavými lidmi, dozvídáte se různé věci, tak trochu se od vás čekají i málem herecké výkony. A to všechno mě opravdu baví.“

ANTI: „Co jste dělal 21.8. 1968?“

Václav Žmolík: „Dobrý den! Děkuji za otázku. Pamatuji si to úplně přesně. Měl jsem jet s dědečkem z Lysé nad Labem vlakem na výlet na Sázavu. A nikam jsme nejeli. Místo toho jsme se vrátili domů a děda v rádiu naladil Londýn. A tam už hlásili, co se u nás děje.“

ANTIMONY: „Vycestoval byste osobně do KLDR?“

Václav Žmolík: „Děkuji za otázku. Upřímně: Neláká mě to.“

ANTI: „Máte nějakou přezdívku, máte nějaké přezdívky?“

Václav Žmolík: „Dobrý den! Mezi kolegy a kamarády nemám. Aspoň, co vím. Syn o mně někdy říká, že jsem Mirek Dušín.“

ANTIMONY: „Co vy a komerce?“

Václav Žmolík: „Dobrý den! Myslím, že nejlepší odpovědí je skutečnost, že jsem nikdy nevysílal v komerční televizi, ani v komerčním rádiu.“

ANTIMONY: „Jaký jste moderátor?“

Václav Žmolík: „Zajímavá otázka. Svého času jsem říkal, že jsem moderátor, který vlastně moc nemluví, tedy, hovorově řečeno, nežvaní. Snad mi to zůstalo, i když dnes už umím řečmi naplnit málem jakýkoli čase. Ale doufám, že jsem stále moderátor vnímavý, slušný, vstřícný, který dává prostor respondentům a mluví jen, když má co říct, pozitivní a optimistický. To jsou totiž podle mě všechno důležité hodnoty.“

Monika: „Zdravím Vás pane Žmolíku,poslouchala jsem rozhovor s Vámi v rádiu a říkal jste ,že cvičíte pilates a chtěla bych taky začít. Můžete mi doporučit stránky kde jsou viditelné výsledky hubnutí, jako u Vás?Děkuji, mějte se moc pěkně.“

Václav Žmolík: „Doporučuji Pilates Academy Renaty Sabongui. Má webovky a dělá i kurzy.“

ANTICYKLON: „Jak vzpomínáte na 13. komnatu Jana Vyčítala?“

Václav Žmolík: „Děkuji za otázku. No, bylo to s Honzou náročné, ale také nezapomenutelné natáčení. Honza nebyl jednoduchý člověk a byl hvězda, takže se pracovalo podle něho. Ale natočili jsme a třeba na okamžiky u Skryjských jezírek nikdy nezapomenu.“

Lenka Strouhalová: „Dobrý den, to byla výborná náhoda, která Vás přivedla k vaší práci, jste pro nás zárukou kvality a dobrého ducha, který do pořadů vnášíte. A hudba lidem, další skvělý přínosný počin.“

Václav Žmolík: „Milá paní Lenko, děkuji za pochvalu. A máte pravdu: Každému bych moc přál, aby našel tu svoji práci, která ho bude uspokojovat a bude ho těšit!“

ANTI: „Jak vzpomínáte na Koncert ke Dni vítězství?“

Václav Žmolík: „Byla to náročná a odpovědná práce. A taky taková, kterou člověk v profesi roste.“

Pavel Hejhal: „Hezký den, pane Žmolíku, zdravím Vás z Milevska, kde jste nedávno moderoval masopustní průvod maškar. Rád Vás sleduji jak putujete za vínem a objevujete pro nás krásy vinařských regionů. Při sledování jsem si říkal, že jste při natáčení jistě okoštoval mnoho výborných vzorků vín, že? Mějte se hezky, ať se Vám daří. Zdraví Pavel Hejhal“

Václav Žmolík: „Pavle, děkuji. Ochutnal. Jinak bych o těchto vínech nemohl mluvit. A slovenská vína vám moc doporučuji. Dívejte se dál.“

Lenka: „Pane Žmolik musim říct že jste stále fešák mám Vás moc ráda“

Václav Žmolík: „Lenko, děkuji. I takové pochvaly nám v naší práci moc pomáhají.“

Ivan: „Dobry ďeň pán Žmolík píšem zo slovenska z obce Radimov len sa chcem spítat ako Vám chutili naše vína hlavne neše novošlachtence taky Váš názor. Dakujem za odpoveď.“

Václav Žmolík: „Děkuji za otázku. Ochutnal jsem všechny nejrozšířenější a třeba Dunaj je famózní. A všude teď říkám, že slovenská vína jsou výborná. Hlavně Vaše ryzlinky. Já jsem totiž na bílá suchá vína.“

ANTICYKLON: „Jaký byl jako spolustudent V. Franz?“

Václav Žmolík: „Dobrý den! Prima kamarád. Chytrý, sečtělý, vtipný a nápaditý. Hodně jsme se na vysoké škole přátelili.“

Šárka: „Dobrý den pane Žmolík,mohl by jste napsat Vaše motto,neslyšela jsem ho celé. Děkuji a hodně štěstí“

Václav Žmolík: „Dobrý den! Nelhat, nehrbit se a nenudit se. Ale jako každé motto, i toto je značné zjednodušení. Život je barevnější...“

ANNA: „Jak vzpomínáte na Arénu?“

Václav Žmolík: „Dobrý den! V jistém smyslu to byl nejnáročnější pořad, který jsem dělal: Ne všichni politici a ne vždy měli potřebu jít do televize a vysvětlovat svoje názory a výroky. Byly to dlouhé hodiny přemlouvání a přesvědčování. Toto bylo náročnější než samotné vysílání.“

ANTIMONY: „Váš novinářský vzor, Vaše novinářské vzory?“

Václav Žmolík: „Dobrý den! Přímo vzory jsem v profesi neměl a nemám. Ale je řada kolegů z historie i současnosti, kterých si vážím, třeba Karel Čapek, Ferdinand Peroutka, Karel Kyncl, Petr Nováček a další a další.“

ANTIMONY: „Co si myslíte o současném prezidentovi ČR Petru Pavlovi?“

Václav Žmolík: „Dobrý den! To je typ otázky, na jaké jako novinář veřejnoprávního média zásadně neodpovídám. Nezlobte se.“

ANTIMONY: „Co jste říkal na politické angažování Vašeho kolegy ze studií V. Franze - devadesátá léta a pak kandidování na prezidenta ČR?“

Václav Žmolík: „Je důležité, aby lidé měli odvahu a chuť jít do politiky. Jen tak můžeme mít demokratický zastupitelský systém.“

ANTIMONY: „Co jste dělal 17.11. 1989?“

Václav Žmolík: „To vím. Byl jsem doma, nemocný. A moje paní byla v rámci rizikového těhotenství v porodnici a čekala naši dceru Karolínu.“

Anička: „Dobrý den“

Václav Žmolík: „Dobrý den i Vám!“

ANTI: „Jaké to je být novinářem?“

Václav Žmolík: „Děkuji za otázku. Je to prima. Mě to baví a inspiruje.“

ANTI: „Jaký jste novinář?“

Václav Žmolík: „Děkuji za otázku. Doufám, že důvěryhodný a že lidé mají chuť mě sledovat.“

ANTIMONY: „Co vy a covid?“

Václav Žmolík: „Dobrý den! Měl jsem ho dvakrát. A doufám, že už je pryč.“

ANTI: „Co jste dělal 11.9. 2001?“

Václav Žmolík: „Dobrý den! Byl jsem právě strýce a tety v Luhačovicích, přes okno jsem z dvora v televizi viděl záběry z New Yorku a se strejdou jsme si říkali, že to je zase nějaké hloupé sci-fi. Bohužel nebylo.“

ANTI: „Co vy a politika?“

Václav Žmolík: „Dobrý den! Určitě do ní nepůjdu. Ale baví mě a sleduji ji.“

ANTIMONY: „Jaký jste redaktor?“

Václav Žmolík: „Dobrý den! Snad nápaditý a pracovitý.“