Sama doma

Záznam chatu z pondělí 19. října

DM: „Je rovnoměrná péče vhodně zvolený termín?“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, podle nové právní úpravy, účinné od 01.01.2026, platí, že již nadále neexistují modely úpravy péče (péče jednoho z rodičů, střídavá či společná). Aktuálně se děti svěřují do rovnocenné péče obou rodičů (nikoliv ale rovnoměrné - to, zda péče bude rovnoměrná (tedy rozdělená přesně časově rovnoměrně mezi rodiče) záleží na posouzení každého individuálního případu, s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte.“

ANTI: „Je rovnoměrná péče nyní v českém právu dobře upravena?“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Vzhledem k tomu, že se již objevují diskuze ohledně změny právní úpravy (primárně s argumentem, že není-li možné dítě svěřit rovnoměrně oběma rodičům (třeba z důvodu, že dítě k druhému rodiči vůbec nechce), zasahuje tím soud právě do zákonné úpravy rovnocenné péče), bude jistě zajímavé sledovat další vývoj. Nicméně samotná změna určitě přinesla své ovoce, neboť spory mezi rodiči, vyvolané mj. různými formami péče, částečně ustaly.“

Miluše: „Jak se mění výživné?“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Co se týče vyživovací povinnosti, měla by se nyní zásadně stanovovat s ohledem na rovnocennou formu péče obou rodičů oběma rodičům, s přihlédnutím k jejich majetkovým poměrům a odůvodněným potřebám dítěte.“

Petra: „Co když rodič nechce soudu doložit podklady ke svým majetkovým poměrům?“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Zákon s takovou situací počítá. Pokud rodič neumožní soudu zjistit jeho majetkovou situaci předložením příslušných podkladů, může soud vyjít z toho, že příjem rodiče se rovná pětadvacetinásobku životního minima jednotlivce, tj. zhruba částce 135.000 Kč. Z tohoto příjmu následně soud s přihlédnutím k odůvodněným potřebám a poměrům dítěte stanoví konkrétní částku výživného.“

Alenka: „Co když dítě k rodiči nechce?“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za dotaz. V praxi skutečně může nastat situace, kdy dítě k rodiči nechce. Hlavním úkolem soudu by v takové situaci mělo být velmi důkladné a pečlivé zjištění, z čeho tento postoj dítěte pramení, zároveň by se soud měl o znovuobnovení kontaktu rodiče s dítětem vhodnou formou pokusit (terapie, asistovaný kontakt, nepřímý styk apod.).“

Lenka: „Dobrý den, nemám dotaz, jen zkušenosti učitelky, která má ve třídě děti ve střídavé péči. Pokud nejsou rodiče v pohodě a nedokáží se domluvit, je střídavá péče problémem pro dítě, ale i pro mě jako jeho učitelku .Nejednotná výchova, nejednotné požadavky, dítě často hovoří o tom, jak otec mluví ošklivě o matce, je sprostý. A dítě otce napodobuje, mluví ošklivě o matce, že ho špatně vychovala, chová se ošklivě i ke spolužákům. Matka řekne, že to má od otce, že je po něm. Tak je to stále dokola, jak z toho ven?“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za zprávu a dotaz. Ze zákona platí, že každý z rodičů má povinnost zdržet se všeho, co narušuje vztah dítěte s druhým rodičem. Pokud tedy dítě do školy chodí s tím, že rodiče se navzájem pomlouvají, určitě bych v prvním kroku pozval rodiče s tím, že s touto situací bych je konfrontoval. Teprve pokud by ani jednání s rodiči situaci nezlepšilo, obrátil bych se na OSPOD. Bohužel situace, kterou popisujete, mě nepřekvapuje, neboť absentující či konfliktní komunikace rodičů je pravidlem.“

Ilona: „Dobrý den, jak by to bylo v případě matky manipulátorky? Otec udělá pro děti první poslední, obětavě se stará, ale v případě rozvodu matka děti proti otci zmanipuluje tak, že řeknou, že s otcem být nechtějí. Poruchu matky nikdo neodhalí, neboť na veřejnosti vystupuje a chová se zcela jinak než doma.“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za dotaz. To je bohužel nikoliv neobvyklá situace, kdy je potřeba velmi pečlivě, krok po kroku, sledovat závadové chování a toto následně prezentovat soudu. Rodič, který vědomě nemá zájem na tom, aby se s dítětem stýkal i druhý rodič, většinou činí aktivně kroky k tomu směřující, ze kterých je to poznat - odmítá jakoukoliv součinnost v rámci předávání dárků dětem, odmítá terapii, odmítá nepřímý styk (telefony či videohovory), odmítá asistovaný kontakt apod.“

Barbora: „Dobry den, jak postupovat, kdyz dcera k otci nechce. Je ji 2.5 let. Kdyz o otci doma mluvime, place ze nechce. Ted u nej nebyla uz dva mesice a nebude jeste mesic z duvodu, ze ji nechce kvuli svému zdravi skrz imunitu. S otcem od sebe bydlime 100km dekuji.“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, je potřeba na vztahu otce a dcery v každém případě pracovat, neboť dcera má na péči svého otce právo stejně jako otec má právo na péči o své dítě. Nabízí se tedy zejména asistovaný kontakt či společné setkávání, zpočátku za Vaší účasti. Pokud otec péči odmítá, i v takovém případě by bylo vhodné mu nabídnout nějakou nepřímou formu péče, pokud i to otec odmítne, pak se nemůže následně úspěšně dovolávat toho, že dítě k němu nemá žádný vztah.“

Babička A: „Dobrý den, jsme prarodiče a přihlížíme životu dětí po rozvodu. Aktuálně řeší školku, jeden z rodičů chce školku druhý ne . Dítě nemá tři roky. Musí do té školky“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, pokud se nemýlím, je v ČR povinná předškolní docházka od 5 let. Dovedu si ale představit rozhodnutí soudu, kdy dítě bude navštěvovat školku pouze v době, kdy je v péči rodiče, který se školkou souhlasí, tento pak ponese i náklady s tím spojené.“

Natálie: „kdo je nejlepší koncipient?“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Ten, kdo se na tohle nemusí ptát :)“

Jarka: „Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, když otec nedokáže komunikovat s matkou, která má ve své péči syna, otec si ho bere na víkend, syn má deset let a nechce u něho spát, nějak se bojí,ale jemu nedokáže nic říct,co si myslí, že by se mu nelíbilo.Je to pro něho velká psychická zátěž,co s tím?“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Je potřeba se samozřejmě ptát, z čeho tento postoj pramení. Psychická zátěž to bezesporu je, nicméně je potřeba syna v tomto podpořit, a společně s otcem se pokusit o to, aby zátěž pro syna byla co nejmenší. Pokud otec v tomto nechce spolupracovat, obraťte se na OSPOD.“

Jaroslava: „Dobrý den, otec dcery platí 2000 Kč výživné. To bylo v nízké částce stanoveno z důvodu jeho insolovence. Teď již třetím rokem je bez insolovence. Chtěla jsem navýšit výživné o tisíc korun. S tím nesouhlasil. Dcera má intolerancí na lepek a laktózu. Dceři je 11 let. Tvrdí že nemá peníze. Přitom vím, že má nové dvě lednice americký styl, myčku, sušičku. Koupil si auto v hodnotě 100 000 a teď čerstvé pro syna v té samé hodnotě. Tvrdí, že pokud podám návrh auta přepíše na otce. Navíc má příjem, který neuvádí ani na finanční úřad. Opravuje doma auta. O dceru nejeví zájem. Dokonce u soudu řekl: nemám k ní citovou vazbu a vídat ji NECHCI.Na druhé straně vyhrožuje, že si dceru vezme do péče a budu platit já. Co s ním? Děkuji divačka Olomouc.“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Pokud otec nemá snahu se s Vámi na zvýšení dohodnout, obraťte se na soud. Výživné můžete nárokovat až tři roky zpětně s tím, že v řízení se budou zjišťovat poměry otce. Pokud otec bude tvrdit, že příjem nemá, soud může buďto jeho příjem stanovit s ohledem na pracovní zkušenosti a vzdělání otce, s ohledem na na nabídky na pracovním trhu (tzv. potencionalita příjmů), případně může vyjít z toho, že příjem otce se rovná pětadvacetinásobku životního minima (to však pouze za předpokladu, že otec odmítne se soudem na zjišťování svých poměrů zcela spolupracovat). Pokud o dceru otec nejeví zájem a nevídá ji, je vyloučeno, aby dceru dostal do "péče", a to i s ohledem na zrušení formy "výlučné" péče od roku 2026.“

Zdislav: „Dobrý den, jak je to s žádostí o testy otcovství po uplynutí té stanovené doby (momentálně jde o 10 leté dítě)? V minulosti už bylo zamítnuto, kvůli tomu, že matka dítěte s testy nesouhlasila (možná věděla proč), dále soud skrz toto téma nebyl. Nicméně už tenkrát nastaly pochybnosti, že by dítě bylo moje, jelikož tehdejší partnerka měla poměr s více muži. V půl roce dítěte jsme se rozešli, od té doby dítě nevídám, alimenty platím. Tudíž dítě ke mně nemá žádnou vazbu. Jak tedy ideálně postupovat? Má vůbec cenu se o něco pokoušet? Pokusit se prvně udělat test mimo soud? Díky za odpověď, hezký den.“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, nejdéle lze otcovství popírat do šesti let dítěte, nicméně ve výjimečných případech, pokud to vyžaduje zájem dítěte a veřejný pořádek, je možné popřít otcovství i po uplynutí této lhůty. K tomu je ale zapotřebí rozhodnutí soudu, který zmeškaní popěrné lhůty musí prominout. Doporučuji Vám tedy obrátit se na soud s tím, že nesouhlas matky s testy není důvodem pro zamítnutí popěrného návrhu.“

Eva: „Dobrý den, rada bych se zeptala, jak muze soudkyne nechat v peci deti u otce, ktery je napada, napada i matku, dum musi opustit matka s detmi a agresor zustava, ondeti se nestara, nenalupuje, neresi.Soudy se odkladaji a jsou na strane otce.Deti 11 a 16 jdou ted k soudu tez. Neuveritelne.“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, to je mi skutečně záhadou. Doporučuji popsat závadové jednání otce a doložit jej důkazy, podle mého názoru tyto skutečnosti soud nemůže ignorovat. Záleží samozřejmě i na názoru dětí, které jsou již starší, jak situaci vnímají a co chtějí.“

Linda: „Dobrý den, mám dotaz ohledně mé neteře. Již více jak rok se řeší styk s otcem soudně. Ona k němu nechce při každé možné návštěvě nejdříve zvrací a vždy hrozně pláče. Zatím nikdo se jí nezeptal jestli ona k němu chce. Musí chodit každých 14 dní na setkání, ale po 5 minutách chce pryč a odmítá se s otcem bavit. Nikdo neřeší co ona chce pouze to, že tatínek má právo jí vidět a vše se točí jen kolem něj. Její matka i ona je již ze všech soudů zničená a neví co mají dělat.“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Je potřeba péči nastavit tak, aby ji dcera do budoucna zvládala a tato ji nezatěžovala. Ve Vašem případě doporučuji péči terapeutů či formu asistovaného styku, což se již dle Vašeho dotazu i děje. V tomto ohledu je nicméně nutné počítat s tím, že to bude běh na dlouhou trať a výsledky se mohou dostavit až třeba v řádech měsíců. Je nutno si uvědomit, že dítě má právo na péči svých rodičů, stejně jako rodiče mají právo pečovat o své děti.“

Dáša: „Dcera se rozvádí a soudkyně vůbec nebere v potaz proč utekla k nám s dětmi když ji bývalý zeť bil a terorizoval. Několikrát se volala policie. Byl vyšetřován kriminálkou pro nebezpečné pronásledování .dostal 3 měsíce s podmínkou 1,5 roku. Při mimosoudní dohodě paní z Odspodu řekla buď podepište nebo děti půjdou do Klokánku a co udělá týraná ,žena podepíše pod nátlakem a děti byli svěření otci který děti navádí ,že je matka nechce. My prarodiče se s dětmi skoro nevidíme, i na dotaz ,aby nám je půjčil tak mají už program i když mu o děti řekněme měsíc dopředu. Teď bude dávat dcera odvolání k Okresnímu soudu. Odspod s námi nechce spolupracovat, prý se dcera děti zřekla??? Žádná nadace ani ombucman nám pořádně nepomůže. Vždy jen řeknou co máme udělat a pak vše vyšumi. Jsme z toho unavení a nešťastní.“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Podle mého názoru by Vámi uváděné skutečnosti soudkyně rozhodně měla brát v potaz při posuzování nejlepšího zájmu dítěte a rozhodnutí ve věci samé. Vámi popisovaná situace totiž rozhodně není běžná. Jako prarodiče máte také právo se s vnuky či vnučkami obecně vídat. Pokud kontakt rodiče odmítají, obraťte se na OSPOD a následně na soud.“

Alena Vontorková: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat , jak reagovat , když otec dětí,řekne že má "depresi "a lusknutím prstů od rodiny odejde a vrátí se k svým rodičům s kterýma se nestýkal snad 10 let . Dva měsíce se o děti nezajímal . Když si děti po dvou měsících vzal na víkend , tak děvčátka jsou z toho rozhozené a nechtějí k otci chodit . Stáří děvčátek 9 a 6 let. Starší to v sobě dusí a ta mladší je vzteklá, křičí a trhá papíry. Děkuji za odpověď.“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Chápu Vaši situaci a Váš postoj, nicméně i takové situace se bohužel v životě stávají a je určitě vhodné otci poskytnout možnost a prostor pro to se s dcerami setkávat. Děti mají právo na své rodiče, stejně jako rodiče mají právo na své děti. Vhodné je kontakt postupně navazovat, ať už za Vaší účasti či formou asistovaných kontaktů.“

Karin: „Dobry den, ani jedno s deti k otci nechce vzhledem k problematickemu vztahu starsiho ditete a dlouhodobemu agresivnímu chovani otce. Deti 11 a 16 se uz 3x vyjadrily pracovnici OSPOD, ze se s otcem chteji vidat pouze po dohode a ne pravidelne. Otec zada rovnomernou peci, kterou deti nechteji. Jak v soud v tomto pripade rozhoduje? Jak soud stanovuje vyzivne na obe deti, prumerny vydelek ma kole 100tis. Otec navrhuje 10 tis. + platbu skolneho 17tis za obe. Dekuji“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Ve Vašem případě je nutné najít takový model, který bude respektovat zájem dětí i jejich názor. Pokud otec žádá rovnoměrnou péči v situaci, kdy to děti ve věku 11 a 16 let odmítají, určitě nelze tomuto jeho přání vyhovět. Nicméně nějaký model péče, který zachová vztah otce k dětem a naopak, určitě soud zvolí. Jde-li o výživné, při příjmu 100tis Kč a navrhovaném výživném celkem ve výši 27tis Kč vč. školného mi tato výše přijde přiměřená. Otázkou samozřejmě je, jaké jsou odůvodněné potřeby dětí.“

Jaroslava: „Proč matka ve střídavé péči nemusí vydělávat a otci bylo vyměřeno výživné, když by se oba měli starat stejně ? Matka s dětmi manipuluje, nutí děti říkat - "já nemám ráda tatínka, nechci k tatínkovi, nevydává je, prý jim není dobře, při jídle se děti vymlouvají, že jsou alergičtí a alergii nemají na nic, doloženo lékařskou zprávou....soud dal za pravdu matce a když děti řeknou, že nechtějí, tak soud splnil jejich přání.“

Mgr. Adam Stawaritsch: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Je potřeba velmi pečlivě, krok po kroku, sledovat závadové chování a toto následně prezentovat soudu. Rodič, který vědomě nemá zájem na tom, aby se s dítětem stýkal i druhý rodič, většinou činí aktivně kroky k tomu směřující, ze kterých je to poznat - odmítá jakoukoliv součinnost v rámci předávání dárků dětem, odmítá terapii, odmítá nepřímý styk (telefony či videohovory), odmítá asistovaný kontakt apod. Na to soud musí přiměřeně reagovat a nemůže takové skutečnosti ignorovat, protože v takových případech spíše než o názor dětí jde o názor nepřejícího rodiče.“