Sama doma

Záznam chatu z pondělí 7. září

DIS: „Je lepší automatická strategie zvládání života anebo plánovaná strategie zvládání života?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, obecně si dovoluji říct, že "strategie zvládání života" zní poměrně vědecky, zatímco život bychom měli spontánně žít a ne příliš vědecky analyzovat. Ptáte se, zda je lepší "automatická" nebo "plánovaná" strategie. Představím-li si "automatickou strategii" trochu jako jízdu na "autopilota", pak může být tato strategie výhodná v případě, kdy toho máme moc, potřebujeme šetřit energií a nepřemýšlet nad řešením. Je to spíš pasivní strategie, kdy lze sice zvládnout spoustu věcí, ale na úkor prožívání a užívání si života. Naopak "plánovaná" nebo možná spíš vědomá strategie, může být užitečná v případech, kdy potřebujeme rozmyslet řešení, být kreativní a aktivní tvůrci svého života. Ačkoliv to může zabrat více času, vědecké studie prokazují, že trénink této všímavosti a vědomého zaměření na konkrétní situace a vjemy, vede statisticky významně k větší životní spokojenosti. Shrnu-li svou odpověď, nelze říct, která strategie je lepší či horší. Obě mají své výhody a nevýhody a je na nás, kterou vědomě využijeme v konkrétní situaci nebo v životním období. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Emilka: „Dobrý den, mám diagnostikovánu úzkoztně depresivni poruchu a v práci jsem se psychicky složila po dvou konzultací s koučem - jeho otázky proč, jak to myslíš, spíše člověka poníží než aby mu při problému pomohl (platí zaměstnavatel, aby se zlepšil vztahy na pracovišti), nyní jsem na antidepresivech a marodím. Bojuji každý den, kdy se budu muset vrátit do práce, jak to tam zvládnu( práci nechci měnit). co by jste mi doporučila, jak s tím pracovat? Děkuji a přeji krásný den.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Emilko, vaše diagnóza vyžaduje specifický léčebný i terapeutický režim, bylo by vhodné konzultovat s vaším ošetřujícím lékařem (pravděpodobně psychiatr) příčinu vašeho onemocnění a podle toho nastavit i adekvátní terapii. Při léčbě úzkostně-depresivních stavů se ukazuje jako účinná farmakoterapie v kombinaci s psychoterapií. Jestliže je příčinou např. problém v zaměstnání, resp. nepříznivé /stresující vztahy na pracovišti, pak záměr vašeho zaměstnavatele - nabídnout vám pomoc pro řešení problému - je obvykle účinný. Ale někdy už je stresu tolik, že i otázky, které obvykle pomáhají k zamyšlení a úlevě, mohou být pro psychiku v danou chvíli zatěžující, což může psychický stav zhoršit. Píšete, že nechcete práci měnit a to je důležitý moment, protože poukazuje na to, že jste v práci spíš spokojená než nespokojená. Dobu "marodění" využijte pro sebe - odpočívejte, dbejte na pravidelný režim (jídelní i spánkový), následujte pokyny lékaře, nemyslete na to, co bude. A vřele bych doporučovala intenzivní psychoterapii, kde je bezpečný a citlivý prostor se věnovat péči o vaši duši. Držím vám pěsti, ať je vám každý den lépe. Veronika Šporclová“

Martina: „Dobrý den,máme 11ti letou vnučku a bydlí na druhém konci republiky,tak se vidíme málo.Jezdí k nám na prázdniny. Bohužel má nevhodné návyky a rodiče to nechtějí slyšet,ani jim nic neříkám. Oni nás nemusí.Za nevhodné návyky považuji,že si ve špatný čas bere léky a týká se to i stravovacích návyků.Mě se stává,že mě ty situace vyvedou z rovnováhy a zakřičím na ní nebo se rozčílim,protože mi to vadí.Pak mi to mrzí,.ale ona moc dobře ví,o co jde.Mám ji nechat,aby si dělala co chce?A já se smířit s tím,že si poškozuje zdraví?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Martino, děkuji za váš upřímný dotaz. Z vašeho popisu se zdá, že váš vztah s vnučkou je kvalitní a blízký a to je dobrý předpoklad pro zmírnění konfliktů. Je pochopitelné, že její nevhodné návyky vás zlobí, pak se rozčilujete a na vnučku třeba zakřičíte, což může být reakcí na silné emoce, kterou prožíváte. Pravděpodobně prožíváte strach o vnučku, zlost na to, že si svým chováním ubližuje. Možná se do těchto pocitů míchá i pocit bezmoci či frustrace z neshody s rodiči vaší vnučky. Z vašeho dopisu to na mě působí, že s vnučkou o všem mluvíte, že se dokážete omluvit, když na ni zakřičíte a ona tomu rozumí, což je nesmírně důležité. Ptáte se, jestli ji máte nechat, aby si dělala, co chce a máte se smířit s tím, že si poškozuje zdraví. Není k tomu důvod. Je důležité s vaší vnučkou mluvit o pocitech, které ve vás její nevhodné návyky vyvolávají, jak o všem přemýšlíte. Děti v 11 letech zatím nedokážou domýšlet důsledky svých jednání, jednají impulzivně a často tak, aby dosáhly něčeho pro ně v danou chvíli výhodného. Ale nepřemýšlí o svém chování v dlouhodobějším horizontu, zatímco vy ano. Proto může vaší vnučce pomoct, když pochopí vaši perspektivu a vy pochopíte perspektivu její. A dobrým výsledkem může být, že se společně a v klidu domluvíte na pravidlech, která budou fungovat, když bude u vás. Srdečně zdravím z Kavčích hor, Veronika Šporclová“

Mili: „Dobrý den paní Mgr., VĚDOMĚ ODSTOUPIT...sleduji SD a právě teď jste uvedla návod jak z podobných situací ven“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, děkuji za váš komentář. Vědomé odstoupení a odložení toho, co nás tíží, je pro psychiku nesmírně důležité. Zní to jednoduše, ale z vlastní zkušenosti i odborné praxe vím, jak moc náročné to někdy může být. A když problém odložit nejde, odstoupit od něj se nedaří, pak je vhodná odborná konzultace a pomoc. Přeji vám pěkný den a ať můžete častěji vědomě setrvávat v tom, co vás těší :-) Veronika Šporclová“

Lenka Vašíčková: „Dobrý den, paní magistro, chtěla jsem se zeptat, zda máte zkušenosti. 8 týdnu zpět mi byly po 4 dnech užívání vysazené kortikoidy, jelikož jsem měla silnou reakci (nespavost, až úpadek do deprese) nikdy jsem s tímto problémy neměla, proto to pro mě byl hrozný šok. Lékaři mi předepisovali léky na spaní, antidepresiva, ale po jakémkoliv léku, mi bylo daleko hůř a prášek na spaní vůbec nepomohl. Tudíž jsem se rozhodla, že to zvládnu sama ( řeklo mi to i pár lékařů psychiatrů, že se tělo musí samo vystabilizovat a do léků by zatím nešly). Jak jsem psala, dnes běží 8 týden, ano rozhodně jsem se posunula dále, jsou dny kdy i spím, ale mám pořád tak nějaké strachy a nervozitu v sobě jaksi divně zaklíčovanou (je to jako na houpačce, jednou je mi skvěle a potom zase nic) všechno mě dokáže vyděsit, rozhodit, vykolejit. Moje nervová soustava je extrémně přetížená, tak to cítím. Máte nějakou radu, jak s tímto pracovat. Nebát se noci, zda budu spát, nebát se běžných věcí. Děkuji moc a přeji hezký den.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Lenko, děkuji za váš dotaz a za sdílení vaší osobní zkušenosti. Věřím, že to pro vás musí být velmi náročné období. Těžká musí být nepředvídatelnost, nejistota a nestabilita, kterou popisujete. S respektem k vašemu příběhu a současné situaci si ale netroufám konkrétně a podrobně odpovědět, proto budu odpovídat spíše obecně. Jestliže medikace nyní nefunguje, jako účinnou bych ve vašem případě viděla psychoterapii a vřele bych vám doporučovala psychoterapii vyhledat. Terapie vám může pomoct zklidnit emoce, vyčistit mysl od zatěžujících myšlenek, což by mohlo být pro vás v tuto chvíli jedním z řešení. Ve vašem dotazu jsem zachytila i úzkost z toho, jak bude další noc vypadat, zda budete spát... Spánek je pro naše tělo velmi důležitý a když chybí, navíc dlouhodobě, je to stav, kterému je nezbytné věnovat odbornou péči. Srdečně zdravím a přeji, ať je spánek každý den lepší. Veronika Šporclová“

Zuzana: „Těžce nemocná, plně ležící. Terénní sociální služby nefungují, neumí zabezpečit ani základní životní potřeby (hygiena, jídlo). Budoucnost neutěšená, zlepšení nenastane. Každodenní boj doslova o přežití. Jak zvládat takovýhle život?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Zuzano, stav, který popisujete, musí být extrémně těžký a stresující a nezaslouží si stručnou odpověď ze studia na Kavčích horách. Vřele bych doporučovala vyhledání odborné péče, aby na otázku "Jak zvládat život plný omezení, nejistoty a bolesti?" bylo možné hledat odpověď. Jsou i neziskové organizace, které se lidem v podobné situaci věnují, hledají řešení a snaží se pomoct. Se srdečným pozdravem a přáním všeho dobrého Veronika Šporclová“

Lucie: „Dobrý den. Mám malé děti, do práce chodím na zkrácený úvazek,doma chci mít vše hned hotové. Můj spánek je nedostatečný, hlavně z důvodu přemýšlení a logistiky chodu rodiny, zařizování atd.Lehnu do postele a hned začnu řešit, protože mám konečně klid na přemýšlení. Prosím co udělat,abych vypla hlavu? Děkuji.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Lucie, z vašeho příspěvku vnímám přetížení a únavu nejen fyzickou, ale asi více únavu mentální. Jednoduché rady a doporučení, co dělat v podobných případech, sice existují a na internetu jich nepochybně najdete celou řadu. Zdráhám se dávat doporučení, protože každou osobu vnímám jako experta na svůj život. Ale kdybych měla dát jedno doporučení, pak abyste si našla prostor pro "inventuru" vašich povinností, stresorů, ale i radostí a zdrojů. Na kolik % je aktuálně vaše vnitřní baterka nabitá? A jak byla nabitá v posledním týdnu, měsíci? Jsou tam nějaké změny? Pokud ano, co je to, co baterku vybíjí a co ji naopak dobíjí? ... Když si ve vašem nabitém programu najdete chvíli, po kterou budete věnovat pozornost sobě, svému prožívání i svým myšlenkám, možná se vaše mysl zklidní a nebude vás pak okrádat o drahocenný a důležitý spánek. A kdyby se vám to nedařilo, můžete se obrátit na odbornou konzultaci, kde budete mít tento prostor si myšlenky utřídit a emoce zklidnit. Přeji hezký den z Kavčích hor. Veronika Šporclová“

Hana: „Cítím se v posledním období hrozně vyčerpaná. Každodenní kolotoč kolem dítěte a nekončící únava mě extrémně zmáhají. Potřebovala bych pomoct najít způsoby, jak tyto pocity zvládat, jak si dobít energii a nastavit si zdravé hranice.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Hano, na dotaz s podobným obsahem jsem před chvíli odpovídala, možná v odpovědi naleznete i něco pro vaši situaci. S pozdravem Veronika Šporclová“

Hanka: „dcera chce po mně půjčit 10000, já bych jí je dala hned, je to bezvadná holka. Má však manžela, který potřebuje hodně peněz pro sebe a ona mu to neřekne. On peníze má, může jí je dát. prosím Vás, co jí mám říci? Ať mu to řekne? A co jsem za matku, že jí nepůjčím? Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Hanko, váš dotaz je sice jednoduchý, ale odpověď jednoduchá není. Vždy, když se jedná o vztahy, navíc s těmi nejbližšími, je potřeba postupovat velmi individuálně se zohledněním širšího kontextu, historie vztahů,... Doporučovala bych vám, abyste si nechala čas na odpověď. Myslím, že určitý odstup pomůže jednak vám, ale také situace se může vyvinout trochu jinak. Nejednejte pod vlivem emocí či nátlaku. Můžete se zeptat na názor lidí, kteří vás a vaši situaci znají, abyste se mohla rozhodnout tak, jak budete považovat za vhodné. A je možné také vyhledat profesionální, odbornou pomoc, která vám může pomoct nahlídnout na situaci i z jiné perspektivy. Srdečně zdravím Veronika Šporclová“