Sama doma

Záznam chatu ze středy 27. května

Lenka: „Dobrý den. Co si počít s partnerem, který odmítá kamkoliv chodit nebo komunikovat. Vystačí si s počítačem, kde sleduje nekonečné krimiseriály ( ne české) anebo čte fantasy knihy. Já mám po odchodu do důchodu spoustu akcí se seniory a nenudím se. Mrzí mně tato situace za nás oba. Děkuji za odpověď.“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, myslím, že v dlouhodobém partnerském vztahu se běžně stává, že se lidé cítí být v určitém období více na sebe napojeni, ale jindy májí k sobě dál. V rámci přirozeného vývoje a dynamiky vztahu to není nic zvláštního. Zdravý vztah se mimo jiné pozná tak, že vedle sebe mohou dva lidé svobodně dýchat (neomezují se, nenutí se dělat vše spolu) a mohou vedle sebe i zdravě růst a vyvíjet se (mít svoje zájmy, necítit se zavázaný být pořád stejný apod.) a tím se třeba vzájemně inspirovat. Pokud se cítíte být ale ve vztahu dlouhodobě sama, jste frustrovaná a cítíte, že se vzdalujete ve vizích a hodnotách, asi nepůjde jen o jiné zájmy. Kromě velmi upřímné komunikace může pomoci i odborník.“

Anna: „Jak se připravit na změnu v životě?“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Na změnu se lze připravovat každý den. Každý den můžete pracovat na posílení své psychické odolnosti, která vám posléze pomůže zůstat silní a s nohama na zemi (dělejte pravidelně jednoduché a všem známé činnosti - jezte zdravě, cvičte, pěstujte dobré vztahy, nezapomínejte na spirituální rovinu života). Obecně je důležité být v životě flexibilní. Přežijí ti, kteří jsou nejvíce flexibilní, dokážou se adaptovat na změny. Ne ti nejchytřejší nebo nejsilnější. To dobře ukázal i covid. Někteří vzali změnu jako příležitost, jiní se zhroutili a už se nenarovnali.“

Anna: „Jaké dezinformace se objevují v souvislosti s vypořádáním se se změnou v životě?“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Přiznám se, že o dezinformacích ohledně změn jsem neslyšela. Možná spíš o nepřesných nebo zavádějících informacích. Ve smyslu: nepřemýšlej a jdi, nelituj se, neplakej nebo naopak: co jsi čekal? změna je život, pochlap se... to všechno můžou být dobře míněné rady, ale bez konkrétního kontextu každého člověka nemusí být zrovna užitečné.“

Mili: „Dobrý den, úmrtí jednoho z rodičů...jak se vypořádat s touto změnou v případě dětí ?“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, to je velmi těžká situace, mrzí mě, že tím procházíte. Pokud je otázka myšlena, jak pomoci dětem zvládnout úmrtí rodiče, nejdůležitější je komunikovat, naslouchat, nechat průchod všem emocím, které validujeme jako užitečné. Zároveň ale vytvářet bezpečí, například tím, že se dodržují určité rituály apod. Existují organizace jako je Vigvam, které přímo nabízí programy a pomoc pro pozůstalé. Existují i konkrétní doporučení například o tom, jak a kde mít pietní místa apod. To dalece přesahuje možnosti mojí odpovědi. Každopádně moc držím palce a velmi doporučuji si říct o pomoc. Nelze se také vyhnout otázce po smyslu života a smrti, dle věku dětí. Což možná staví i dospělé průvodce si přehodnotit svůj koncept smyslu života.“

Markéta: „Dobrý den,zajímavé informace,jak se prosím jmenuje kniha o baletce,o které jste mluvila,Děkuji“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, děkuji za dotaz, jmenuje se Dar volby a napsala jí Edith Eva Egerová.“

Alena: „Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat, nevím jak komunikovat s manželem s kterým jsem 40 let. Má už delší dobu období, kdy je bez nálady, když se něco i maličkost doma řeší, hned je to problém, je vznětlivý a nepříjemný, když bych něco chtěla v klidu řešit, vždycky je z toho hádka a pak se uzavře a nemluví. Dříve takový nebyl, zdá se mi, že to nastalo, když jsme se přestěhovali po smrti mých rodičů do mého rodiště, poněvadž mi to vyčetl, že jsme to dělat neměli. Už jsem z toho zoufalá, protože naše komunikace slábne, už teď si v hlavě přemítám co mu smím říct a co s nim radši neprobírat. Děkuji. Hezký den. Alena“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, v takové situaci není dobré dlouhodobě zůstávat. Pokud nemůžete být autentická a otevřeně hovořit, vytrácí se důvěra a intimita. Každý ale děláme denně volby a i vy máte ve svých rukách mnoho možností. Doporučila bych se jít poradit s odborníkem nejprve pouze vy a posléze možná i s manželem.“

Petra: „Máme jet na dovolenou do Chorvatska autem,mám strach , nesnáším velký provoz,jak se mám obrnit,abych tu cestu bez paniky vydržela. Hezký den“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, děkuji za velmi konkrétní dotaz. Napadá mě, že buď můžete jít složitější, komplexnější a trvalejší cestou (psychoterapie), která vám pomůže pochopit význam vašeho strachu a paniky ve vašem životě. Méně komplexní cesta je pouze práce s tělem. Pozor ale, práce s tělem a s jeho zklidněním je nutná vždy, i v případě psychoterapie. Znamená hledat konkrétní techniky, způsoby, jak se uklidnit, jak odvést pozornost od úzkosti (panika je velmi nepříjemný stav, který trvá v řádu minut a je jakousi vystupňovanou úzkostí se silnými symptomy v oblasti těla). Vždy bude součástí práce s dechem a dechová cvičení (např. dýchání do čtverce nebo do trojúhelníku, prodýchávání jednotlivých částí těla), je možné odvést pozornost různými mentálními hrami (vymysli co nejvíce druhů jídla na "b"), zaměstnat všechny smysly - mějte připravené oblíbené bonbóny, inhalační tyčinku, "squishíka" (balónek na mačkání apod.), když bude situace horší, mějte u sebe v ledničče led nebo zastavte na benzince a dejte si do ruky led. Dobré výsledky i v krátkodobé terapii úzkostí má tzv. kognitivně-behaviorální terapie.“

Lenka: „Dobrý den, jakou knihu jako ,,mantru,, doporučujete vy sama , děkuji“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, to je krásná a těžká otázka. Mám chuť říct Malého prince, ale to asi není ten typ, který myslíte. V každém období mých zájmů a rozvoje mám určitou oblíbenou knížku. Nedávno to byla Running on Empty nebo Dospělé děti alkoholiků a Dar volby. Dnes je to Pečuj o své démony, Šílenství a civilizace a také Mezinárodní klasifikace nemocí:-)“

Marie: „Dobrý den,jak se vypořádat/špatně řečeno/s tím se člověk nikdy v životě nevzpamatuje s náhlou smrtí syna. Je to takový šok v životě.“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Marie, děkuji za dotaz, je mi to nesmírně líto. Nemám jednoduchou odpověď. Věřím ale, že lze najít způsob, jak takovou událost zpracovat tak, aby váš život neochromovala a neničila. Věřím, že lze integrovat mnoho bolesti, která se v čase mění. Ale nedovedu si úplně představit toto zvládnout bez laskavého odborníka. Již jsem v jedné odpovědi zmiňovala organizaci Vigvam, která pomáhá pozůstalým. Respektujte fáze truchlení, nespěchejte na sebe, najděte si laskavého průvodce a pokud to jen trochu půjde, mějte disciplínu alespoň v základních věcech - spánek, strava, pohyb.“

Lada: „Je nám přes 60 let. Na každou mou radu ohledně životosprávy, pohybu a vůbec všeho, co ubližuje jeho zdravotnímu stavu manžel odpovídá:" Na něco umřít musím".Co mně radíte?“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, aniž bych chtěla provokovat, tak bych mu nechala jeho rozhodnutí. Evidentně jste nabízela i jiné možnosti, ale nechce je přijmout za své, což je jeho právo. Byť má jeho životospráva nezdravé důsledky, i v tom je jeho svoboda. Zkuste se zaměřit třeba na to, co na něm máte ráda a proč s ním jste.“

Renáta: „Hezký den paní doktorko! Moc Vám děkuji za přínosný rozhovor! Budu si ho pouštět ze záznamu ! Ať se Vám daří!“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, Renáto, děkuji, to mě těší!“

Eva: „Dobrý den, je normální když mě 40 letá dcera stále “ tepe”, že ji nevyhovuje jak hlídáme jejich děti, stále je něco špatně a tak nám je raději nedává. Je pod vlivem svého manžela. Jak diskutovat či se raději vyhnout ostré diskuzi a omezit stýkání bohužel i s vnoučaty. Naštěstí máme ještě jednu dcer se kterou se dá normálně domluvit.“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, děkuji za dotaz. To je častá situace mezi generacemi. Otázkou je, zda jsou pro Vás jejich požadavky splnitelné nebo ne. Nebo zda jejich požadavkům spíše nerozumíte a potřebujete je vysvětlit. Možná s nimi nesouhlasíte a vyznáváte jiné hodnoty. Čeho se vlastně týkají? Praktických věcí? V tom případě bych hledala cesty, jak se dohodnout, pochopit a přizpůsobit se. Pokud se týkají vašeho vztahu s dětmi, je to jiná diskuze. Zaměřte se na vztah s dětmi, jak spolu trávíte čas rádi? Jak chcete, aby si vás pamatovali? Jako zábavnou, vtipnou, praštěnou babičku? Jako klidnou, moudrou, sečtělou ženu, která si s nimi ráda četla a vyprávěla nad fotografiemi? Jako sportovní babičku, která se chodila v lednu otužovat? Doplňte si a podle toho se rozhodněte, co máte ve svých rukách.“

Linda: „Dobrý den, já se každé změny bojím. Mám raději zajeté koleje, zašlo to až tam, že si připadám v izolaci. Bydlím sama, s 80 letou maminkou si denně volám, syn ke mně často zajde, já zas za druhým synem a snachou s vnoučaty. Ráda bych začala chodit třeba v mém předdůchodovém věku na cvičení, ale stydím se. Dala jsem si inzerát na kamarádku, přihlásili se chlapi. S nimi nemám dobré zkušennosti. Co s tím ? Děkuji L.“

PhDr. Tereza Ševčíková: „Dobrý den, dekuji za dotaz. Je velmi komplexní. Ptala bych se po tom, čeho se v životě nebojíte? Odkdy se bojíte změn a co nejhoršího se může stát?“