Sama doma

Záznam chatu z pondělí 18. května

DAYD: „Jaká by měla být role prarodičů v dnešní rodině?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, domnívám se, že role prarodičů je významná v dnešní rodině, resp. v dnešní době, stejně jako byla významná v době minulé. Prarodiče poskytují svým vnoučatům jinou vztahovou zkušenost, prarodiče nejsou zatíženi každodenními povinnostmi jako rodiče, proto mohou vnoučatům poskytovat více pozornosti i času. Také mohou zprostředkovat přirozeně dětem jiný pohled vycházející z odlišného dobového kontextu. A pro rodiče dítěte je prarodič, který je k dispozici a dostupný, neocenitelnou pomocí. Prarodiče jsou a byli velkým přínosem pro životní příběh celé rodiny. S pozdravem Veronika Šporclová“

Jana: „Dobrý den naše vnoučata s námi jezdí na týden na dovolenou na Šumavě jak jim zpříjemnit pobyt s babi a dědou aby se moc nenudili? Věk 16 14. 13 děkuji hezký den.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Jano, děkuji za vaši otázku. Věk 16, 14 a 13 let - tedy období puberty a dospívání, bývají celkově pro všechny zúčastněné náročnější. Oceňuji, že se snažíte zamyslet nad programem, který by vaše vnoučata zajímal. V tomto věku bych se nebála se s vnoučaty domluvit na programu, který může být pro vás všechny přijatelný a zajímavý. Domnívám se, že už samotná změna a vystoupení z běžného režimu (prázdniny, dovolená, pobyt s babičkou a dědou) je pro děti zajímavá. Čas, který budete trávit společně - procházky, povídání, stolování, hry... jsou cenné a věřte, že zůstanou ve vzpomínkách vašich vnoučat. Ačkoliv děti mohou trávit hodně času se svými telefony a vám se nemusí zdát, že pro ně děláte dostatek, ve své praxi se často setkávám s dospívajícími, kteří hovoří o příjemném čase právě s prarodiči. A někdy je pro dospívající děti největší služba to, že o ně někdo má zájem, že jim uvaří to, co mají rádi, že se cítí v klidu a pohodě... Což jsou, zejména pro dospívající, nesmírně důležité momenty. Přeji vám klidné prázdniny a hezkou dovolenou s vaší rodinou. S pozdravem z Kavčích hor Veronika Šporclová“

Daniel: „Dobrý den, paní Šporclova, myslíte si, že rodiče by měli být ti přísnější a vychovávat a prarodiče naopak ti hodnější a v rozumné míře rozmazlovat? Děkuji za odpověď“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Danieli, ačkoliv je to zdánlivě jednoduchý dotaz, odpověď tak jednoduchá není. Jak jsem hovořila v rozhovoru, postoje rodičů a prarodičů k výchově se mohou více či méně lišit. Pro dítě to může být mírně matoucí, zejména pokud jsou výchovné styly diametrálně odlišné. Každá rodina funguje odlišně, setkávám se v praxi i s případy, kdy rodiče jsou mnohem trpělivější a chápavější než prarodiče, kteří jsou vůči dítěti kritičtí a autoritativní. Nejedná-li se o zásadní rozdíly, pak se dá obecně říct, že prarodiče mohou být shovívavější a "rozmazlující". Rodiče jsou mnohem více zatíženější každodenní péčí o děti a zajištění chodu rodiny, proto i trpělivost rodičů může být na jiné úrovni než trpělivost prarodičů. Důležité je, aby rodiče i prarodiče jednali v zájmu dítěte - i když v některých ohledech trochu odlišně. Se srdečným pozdravem Veronika Šporclová“

Monika: „Dobrý den,když jsem přítomna,že se něco děje ,jak by nemělo,tak proč bysme to my babičky neměly říkat,když je to v zájmu dítěte.Např.nevhodné svačiny#(příliš sacharidů).tolerance mluvení sprostých slov atd.a jiné špatné návyky.Tím rodina ubližuje dítěti a babička má přihlížet?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Moniko, děkuji za váš dotaz. Za výchovu dítěte jsou zodpovědní rodiče, což prarodiče musí respektovat. Ve své praxi velmi často slýchám, jak některé i dobře míněné rady mohou narušit vzájemné vztahy, proto je na místě určitá míra opatrnosti. Sdělit někomu blízkému odlišný názor, je obecně náročné a v rodině to je ještě o kousek náročnější. Jak jsem zmínila v rozhovoru - chceme-li vyjádřit odlišný názor, který je ale v zájmu dítěte, pak je v pořádku o tom s rodiči citlivě promluvit. Ne všechny záležitosti je nutné řešit přímo s rodiči dítěte. I jako prarodič můžete dát vnoučeti najevo svůj nesouhlas - např. netoleranci sprostých slov, jiné stravovací návyky... To, že rodiče něco akceptují, nemusí nutně znamenat, že to musíte akceptovat i vy. Tím máte příležitost být vnoučeti dobrým a inspirativním vzorem, který mu ukazuje jinou cestu a hodnoty a i tímto způsobem vychovávat. A i to je role prarodičů. S pozdravem Veronika Šporclová“

Martina: „Dobrý den paní magistro, mám na Vás dotaz, týkající se mého vnuka. Trápí mě to, že vnuka vídám velmi málo, protože je z prvního manželství mého syna a vnuk je ,určením soudu, co 14 dnů celý víkend u syna a snachy a další víkend je doma u bývalé snachy, která má novou rodinu a mají také svůj program. Bohužel mám vnoučka pouze když se jím to hodí a to je spíš tak jednou za 2-3 měsíce. Oni k nám nejezdí. Přitom vnuk a já jsme spolu tak šťastní. Mám jako babička nárok na třeba aspoň jednou za měsíc být spolu? Jakoby to nikoho nezajímá, je mi to líto. Dokonce syn mi řekl, že pokud si vnuka vezmu na víkend a má ho mít on, tak jdu proti nim.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Martino, děkuji za váš upřímný dotaz. Vnímám z něj váš velký zájem o vnuka a trápení, že spolu nemůžete být více a častěji. Ptáte se, zda máte jako babička nárok na čas s vnukem. Ačkoliv jsou prarodiče velmi důležití v životním příběhu celé rodiny, legislativně není možné si čas s dítětem nárokovat. Doporučila bych vám mluvit se synem či s bývalou snachou o vašich pocitech, o tom, že vám čas s vnukem chybí a přála byste si více. Pokud by to bylo přání i vašeho vnuka, pak věřím, že syn/snacha bude naslouchat a společně můžete dojít k uspokojivému řešení. Pravděpodobně nenajdete ideální řešení, protože situace je už sama o sobě komplikovaná rozvodem a doplněnou rodinou. Ale i mírné zlepšení může být začátkem změny. Držím vám pěsti a přeji, ať se podaří s vnukem trávit více hezkých chvil. Veronika Šporclová“

Marie: „Dobrý den, máme malé dítě, a moji rodiče pořád něco kritizují (například i jak si s malým hrajeme, že moc běhá, že má moc kostek...). Když přijdou, tak bych se mohla jen neustále obhajovat, a to už nechci. Vysvětlili jsme, že nám jejich zbytečná kritika, nevyžádané rady a snahy o kontrolu ubližují. Pořád nastavujeme hranice, které pořád překračují. Už nás to velmi unavuje. Co dělat dál? Omezit kontakt? Je mi líto, že pak budeme za ty špatné, kteří omezují kontakt s vnoučetem kvůli radám, které byly přece "myšlené dobře". I když stále vysvětlujeme že nám k ničemu dobré nejsou. Co dělat dál? Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Marie, v rozhovoru jsem mluvila o "nevyžádaných radách" prarodičů, které mohou narušovat vzájemné vztahy. Totéž ale platí i o příjemcích těchto rad, ve kterých tato doporučení prarodičů mohou vyvolávat pocity, o kterých ve vašem příspěvku píšete. Pokud otevřená komunikace a snaha o změnu nebyla efektivní, pak bych doporučovala toto téma otevřít znovu - včetně důsledků, který může mít nerespektování vašeho soukromí a vašeho přístupu (v extrémním případě omezení kontaktu). Někdy změna rolí související s narozením dítěte otevře dlouhodobější problémy v rodinném systému. Pokud se jedná o opakující se vzorce komunikace i výchovy, pak by vám mohla pomoct i odborná konzultace. Moc hezky jste vše popsala, proto předpokládám, že víte, co vás tíží a co byste potřebovala jinak, aby nedocházelo ke vztahovému napětí. A věřím, že se to podaří ve vaší rodině vykomunikovat a vztahy zlepšit. Společný zájem vás, rodičů, i prarodičů, je dítě. A byla by škoda, aby děti kvůli neshodám dospělých přicházely o cenný vztah s prarodiči. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Lenka: „Dobrý den. Jestliže dítě nemohlo s žádným prarodičem prožívat dětství (protože již nežili), čím si pak ve svém životě tento nedostatek nahradí, kompenzuje ? Děkuji za odpověd a zdravím.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Lenko, na váš dotaz nedokážu obecně odpovědět. Ne každý rodinný systém je "ideální" - tzn. rodiče, prarodiče, někdy i praprarodiče, dobré vztahy i v širší rodině. V praxi se setkávám s různým rodinným fungováním. Děti, které prarodiče neměli, protože již nebyli naživu. Děti, kterým sice prarodiče žili, ale byli vzdáleni, proto i kontakt byl minimální. Nebo vztahy v rodině mezi rodiči a prarodiči byly konfliktní, což mohlo ovlivnit i vztah prarodičů k vnoučatům. Každý člověk se na situaci adaptuje různě. Dítě může pociťovat absenci prarodičů, ale pokud s prarodiči nevyrůstalo, nemusí to být pro jeho dospělý život zásadní problém a nemusí chybějící prarodiče v rodinném systému nijak kompenzovat. Zdravím z Kavčích hor, Veronika Šporclová“

Eva Jirková: „Dobrý den, prosím o radu. Snacha zasahuje do výuky ve střední škole, kam chodí můj 16ti letý vnuk. Nelíbí se jí chování učitelů, usiluje o výměnu ředitele i některých pedagogů. Komunikuje přes sítě a několik rodičů získala na svou stranu. Ale ne všichni zastávají stejný názor a samozřejmě se to odráží i na chování spolužáků k mému vnukovi. V minulých dnech u něj celá věc eskalovala, popral se ve škole a poté u došlo k atace psychózy, je hospitalizován na dětské psychiatrii v Motole. Myslíte, že mám nějakým způsobem zasáhnout do jednání snachy? Můžu s vnukem navázat písemný styk (telefon tam nemá)? A můžu mu sdělit otevřeně, co si o tom myslím, nebo si mám názor nechat pro sebe? Má staršího autistického bratra a dva o deset let mladší sourozence, takže je v rodině tzv. skleněný. Děkuji za případnou radu anebo názor. Eva Jirková +420 603 271 241“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Evo, děkuji za váš upřímný dotaz. Situace, kterou popisujete, není vůbec jednoduchá a vyžaduje intenzivnější pozornost. Vnímám tam rovinu vašeho vztahu s vnukem, který se aktuálně potýká s léčbou závažnějších psychických obtíží, což vás jako babičku nepochybně tíží a dotýká se vás. Další rovinou je celkově náročný rodinný systém (pro vašeho vnuka sourozenec s PAS, dva výrazně mladší sourozenci). A přístup vaší snachy, který vás trápí a máte potřebu řešit. Předpokládám, že vše v rámci rodiny řešíte, můžete ověřit i názor vašeho syna na aktuální situaci a společně hledat v tuto chvíli nejlepší cestu. S ohledem na širší kontext a náročnost situace bych vám doporučila konzultaci s odborníkem. Pro začátek se můžete zeptat i lékařů v nemocnici, zda a jak můžete jako babička komunikovat s vaším vnukem, i na možnou příčinu zhoršení jeho psychického stavu. Moc vám držím pěsti, ať se věci začnou měnit k lepšímu. Veronika Šporclová“

Eli: „Dobrý den,jsem babička vnoučata ve věku 17 až 22let, a času se mnou tráví méně a méně,a trápí mě to.Co byste mi poradila? Dekuji“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Eli, vaše vnoučata už jsou téměř dospělá, resp. dospělá. To, že s vámi tráví méně času, není nepochybně nic osobního, ale zcela přirozený životní cyklus. Kontakt s vnoučaty můžete udržovat telefonicky, když to nejde osobně tak často, jak byste si přála. A určitě doporučuji vnoučatům říct, že vás trápí, že spolu trávíte málo času, že vám chybí. Může jim to pomoct podívat se na kontakt i z vašeho pohledu a třeba dojde k pozitivní změně. Srdečně zdravím a přeji pěkný den, Veronika Šporclová“