Sama doma

Záznam chatu z úterý 12. května

DM: „V kterém období života dítěte je nejlepší začít s rozvíjením schopnosti, aby toto dítě mělo radost?“

Mgr. Jana Žmolíková: „Každé dítě je jiné, jsou děti, zralé a motivované dříve, již v předškolním věku, jiné potřebují delší čas, než začnou cítit vnitřní motivaci se nějaké činnosti věnovat. Určitě je dobré, dětem aktivity nabízet, ale nenutit.“

Anna: „Je dobré, když radost u dětí je rozvíjena duševními i materiálními faktory najednou?“

Mgr. Jana Žmolíková: „Ano, radost můžeme podporovat různými způsoby, čím pestřejší repertoár možností rozvoje dítěte, tím lépe, dítě si časem vybere svoji cestu.“

Anna: „Jaká je nejlepší osvěta ohledně tohoto tématu?“

Mgr. Jana Žmolíková: „Nejlepší osvětou jsou naše děti, sledujte jak se v různých situacích cítí, jak reagují, u čeho se lépe soustředí, u jaké aktivity nikoli. Tímto směrem se nejlépe dozvíte, v čem dítě podpořit a rozvíjet.“

DM: „Jak zabránit tomu, aby radost u dětí nebyla škodolibá?“

Mgr. Jana Žmolíková: „Radost je palivem pro mozek, pomáhá duši kvést a zrát.“

Honza: „Krásný den, Jano. Vypadáte skvěle úchvatně, strašně Vám to sluší. Máte na sobě punčochy nebo punčocháče?“

Mgr. Jana Žmolíková: „Děkuji“

Anna: „Objevuje se ohledně tohoto tématu nějaká dezinformace?“

Mgr. Jana Žmolíková: „Ano, řada lidí se domnívá, že malé dítě musí být automaticky bezstarostné, protože nemá žádné starosti a zodpovědnost jako dospělý. To je velký omyl. Radost je třeba kultivovat. Zabezpečit dítěti pocit fyzického i citového bezpečí, vytvořit pro něj rodinné zázemí a podpůrné vztahy, díky nimiž může dítě zažívat pocit důvěry ve svět a poté v klidu a a s chutí experimentovat s aktivitami, které mu mohou přinést do života radost. Jak na radost se můžete inspirovat na webových stránkách www.zaskalka.cz. Webové stránky víly Záskalky inspirují děti, rodiče i pedagogy jak s dětmi zažívat více radosti.“

Karel: „Jsou poznamenány děti,když čtou slyší třeba moderátorky Lucie Křížkové, že mají otce ve vězení, nebo moderátorky Ester Janečkové jak ji stále podvádí, odchází za milenkami a pak se zase vrací, taky moderátorky Martiny Hynkové Vrbové, jak se pořád soudí za sexuální obtěžování.To přece musí zanechat následky na dětech,sama říkala musela navštěvovat psychlogy nebo i psychiatra, když se jim spolužáci vysmívají.děkuji za odpověď“

Mgr. Jana Žmolíková: „Jsou poznamenány nejvíce děti, které vychovávají rodiče bez empatie a sociální a emoční inteligence. Každý prožívá své osobní starosti, a pokud rodič s dětmi o svých trápeních otevřeně hovoří, a provází své děti cestou řešení, děti nemusí úskalími života utrpět, naopak je mohou psychicky posílit.“

Petr: „Dobrý den, Jano. Máte krásné šaty a ještě hezčí nohy ;-)“

Mgr. Jana Žmolíková: „Děkuji“

Míša: „Dobrý den, kde se dají koupit zklidňující pomůcky do ruky? Míčky, prstýnky apod.“

Mgr. Jana Žmolíková: „Pěkný den, antistresové pomůcky se dají koupit u řady firem. Pestrý repertoár pomůcek nabízí firma Sensirain, ale několik relaxačních a antistresových pomůcek nabízí i Svět fyzioterapie, Netmedik apod. Stačí vyhledat na internetu. Informace o použití pomůcek popisuji na webu https://zaskalka.cz/.“

Linda: „Dobrý den, jak a čím v dětech probudit radost, aby téměř po cvětší část dne byly radostné, když jsou to dvě holčičky, kterým je 8 a 5 let, které jsou naprosto odlišné a pořád se handrkují ? Děkuji L.“

Mgr. Jana Žmolíková: „Každé dítě má v oblibě jiné aktivity, vaše holčičky neznám. Děti však s oblibou kopírují nás dospělé, pokud se umíte vy v životě otevřít radosti, vlastním aktivitám, i přes časové limity, které rodinný život přináší, otevřete cestu k radosti i svým dětem. Nabízejte jim aktivity, a ony si samy vyberou. Děti se neučí z našich rad, ale nápodobou nás dospělých“

Vlaďka: „Dobrý den, řeším teď u vnučky stres ze stravování mimo domov. Zažila nevolnost v restauraci a teď se vystresuje už před její návštěvou. Co byste mi prosím poradila, jak se toho zbavit. Samozřejmě o tom mluvíme, sama si uvědomuje, že to je psychika, ale nejde nám to překonat. Do té příhody jí to nedělalo žádný problém. Máme to zkoušet, nebo je jiná cesta? Je jí 10 let. Moc děkuji, Vlaďka.“

Mgr. Jana Žmolíková: „Bylo by zajímavé vysledovat, čeho se vaše vnučka bojí. Zda nevolnosti samotné, nebo pocitů, které nevolnost v restauraci doprovázela. Pocit studu? Strachu? Vzteku na dospělého, který ji do restaurace dovedl? Netuším...O tom bych s vnučkou více hovořila, nebo se ji věnovala více formou hry, neb děti nepříjemné emoční zážitky lépe zpracovávají hrou než povídáním. Přehrávala bych s pomocí figurek, domečku...stravování v restauraci, třeba vnučka úzkost ve hře zpracuje.“

Vlaďka: „Paní Žmolíková, moc Vám děkuji za inspirativní odpověď. Zkusíme to tou hrou, u vnučky převažuje strach z nevolnosti a nutnosti navštívit pak toaletu. Samozřejmě ji nebereme do restaurace násilím, ale po dohodě. Sama by se těch nepříjemných pocitů chtěla zbavit, abychom si na výletech mohli dát třeba oběd. Máme všichni radost společně z našich výletů a tak bych chtěla, abychom se takto nestresovali.“

Mgr. Jana Žmolíková: „Děkuji za odpověď, já vždy u úzkostí ráda pracuji s představami, bavím se s dětmi, co vše se může stát, jak budeme postupovat až to nastane, u nějakého dítěte pomáhá metoda zveličování. Co uděláme až nastane ta nejhorší možná situace..tak půjdeme na záchod tolikrát, kolikrát bude třeba apod. Půjdu vždy s tebou, zajistím, abys měla na toaletě vše co potřebuješ, nerušený klid apod. Ochráním tě, společně to zvládneme. U jiných dětí zase pomáhá připomínat všechny situace, kdy restauraci zvládlo...podpořit jeho sebevědomí, že je situace nepříjemná, ale řešitelná, že každý někdy zažije nevolnost na veřejnosti...A samozřejmě zviditelnit každý úspěch v restauraci, který se podaří. Když to nepomůže, zkonzultovala bych s dětských psychoterapeutem. Případně napište na zaskalka@email.cz“

Jiří: „Jaké jsou možnosti pro kompenzaci epilepsie pokud nedrží stav bez zachvatu ani plná dávka lamictalu a leveticeramu. Jedná se o 19 pacienta a epilepticke záchvaty má pouze po probuzení. (epilepsii má diagnostikovanou 10 let) Děkuji Jiří“

Mgr. Jana Žmolíková: „Napište paní doktorce, psychologie Žmolíková“