Sama doma

Záznam chatu z úterý 28. dubna

DAYD: „Bylo by dobré, aby byl o tomto tématu natočen filmový dokument nebo hraný film?“

Vlastimil Hela: „asi bych byl velmi opatrný s hraným filmem,už tak je kolem toho dost zkreslených informací“

DAYD: „Na Žítkové se narodil Váš pradědeček, proto se o toto téma zajímáte?“

Vlastimil Hela: „lidová magie, magie vůbec, jako jeden z přístupů našich předků k pochopení světa kolem i sebe sama a také jako způsob komunikace s přírodou, je něco, co bychom měli integrovat do našich životů“

DAYD: „Léčili žítkovské bohyně i psychiku?“

Vlastimil Hela: „starohrozenský farář Josef Hofer píše, že ovládali duševědu. Vyléčení každé nemoci začíná na psychické úrovni“

DAYD: „Jak jste se k tomuto tématu dostal?“

Vlastimil Hela: „bydlím takřka na Kopanicích poblíž Žítkové a stejně jako další lidé v tomto kraji, jsem se s fenoménem bohyní setkával od dětství. Začal jsem s tím koketovat, když mi bylo kolem 18 let. Čas a možná i já jsem dozrál asi před 10 lety, mostem mi byl příběh faráře Josefa Hofera, který zachytil působení bohyní ve svém spisku z roku 1913“

DAYD: „Proč jste prezentoval toto téma zrovna v RÁDIU UNIVERSUM?“

Vlastimil Hela: „Pozvala mne Martina Kociánová“

DAYD: „Ví se o žítkovských bohyních všechno?“

Vlastimil Hela: „Zcela jistě ne, ale je dobře, když něco zůstane tajemstvím.“

Ela: „Dobrý den, je kniha Žítkovské bohyně pravdivá - nebo jen inspirovaná životem Žítkovských bohyň ? popř. co z knihy není pravda“

Vlastimil Hela: „Na to je třeba ptát se spíše autorky. Je to román, inspirovaný životem na moravských Kopanicích. Něco pravda je, něco je autorskou licencí.“

Jája: „Dobrý den, měly bohyně dcery ? - resp. předaly někomu své poznatky (umění) - někomu, kdo by dnes tímto způsobem pomáhal ostatním...“

Vlastimil Hela: „Autentické bohyně získaly "zasvěcení", znalosti od svých matek.“

DAYD: „Objevují se v souvislosti se žítkovskými bohyněmi nějaké dezinformace?“

Vlastimil Hela: „Máte na mysli něco konkrétního? Jeden příklad přece jenom uvedu: v románu K.Tučkové je epizoda, kdy bohyně léčí sestřelené a zraněné americké letce, které Němci poté zastřelí. To se nikdy nestalo.“

Zuzka: „Dobrý den, viděl jste divadelní představení ve zlínském divadle - Žítkovské bohyně a co na něho říkáte ?“

Vlastimil Hela: „Ano viděl. Z dramaturgického a hereckého hlediska jistě skvělý počin. Pojetí postavy faráře Josefa Hofera bylo jedním z podnětů k sepsání knih o Ž.B. Snažil jsem se jej aspoň trochu "rehabilitovat".“

Lucie: „Vidím, že máte na ruce červený provázek, věříte na jeho ochranu? Máte ho všichni v rodině? Na Žítkové jsem byla, je to tam magické. Ale setkala jsem se i s tím, že místní jsou na turisty oškliví. Přisuzuji to původnímu klidu a teď je tam ruch. A pan Mizera si udělal bussiness z chalupy po Irmě Gabrhelové, na to se díváte jak? Děkuji a mějte příjemný den.“

Vlastimil Hela: „Věřím, jinak bych jej neměl. Trochu magie neuškodí. Místním se nedivte. Jednak přibylo návštěvníků a to násobně. Ne vždy se chovají ohleduplně. Pana Mizeru nemám právo soudit. Na jeho obhajobu: domek zachránil a vytvořil místo, kde se návštěvníci Kopanic mohou se fenoménem bohyní "opatrně" seznámit.“

Kateřina: „JAK SE VÁM LÍBÍ KNIHY O BOHYNÍCH OD PANA JILÍKA?“

Vlastimil Hela: „Jura je můj kamarád a celé jeho dílo - nejenom literární tvorbu - obdivuju a velmi si ho vážím. Je to Pan Spisovatel Slovácka!“

Eva: „Vlastimile, je kniha p. Tučkové dobrá? Prý se na Žítkové nelíbila.. Eva“

Vlastimil Hela: „Hodnocení dobrá / špatná ode mne nechtějte. Ano, mnoha lidem na Kopanicích se pojetí některých témat nelíbilo - není autentické. A bohyně včetně lidové pověrečnosti je citlivé téma, se kterým je třeba nakládat opatrně a s respektem.“

Nika: „Dobrý den, Doporučil byste návštěvu Kopanic a proč? Lze z odkazu žitkovskych bohyň čerpat do dnešního světa? Dekuji za zajímavé téma.“

Vlastimil Hela: „Návštěvu Moravských Kopanic i celých Bílých Karpat Vám určitě doporučuji. Je to unikátní krajina, tak trochu opomíjená. Ano, teď jsou v kurzu Moravské Kopanice - to je nejenom Žítková, patří sem také Vyškovec, Vápenice, Lopeník, Starý Hrozenkov. Označení kopanice, ale můžeme najít i v jiných částech Bílých a to je skutečně Fenomén (více v mé knize Fenomén Bílé Karpaty). U odkazu lze čerpat. Podle mne je oživení tohoto tématu vyvolané skrytou potřebou dnešní chaotické doby integrovat do našich životů např. vnímání přírody jako živé bytosti a to je magie. Atd.“

Majka: „Dobrý den, žije ještě nějaká Žítkovská bohyně? A pokud ano praktikuje tyto své schopnosti ještě dnes?“

Vlastimil Hela: „Poslední autentická bohyně Irma Gabrhelová zemřela v roce 2001. Když píšu autentická, míním tím to, že "zasvěcení" získala od své matky - tedy v přímé linii.“

Vašek: „Dobrý den, jaké je Vaše povolání ?“

Vlastimil Hela: „Nyní už jsem důchodce. Dlouho jsem se věnoval tomu, čemu se dnes říká mentální koučink. Dnes se snažím dělat to, co mne baví: psát, organizovat různé akce udržující paměť na minulost - zejména válečnou, atd. Rozhodně se nenudím.“

Aja: „Dobrý den, Irma Gabrhelová neměla děti ? Ví se proč ?“

Vlastimil Hela: „Irma mělo hodně dětí.“

Jaroslav Váňa: „V 70. letech jsem u babičky na Žitkové trávil část prázdnin. Chtěl bych Vám poděkovat za připomenutí toho tajemna a lidové moudrosi, která tam opravdu všude byla. Děkuji.“

Vlastimil Hela: „Já děkuju Vám. Přeji všechno dobré!“

Ema: „Dobrý den, k čemu má být dobrý červený provázek ? a stačí ho jen dát ne ruku, nebo je potřeba nějaký speciální "ceremoniál" ? Je jedno jaký červený provázek (bavlna, vlna, satén..)?“

Vlastimil Hela: „Princip červené šnůrky je ochrana před uhranutím - na Slovensku se tomu říká "z očú", to proto, že se má zato, že pohled zlého člověka z očí do očí, je tím co způsobuje uhranutí a nějaké problémy. Červená barva má odvádět pozornost a zaměřit uhrančivý pohled jinak. Dříve se v mnoha regionech uvazovala na ruku novorozeněte. Ceremonii se vytvoříte sama, materiál volte podle citu / intuice i možností.“

Aja: „Dobrý den, a proč tedy nikdo z dětí Irmy nepřevzal "bohování "?“

Vlastimil Hela: „Převzal, ale dcera už nežije.“

Naďa Hoeáková: „Dobrý den, téma Žítkovských bohyní mě zaujalo právě po přečtení tohoto románu. Následně jsem se dívala na stránky obce Žítkové a dozvěděla jsem se podrobnosti o těchto zajímavých ženách a způsobu jejich života. Zajímalo by mě, zda v této oblasti mají nějaké alespoň částečně následovnice, zda se tam tato tradice udrží? Byla by škoda, aby tyto schopnosti zcela zanikly. Děkuji.“

Vlastimil Hela: „K následovnicím odpovím diplomaticky - tradice se udržuje ve zdejší krajině. A nejenom v té na Kopanicích. Hledejte je tady i v sobě.“

Jana, Plzeň: „Dobrý den, moje dotazy už jste odpověděl zde v chatu, proto jen pozdravím, moc se mi líbí, jak o bohyních smýšlíte. Potvrzuji, že na kopanicích je cítit nějaká magie. Krajinu Bílých Karpat jsem prochodila a stále se tam musím vracet. Je tam cítit drsný život a krása zároveň. Zapisuje se hluboko do duše. Děkuji za Vaše povídání a psaní!“

Vlastimil Hela: „Souhlasím, v Bílých Karpatech je to jako v parku, japonské zahradě i v přírodním chrámu, svatyni. Mějte se moc dobře.“

Eda: „Dobrý den, dá se to shrnout tak, že bohyně zkrátka dokázaly předat základní zdravotnické, psychologické, sociologické informace - poznatky ?“

Vlastimil Hela: „Uměly si s "kunčofty" popovídat, hlavně se ptát!!! Poskytnout informace, dát radu, doporučit byliny a hlavně dávaly naději lidem, kteří ji ztratili.“