Sama doma

Záznam chatu z úterý 14. dubna

STOPK: „Které emoční dovednosti by neměly být rozvíjeny u smutného dítěte?“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, u dětí bychom měli rozvíjet všechny emoční dovednosti - emoce pojmenovat, přijmout, naučit se je regulovat.“

ANTIKYT: „Které emoční dovednosti je hlavně nutno rozvíjet u smutného dítěte?“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, u smutného dítěte je dobré rozvíjet porozumění dítěte své emoci. Podpořit ho v přijetí emoce, vytvořit bezpečný prostor pro sdílení. Ukázat mu, že i my dospělí jsme někdy smutní, sdílet s ním své způsoby vyrovnávání se se smutkem.“

ANTIKYT: „Jaké je smutné dítě ohledně emocí?“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, smutné dítě může vypadat a projevovat se jinak než smutný dospělý. Může se stranit, uzavírat do sebe, být plačtivé, nespavé či naopak velmi unavené, ale na druhou stranu může být také nadměrně aktivní, nepozorné, roztěkané až agresivní.“

STOPK: „Je smutné dítě správný termín?“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, smutek je normální emoce, stejně jako strach, úzkost, radost. V případě patologického či nadměrného prožívání smutku potom hovoříme o depresi, která se vyskytuje v každém věku, tedy i u dětí.“

DAYD: „Jak rozvíjet emoční dovednosti u smutného dítěte?“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, u dětí je třeba rozvíjet emoční dovednosti jako je rozpoznávání emocí u sebe i u druhých lidí, přijetí emocí u sebe, respektování emočního prožívání druhých lidí. Když emoci správně poznáme a pojmenujeme, můžeme se naučit ji regulovat - požádat o pomoc, zklidnit se díky nějaké regulační technice. Někdo potřebuje o svých emocích mluvit a někdo je raději sám a potřebuje klid na zpracování emoce.“

STOPK: „Jak raději nerozvíjet emoční dovednosti u smutného dítěte?“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, smutné dítě bychom neměli za každou cenu rozveselovat. Smutek je normální emoce, která je pro náš život užitečná. Pomáhá nám vyrovnat se se ztrátou či zklamáním. Když budeme smutek popírat či zakazovat, dítě se ho naučí potlačovat a potlačování může vést k dalším potížím, depresím nebo psychosomatickým obtížím.“

Eva: „Dcera je v pubertě, nechce komunikovat, vyhazuje mě z pokoje, nechce mi nic říkat. Vždy byla taková. Směje se jen s kamarádkou. Sama mám od porodu deprese už 14 let a nikdo mi nepomohl, sama nevím, jak mám dceři pomoci. K psychologovi nechce jít. Děkuji“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, v tomto věku je takové chování celkem typické. Sklony k depresi ale bývají dědičné, tak je třeba tomu věnovat pozornost. Třeba se svěří někomu jinému v rodině? Doporučuji na ni netlačit, být jí k dispozici, i když nechce mluvit. Někteří puberťáci, kteří se nedovedou rodičům svěřit, preferují třeba zprávu přes sociální sítě, dopis. Třeba najdete jiný způsob komunikace. Pokud vám dosud nikdo nepomohl, možná zkuste jiného odborníka? Každému sedí jiný přístup.“

Kateřina K: „Dobrý den ,prosím máme takovou situaci teď zrovna doma jsem teta dítěte 6 letého které je teď v naší domácnosti,kdy matka je během 5 měs už po druhé v léčebně psychicky zhroutila .a vidíme teď na dítěti vždy spala s holkama s námi četla se pohádka,a vykládalo a teď chce spát dole v pokoji a skřípe zubama dost nahlas a i někdy brečí,řve ve spaní. A chci ji jako teta pomoct a nevíme upne jak.matka ji pořád říká že má bolavou nohu ale dítě není hloupá vidí i v tel.ze matka je pomalejší ,a max ji řekne mám tě ráda a jinak každý den stejné 5 vět a konec hovoru .můžete mi poradit co s tím popřípadě kde zajít . Poprvé byla 1mes u nás a teď už 14 dní. S pozdravem Katka Ostrava“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, doporučuji v tomto případě určitě vyhledat odborníka. Navíc není dobré dítěti lhát. Mlžení okolo stavu maminky může v dítěti vyvolávat úzkost. Čím méně má informací, tím je větší prostor pro nejrůznější domněnky. Dejte dítěti prostor pro otázky, sílení. Ujistěte (pokud to víte), co bude dál. Pokud si nejste jistá, zda je vhodné jít s dítětem k odborníkovi (nebo třeba nemůžete, když nejste zákonný zástupce), vyhledejte podporu a ujištění aspoň pro sebe.“

Mili: „Dobrý den, jak se postavit k situaci, kdy u prepubertalní dcery dojde k rozchodu s boyfrendem -z jeho strany- a ona jej těžce nese ? Děkuji.“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, smutek z rozchodu je normální a svým způsobem potřebný. Smutek nám pomáhá vyrovnat se se ztrátou. Můžete dceři vyjádřit své pochopení. Poradit jí, jak smutek zvládáte vy. Ujistit ji, že takový smutek nepotrvá věčně, i když je silný. Není dobré situaci bagatelizovat - "to nic není, takových ještě bude", tím bychom shazovali emoci dítěte, obzvlášť v tomto věku jsou na to děti citlivé.“

Barbora: „Dobrý den, jak se jako máma mám chovat k synovi (15 let), který je smutný bez zjevného důvodu? Neví proč se tak cítí a nechce se tak cítit. Mluvíme o tom, snažíme se najít příčinu, ale sám říká, že ho žádný důvod nenapadá. Říká, že je mu do pláče, ale nemá k němu žádný "pádný" důvod. Může být smutný/plačtivý bez příčiny? Mohu mu nějak pomoci? Trvá to již několik dní. Děkuji moc za odpověď. Barbora“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, je možné, že syn o příčině ví, ale nechce se mu o ní mluvit, třeba proto, aby vám nedělal starosti. Nebo proto, že je mu to hloupé. Ne vždy je to o nedůvěře rodiči. Pokud takový stav trvá déle a nestačí běžná podpora jako je povídání si s dítětem, obejmutí..., pak je dobré vyhledat odborníka, který by synovi pomohl příčinu odhalit a tento stav zvládat. V tomto věku jsou dospívající zvýšeně citliví. Je na ně vyvíjen velký tlak - přijímačky, sociální sítě, vrstevníci...“

STOPK: „Je smutné dítě správný termín?“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, ano, smutek není diagnóza, ale běžná emoce, kterou všichni prožíváme. Pokud by smutek přerostl v nemoc, používá se termín deprese. Je to onemocnění, kterým trpí i děti, i když u nich se může projevovat jinak - třeba nadměrným zlobením, dále to může být nespavost, nepozornost, plačtivost, stažení se do sebe.“

Martin: „Dobrý den, jak vysvětlit 2 a půl ročnímu dítěti, že provedlo něco co už je fakt za hranou? Zvýšení hlasu a vážný výraz nepomáhá. Dítě z toho má ještě srandu a směje se nám do obličeje. Děkuji.“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, u tak malého dítěte zpravidla vysvětlování nepomáhá. Dítě mu nemusí rozumět. Křik nedoporučuji. Prosté "ne" můžeme doprovodit nabídnutím lepší, vhodnější alternativy. Nebo nepoužívat jen "ne", ale raději "zkus to takto", "raději si vezmi toto". Dobré chování odměnit, pochvala stačí. Nevhodné chování potrestat - samozřejmě ne plácnutím. Nevhodnému chování u dítěte je lepší nevěnovat moc pozornosti, dítě to potom baví a směje se. Spíše posilovat to pozitivní.“

Linda: „Dnes dcera šla do školy a večer plakala, že dnes má jinou paní učitelku, a že to nezvládne. Ptala jsem se jí, proč se bojí. Řekla mi, že ta paní učitelka křičí, a že má strach. Tak jsem si promluvily, že to nebylo na ni, jak mi řekla, že to bylo na zlobivé kluky. Já jí pak před školou řekla "neboj se, to zvládneš" Nebyla sama, která té situace bála. Jak jinak to probrat ? Děkuji L“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „A jeje, určitě není správné na děti křičet (ani na zlobivé kluky), nedivím se, že se dcera potom bojí. Podpořte dceru, ať o tom s vámi mluví. Pokud ale paní učitelka křičí pravidelně, mělo by se to řešit na půdě školy - promluvit si s paní učitelkou, se školním psychologem, vedením školy. Pokud se bojí více dětí, možná se mohou spojit a zkusit to řešit společně (nevím, jak je dcera stará).“

Vlaďka: „Jako bývalá učitelka a výchovná poradkyně jsem zažila mnoho smutných dětí, nikdy bych to nepodceňovala....Nejsmutnější vždy bylo, když situaci podceňovali sami rodiče a děti se svěřovali nám učitelům. Samozřejmě není smutek jako smutek, souvislosti je nutné znát. Je ale moc dobře, že se o tom v pořadu mluví, díky za to.“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, děkuji. Máte pravdu, stává se, že rodiče situaci podceňují nebo odmítají, bojí se, zda sami neselhali jako rodiče. Pokud dítě najde někoho jiného, komu se může svěřit, má částečně vyhráno. Škola může rodiče kontaktovat a případně doporučit odbornou pomoc. Od 1. ledna 2026 školy musí mít školního psychologa, tak to může být dobrá podpora pro žáky, ale i pro učitele, kteří na to potom nebudou sami.“

Ladislava: „Dobrý den, skoro čtyřletý syn prý ve školce při nezdaru často ztuhne a práskne sebou o zem. Doma to párkrát udělal také. Jak s tím prosím pracovat? Je jasné, že doma mohu "něco" podniknout, ale jak mu to pomoci "donést" až do té školky? Děkuji“

Mgr. Kamila Tomanová, DiS.: „Dobrý den, zřejmě je to jeho způsob zvládání neúspěchu. Pomáhá pojmenování emoce - "vidím, že se zlobíš". Je dobré ho nechat emoci prožít, nechat odeznít. Nepotlačovat, netrestat. Po nějakém čase je možné si o tom promluvit, nabídnout jiné alternativy. Například dítěti umožnit jít do jiné místnosti, aby na sebe zbytečně nepoutalo pozornost ostatních dětí. Je dobré dítě nechat prožívat nezdar, nenechávat ho vyhrát, aby se nevztekalo. Prožíváním nezdaru se posiluje jeho odolnost.“