Sama doma

Záznam chatu z pondělí 30. března

Ivana: „Jak poznám, že nežiju svůj život, ale očekávání ostatních – a jak se k sobě vrátit?“

Marek Herman: „Nebudete ve své kůži, večer budete mít splněno, ale nebudete mít z toho radost, bude vám chybět vnitřní jiskra, vnitřní úsměv, "nebudete u sebe doma", takže pojedete na plno, ale bude se vám zdát, že věci nedávají smysl, před vámi pořád dlouhá řada úkolů ale k čemu to vlastně vůbec je? A přijde únava, ze které se nevyspíte. Když to napíšu stručně, budete ztrácet sama sebe a bude vám odčerpávat spousty energie. A jak se vrátit? Musíte si udělat jasno ve slovech CHCHI a NECHCI. a taky CO JE MOJE A CO JE JEJICH. A budete se řídit vnitřním kompasem, to znamená probudíte slovo CÍTÍM. Takže celý den, v jakékoli situaci se budete ptát CO CÍTÍM, ŽE CHCI? a CO CÍTÍM, ŽE NECHCI? Prostě budete poslouchat svoje tělo a to vás spolehlivě povede ke změně. Tak aspoň takhle. Ať se daří!“

GF: „Jak vychovávat děti a neztratit při tom samu sebe?“

Marek Herman: „No...ono je to vlastně naopak. Když se vám narodí dítě, tak se vrátíte sama k sobě. Jako by došlo k hormonální bouři, představuju si to tak, že vám hormony pročistí všechny trubky ve vašem těle :) vy si přejete, aby svět byl v pořádku, aby vaše dítě bylo v pořádku, abyste měla dobrý vztah s partnerem, abyste se měli rádi a doma byla pohoda. A vidíte všechno jasněji a řekněme že správně a zdravě. Ale o ten pohled o tu dobrou vlnu časem většina lidí přijde, protože výchova dítěte je obrovská změna a obrovská zátěž a vás skolí OBROVSKÁ ÚNAVA. A nutně potřebujete, aby vás v tom váš partner nenechal. Jinak vás to zdrtí a vy pojedete v nouzovém režimu a o ten "zdravý" pohled přijdete. A může se stát, že nebudete žít život, jaký jste si vždycky přála a nepůjde vám to změnit.“

Karin: „Všechno co jste teď řekl ve vstupu, jsem JÁ. Děti miluju. Ale poslední měsíce to nezvládám. Starší syn 11 let lehčí puberta. Vztek, odmlouvání, nic nechce dělat, věčně by seděl na mobilu. Když mu ho seberu je to špatně. Jako máma selhávám.Nedokážu s ním komunikovat v klidu. Sebemenší jeho rozčilení. Rozčílí mě. Mám pocit, že na něho jen křičím. Pak potají brečím, že selhávám jako máma. Snažím se jim vařit dobroty na oplátku za moje chování k nim, kupovat věci, ale to je špatně. Jak z toho ven ? Do toho jsem protivná na manžela. Nedokážu už komunikovat ani v práci. Mám pocit, že kolegyně mě pomlouvají. Děkuji za odpověď a hezký den.“

Marek Herman: „Dobrý den Karin, člověk křičí když je v koutě, když už si neví rady. A není to nic hrozného, každý takové období máme. Vy jste poctivá a a jste hodný člověk ale problém ježe jste na sebe moc přísná. Já věřím na poctivé rozhovory. Ale ne když je problém nebO když se hádáme, ale když jsme relativně v klidu. Uvaříte něco dobrého a pak si sednete se synem a řeknete mu, co vás trápí a co si o tom myslí. A zkusíte se na něčem domluvit. Ale musím se vás zeptat na důležitou věc: co TÁTA? Když řeknete synovi že nebude čučet do mobilu, musí za vámi stát váš manžel nebo partner. SLYŠEL JSI MÁMU? Musí stát při vás. Syn uvidí, že držíte pohromadě a poslechne. Jinak puberta, to je fakt problém. Cílem puberťáka není vyhrát, ALE ZABOJOVAT SI!!!! Nejdůležitější úkol: najděte si čas pro sebe. neodvíjejte svoji spokojenost výhradně od svých dětí. Pravidlo 1/4/14. Máte POVINNOSTI si udělat aspoň jednu hodinu denně jenom pro vás. Na kafe, na spinkání, na procházku. OD TŘI DO ČTYŘ NEJSEM VAŠE MATKA!!!! č Hodiny týdně mimo rodinu na detoxikaci. A 14 dnů za rok mimo rodinu. Promiňte že to tady na vás sypu. Můj rychlý dojem, jste poctivá, hodný člověk, jste fajn, jen vás zbytečně stahuje dolů pocit viny. ŽÁDNÁ POCIT VINY. Malého srovnejte do latě - respektive manžel a buďte na sebe vlídná :)“

Marie Sýkorová: „Dobrý den, přece jen mám dotaz, možná mi to uteklo, máte svoje děti a mluvíte ze své zkušenosti? Děkuji, Marie sykormar@email.cz“

Marek Herman: „Ano, mám dvě dcery, ale ta zkušenost je důležitá, al ne rozhodující. Některé věci si troufnu říkat, protože mám za sebou 20 let seminářů pro mámy a babičky. To je můj zdroj. To je můj život.“

Jana Nemcova: „Dobrý den, byla jsem na Vaši přednášce v Kutné Hoře - úžasné - dala bych povinně každý večer 10 ti minutovou před večerníčkem . Mojim dětem /24,21 a 9/ jsem podala shrnutí. Moc ráda jsem poslouchala a četla pana Matějčka a dekuju za to co děláte. Zdravý rozum a racionalita se nám začala vytrácet. Opatrujte se a hlavně zdraví.“

Marek Herman: „dobrý den Jano, Kutná Hora byla fajn, moc děkuju a ať se vám daří!“

Jaroslava Černá: „Mám děti 2 a 4 let. Od narození mě druhé dcery nemam vůbec čas na své zájmy. Občas bych si ráda malovala nebo zašla na hodinu tance. Nějaké rady?“

Marek Herman: „Manžel. Maminka. dšda. A když nic, tak hezky funguje, když si vzájemně pohlídáte děti s kamarádkou. Na výměnu. Jednou ona, jednou vy. Zkuste. Ideálně bystě měla držet pravidlo 1/4/14. Hodinu denně pro sebe. 4 hodiny pro sebe týdně - mimo rodinu a domov. A 14 dnů za rok. Zkuste. Držím palce.“

Tereza: „Dobrý den, snažila jsem se Vas kontaktovat přes fb, ráda bych se s Vámi domluvila ohledně možnosti objednání Vaší přednášky, ale nevím, kam se obrátit. Děkuji moc.“

Marek Herman: „marek.herman@centrum.cz a napište heslo SAMA DOMA :)“

Kamila: „Vcera jsem sdelila memu 20 letemu synovi,ktery studuje na vs,ze mu jiz odmitam platit mobil.Ziji sama a syna jsem vychovavala sama.Je mi 56 let.Jsem po vazne gyn.operaci a on se uplne zhroutil a zacal mi nadavat a vyhrozovat,ze uz nebude jezdit.Pry pro me dela dost.Mimoch.mu jeste prispivam na spolubydleni v Pha.Ja sama pracuji 15 hod.denne,abych to utahla.Na utratu a rezii domactnosti mi zbyde 10 000,- a syn mi povi,S tim nevyjdes.Nic si nekupuji,neutracim,pac na to nemam.Nevim,co delam spatne,poradte mi prosim.“

Marek Herman: „Dobrý den, špatně děláte to, že vašemu synovi neumožňujete dospět. Ve 20 letech procházíme Branou života, která se jmenuje Hrdina všedního dne. A to znamená, že máte splnit úkol: Umím se o sebe postarat, ale neztratil jsem sny. Takže za mě: nejste povinna svému synovi neplatit vůbec nic. AT ZAPOMENE. Jestli je to lump, tak vám bude vyčítat a bude vás vydírat. Přestane vám volat, přestane za vámi jezdit. A vy musíte být silná a měla byste to ustát. Z toho, co píšete, je váš syn malý sobecký upír a měl by se velice rychle probrat z těch iluzí, ve kterých žije. Ale upřímně: to všechno jste ho naučila vy. A budete muset oba projít velkou změnou v nastavení vašeho vztahu. Buďte silná a statečná.“

Mariana: „Dobrý den, mám moc ráda vaše povídání a koupila jsem si všechny vaše knihy. Dává mi to smysl. Moc vám děkuju, že šíříte vaše myšlenky a přesvědčení. Poraďte prosím, co dělat, když mi muž “ nehraje královnu”. ?“

Marek Herman: „Muž který své ženě nehraje Královnu by se měl probrat k životu. Je to jeden z největších úkolů v našem životě. Já věřím v poctivé a vlídné rozhovory. Něco dobrého svému manželovi uvařte něco dobrého. A pak se spolu běžte projít a vy mu mile a bez výčitek řekněte, co byste si přála. Jak se má chovat. A taky se zeptejte, jestli je on spokojený s vámi. A co by si případně přál a chybí mu to. Zkuste. Moje zkušenost je, že někteří chlapi jsou fajn jenom jsou zablokovaní, zabarikádovaná na svých silových pozicích a uvěznění ve stereotypu. Vlídný rozhovor by mohl pomoct. Nebo mu napište dopis. Milý a upřímný, mohlo by to zabrat. Držím pěsti.“

Jitka: „Dobry den,dekuji za vas hezky rozhovor.Co delat,kdyz synove nechteji delat domaci povinnosti?A starsi syn po vikendovych vyletech vysype krosnu a mami prosim vyperes? Dekuji“

Marek Herman: „Sednout si s manželem ke stolu a dát chlapcům lekci o samostatnosti. Domluvit se na tom, co budou dělat. Hošani musí pochopit, že aby doma bylo dobře, tak musejí přispět. JE TO ALE HLAVNĚ ROLE TÁTY. Je to trochu o diskusi, ale hlavně o láskyplné hrubosti. Každá domacnost musí fungovat a vy prostě budete přispívat. Jinak budete hlady. Respektive je tady pro vás chleba s máslem a tím to hasne. Hlavní řeč povede táta a musí to mát jasný výstup, co budou kluci dělat.“

Petr: „Dobrý den,nejen ženy jsou vytížené,po domluvě jsme se rozešli s partnerkou,práci mám náročnou fyzicky i psychicky,vrátím se domů a začnu vařit na dva dny Mimo jiné za mnou chodí každé 3dny 11ti letý syn a učíme se a o víkendu ho beru do přírody.Je mi 45 a jsem unaven.“

Marek Herman: „Chápu rozumím. Ve čtxřiceti letech procházíme Branou Energie. Prudce nám ubývá energie a my se musíme naučit s ní hospodařit. a když se poctivě staráte o syna, tak je to na jednoho tátu až dost.“

Marie Sýkorová: „Dobrý den, vlastně nemám dotaz, spíš chci poděkovat za uklidnění, že jsem nic nepokazila tím, že jsem se rozhodla v době, kdy nebylo peněz, zůstat s dětmi doma a nechodila do práce. Manžel byl hrdina, že mě v tom podpořil a zaopatřil nás, jak uměl. Je pravda, že žádnou kariéru nemám, jsem v důchodu a bohužel jsem už vdova, ale díky Bohu, nic mi nechybí a jsme ráda, že i naše děti šly ze 2/3 naší cestou. Děkuji. Marie“

Marek Herman: „Dobrý den Marie, jste jedna z mála žen, která rekapituluje svůj život a je spokojená. Moc děkuju, že jste napsala. Já jsem za dvacet let nepotkal ani jednu ženu, která by nelitovala, že šla do práce příliš brzo. A váš manžel - píšete, že je hrdina, to je milé. Jste dobří oba dva! Přeju, ať se vám daří!“

Milada: „Jsem bohuzel ten typ, ktery se stara o nesobestacne rodice, vnouce a stale ma pocit ze musi dokazovat lasku svym dospelym detem. Ale muj dotaz se tyka jine zalezitosti. Kdyz nekomu potvrdim pomoc, ucast, spolupraci..tak udelam maximum pro to abych slib splnila. Podle Vasi teorie mam moznost (tak to ja chapu), kdyz se na splneni slibu necitim z obektivnich pricin, mam moznost slib nesplnit. Setkavam se v dnesni dobe s timto casto. Ale bohuzel tim padem se mi i ti nejlepsi pratele ( pritelkyne) jevi jako nespolehlivi. Drive nebo pozdeji kazdy z nas bude potrebovat pomoc a byl by rad, aby se na sve blizke okoli mohl spolehnout. Z meho pohledu se to moc neslucuje s teorii.“

Marek Herman: „Rozumím. Jsem bývalý perfekcionista a věřím tomu, že když někomu dám svoje slovo, tak to prostě platí. Ale v určité době mě to přivedlo na hranu kolapsu. Takže mám vnitřní nastavení o osmdesátiprocentní letové hladině. Což stručně řešeno znamená, že se snažím v 80 situacích ze sta držet domluvu. Jednak slovo ktetré dám sám sobě a taky to, které dám druhým. Nejsem robot. ani bůh. a cílem života je být k sobě laskavý. mějte se!“

Eva: „Dobrý deň, ja som už dosť stará kráľovna, ale stala som sa ňou až pri vnúčatách. Moja výchova vôbec nepoznala takéto krásne oslovenie pre ženu, dcéru, manželku. Pri výchove vlastných detí platilo iba to, čo si želal manžel, nesmela som povedať nie. Až keď som zostala sama, začala som si viac trúfať povedať aj svoj názor a mať zodpovednosť za svoju existenciu. A je to fajn. Ďakujem, že ste vo vysielaní a vyjadrujete svoju trvalú podporu "kráľovnám". Všetko dobré želám. Eva“

Marek Herman: „Milá Královno Evo, děkuju, že jste napsala a co jste napsala. Je to silné a krásné a jsem rád, že jste tu Královnu přece jen našla. Čas s vnoučaty je jako balzám! Moc vám přeju ať se vám daří!“

Lada: „Dobrý den, pane Hermane, chtěla bych vám poděkovat za inspirativní a opravdový zážitek z vaší přednášky v Hlinsku. Po dlouhé době jsem vyslechla názory a zkušenosti a rady úplně normální a selsky srozumitelné. V dnešní době to bylo pohlazení po duši. Zároveň jsem ale po skončení byla rozčarovaná z toho, že to tak v dnešní době nefunguje, nebo jen výjimečně. Už 30 let učím na prvním stupni ZŠ a stále více se setkávám s absencí respektu žáčků k autoritě, k učitelům, k dospělým. Dotaz nemám, jen přeji mnoho hezkého.“

Marek Herman: „Dobrý den, v Hlinku to bylo prima! Přiznám se, že taky teskním po starých časech a dost často si nevím rady s tím blázincem kolem nás, kdy všichni mají svoje práce, ale... děkuju, že jste napsala. Mějte se!“

Anežka: „Dobrý den Marku, je mi 31 let, jak mám být sama sebou, když mě moje matka tlačí být taková jakou chce ona sama? Třeba mít neustále uklizeno, navařeno podle tradičních jídel, co manžel vyžaduje, ne to co jím běžně já, víc se čančat a nenosit ušpiněné boty, vždy být upravena i na krátkou procházku. Když není podle ní, má vždy nějakou ponižující poznámku. Bojím se kolikrát být i na mobilu a mít svůj free time, protože pak přijde a okřikne mě, jakto, že jsem nic neudělala za úklid. Mám dvě děti (1 a 3 roky), jsem smutná, že děti vnímají jaká mezi námi proudí negativní energie, především ten starší. Chci mu ukazovat lásku v rodinách, ale tady mi to prostě nejde, protože ten vztah s matkou a ostatními v domácnosti mám špatný, často mě posuzují, jaká jsem a nejsem matka. Nejraději bych s němi netrávila moc čas, ale vím, že pro děti je důležitá širší rodina, jenže v ní nemáme tu něhu, jak často říkáte. omlouvám se, za dlouhý dotaz. děkuji.“

Marek Herman: „Anežko, jeden z velkých úkolů našeho života je odpoutat se od svojí matky. A k tomu se samozřejmě musí přidat i matka - musí dítě pustit. To, co popisujte je nemocný vztah. Nevím, jestli bydlíte v jedné domácnosti, to je pak peklo. ale jestli ne, tak POŠLETE SVOJI MATKU DO PATŘIČNÝCH MEZÍ. Nemá vám co mluvit do života. Nemá vás co opravovat. Nemá vás co kontlovat. ALE HLAVNĚ ANEŽKO, VY TO NESMÍTE NECHAT DOPUSTIT. NENECHEJTE SI TO LÍBIT. VZPOURA! Držím palce, víc prostoru nemám....“

Eva: „Jak mám poznat své autentické já? Role kterou hraji v mateřství mi prosákla hluboko a změnila mě proto, abych byla rodinou přijímána.“

Marek Herman: „mrkněte tady na odpovědi, už jsme o tom psal....děkuju za pochopení, nemám více prostoru“

Renáta: „Dobrý den pane Hermane, moc si Vás vážím a Vaše rady mi fakt pomáhají! Jste spolu s psychologem Janem Svobodou pro mě nejlepší učitele! Srdečně Vám děkuji a přeji, abyste i Vy, který pomáhá lidem byl šťastný!“

Marek Herman: „MOc děkuju, vážím si toho, Honza je můj učitel. ať se vám daří!“

Radka: „Dobrý den pane doktore, asi každá žena, která Vás nyní poslouchala, se ve Vašich slovech našla. I já jsme v podobné situaci a po 38 letech manželství zjišťuji, že jsem měla možná svým dětem být "lepší" matkou v tom, že jsem je měla nechat trochu v "nekomfortu", méně se o ně měla "starat", ...ano, používat více slovo ne..... Měla bych dotaz ohledně možnosti se s Vámi setkat na nějaké přednášce, kurzu, podcastu či podobně? S úctou a pozdravem Radka“

Marek Herman: „Zkuste se občas podívat na Facebook najdete si sveho martana, tam občas dávám pozvánky na moje přednášky, mějte se“

Lenka Provazníková: „Pane doktore, nemám dotaz, Vaše povídání mě úplně zastavilo, balzám na duši, žena nemá být výkonnější než muž, ty dvě třetiny - supr. Chci jen MOC poděkovat za Vaše slova a přeju krásný den!“

Marek Herman: „děkuju, vážím si toho, jsme rád, že vám to sedlo, až se daří!“