Sama doma

Záznam chatu z pondělí 23. března

Marie: „Co delat kdyz vidim ze snacha neposila dite do skoly a nesmim jako babicka do niceho zasahovat. Snacha je zastancem respektujici vychovy a osmilete dite se samo rozduje..“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Marie, samozřejmě se nabízí formálně jednoduchá odpověď -s rodiči vašeho vnuka o vašich pocitech a případných obavách otevřeně promluvit. Ze zákona je povinná 9 letá školní docházka. Pokud dítě v opodstatněných případech (např. zdravotní důvody, závažné adaptační obtíže, apod.) školu navštěvovat nemůže, nebo pokud se rodiče rozhodnou pro alternativní formu vzdělávání (domácí vzdělávání), je to možné, ale je nutné tyto formy vzdělávání formálně ošetřit (např. individuálním vzdělávacím plánem nebo individuálním vzděláváním, které je doporučeno pedagogicko-psychologickou poradnou). Mají-li tuto zákonnou povinnost ošetřenou, pak je to jejich rodičovské rozhodnutí. Můžete vyjádřit svůj nesouhlas, ale zodpovědnost za výchovu a vzdělávání dítěte je na straně rodičů. S pozdravem z Kavčích hor Veronika Šporclová“

Zdena: „Dobrý den může mít vliv častých divokých Hádek rodičů před dítětem, vliv na noční pomočování dítěte? Věk 7 let.... děkuji“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, jsou-li hádky rodičů časté, intenzivní a doma přetrvává napětí, pak se to může odrazit nejen na psychice dítěte, ale i na zhoršení jeho zdravotního stavu, výskytem psychosomatických obtíží. Proto by dospělí těmto projevům měli věnovat pozornost. Pokud je vyloučena zdravotní příčina pomočování, pak bychom měli uvažovat o psychické příčině. V žádném případě je nepřípustné dítě za tyto "nehody" trestat, protože to může být reakce na stres, které dítě zažívá. A ten může být způsobený chováním dospělých nebo jiným trápením, které prožívá. Přeji radostné jarní dny Veronika Šporclová“

Marcela: „Dobrý den, a jak řešit hádku s dítětem? Například obyčejnou hádku, kdy třeba po sobě neuklízí a já se rozčílím a syn 9 let naštvaně odejde do pokoje a většinou si sedne na zem hned za dveře a nechce pustit nikoho dovnitř.....Děkuji.“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Marcelo. Situace, kdy dítě je aktérem a přímým účastníkem hádky, resp. sporu, je jiná, než když je svědkem hádky jemu blízkých osob, neví, co a proč se děje a nemůže to nijak ovlivnit. Pokud se na vašeho syna zlobíte za konkrétní chování a on ví, proč se zlobíte, pak jeho reakce odpovídá způsobu, kterým se snaží vyrovnat se svým vztekem a svou frustrací. Jsou to pocity, se kterými se běžně setkáváme a v každodenních situacích se je učíme zvládat i ovládat. Váš syn se to učí, proto je v pořádku počkat, až se se svou zlostí vyrovná a pak se můžete k situaci v klidu vrátit a společně si o jeho pocitech popovídat, nabídnout mu i jiné možnosti zvládání. Přeji pěkný den, Veronika Šporclová“

Jirka: „Jak vyřešit hlučnou manželku?“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, pane Jirko, předpokládám, že máte na mysli "hlučnost" při hádce. Často za onou hlučností, křikem stojí pocity vzteku, strachu či bezmoci. Proto je vhodné se v klidu pobavit o důvodech hádek, abyste jim společně předcházeli. A určitě není vhodné na křik reagovat křikem - spíš naopak si dohodnout pravidlo a třeba signál, kterým si dáte najevo nepříjemnou hlasitost i to, jak případně budete na křik reagovat. Přeji vám klidné jarní dny, Veronika Šporclová“

DAYD: „Vliv hádky rodičů na dítě je krásně zobrazen v klipu Phil Collins - Both Sides Of The Story (Official Music Video)...“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, každý konflikt má v sobě minimálně dvě strany, různé pohledy. S tím musíme i v hádkách počítat a nesnažit se prosazovat za každou cenu ten jeden - náš - názor. Když přijmeme příběh i druhé strany, může to zásadně ovlivnit průběh hádky i celkovou spokojenost ve vztahu. Děkuji za inspirativní příspěvek a zdravím z Kavčích hor. Veronika Šporclová“

Soňa: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat. Mám silný pocit, že se u partnera projevují narc. sklony. Často dává za vinu věci i našemu malému synovi, já mohu, mám pocit, vždy za vše. Často se přistihnu, že se se bojím udělat nějaké rozhodnutí, zaujmout postoj, protože i když se mu teď zamlouvá, večer nebo za týden může být vše jinak. Partner situaci řešit nechce. Pokud se věc snažím řešit v klidu a je u toho syn, tak okamžitě sprostě startuje a dává mi vše za vinu. Jsme např. domluveni, že telefonicky něco vyřídím, on mi v tu dobu zrovna volá z práce a neskutečně mi vynadá, co si dovoluji s někým tak dlouho mluvit, když volá on. Absurdní, že? Když s námi syn není, řešit to nechce, říká, že je večer nebo nemá náladu. Já funguji ve stavu, kdy vše dělám a nic neříkám, ale je to neudržitelné. Když na syna nebo na mě partner spustí, odcházím se synem do ložnice a vysvětluji, že má táta hlad a je podrážděný nebo něco takového, ano, hlad je častý spouštěč. Jak z toho ven? nejsem žádná chudinka a mrzí mě dopady na syna. Děkuji za reakci!“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Soňo, váš dotaz, resp. příspěvek, není moc veselý. Píšete, že jste se snažila s partnerem v klidu o vašich pocitech i hádkách promluvit, ale, jak jsem pochopila, necítila jste se vyslyšena a pochopena, ke změně a domluvě nedošlo. Naopak z vašeho dopisu vnímám strach i bezmoc, což nejsou emoce, které pomáhají vztah zlepšovat - spíš naopak. A nemůžeme pominout, že součástí tohoto napětí je také váš syn, pro kterého to pravděpodobně je také stresující. Dá se spousta věcí změnit, pokud je přítomna ochota komunikovat a společně si naslouchat. V případě, že k tomu partner není nakloněný, doporučila bych vám vyhledat odbornou pomoc a lépe se ve vašem partnerském vztahu i vašich možnostech zorientovat. Kvůli vám i kvůli vašemu synovi. Držím pěsti a přeji pěkný den, Veronika Šporclová“

Veronika: „Je pro dítě (dívka nyní 17 let) horší rozvod rodičů nebo společné soužití rodičů, kteří jsou spolu jen kvůli dětem? Vycházím z konkrétní situace bratra, který má 6 let nefunkční manželství, ale kvůli nejmladší dceři žijí s manželkou v jedné domácnosti a čekají, až jí bude 18 let. Ona situaci vnímá, ale stále doufá, že vše bude jako dřív. Nyní se u ní objevily vážné psychické problémy. Žádný "spouštěč" tam nebyl. Byl by býval lepší kultivovaný rozvod? Děkuji Veronika“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Veroniko, děkuji za váš upřímný a velmi důležitý dotaz. Často se v praxi setkáváme s názorem, že je pro dítě lepší, když spolu rodiče zůstanou "kvůli dětem". Nejsem zastáncem rozvodů a rozpadů rodinných systémů, ale často u dětí slýchám, že by si přály, aby se rodiče rozešli, než mít domov bez lásky, ale domov s napětím. Pokud není možná záchrana partnerského vztahu, pak by se dospělí měli být schopni pobavit o dalších krocích. Jak jsem zdůrazňovala v rozhovoru, pro dítě (jakéhokoliv věku) je důležitá předvídatelnost a autenticita. Když je mezi rodiči napětí, neklid, vymizí láska a oni spolu pouze formálně koexistují, pak je to pro dítě vzor vztahového fungování. Je pochopitelné, že děti mají rády oba rodiče a přály by si, aby se doma měli všichni rádi. Když to ale možné už není, je dobré s dětmi na toto téma srozumitelně a bez zbytečných detailů promluvit, vysvětlit důvody společného soužití (někdy to mohou být i ekonomické důvody, pro které rozvod nebo rozchod není možný). Vysvětlit aktuální situaci a ujistit, že i když PARTNERSKÝ vztah nefunguje, RODIČOVSKÝ vztah se nemění a oba rodiče budou stále dítěti k dispozici. Důležitá je otevřená komunikace v rodině, která pomáhá dítěti se vypořádat i s těžšími a stresujícími událostmi. Napjaté ticho bývá dusivé a škodlivé, někdy na tyto situace děti i dospívající reagují zhoršením psychického stavu. Srdečně zdravím Veronika Šporclová“

DAYD: „I hádka ve formě Itálie může mít vliv na dětskou psychiku?“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, na tuto otázku jsem odpověděla v rozhovoru. Přeji pěkný den, Veronika Šporclová“

Lenka: „Dobrý den, ráda bych se zeptala jak jednat již s dospělou dcerou s kterou se neustále dohaduje ohledně, že nezavolá, nenapíše a ozve se jen kvůli penězum jelikož studuje ,a již žije s přítelem, co doporučujete jak to prakticky nastavit aby pak neustále nedocházelo ke konfliktům a výčitkám? Děkuji za konkrétní rady?Moc by mi to pomohlo.“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Lenko, zlaté pravidlo ve všech vztazích je KOMUNIKACE. Pokud máte pocit, že kontakt s vaší dcerou není dostačující a že se ozývá zejména kvůli financím, pak to ve vás pravděpodobně vyvolává negativní pocity. O těch je vhodné s dcerou promluvit - nevyčítat, ale otevřeně popsat, co její chování ve vás vyvolává, stejně tak zdůraznit, že byste ráda předešla hádkám. Zkuste nabídnout vaši konkrétní představu o tom, jak by váš kontakt mohl vypadat (např. "Byla bych ráda, kdybychom si ...x týdně zavolaly nebo napsaly jen tak, zajímá mě, jak se máš, jak žiješ/žijete, chtěla bych si s tebou i chvíli popovídat. Když zavoláš, jen když něco potřebuješ, je mi z toho smutno a cítím se zneužívaně."). Přeji vám, ať se vám podaří kontakt s dcerou vykomunikovat ku spokojenosti vás obou. Veronika Šporclová“

Monika: „Dobrý den chtěla bych se zeptat je možné že občasné hádky mezi rodiči, může u dítěte 9 let vyvolat zhoršení atopického exemu, jelikož má kolem sebe spoustu spolužáků, které jsou z rozvedených rodin a při každé naší hádce se malá hrozně bojí a klade otázky,že se bojí, že se taky rozvedeme.“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Moniko, děkuji za váš dotaz, který dokazuje, jak dětská psychika může reagovat na konflikty a jak to naruší jednu ze základních potřeb - bezpečí a jistotu. Děti se mezi sebou baví i o osobnějších záležitostech, ale nemusí rozumět souvislostem. Proto je důležité s vaší dcerou hovořit o hádkách (obecně) i o tom, že někdy hádky mezi dospělými mohou končit rozvodem. Potřebuje v těchto chvílích ujištění, že u vás doma je to jinak. A hlavně dceři ukázat i "civilizovaný" neagresivní způsob hádky i následného usmiřování a usmíření. To může dát dceři jistotu, že ne každá hádka se rovná nepřátelství a ukončení vztahu. Do jejího života to pro ni může být velmi cenná zkušenost. Zdravím z Kavčích hor, Veronika Šporclová“

Iva: „Dobrý den, Veroniko, již jsme měly možnost spolu konzultovat. Díky zase Vaše rady. Pomohly mi odejít s nefunkčního vztahu, kde otec působil agresivně/negativně na mě i děti. Bydlíme odděleně, vztah k dětem mu nezakazuji, je to a bude jejich otec, nechci ho před nimi zobrazovat negativně. Z jeho strany snaha o nápravu a uvědomění si chyby je mizivá, čeká nás soud. Jen bych nechtěla, aby to na děti mělo trvalý dopad. Jak s nimi komunikovat (syn má 3, nemá takový dopad, ale, dcera 7, vidím, že konfiktiní situace, ať už v kolektivu nebo mezi snámi zvládá občas složitě a neví si s nimi rady. Vždy jsem jsem je vedla k otevřené komunikaci, a i přesto, že člověk v emocích řekne různé věci, je důležité se v klidu zamyslet a pokud je třeba omluvit se/přiznat chybu. Nechtěla bych, aby tato její zkušenost z dětství komplikovala její dospívání či partnerské vztahy. Děkuji za radu, případně jak dětem pomoci!“

Veronika Šporclová: „Milá paní Ivo, děkuji za váš příspěvek, ze kterého vnímám velkou empatii a zodpovědnost vůči dětem. Život v napětí a dysfunkčním rodinném prostředí může mít na dětskou psychiku horší vliv než civilizovaný rozchod. Jak řekl kdysi moudrý profesor Matějček - světoznámý dětský psycholog: "I když jste přestali být partneři, zůstáváte rodiči.". Když se tohoto moudrého doporučení budou rodiče (bývalí partneři) řídit, udělají pro své děti to nejlepší. Situace, kterou popisujete, si zaslouží více pozornosti a prostoru, než je možno dát zde na chatu. Doporučovala bych vyhledat odborníka - ideálně rodinnou terapii - která může být velkou pomocí právě v podobných stresujících situacích souvisejících s rozpadem rodiny. Ať se vám daří, srdečně zdravím. Veronika Šporclová“

Jana: „Dobrý den, paní magistroje možné se k Vám jít poradit ? Nerada bych psala veřejně . S úctou Jana“

Veronika Šporclová: „Dobrý den, paní Jano, v režii mají na mě e-mailové spojení. O vašem dotazu jim řeknu a pokud budete mít zájem, napište a oni vám kontakt předají. S pozdravem Veronika Šporclová“