Sama doma

Záznam chatu z pondělí 16. března

ANTIKYT: „Jak často dítě v rodině je týrané a k tomu je zároveň obětí sexuální zločinnosti?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, sexuální zločinnost je součástí týrání, tedy pokud probíhá, považujeme vždy dítě zároveň za týrané.“

ANTIKYT: „Je v ČR dostatečně trestněprávně zabezpečeno týrání dítěte v rodině?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Ano, týrání dítěte je jasně vymezeno, je to trestný čin. Trest se váže nejen na týrání, ale i neohlášení týraní, o kterém člověk ví.“

DAYD: „Objevuje se často psychické i fyzické týrání dítěte v rodině najednou?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Psychické i fyzické týrání se vyskytuje v rodině dost často. Pokud rodiče týrají dítě fyzicky, téměř vždy k tomu nasedá i týrání psychické. V situaci, kdy převažuje týrání psychické, tak častá kombinace s tělesným týráním být nemusí. Důsledky psychického týrání však nelze považovat za méně závažné nebo méně traumatizující.“

ANTIKYT: „Objevují se dezinformace v souvislosti s týráním dětí?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Určitě ano.Často se lidé domnívají, že se nemají "zabývat" situací v nějaké rodině, že jim do toho nic není. Naopak, všímáme-li si, že v sousedství je slyšet častý křik, hluk, vidíme posmutnělé dítě, je vhodné o situaci informovat příslušné orgány. Také často v širší rodině bagatelizují situace, kdy je dítě "pouze" svědkem násilí mezi dospělými, podceňují důsledky toho, že dítě je pasivním účastníkem takových scén - i to je domácí týrání. Také se bagatelizuje ,když rodiče o dítě nepečují dobře - zanedbávají jej. Další dezinformací bývá, že mohu čelit obvinění, za pomluvu apod., v tomto případě člověk koná v dobré víře ve snaze zabránit trestnému činu (týrání je trestný čin).“

Petra: „Dobré odpoledne, jak rozeznat psychické týrání ze strany partnera k dítěti? Jak se typicky projevuje? Díky“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Petro, mezi časté projevy psychického týrání patří křik, nadávky, ponižování, vyhrožování, odmítání projevů lásky (nemluví s dítětem, neodpovídají - jako forma trestu), vinění za nějakou vzniklou situaci v rodiě (kvůli tobě se s mámou hádáme), omezování v aktivitách. Patří sem i situace, kdy se domácí násilí odehrává mezi partnery a dítě je pasivním pozorovatelem. I toto chápeme jako týrání dítěte.“

Dáša: „Dcera se rozvádí s mužem který ji tyral a mlátil. Při dočasně dohodě o péči o děti ji bxlo děleno soc. Pracovníci, že chvátá v 17hod na koncert a rychle podepíše nebo děti půjdou do klokanku. To ji bylo sděleno několikrát a co udělá tyrana a mlacena žena, podepsala. Soud se vlece už 3/4 roku. Byli u soudní psycholožky, kde děti řekli, že chtějí být u maminky a ta jim. Odpověděla, že musí vydržet. Děti jsou zastrašování otcem, že půjdou do dětského domova, dceru zavírá do pokoje a zhasina, kdy se vnučka 7 let bojí. Nesmí si brát jídlo z lednice a děti mají doma hlad. Sociální pracovníci z Odspod to nezajímá. Mají se obrátit na soud. Jsme z toho hodně nešťastní.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Dášo. Moc děkuji za dotaz. Je smutné, že pracovníci organizace, která má chránit zájmy dětí i matky, v tomto případě nepostupují dobře. Doporučuji mamince, aby se obrátila na nějakou neziskovou organizaci - ideálně centrum Locika, tam vysvětlila situaci i nátlak, který na ni byl vyvíjen. Můžete jít s jejím souhlasem s ní. Obrátit se také může na organizace zabývající se násilím na ženách (nadace Rosa), i tam dostane podporu a poradenství, jak správně nyní postupovat. Využít lze v náročné situaci i azylového bydlení, aby celá skupina byla oddělena od agresora. V mnoha případech pomáhá dnes i policie, jsou dobře proškolení na pomoc v takových případech a nebagatelizují popisované situace. Pokud se matka obrátí na soud a popíše uvedené situace, bude mít i nahlášené na policii, může soud vydat předběžné opatření velmi rychle. Doporučuji opravdu kontaktovat zmíněné organizace, pomohou.“

Eva B.: „Dobrý den, jak vysvětlit partnerovi, že jeho výlevy vzteku směrem k malému synovi syn vnímá špatně? Výlevy jsou neodpodstatněné, např. chce jít na wc ve stejnou dobu jako on nebo na něj shazuje své neúspěchy ve smyslu, že za vše může syn. Já ho beru vždy stranou a říkám, že mám táta např. hlad a že to s ním nesouvisí. Syn už vždy sám říká, že táta dělá scény, ať se nám omluví. Děkuji za názor“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Evo, děkuji za dotaz. To co popisujete přesně odpovídá charakteristice týrání dítěte. To, že dítě berete stranou a omlouváte chápu, ale není to doporučený postup. Dobré je určitě ujištění, že to není vina dítěte, ale omluva příčiny jednání otce vede k tomu, že normalizuje chování otce, omlouvá se. Nadace věnující se týraným osobám jednoznačně doporučují jasně se vůči takovému jednání vymezit. Často ale může mít obavy i dospělý. Doporučuji obrátit se na centrum Locika, nadaci Sírius, nadaci Rosa a konzultovat další postup. Pro zdravý vývoj dítěte i pro vaše duševní zdraví není vůbec ideální atmosféra, v které žijete. I když se často ženy bojí podobné situace řešit, prioritou by měl být zdravý vývoj dítěte. Pokud otec bude mít zájem na řešení situace, nabídnout mu tato centra terapie, je možné docházet na rodinnou terapii. Je dobré mít na paměti, že zvláště při omlouvání otcova chování, dítě může kopírovat, získat jiný vztah k agresivnímu chování, získat jiný postoj k obraně, to ho může ovlivňovat i dětském kolektivu i v pozdějším věku. Chápu, že rozhodně situace není snadná, moc držím palce.“

Iva: „Je povinnost ucitele nahlasit kdyz vidi ze ma dite modriny apod ?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Ivo, pokud má žák často modřiny, začala bych být všímavější. CO dělá, není hyperaktivní? (takové děti modřiny mívají, ale nebagatelizujme). Je vše v pořádku v dětském kolektivu? Jak se dítě projevuje? Komunikuje, je veselé, ve skupině ostatních, nebo spíše uzavřené, působí smutně? Jak komunikuje o rodině? Pokud dítě při mém zájmu signalizuje problém v rodině, pak má učitel ohlašovací povinnost, neohlášení týraní dítěte je trestný čin (naopak, jako oznamovatel jsem chráněná - konám v dobré víře). Je dobré monitorovat krátce situaci, poskytnou dítěti bezpečný prostor pro sdílení, zároveň neslibovat, že sdělené nikomu neřekneme (tím bychom zničili důvěru dítěte, můžeme ho ale ujistit, že neuděláme nic, čím bychom mu uškodili), nikdy nekontaktujeme rodiče, pokud máme podezření na týrání (násilí by mohlo eskalovat, ohrozili bychom dítě), situaci můžeme konzultovat se školním poradenským pracovištěm, konzultovat můžeme i s OSPODem, následně po konzultaci podat podnět (v anonymizované podobě - požádáme, aby náš podnět byl anonymizovaný). Určitě je nutné jednat s rozmyslem, neunáhlovat se, ale začít určitě situaci monitorovat (stanovit si několik dní, ale už informovat výchovného poradce, třídního učitele, školního psychologa), dokumentovat výskyt zranění (modřin) nebo jiných projevů.“

Lenka: „Kde hlasit , když mame podezření na tyrane dite?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Lenko, při podezření na týrané dítě je vhodné kontaktovat místně příslušný OSPOD. Při podnětu lze využít formy anonymizovaného podání - požádat o anonymizaci mé osoby.V případě podezření za závažnou formu týrání lze kontaktovat přímo i Policii ČR.“

ANTI: „Kolik procent českých dětí je v rodinách týráno?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Statistiky uvádějí, že v ČR se vyskytuje až 37% dětí, které do 18 let zažijí v rodině nějakou formu domácího násilí minimálně 2x za život.“

Danča: „Dobrý den,je mi 60,v poslední době se mi začaly vracet vzpomínky na dětství,kdy jsem musela přinést kožený bičík a poté mně matka seřezala přes zadek i ruce, když jsem se bránila.Opakovaně za nesmysly,učila jsem se dobře,byla jsem samostatná,sportovala jsem. Když jsem v kontaktu s vnoučaty, vůbec si toto chování nedovedu představit. Matka žije,nikdy jsme neměly úžasný vztah,v poslední době se s ní nemohu stýkat, protože je to ve mně a nechci to s ní řešit.Mám z toho ale výčitky. Je nějaká rada ? Děkuji za odpověď Danča“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Dančo, moc si vážím vašeho sdílení. To, co jste jako dítě zažívala nebyla v žádném případě vaše chyba, ale selhání rodiče. Velmi často děti, které toto zažívaly, ale cítí vinu, že s rodičem neudržují ideální vztah. Je fér si připustit, že je zcela přirozené, že v dospělosti se vyhýbáme vztahu s lidmi, kteří nám ubližovali. Není žádná omluva pro to, co píšete. I kdybychom připustili, že rodič procházel náročnou životní situací, jako dospělý má mít odvahu problém řešit s odborníkem. Pokud není schopen reflexe, vidíme, jak je důležitá dopomoc okolí. Máte v podstatě dvě možnosti - vnitřně obhájit dosavadní postoj (máte na něj právo, pokud někdo říká, že ne, neprošel situací a jen pěstuje pocit viny, skutečně máte právo na své rozhodnutí), nebo jít cestou odpuštění (odpuštění je speciální kategorie, neznamená to, že bychom normalizovali, co rodiče dělat nebo že akceptujeme, co rodič dělal, jen v sobě tuto kapitolu uzavřeme, dovolíme si nechat tyto situace odejít, nevracíme se k ní, prožili jsme nějaký úsek života, něco jsme se naučili, volíme nějaké kroky) a to může pomoci k navázání alespoň základního kontaktu. S oběma cestami může pomoci psycholog nebo psychoterapeut, i ve vašem případě mohou pomoci neziskové organizace (Locika). Držím palce.“

Petra: „Dobrý den, jsem dost zoufalá ze situace u nás v rodině. Vždy jsem se snažila být dobrou mámou, dělat vše nejlépe jak mohu, ale nedaří se mi to. Moje holky (10 a 8 let) jsou hodně hlučné, často se hádají kvůli maličkostem např. kdo se půjde dřív koupat, nebo kdo zmáčkne patro ve výtahu apod. Hádky mezi nimi jsou na denním pořádku. Co je horší, tak u toho strašně křičí jak když je někdo mlátí. Ve finále na ně křičím i já, ale vlastně to není nic platné a akorát je mi to pak vše líto. Starší dcera brečí i když má dělat domácí úkoly, protože jí to nebaví a nejde. Brek je slabé slovo, je to řev jako by ji někdo chtěl zabít. Já nepolevuji a chci aby se škole věnovala. Je i toto psychické týrání dětí? Nedávno na nás dokonce zazvonila sousedka, že už by ten řev stačil a že na nás zavolá sociálku. Nedivím se jí, soudí na základě toho co slyší. Myslím si, že jsme slušná rodina, o děti je postaráno, ohledně školy se dětem věnuji, nikdo je fyzicky netýrá. Když jsme venku a mají program, tak jsou v pohodě, jsou parťačky, ale jakmile jsme doma tak se asi nudí a pak to vždy skončí hádkou mezi nimi a křikem. Jsem z toho nešťastná, nevím jak se mi tohle mohlo stát. Lze se tomu nějak vyvarovat, aby k takto vypjatým situacím vůbec nedocházelo?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Petro, moc děkuji za dotaz. Popisujete situaci, která se objevuje v rodinách častěji. Prvně bych se zkusila zamyslet nad pravidly, zda je máme pro domácí prostředí dobře nastavené.Co vede k takové soutěživosti? Nesetkávají se někde (třeba i ve škole s porovnáváním?). Lze je více zapojit do chodu domácnosti? V pravidlech je možné vymezit i tyto "drobnosti", které vedou ke konflitkům. S dětmi lze v klidové situaci hovořit na toto téma a čerpat i nápady od nich - co by jim pomohlo předcházet těmto hádkám. Při DÚ bych hledala nějakou motivaci, která by pomohla úkoly dělat, pomáhá i vytvořit pravidelný režim, po úkolu dělat něco příjemného... provázat úkol se životními aktivitami dítěte. Píšete ale, že problém s úkolem má starší dcera.. mladší pracuje dobře? Co je u ml.dcery jiné, že tam úkoly řeší lépe? Je možné něco přenést do výchovy starší? (aniž bychom ale říkali, že mladší dcera bez potíží úkoly dělá.. jde o přenesení principu:)). Následně je dobré pracovat i se svými situacemi. Hledat jiné řešení, křik většinou generuje další křik, sama v podstatě píšete, že řešení to není. Co by se stalo, pokud byste na konflikt mezi dětmi nereagovala. Eskaloval by konflikt dále? Nebo je to způsob, jak děti upoutávají vaši pozornost? Rozhodně chápu,že situace není jednoduchá. Můžete se obrátit o pomoc do PPP, s žádosti o radu k výchovným postupům, to není ostuda, je to běžný problém, který se v poradnách i řeší, nebojte se. Situace můžete řešit i s výchovným poradcem ve škole - ve smyslu hledání způsobů minimalizace sourozeneckých konfliktů. Také jsou občas různé webináře pro rodiče a také Národní ústav duševního zdraví realizuje skupinová setkání pro rodiče s výchovnými obtížemi. Moc držím palce.“

Tony: „Paní docentko, proç mi neodpobítr jaký máte názor?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, ráda zodpovím dotazy, které nejsou osobní, ale které budou univerzálně formulované. V okamžiku uvádění konkrétních jmen veřejně známých osobností nepovažuji za korektní odpovídat do veřejného prostoru. Děkuji za pochopení.“

Vlastimil: „Dobrý den,dozví se agresor(třeba rodina), že jsem ji "udal" zrovna já?Nebo je tam zaručená anonymita? To by totiž naprostou většinu těch, kteří nepravost chtějí oznámit odradilo.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, pane Vlastimile, moc děkuji za dotaz. Máte pravdu, obava z "prozrazení identity "vyvolává u oznamovatelů obavu. Proto je možné v rámci podnětu využít anonymizace, příjemce oznámení má povinnost anonymitu zachovat. Moc bych se přimlouvala za to nemlčet a raději oznámit. Mnohdy je oznamovatel jedinou možností podpořit dítě.“

Markéta: „Dobrý den, jak se má člověk zachovat, když vidí, jak dítě ve věku kolem 10 roku věku kope do matky, protože nedostalo to co zrovna chce? Děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Markéto, v této situaci doporučuji situaci neřešit, ponechala bych na kompetenci rodiče, jak na situaci reagovat. Já důvěřuji, že rodič v daném okamžiku postupuje jak umí, nebo jak myslí, že to je dobře. Zásah zvenčí může záměr ovlivnit. A dítě paradoxně dostává další pozornost.“

Věra: „Dobrý den, chodím víc jak 15 let k terapeutovi a beru antidepresiva, ale situave z dětství se stále vrací a rodina viní mě z toho, že pro ně nefunguji. Mám ještě nejaké možnosti ? Děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Věro, pokud i po 15 letech stále máte stejné obtíže, zvážila bych změnu terapeuta, hledat své zdroje k tomu, abych v rodině mohla více fungovat. Zároveň bych byla citlivá na to, z čeho mě rodina viní - vyvolává pocit viny - proč to dělá, není to manipulace - je takové prostředí pro mě zdravé? Omlouvám se za stručnost, již je krátký čas na odpovědi.“

Jana: „Dobrý den, co dělat když učitelka trvale zesměšňuje děti před kolektivem. Posílá je ať si koupí rakev, že jsou případ pro psychologa. Případů je víc, dětí taky. Moje dítě u psycholožky skončilo a nebylo sama. Nechtěla ať s tím něco dělám, protože se situace zhorší. Vedení učitelku chválí, ve sborovně je milá. Dětem se mstí.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, paní Jano, to je vysloveně špatně - oslovila bych inspekci ČŠI, zřizovatele, učitel takto nesmí s dítětem komunikovat, oslovit lze dětského ombudsmana, školního ombudsmana...Monitorujte případy a určitě dítě podpořte. Děkuji a držím palce.“

Tony: „Myslím že na to odpověď je.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Každé dítě, které je kolektivem šikanováno, vystaveno posměchu, je traumatizováno. Danou situaci může ovlivnit škola.“