Sama doma

Záznam chatu z pondělí 2. března

Jája: „Dobrý den, jak se prosím domoci toho, aby učitelka na prvním stupni s dětmi pracovala v souladu s aktuálními moderními postupy. Moje zkušenost je, že se děti učí téměř stejně jako před 30ti lety - přepisování cvičení, učení zpaměti, domácí úkoly, poznámky za každé zapomenutí, téměř žádná výuka mimo třídu, minimální individualizace výuky....diskuze s p. učitelkou je cekem zbytečná - ona i její nadřízená se odkazují na inspekce - údajně musí to vše známkovat - kvůli kontrolám, musí vyžadovat a dělat, co jsem psala výše - opět z důvodu údajných kontrol...p. učitelka se bezostyšně odkazuje větami typu : "s mými dětmi jsem se taky tak musela připravovat....jinak se to naučit nedá..." Zkrátka nepřipouští, že by mohla s dětmi pracovat jinak...zajimavé je, že tato paní je loňskou absolventkou pedagogické fakulty (dálkové formy). Je nějak vymahatelné, aby učitelé pracovali s dětmi moderně - nebo to je čistě jen jejich věc ?“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Škola se musí proměňovat, protože se mění i svět za jejími okny a děti má připravit ještě navíc na budoucnost, ani současnost stačit nebude. Pokud se někdo zašťiťuje kontrolami, může to být alibismus, hlavním klientem je dítě, ne kontrolor. A Česká školní inspekce dnes rozhodně není zpátečnická, právě naopak. Doporučuji mrknout na jejich web, v sekci Dokumenty má zveřejněná hodnotící kritéria. Tam právě najdete očekávání od dnešní školy, je to asi nejkomplexnější popis, jak by se mělo dnes učit. Pokud nejste spokojen, doporučuji kontaktovat školskou radu vaší školy, pokud máte pocit, že u učitelky ani u vedení školy jste nepochodili.“

ANTI: „Co si ohledně tohoto tématu slibujete od nového ministra školství a od nové vlády?“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Nový ministr školství Plaga před týdnem oznámil odložení revizí Rámcového vzdělávacího programu o rok, protože seznal, že změna není dostatečně připravena. Máme tedy o rok navíc a poslední pokus, jak přesvědčit učitele o smysluplnosti. Pokud je nepřesvědčíme, pouhá změna dokumentu RVP ničemu nepomůže, klíčové je, co se stane pak ve třídě, jakýmkoliv dokumentům navzdory.“

ANTIMONY: „Do školy 21. století podle mne patří zdravý individualismus.“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Ano i ne. Určitě chceme z dětí vychovat osobnosti se zdravým sebevědomím, ale zároveň chceme, aby byli součástí společnosti a měli i funkční mezilidské vztahy - ty osobní i ty pracovní. Škola není jen vzdělávací instituce, ale i výchovná a socializace je jednou ze základních úloh, na níž se soustředí. Musíme tedy vyvažovat. Některé dítě potřebuje pomoci v tom individuálním, se sebevědomím. Jiné naopak v tom kolektivním, kdy neví, jak "vklouznout" do kolektivu.“

ANTI: „Patří náboženství do školy 21. století?“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Pokud škola má připravit na život, mělo by v ní být vše, co do světa patří, a náboženství je pro nemálo lidí pevnou součástí života a duchovní život je jednou ze základních potřeb. Ale to neznamená indoktrinaci, spíše seznámení se a vysvětlení, proč to potřebujeme a k čemu nám to může sloužit. Bez ohledu na jedno konkrétní náboženství. Takže se i seznámit s největšími náboženstvími po informační stránce, aby člověk i rozuměl jednotlivým civilizacím. Mimo jiné například i proto, aby někde nenarazil kulturně, když jede na dovolenou někam do exotických krajů.“

ANTICYKLON: „Co škola a nebezpečí konformity?“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Obecně směřujeme v moderní pedagogice k co největší individualizaci vzdělávání tak, abychom dokázali šít každému dítěti jeho proces učení co nejvíce na míru. Ale jak jsem psal v jedné z předchozích odpovědí, nesmíme rezignovat ani na socializaci (vrůstání dítěte do společnosti). A ještě dodatek: konformitu řeší v dospívání úplně všichni a snaží se proti ní vymezit. My jsme nebyli v pubertě jiní. Často to ale dopadne tak, že se dospívající snaží tak odlišit od ostatních, že jsou zoufale stejní - viz jejich móda, čehož výrobci dokáží umně využívat. Budujme děti jako autentické osobnosti, ale bavme se s nimi o tom, že to nemusí znamenat automaticky bojovat proti zaběhlým věcem, pokud mi vyhovují. Učme je o kultuře, což je vlastně s nadsázkou určitý kultivovaný konformismus, který zajišťuje kontinuitu vývoje společnosti, byť někdy prostřednictvím provokativních výzev umělců.“

ANTI: „Co si myslíte o inkluzi?“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Inkluze, neboli společné vzdělávání je princip, který přijala většina rozvinutých států za svůj, protože z výzkumů vyplývá, že je to celkově pro společnost nejvýhodnější. Nemálo lidí má nějaký handicap, případně nějaká obtíž může přijít i později, třeba v dospívání. Pokud bychom praktikovali princip, že kdokoliv, kdo má nějaký problém, musí odejít z většinové školy jinam, tak nám za chvíli moc dětí ve školách nezbyde. Nyní se inkluze týká asi 150 000 dětí, speciální školství vychází 2-3x dráž než dnešní inkluzivní školy hlavního proudu. Tak si spočítejte náklady. A navíc potřebujeme inkluzi nejen pro děti s handicapem, ale i pro ty ostatní, aby si zvykli, že někdo potřebuje některé věci prostě jinak, aby tolerovali odlišnosti. Protože budou s těmito lidmi žít celý život, budou bydlet ve stejné ulici, budou s nimi nakupovat, čekat v čekárnách u doktora. Žít s nimi celý život, ale nepřipravovat je na to ve škole je principiální nesmysl. Ale samozřejmě potřeby má své dítě, takže se musíme ohlížet i na potřeby těch dětí bez handicapu. Je to o hledání rovnováhy. Nikdy to nebude bez problémů, ale ušli jsme v tom už velký kus cesty.“

Eva: „Dobrý den. Nerozumím tomu, jak jste říkal, že žáci si na to přijdou sami, že si to lépe zapamatují?? Jako různá data z historie, co nezažili??? Spoustu jich by jste měli úplně "vyhodit" z výuky. Velice 2lituji kantory a ještě vice ty žáky. A co v předmětech v chemii, v přírodopisu a jiných?? Děkuji za odpověď. Zdraví Eva.“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Pokud učíme konstruktivisticky, budujeme v dětech kompetence i motivace k učení mnohem více, než v tradiční frontální výuce. Podívejme se třeba na výsledky výzkumu o Hejného metodě výuky. Děti učící se "podle Hejného" mají mnohem lepší vztah k matematice, zatímco většinový postoj z klasické výuky je, že je to pro nemálo žáků nejméně oblíbený předmět.“

Borková: „Jak dopadne žák, který ze školy v západních Čechách přejde do základní školy v Praze během školního roku? Rozvolnění "osnov" přece musí vést k nerovnostem v obsahu vzdělávání v různých školách po republice. Obstojí takový žák? Děkuji za odpověď.“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Osnovy neexistují už od roku 2005 - 6, odkdy začal platit První rámcový vzdělávací program. Navíc máme mnoho alternativních škol se značně odlišným vzdělávacím programem. Při přechodu na jinou školu je klíčová individuální podpora takovému dítěti. I kdyby se všichni učili vše stejně, nedocílíte nikdy rovnosti. Každé dítě se učí jinak rychle, různí učitelé učí různě, zkrátka každý jsme jiný a uniformita je nedosažitelná. Jsme státem s velkými nerovnostmi ve vzdělávání i na regionální úrovni - podle dat České školní inspekce je rozdíl mezi třeba Karlovarským krajem a Prahou u výsledků přes 1,5 roku školní docházky. Proto je třeba se soustředit na individualizaci - orientovat se na každého žáka, ne to brát jako masu a snažit se o jednotnost a uniformitu.“

Pepa: „Dobrý den, jak je pro učitele závazné doporučení SPC ? Co dělat, když se doporučením učitel neřídí - a některé body ignoruje ..popř. když toto ví i vedení školy ?“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Doporučení SPC je doporučením, nikoliv nařízením, proto se tak jmenuje. Nicméně pro školy by mělo být naplňování závěrů specializovaného pracoviště zavazující a ředitelé škol zodpovídají za kvalitu i za naplňování inkluze České školní inspekci a při kontrolní návštěvě je toto sledováno. Ne vše, co napíše psycholog z poradny na papír lze obratem v každé škole zrealizovat. Pokud máte pocit, že doporučení nejsou realizována, doporučuji konzultovat v linii: 1. pedagog 2. výchovný poradce nebo speciální pedagog 3. vedení školy 4. školská rada. Úplně v krajním případě je možný podnět ČŠI, ale inspekce je až poslední varianta, vždy je mnohem lepší pokoušet se o nápravu zdola a nevynechávat jednotlivé stupínky.“

Aleš: „Dobrý den, řekl jste, že jde o doporučení, tedy je a bude na vedení škol jestli doporučení aplikují do praxe. Pokud je na školách konzervativní vedení, tak k žádné změně k lepšímu pro děti nedojde. Jak toto řešit?“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Hodnotící kritéria České školní inspekce platí pro všechny školy, inkluze je jedna ze šesti oblastí, které jsou na školách sledovány. Vedení školy musí inspekci vysvětlovat, co a jak naplňuje a proč případně něco nerealizuje. Tyto rezervy se propisují do závěrů z takové kontroly a následně se jimi zabývá školská rada i zřizovatel. Pokud ale třeba zoufale potřebujete školního psychologa nebo logopeda a nikde široko daleko žádný volný není, tak to neznamená, že školu zavřeme.“

ANTIMONY: „Je v současném českém školství ještě něco z negativních pozůstatků komunismu?“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Asi podobně jako ve zbytku společnosti. Může být a nemusí. Je často otázkou, zda je příčinou skutečně komunismus jako ideologie, mnohé věci nebyly dány ideologicky. A u mnoha negativ příčiny přetrvávají napříč epochami...“

Nikol: „Jaké změny přináší restrukturalizace pro letošní prvňáčky?“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Nevím, zda máte na mysli prvňáčky, kteří letos, tj. v září 2025 nastoupili do školy, či letošní právě zapisované budoucí žáky. Pro děti, co už do školy chodí, se v nejbližší době shora nezmění nic zásadnějšího. Pro letošní zapisované děti jsou významné změny v zápisech, kdy je velmi omezena možnost získat odklad povinné školní docházky. V budoucnu bude postupně omezováno známkování v prvních dvou ročnících ZŠ a hodnotit se bude povinně slovně. Revize Rámcového vzdělávacího programu jsou odloženy o rok, takže stávající žáci i letos zapsaní doběhnou výuku podle původního RVP.“

Hanka: „Bude také více kvalitních učitelů ve školách a nižší počet dětí ve třídě? To učení hrou je jen pro děti, které chtějí něco umět, tak se stává, že dítě nechce a pak neumí ani slovíčka z AJ. Jak chcete děti motivovat? Děkuji“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Po pravdě největším problémem, co nás čeká, bude, aby vůbec bylo dost učitelů. Odejde brzy silná kohorta a kapacita fakult je zdaleka nestihne nahrazovat. Potřebujeme přesvědčit vystudované, zběhlé učitele, aby se k profesi vrátili a zároveň učitelské povolání více otevřít. Kvalita budoucích učitelů se, doufejme, zlepší mimo jiné tím, že nedávno byl přijat kompetenční standard absolventů učitelství, který bude závazný pro vysoké školy připravující učitele. Co se týká počtu dětí ve třídě, je to trochu přeceňovaný faktor, existují na to závěry z výzkumů. Důležitější je práce učitele, kvalitní pedagogové dokáží učit efektivně najednou i velký počet dětí. Pokud je třeba rozdělíte do skupin a ty pracují samostatně, vystačí si větší díl vyučovací jednotky samy a můžete se věnovat jen těm, kteří potřebují podporu. Podobně třeba když dostanou děti pracovní list a máte několik variant pro různě pokročilé žáky. V tomto nám víc a víc budou pomáhat technologie s umělou inteligencí. Finské děti už se několik let učí cizí jazyky s roboty Elias, kteří s nimi procvičují konverzaci a kalibrují se na úroveň jazyka, kterou dané dítě má.“

ANTIMONY: „Jaká by měla být česká škola v 21. století?“

Mgr. Miroslav Hřebecký: „Měla by připravovat naše děti na budoucnost. Problém je, že nikdo neví, jaká bude, v tom to má škola dvojnásob těžké. Ale pro každého bude potřeba v jakékoliv době, aby vyšel sám se sebou a dokázal si sebe vážit a rozvíjet se. Aby vyšel i se svým okolím a byl v životě šťastný.“