Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 5. února

ANTI: „Jaké odborné - sklářeské poradenství bylo u televiz. seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře?“

Petr Bednařík: „Když Jaroslav Dietl připravoval scénář, tak se ptal sklářů na jejich práci. Byl se podívat ve sklárnách. Samotné natáčení probíhalo za plného provozu sklárny v Tasicích u Ledče nad Sázavou. Skláři učili herce pracovat se sklářským náčiním, hráli i jako kompars, takže štáb měl zkušené skláře stále kolem sebe jako poradce.“

DAYD: „Jaký názor, pohled měli skuteční skláři na seriál Synové a dcery Jakuba skláře?“

Petr Bednařík: „Skláři se podíleli na natáčení v Tasicích u Ledče nad Sázavou. Před premiérou v televizi přijel štáb i s herci do Tasic, pustili jim některé díly seriálu. Skláři byli se zobrazením jejich práce spokojeni. Luděk Munzar vzpomínal, že za skláři pak ještě opakovaně zajížděl. Nedávno se na místo natáčení vrátil i Jaromír Hanzlík v rámci připomenutí 40 let od natáčení.“

ANTI: „Existuje spec. subkultura fandů seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře?“

Petr Bednařík: „Nevím o tom, že by existovala subkultura fandů, ale natáčelo se ve sklárně v Tasicích u Ledče nad Sázavou. Dnes se jmenuje Sklárna Huť Jakub na připomínku právě seriálu Synové a dcery Jakuba skláře. Návštěvníci si můžou sklárnu celou prohlédnout a při prohlídce se i dozvědět, jak se zde seriál natáčel.“

ANTI: „Synové a dcery Jakuba skláře je poslední tv seriál, který Jaroslav Dietl mohl vidět v tv před jeho předčasnou a náhlou smrtí?“

Petr Bednařík: „Jaroslav Dietl zemřel náhle na selhání srdce v červnu 1985, kdy ještě probíhalo natáčení seriálu. Premiéra byla v únoru - květnu 1986, takže Dietl se již hotového seriálu nedožil.“

DAYD: „Neplete se někdy název Synové a dcery Jakuba skláře s názvem Jakub lhář?“

Petr Bednařík: „Myslím si, že názvy se nepletou. Film Jakub lhář u nás nebyl v době normalizace tak známý, i když šlo o film z NDR. Sice v něm hrál hlavní roli Vlastimil Brodský, který za svůj výkon získal i ocenění na filmovém festivalu Berlinale. Jak ale šlo o židovskou tematiku, tak neměl v Československu za normalizace nějakou velkou propagaci. Dnes film Jakub lhář spíše znají příznivci filmového umění.“

DAYD: „Synové a dcery Jakuba skláře nejsou stejné jako Nemocnice na kraji města - konkrétně mám na mysli zapamatovatelnost scének a hlášek.“

Petr Bednařík: „Nemocnice na kraji města je fenomén. Seriál je každoročně reprízovaný, má diváky, kteří se na něj dívají při každé repríze a ti znají opravdu nazpaměť jednotlivé dialogy a celé scény. V obecném vědomí jsou věty Karel pije nebo Kdyby hloupost nadnášela... U jiných Dietlových seriálů to ale také není, že by si diváci přesně pamatovali jednotlivé věty či celé dialogy.“

ANTI: „Synové a dcery Jakuba Skláře vlastně už svým názvem ukazují, kdo je hlavní postavou v seriálu - stejně jako Muž na radnici nebo Nejmladší z rodu Hamrů.“

Petr Bednařík: „Ano, patří to mezi seriály, kde Jaroslav Dietl již názvem dal najevo, kdo je hlavní postavou seriálu. Přidal bych i Dietlův seriál Píseň pro Rudolfa III. nebo Tři muži v chalupě či Eliška a její rod.“

W-B-P: „Jiřímu Krampolovi kdysi nějaký divák napsal, že je ostuda, že hrál v Synech a dcerách Jakabu skláře, protože to byl kolaborantský seriál a Jiří Krampol se proti tomuto pisateli ohradil.“

Petr Bednařík: „Myslím si, že zrovna Jiří Krampol až do konce života mluvil o postavě Pepy Cirkla jako o své nejlepší televizní postavě. Hodně se k ní hlásil. Vzpomínal, jak v době premiéry měl řadu pochvalných dopisů od diváků. Připomenul bych, že jeho postava byla takovou obhajobou českých podnikatelů. V seriálu jeho postava v Albrechticích vybuduje výbornou restauraci, pak i hotel. V 50. letech o všechno přijde. Místo něj restauraci převezme vedoucí nádražního bufetu a je ukázáno, jak ta úroveň restaurace šla okamžitě dolů. Pepa Cirkl tak zastupoval podnikatele, kteří po roce 1948 přišli o své podniky.“

marie: „To opravdu neměli pro postavu 19leteho Jakuba jineho herce nez Munzara? Bylo to směšné, nikdo se s tim nesmířil jak říkáte, ale co diváci mohli dělat , že!“

Petr Bednařík: „Ano, divák věděl, že Munzar má po padesátce a má být jako devatenáctiletý. Jenže to by znamenalo, že v prvním díle by Jakuba Cirkla hrál jiný herec, ale druhý díl se pak posunul o 15 let dále, kde už to tolik nevadilo, jaký byl rozdíl mezi reálným a seriálovým věkem. Jen bych připomenul, že teď si na jaře budeme připomínat 65 let od premiéry seriálu Tři chlapi v chalupě, kde dědu, syna a vnuka hráli Lubomír Lipský, Jan Skopeček, Ladislav Trojan, mezi kterými bylo jen pár let a také byl velký nesoulad s reálným věkem.“

DAYD: „Zasahovala nějak cenzura a autocenzura do Synů a dcer Jakuba skláře?“

Petr Bednařík: „Magdalena Dietlová vzpomínala, že vedení televize požadovalo, aby Jakub Cirkl vstoupil do KSČ. Dietlovi se do toho úplně nechtělo, ale napsal tedy do scénáře, že Cirkl vstupuje po 2. světové válce v upomínku na památku syna Tondy, který zahynul za války a byl členem KSČ. Cirkl vstupuje způsobem, že si řekne o členství svému synovi Jakubovi, ale pak již v seriálu nebyla žádná scéna, že by Jakub Cirkl byl na nějaké stranické schůzi.“

DAYD: „Má tv seriál Synové a dcery Jakuba skláře i knižní podobu?“

Petr Bednařík: „Knižní podobu seriál nemá. Musíme si ale uvědomit, že knižní podoby seriálů dodnes vznikají až po jejich odvysílání. Jaroslav Dietl ale zemřel v červnu 1985 a seriál byl vysílaný od února do května 1986. Pokud by Dietl v té době žil, tak by možná knižní podoba vznikla.“

ANTI: „V tištěném Reflexu (snad se nepletu, ale myslím, že šlo o toto periodikum) někdo napsal kdysi - asi to bylo v roce 1992 - že největší průšvih tandemu Dietl + Dudek bla Plechová kavalerie. Znamená to tedy logicky, že seriál o Cirklových není takový průšvih?“

Petr Bednařík: „Ano, seriál Plechová kavalerie se dvojici Dietl a Dudek opravdu nepovedl. V době premiéry měl hodně špatné recenze. I diváci byli hodně zklamaní, protože po Nemocnici na kraji města čekali něco jiného. Plechová kavalerie měla dost slabé dějové zápletky. Jaroslav Dietl hrál velmi rád mariáš. Tady tu svoji zálibu zapojil, takže v seriálu byly velmi dlouhé scény hraní mariáše, kdy neznalec této karetní hry mohl od televize odejít a udělat si třeba kávu.“

W-B-P: „Na internetu byl kdysi článek srovnávající Jakuba Cirkla a Jana Cimburu.“

Petr Bednařík: „Pokud bychom hledali nějaké porovnání, tak bychom u obou postav mohli vidět vztah k práci. Jakub Cirkl v celém seriálu zdůrazňuje, že člověk má svoji práci dělat poctivě a kvalitně. Je velmi náročný na sebe i ostatní skláře. Je v seriálu například scéna, kdy rozmlátí sklářské výrobky, protože byly od ostatních špatně udělané. Zdůrazňuje, že z Albrechtic vždy musí odcházet tak nejvyšší kvalita. Stejně i Jan Cimbura byl postavou, která kladla důraz na poctivou práci.“

ANTI: „Jak dlouho se seriál Synové a dcery Jakuba Skláře točil?“

Petr Bednařík: „Seriál byl natáčený v letech 1984 a 1985. Natáčelo se ve sklárnách v Tasicích u Ledče nad Sázavou, v Mnichovicích, v Praze, interiérové scény vznikaly v pražských ateliérech.“

W-B-P: „Jak dlouho J. Dietl psal televizní seriál Synové a dcery Jakuba skláře?“

Petr Bednařík: „Jaroslav Dietl psal seriál v roce 1983 a v první části roku 1984. Od podzimu 1984 již probíhalo natáčení.“

ANTI: „Synové a dcery Jakuba skláře jsou posledním tv seriálem, který J. Dietl dokončil?“

Petr Bednařík: „Jaroslav Dietl zemřel v červnu 1985. Synové a dcery Jakuba skláře byl posledním seriálem, který vznikal za jeho života. Dokončení a premiéry se ale již nedožil. Až po jeho smrti byly hotové ještě seriály vznikající v mezinárodní koprodukci Válka volů, Pehavý Max a strašidlá. Do vysílání také šel v roce 1987 Dietlův seriál Velké sedlo. Dietl měl rozpracované i další seriálové projekty, které ale již natočeny nebyly.“

ANTI: „Jakub Cirkl byl skutečnou postavou?“

Petr Bednařík: „Dietl zemřel před premiérou seriálu, kdy by jinak poskytl médiím rozhovory, kde by řekl něco k inspiracím u seriálu. Víme ale, že Jaroslav Dudek navedl Dietla, jak by skláři mohli být zajímavým námětem pro seriál. Dietl se setkal se skláři z oblasti Nového Boru a ptal se jich na jejich zkušenosti, takže se dá očekávat, že z jejich vyprávění se mu poskládalo, jak by měl hlavní hrdina jako sklář vypadat.“

ANTI: „Zatčení Petra Haničince v Synové a dcery Jakuba Skláře mělo ukázat, že komunisté bojují s nacistickou minulostí a že jsou schopni zatknout i vlivnou komunistickou postavu kvůli nacistické minulosti?“

Petr Bednařík: „Motiv komunistického funkcionáře, který je odhalen jako bývalý konfident gestapa, určitě v době normalizace byl neobvyklý. Bošek je v seriálu člen Revoluční gardy, pak předsedou MNV, který bere úplatky, pak se intrikami stane ředitelem sklárny a v posledním díle je tedy před celými Albrechticemi odhalen jako konfident gestapa. Na tehdejší dobu opravdu dost neobvyklá postava komunisty.“

DAYD: „Jak moc pomohl seriál Synové a dcery Jakuba skláře komunistické propagandě?“

Petr Bednařík: „Se seriálem je to složitější. Určitě zde najdeme věci odpovídající době normalizace, negativní hodnocení sociální demokracie nebo požadavek televize na vstup Jakuba Cirkla do KSČ. Na druhou stranu ale obsahoval i postavy a motivy, které na dobu normalizace byly dost neobvyklé a snažily se o nějaký nový pohled. Již jsem zde psal o postavě Pepy, který je ukázaný jako pracovitý podnikatel, který přijde v 50. letech o svůj pečlivě vybudovaný podnik. Je v seriálu motiv v 50. letech, kdy ředitel sklárny je odsouzen ve vykonstruovaném procesu. Zároveň je na jeho postavě ukázáno, jak je jmenován ředitelem sklárny, i když sklářem nebyl, ale pracoval v hutích na severní Moravě. V minulé odpovědi jsem psal o Boškovi, komunistickém funkcionáři odhaleném jako konfident gestapa. Zajímavé může i být, že Cirkl si ve 20. letech postaví velký dům, aniž by v seriálu nějak bylo vidět, že by měl problém se splácením. Jinak byl v televizní tvorbě normalizace dělník spíše prezentován jako člověk, který má problém přežít s výdělkem. I postava Krahulíka staršího (Radovan Lukavský) je majitel sklárny, pracovitý člověk, odborník, který má dobrý vztah se zaměstnanci, žádný vykořisťovatel. Byl v seriálu i motiv poválečného odsunu smíšených manželství. Jsou tedy v seriálu i motivy, které na svoji dobu se snažily o nějaký jiný pohled a výstup ze stereotypů.“

DAYD: „Zobrazují Synové a dcery Jakuba skláře aspoň trochu realitu?“

Petr Bednařík: „Odpověděl jsem již v minulé odpovědi, že zde najdeme postavy i dějové motivy, které se snažily přiblížit se realitě.“

ANTI: „Kolik dezinformací se objevuje v tv seriálu Synové a dcery Jakuba skláře?“

Petr Bednařík: „Odpovídalo tehdejší době požadavku, aby zde byla kritika sociální demokracie, což bylo v normalizační tvorbě velmi časté, aby byl kontrast sociální demokracie versus KSČ. Dobovému pohledu můžeme vidět i v postavě Krahulíka ml. (Bronislav Poloczek), rozmařilého majitele huti, který utrácí majetek, nemyslí na život dělníků a po roce 1948 uteče do zahraničí.“

ANTI: „Kdo za Dietla dokončoval seriál Synové a dcery Jakub skláře, když Dietl zemřel před dokončením? P.S. Jiný seriál - Velké sedlo za Dietla dokončoval kontroverzní politik Zaorálek.“

Petr Bednařík: „Scénář stihl Dietl napsat celý, takže natáčelo se již podle kompletního a schváleného scénáře. U Velkého sedla to bylo jiné, tam natáčení probíhalo již po Dietlově smrti. Vznikal v televizním studiu Ostrava. Přesně jak píšete, dramaturgem byl budoucí politik Lubomír Zaorálek, který s dalšími tvůrci upravoval Dietlův scénář, takže je otázka, co je v seriálu od Dietla a co od ostravských tvůrců.“

ADALBERT: „Seriál Synové a dcery JS se objevil v Úsměvech - vzpomínal v něm na něj Jiří Krampol.“

Petr Bednařík: „Ano, tím potvrzujete, že Jiří Krampol na tento seriál opravdu velmi rád vzpomínal, což platilo až do konce jeho života.“

ANTI: „Synové a dcery Jakuba skláře jsou trochu méně známý, méně slavný a méně kvalitní seriál z dílny Jaroslava Dietla.“

Petr Bednařík: „Ano, je to méně známý seriál, ale odpovídá to faktu, že není tak často reprízovaný jako jiné seriály od Jaroslava Dietla. Seriál Synové a dcery Jakuba skláře nevysílají velké televize, ale spíše se objevuje na menších televizích, jako je Seznam TV.“

DAYD: „Objevují se v souvislosti se seriálem Synové a dcery Jakuba skláře nějaké dezinformace?“

Petr Bednařík: „Nemyslím si, že by se v médiích dnes objevovaly nějaké dezinformace ohledně okolností natáčení seriálu. Jak jsem již uvedl, tak na seriál a natáčení hodně vzpomínali Luděk Munzar, Jiří Krampol, Jaromír Hanzlík, takže o samotném natáčení se ví hodně. Otázky spíše mohou být u vzniku scénáře a jeho projednávání v rámci televize v 80. letech.“

STOFM: „Název seriálu SADJS je dosti zajímavý a netypický - Jakub sklář.“

Petr Bednařík: „Ano, na televizní poměry je to hodně dlouhý název. Také se opakovaně často píše v názvu sklář s velkým S, i když by mělo být malé, protože nejde o příjmení, ale profesi.“