Sama doma

Záznam chatu z pondělí 26. ledna

Lidka: „Dobrý den, pochvala je motivační, ale jen když je zasloužená. Často bojuji s tím, když někdo ode mne čeká pochvalu, ale není zač ho chválit. Pak se dotyčný urazí a nekomunikuje“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Lidko, děkuji za váš dotaz, oceňuji vaši upřímnost a podnětnou otázku. K vašemu dotazu: záleží, za co dotyčný pochvalu vyžaduje a není zač ho pochválit. Jedná-li se o konkrétní úkol, který se nepodaří, pak pochvala za úkol asi není na místě a adekvátní zpětná vazba je i pro příjemce důležitá. Nicméně když vycházím ze své praxe, domnívám se, že vždy se dá najít něco, co lze pochválit - např. snahu, spolupráci, ochotu se dále rozvíjet a zlepšovat... A stejně jako kritiku, např. za nedostatečně splněný úkol, kterou by měl druhý člověk od nás slyšet, stejně tak by měl slyšet i konkrétní ocenění, které ho může posunout dál a motivovat. Pochvala může pomoct budovat vztahy a na to bychom neměli zapomínat. S pozdravem a přáním“

Daniela S.: „Pokud mě někdo chválí, cítím se velmi trapně a smažím se převést hovor jinam. Jak mohu svůj postoj změnit? Děkuji Daniela“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Danielo, děkuji za váš upřímný dotaz. Nejste jediná, kdo hovoří o rozpacích při přijímání pochvaly. Domnívám se, že to vychází i z naší kultury, kde obecně komplimenty a pochvalou šetříme, své pocity nedáváme tolik najevo a nejsme zvyklí o pocitech hovořit. A když na něco nejsme zvyklí, pak s tím také pochopitelně hůř umíme naložit. Je důležité si uvědomit, z čeho vaše rozpaky či pocity trapnosti pramení a začít pracovat na změně. Není potřeba se pochvale vyhýbat, věřím, že vám udělá i radost. Ale pokud vás uvádí do nepříjemných situací, není špatně otevřeně o rozpacích hovořit a učit se (bez zbytečné okázalosti) za kompliment poděkovat. Přijímání komplimentů a pochvaly je sociálně komunikační dovednost, která se dá dobře trénovat. Nyní můžete při jakékoliv pochvale zkusit věnovat pozornost vašim pocitům, zkoušet reagovat jinak než převedením hovoru. A zvědavě pozorujte, co to s vámi dělá. Přála bych vám, aby se pro vás pochvala stala radostí a přestala vyvolávat pocity trapnosti. S pozdravem Veronika Šporclová“

DAYD: „Co si myslíte o tomhle?: Dobré zboží se chválí samo.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, v rozhovoru s Ester Janečkovou jsme i na toto téma hovořily. Je to způsob myšlení, které zejména v našich zeměpisných šířkách není neobvyklý. Výzkumy ale ukazují, že pochvala motivuje, rozvíjí, buduje vztahy. Dává nám důležitou zpětnou vazbu, proto bez pochvaly nám tento důležitý prvek chybí. A když naopak převládá kritika, pak to může mít na vývoj osobnosti až škodlivé účinky. Srdečně zdravím z Kavčích hor a přeji pěkný den, Veronika Šporclová“

Drahunka: „Dobrý den, mám opak s dcerou, vnouče stále kritizuje, neumí ho pochválit, jak jí mám říct, že je to špatně. My vnuka chválíme, když udělá něco dobře, ale on už reaguje, že je zlobivý a pochvalu odmítá. Moc mě to mrzí.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Drahunko, váš vnouček reaguje celkem logicky. Umí možná lépe zvládat kritiku a na pochvalu nemusí být tolik zvyklý, proto je při jiném přístupu v rozpacích a na ty reaguje odmítavě. Pokud opakovaně dítě slyší, že je "zlobivé", tak se podle toho začne chovat a tím tento předpoklad potvrzovat. Některé děti mají na sebe odmalinka vysoké nároky a odmítají přijmout pochvalu za něco, co z jejich pohledu není 100%. Pokud se s takovým přístupem setkáme, může pomoct, když pochvalu definujete nikoliv směrem k dítěti a jeho výkonu, ale když hovoříte o sobě: "Líbí se mi tvůj obrázek" - raději než "To jsi hezky nakreslil.". Zpochybnit vaše pocity dítě nemůže (vám se něco může líbit), zatímco pochvalu za "hezky jsi to nakreslil" může dítě odmítnout, pokud samo není spokojeno. A taky můžete promluvit s vaší dcerou o tom, čeho si u vašeho vnoučka všímáte a že vás to trápí. Je možné, že i ona na základě vaší zpětné vazby může změnit svůj postoj. Srdečně zdravím, Veronika Šporclová“

Hanka: „Je to normální že se neumím pochválit? Vidím na oblečení že jsem přibrala tak se ani pochválit nemůžu.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Hanko, máte pravdu, bylo by neupřímné chválit se např. za zvýšení hmotnosti (pokud to nebyl záměr). Ale pochválit se lze za to, že si tuto nepříjemnou realitu přiznáme a že jsme ochotni s tím něco udělat, už upřímné a chvályhodné je. Lze se pochválit za každý den, který dokážeme pracovat na změně vedoucí ke snížení hmotnosti (např. pohybová aktivita, odepřu si dort, ...) si pochvalu zaslouží :-) Je to o změně nastavení mysli - neorientovat se a nechválit pouze výsledek, ale pochválit se i za drobné krůčky, kdy překonáváme překážky, vystupujeme z komfortu, něco zvládneme... S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Alena: „Dobrý den, jak jste mluvila v rozhovoru vzpomněla jsem si na naše trable s dcerkou. Jak chválit a povzbuzovat dcerku při této situaci? Chodí do školky, jenže máme problém, že hlavně po neděli nebo po nemoci ráno pláče/natahuje, že nechce do školky a že se ji bude stýskat.Pokud ale jde po obídku domu, tak je docela v pohodě.Děkuji za rady, pěkný den. Alena“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Aleno, některé, zejména citlivější, děti, jsou stýskavější a být mimo domov je pro ně náročné. A když to zvládá, je to vhodné ocenit. Nemusíte chválit to, že nepláče, ale otevřeně popsat situaci - např. "Vidím, že je pro tebe těžké odejít do školky a věřím, že se ti bude stýskat. Oceňuji, že se svým steskem dokážeš zabojovat a ve školce to nakonec zvládneš.". Jak jsem zmiňovala v rozhovoru - důležité je si ujasnit, co chceme pochvalou posílit, co chci ocenit. V tomto případě bych oceňovala její statečný boj se steskem po rodičích a domově, nikoliv třeba to, že nepláče (protože pláč je přirozený a důležitý, když jsme smutní, nechceme posilovat potlačování emocí). Tímto trochu jinak definovaným oceněním dáváte konkrétní zpětnou vazbu, můžete posílit odolnost vaši dcerky a umožníte jí zažít důležitou zkušenost, že dokáže zvládnout něco, co je nepříjemné. Zdravím z Kavčích hor, Veronika Šporclová“

Leny: „Dobrý den, jak mohu ještě ovlivnit a jak mohu synovi téměř dospělému 17 let poradit, pomoci, jelikož absolutně nezvládá příjmpout kritiku jde pak vždy do vzteku agrese, jakákoliv i konstruktivné kritika ho vyvede z rovnováhy, co s tím , jaká je prosím konkrétní rada pomoc? Děkuji za zpětnou vazbu.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Leny, na váš dotaz nedokážu stručně odpovědět. Váš syn je téměř dospělý, dá se proto předpokládat, že tento rys (přecitlivělost na kritiku) se vyskytoval i dříve a není to až nyní. Pokud by tyto obtíže limitovaly vašeho syna v různých situacích, v dosahování svých cílů a horšily i vztahy v rámci rodiny či vrstevníků, doporučovala bych vyhledat odbornou pomoc. A kdyby váš syn konzultaci s odborníkem odmítal, pak efektivní může být i konzultace pro vás, jaký přístup zvolit. S pozdravem Veronika Šporclová“

Nela B.: „Dobrý den do studia, měla bych, prosím, dotaz: syn 4,5r, odmala velice šikovný, se vším sám od sebe pomáhal, nyní umí většinu domácích prací sám - obslouží kompletně pračku, myčku, troubu, upeče buchtu, převezme nákup, poštu, vše vyřídí. Do školky chodit odmítá - špatná první zkušenost, viděl, že pouze sedící děti, na které se křičí. Jinou školku odmítá, říká, že je tam nuda. Největší kamarádka chodí do školy, absolutně si rozumí, nebere ho jako malého - probírají spolu čtení atd. Jak s takovým dítětem, prosím, pracovat? Tím, že vše umí, tak vyhodnocuji, že děkuji za pomoc, že dobrá práce, ale na druhou stranu bych ráda věci dělala někdy sama - sama si uvařila kávu apod. :D Tím, že on vlastně vše zvládá nevzniká prostor pro pomoc svým způsobem. Již ve 2 letech nám neurologem bylo řečeno, že je v mnoha oblastech o roky napřed. Moc děkuji za názor! :-)“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Nelo, popisujete u vašeho syna nerovnoměrnosti ve vývoji, kterým je dobré věnovat pozornost a rozvíjet i oblasti, které mohou být oslabenější. Z vašeho dotazu nevyplývá, zda negativní postoj ke školce pramení z negativní zkušenosti, nebo je to spíš osobnostní nastavení chlapečka - "když mě něco nebaví, tak to nedělám". Školka by určitě neměla být o křiku a stresu - je mi líto, že taková zkušenost mohla ovlivnit postoj vašeho chlapečka ke kolektivu. Nevím, jestli má zkušenost i s jinou školkou, když říká, že je to nuda. Školka má důležitou funkci - kromě rozvíjení vědomostí dětí je učí fungovat v kolektivu, přizpůsobovat se ostatním, rozvíjí sociální dovednosti, sebeovládání. To jsou vše dovednosti nezbytné pro školní docházku, pro budování kamarádských vztahů, apod. Některé děti se vyhýbají pobytu mimo domov, vzdorují, když se musí přizpůsobit ostatním, nechtějí dělat aktivity, které nemusí být vždy plně motivující a pro dítě zajímavé. Doporučovala bych nalézt školku, kde chlapec může být z vašeho pohledu spokojený, kde budou jeho individuální potřeby respektovány. Má zkušenost ukazuje, že pokud dítě není vystaveno těmto situacím, potýká se pak s adaptačními a sociálními potížemi, které někdy vedou ke školní neúspěšnosti. Někdy se rodiče rozhodnou pro domácí vzdělávání. Je-li to cesta, kterou byste se chtěli ubírat, pak je v pořádku spíš individuálně rozvíjet chlapcův vývoj. Ale vždy je dobré myslet o krok dopředu a podle toho se orientovat. Přeji pěkný den, Veronika Šporclová“

Rosemary: „Dobrý den, přítelova maminka(86let) používá už odmala na naši nyní 7letou dceru následující taktiku: když se jí něco líbí, tak svoji vnučku hodně pochválí, jak je šikovná a hodná holčička, ale zároveň používá taktiku, že pokud její chování nesouhlasí bezmezně s jejím názorem a pohledem, tak vždycky řekne větu typu: Tohle hodná holčička nedělá, kde je ta hodná holčička, já mám ráda jenom tu hodnou holčičku,apod. Toto selektivní chválení a upřednostňování jen toho, co chce ona, mi přijde jako totálně manipulativni. A připadá mi, že tohle je přesně ten důvod, proč její syn, můj přítel a otec naší dcery, neumí unést jakoukoli poznámku, byť se týká úplné hlouposti, která ani v nejmenším třeba není z mé strany myšlena jako kritika. Řekla bych, že to určitě bude souviset s touto formou manipulace, zvlášť když vím, jak hodně má svoji maminku rád a dělá pro ni první poslední.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Rosemary, děkuji za vaši upřímnou otázku. Věřím, že když reflektujete určité nedostatky v tom, jak vaše dcera dostává od babičky zpětnou vazbu, ve vaší rodině ocenění i případnou kritiku dáváte jinak. Čemu bych se doporučovala vyhnout, jsou výroky: "...já mám ráda jenom tu hodnou holčičku..". V dítěti to může vyvolávat až nebezpečné přesvědčení, které ji může formovat a ovlivňovat i v budoucnosti. Upevní-li si názor, že si "zaslouží" lásku a pozornost pouze když je "hodná", nemusím více rozepisovat možné důsledky. Vaše dcerce už je 7 let, proto se s ní i na toto téma můžete otevřeně bavit a současně korigovat toto přesvědčení. A samozřejmě se děti nejvíce učí nápodobou, proto je důležité, když sama uvidí vzory ve vaší rodině - jak a za co se lze dočkat pochvaly a ocenění a jak se vyrovnávají blízké osoby s kritikou. A zde je možná prostor pro to, abyste si o některých souvislostech dokázali popovídat s manželem :-) Srdečně zdravím a přeji pěkný den z Kavčích hor. Veronika Šporclová“

Iva: „Dobrý den, jak reagovat na pochvaly co nejsou upřímné, takový ten styl podlézání. Jsou lidé co umí slovní manipulaci velmi dobře, ví kde komu "zalichotit" ,některým to dělá dobře, mě osobně to přijde trapné a dost bojuju se svojí reakcí na toto jednání. Děkuji a přeji hezký den“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Ivo, vaše intuice a pocity při neupřímné pochvale není potřeba potlačovat, naopak se jimi řídit. Pokud dokážete prohlédnout falešné lichotky a komplimenty za účelem manipulace (to nemá s upřímnou pochvalou a oceněním nic společného), nemusíte tyto lichotky přijímat ani je komentovat. Je to nejlepší způsob, jak manipulaci nepodlehnout a člověk, který má tímto způsobem tendence manipulovat, to pravděpodobně na vás přestane "zkoušet". S pozdravem Veronika Šporclová“

Martina: „Dobrý den, máte krásnou želvičku i svetr, zvláště oceňuji rukávy, ladíte jedna báseň. Tak co? Byla bych zdatná manipulátorka? Je mi jasné, že u Vás bych se nechytla, ale někteří lidi si o to úplně říkají! Každý člověk si v životě trochu zamanipuloval, si myslím. Ale za tou úvodní pochvalou si stojím. Krásný den bez manipulátorů, kteří škodí. Martina“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Martino, děkuji za vaši pochvalu, potěšila mě. A protože za vaší pochvalou nevidím záměr něco získat, nepovažuji ji za manipulaci. Proto ji s radostí a vděčností přijímám :-) I vám přeji krásný den a oceňuji, jak hezky umíte pochvalu definovat a že jste si našla čas pochvalu napsat. Srdečně zdravím, Veronika Šporclová“

ANTI: „Co je na pochvale nejdůležitější?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, řekla bych, že na pochvale je nejdůležitější upřímně míněná pochvala :-) S přáním pěkného dne, Veronika Šporclová“