Sama doma

Záznam chatu z pondělí 19. ledna

ANTI: „Jak se připravit na krizové situace ve škole?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Důležité je pečovat o bezpečné prostředí, a to jak pro žáky, tak i pro učitele. To znamená, že se žáci i učitelé cítí ve školním prostředí dobře, nemají obavy, nikdo je neponižuje, nezesměšňuje. Mohou vyjádřit otevřeně své myšlenky a potřeby, přitom se nepřekračují hranice vzájemných vztahů. Informovat žáky o správném postupu pro konkrétní krizové situace, podporovat činnost třídních učitelů, věnovat prostor pro pravidelné třídnické hodiny, v nichž je možné věnovat prostor osobnostnímu rozvoji žáka. Také je velmi důležité věnovat pozornost sdělením, která žáci ventilují, stejně jako věnovat pozornost situacím, o nichž informují učitelé. Velkou oporou zde může být školní poradenské pracoviště.Pro školy, s ohledem na nárůst různých duševních obtíží mezi dětmi a dospívajícími, je dobré mít prověřené kontakty na externí odborníky, kteří v případě nutnosti mohou s řešením pomoci, využít lze i krizových týmů integrovaného záchranného systému.“

ANTI: „Jak lze přesně vysvětlovat pojem krizová situace ve škole?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Krizové situace mají různý charakter. Zahrnují situaci, kdy se někdo z účastníků ocitne v krizi, tedy nějaké neobvyklé situaci, kterou není zvyklý řešit, nebývá na ni připravený, přichází nečekaně a má zásadní dopad na prožívání dotyčného. Tyto krizové situace mohou zahrnovat šikanu nebo domácí násilí, týrání, ztrátu blízké osoby, pocit náhlého ohrožení v důsledku nějakého neštěstí, katastrofy, ale i následky náročných životních událostí, včetně vlivu chronického onemocnění a zvládání školních požadavků. Velkou pomocí je preventivní edukace o plánu řešení, v řadě případů může pomoci nácvik modelové situace, vytváření bezpečného prostředí, podpora dítěte i dospělého, aby se nebál informovat o svých potřebách nebo vzniklé krizi (tu může prožívat i subjektivně). Preventivním zásahem také může být postupné zvyšování odolnosti - to neznamená, že si dítě např. při šikaně má nechat ubližovat, ale jde o to, že ho vybavíme dostatečnými kompetencemi k tomu, aby první šikanozní chování zvládlo samo vhodnými reakcemi a krizová situace se ani nemusí vyvinout. To i posiluje sebevědomí (i vědomí vlastní účinnosti), že podobné situace jsem schopný zvládnout sám.“

ANTI: „Objevují se v souvislosti s krizovými situacemi ve škole nějaké dezinformace?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Všímám si jednoho "zajímavého" mechanismu, který se objevuje např. při medializaci nevhodného chování učitelů - křik, nadávky. Zde část veřejnosti obhajuje takové jednání učitele. Jako dezinformaci pak vnímám u některých konkrétních medializovaných kauz, když se např. prokazatelné dlouhodobé selhávání učitele bagatelizuje, omlouvá, že je to jen člověk, že děti učitele provokují a mohou si za to sami. ZDe bych zdůraznila, že křičení, nadávání nemůže ze strany učitele musí mít nulovou toleranci. Není obhajitelné za žádných okolností.“

Hanka: „Co právě potřebuješ? Jak může dítě odpovědět, když má zakázané od agresora o tom mluvit? Je zřejmé, že agresor si řeší šikanou slabších své psychické obtíže? Šikana učitele - to je nevychovanost dětí a nevychovanost rodičů? Děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Když cítí dítě bezpečí (ať už ve škole nebo naopak v rodině - je to obousměrné), pak i zákaz od agresora většinou poruší. S dítětem většinou mluvíme v soukromí, tedy minimalizujeme obavu, že to agresor uslyší. Ale i proto je důležité neběžet hned něco řešit. Situaci promyslet, zmapovat. Děje se to opravdu? Šikana učitele opravdu souhlasí s nerespektováním hranic a často souvisí s výchovou rodičů. Pak jsou ale ve třídě i žáci, kteří se bojí vzniklého jádra a neví co s tím. PRoto je důležité, ale se učitel nestyděl informovat o vzniklé situaci a je nutné ho podpořit. Také se dá souhlasit, že agresor si šikanou řeší nějaké své vnitřní obtíže, frustraci, nespokojenost, nedostatek zájmu okolí.“

Hanka: „Jestliže učitel šikanuje žáky není pak vhodný být učitelem, čili je otázka, jak se na tuto pozici dostal, když má být výběrové řízení, kde se má toto chování poznat? děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, Hanko, souhlasím s Vámi, přesto ve školní praxi takové případy vidíme. Osobně to vnímám jako selhání kontrolních mechanismů ve škole. Proto je důležité pravidelně pracovat s celým třídním kolektivem, nezaměřovat se jen na sociální interakce ve třídě, ale i na hodnocení učitelů ze strany žáků (je pak zajímavé, jak hodnocení je napříč školou stejné nebo vybočuje jen v některé ze skupin - zde pak můžeme uvažovat i obrácený problém). Zároveň většina kolegů ví o chování takového učitele, ale bojí se vymezit. I to je otázkou bezpečného prostředí, klimatu školy. Pakliže škola nereaguje přiměřeně, když se takový učitel do školy dostane, je nutné postupovat přes ČŠI, zřizovatele, OSPOD, pokud se jedná o podezření na trestný čin, tak i polici. OBrátit se lze i na školního či dětského ombudsmana. Je to někdy náročný proces, ale doporučuji nenechat to být a hájit zájmy dětí a dospívajících. POkud řešení nepřichází, s ohledem na zdraví dítěte doporučuji změnu školy, i když to někdy může být velmi náročné a komplikuje to chod rodiny (např. u škol středních mimo velká krajská města může být problém s dojezdovou vzdáleností, organizací volnočasových aktivit, harmonizování potřeb dalších členů rodiny).“

Jana Zajíčková: „Dobrý den, mám syna, který je od 15 měsíců adoptovaný, nyní mu je 9 let . Od mala má tendence si vymýšlet( tatínku pomoct, maminka mě mlátí, při tom to není pravda). Manžel má k synovi jiný přístup než já. Já jsem ta přísnější. Syn začíná být nezvladatelný v chování a jednání se mnou a s manželem . Ve škole má samé jedničky, doma rád pomáhá. Co by jste nám doporučila nebo kam se máme obrátit? Děkuji moc“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Zajíčková, děkuji za dotaz. U některých dětí takové strategie vidím, je velmi důležité, aby partneři (ale i škola a rodiče) otevřeně hovořili o situaci. Budovat prostředí důvěry mezi sebou. Píšete, že přístup manžela je jiný... jeho přístup má pozitivní dopad na jednání syna? Pokud ano, lze se přizpůsobit stylu manžela? V čem jste přísnější? Jsou nastavené hranice dostatečně rozvolňované... chlapec stárne, možná potřebuje cítit větší samostatnost - školní požadavky zvládá dobře (díky vám nebo i díky přístupu manžela? ).Zároveň doporučuji vyhledat dětského psychologa a pracovat s tím, aby si dítě neosvojilo takový mechanismus řešení situací, kdy se na něj kladou nějaké větší nároky. Zároveň společně můžete více naladit výchovné styly používané v rodině. Držím palce.“

Blanka Šímová 5: „Vážená paní doktorko, pravidelně Vás sleduju,moc si vážím vašich rad.Moc vám to sluší“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Děkuji:)“

Eliska Mourkova: „Dobry den mam dotaz ohledne sikanovani seniora. Moje 80 leta matka je po smrti sveho manzela sikanovana svymi synovci a hlavne manzelkou jednoho z nich. Moji pomoc odmita a kdyz se neco snazim ja nebo muj partner resit matka se vzdy postavi na stranu utocniku aby mela klid.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Eliško, to je vážná situaci, doporučuji kontaktovat organizace, které se zabývají násilím (Locika např.), seniorské organizace (Život 90), odbor sociální péče v místě bydliště. Pokusit se můžete rovněž konzultovat situaci s lékařkou, informovat ji. Situaci monitorujte, zaznamenávejte si jednotlivé případy, buďte s maminkou v kontaktu. Držím palce.“

Flídrová: „Syn (11let) chodil na ZŠ. Na stejné škole úspěšně absolvoval přijímací zkoušky na osmileté gymnázium. Z jeho původní třídy se dostalo 10 dětí, kteří byli do dvou tříd primy rozdělení nesymetricky - 7 (2 dívky, 5 chlapců) vs. 3 (1 dívka, 2 chlapci včetně mého syna). Syn tak přišel o většinu kamarádů. Dosavadní třída bylo jediné místo, kde byl schopný utvořit kamarádské vazby. Syn je vysoce funkční autista s IQ 146, ale s problémy v sociálních vazbách. Opakovaně jsem žádala vedení školy o přeřazení do druhé třídy s jeho kamarády, nebylo nám vyhověno. Varovala jsem, že u něj mohou nastat problémy, což se bohužel potvrdilo. Zhoršení prospěchu, chování, neposlušnost, záchvaty vzteku. Když se otevře, velmi brečí, že chce za svými původními kamarády. Nechce chodit do školy. Vedení neřeší. Jaké mám možnosti synovi pomoct.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Flídrová, ve vašem případě vnímám jako velmi důležité, aby syn chodil do kolektivu žáků, kde měl přátelské vztahy. Chápu, že je někdy pro školu organizačně náročné dělit žáky do skupin, ale zde byste měli mít podporu i školského poradenského zařízení, v doporučení, která tyto děti mají, by měla být i podpora v oblasti sociálních vazeb. Popisované důsledky se mohly čekat a mrzí mě, že k nim došlo. Obrátila bych se na poradnu nebo pracoviště, kde syna diagnostikovali, odkud máte doporučení pro vzdělávání, komunikovala bych situaci i se školním poradenským pracovištěm. V takovém případě, jako řešíte vy bych zvažovala i obrátit se na ČŠI, zvláště pokud v doporučení máte důraz na budování sociální opory a vztahů. Držím palce.“

Eva: „Dobrý den, paní docentko, obracím se na Vás s prosbou o radu. Řešíme situaci s 12letým dítětem, které v emočně vypjatých chvílích vyhrožuje, že si ublíží. Ve školním prostředí je vnímáno jako úspěšné, šikovné a oblíbené. Máme dojem, že mu spolužáci mohou jeho úspěchy závidět. Ze strany učitelů je hodnoceno pozitivně, pouze jeden z nich upozorňuje na časté dotazy k probíranému učivu, které narušují průběh hodiny. V domácím prostředí však pozorujeme výrazné výkyvy nálad, zejména záchvaty vzteku. Zároveň jsme si všimli souvislosti mezi intenzitou emočních reakcí a dobou strávenou na mobilním telefonu – čím více času na mobilu tráví, tím je jeho chování impulzivnější a agresivnější. Dítě navštěvuje kineziologii, na kterou se vždy velmi těší a vnímáme ji pro něj jako podpůrnou. Rádi bychom se zeptali, jak v takových situacích s dítětem vhodně navazovat kontakt, jak reagovat na jeho výroky a emoce a jak celkově pracovat se zklidněním situace, aby nedocházelo k takto radikálním vyhrocením. Děkuji. Pěkný den.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Evo, děkuji za dotaz. Je dobře, že školní prostředí snáší vaše dítě dobře, resp. je vnímané jako úspěšné. Vnímá se jako úspěšné také? CO jsou emočně vypjaté situace? kdy k nim dochází (spíše večer, ráno před odchodem do školy, o víkendu?). Píšete o souvislosti s časem tráveným na telefonu - lze tuto dobu postupně zkracovat? - např. nabízením společných aktivit, tím, co dítě baví? Zároveň je vhodné monitorovat situace, kdy jsou také třeba náročné, a dítě je zvládne bez emočního výkyvu. V čem byla ta situace jiná? Je dobré zkusit podpořit dítě v tom, kdy se mu daří emočně situaci zvládnout dobře. POkud dítě vyhrožuje, že si ublíží, je vhodné kontaktovat dětského psychologa, nebrat takové vyhrůžky na lehkou váhu, je důležité zvládnout emoční amok, v němž opravdu může dojít k nějakému nepředvídatelnému chování. Také je možné uvažovat, zda jako rodiče můžeme dítěti nabídnout konkrétní vhodný vzor řešení nějaké náročné situace, aby vidělo, jak emočně klidně lze situaci řešit. V situaci emočního výlevu je vhodné dítěti poskytnout prostor pro izolaci (aby mohlo emoci zpracovat), mluvit klidně, stručně, nementorovat, pokusit se dítě obejmout, držet za ruku, pokud vyhledává kontakt. Doporučit mu dechové techniky ke zklidnění a následně poskytnout prostor pro sdílení, po uklidnění emocí - co se dělo, co by dítě potřebovalo. Moc držím palce“

ANTI: „Je zřejmě dvojnásob děsivé, když se objevují krizové situace v rodině i ve škole najednou, že?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Takové situace jsou spíše obrovsky náročné, neboť dítě nemívá oporu, která by mu v dané situaci pomohla.“

ANTI: „Kolik krizových situací ve škole může být?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „To je velmi individuální. Jsou školy, kde se řeší krizové situace často a školy, kde jich je minimum (a nemusí to být špatná detekce problémů - prostě se opravdu v těch školách nedějí - mluvím nyní např. o úmrtí spolužáka, pokusech o sebevraždu). To je závažná a traumatizující zkušenost pro děti i učitele. Jsou školy, kde se krizové situace generují pravidelně a souvisí to se špatným kontrolním mechanismem ve škole, ale i u zřizovatele. Souviset to může s mnoha faktory, od složení skupiny žáků (zrovna se sejde více úzkostných žáků nebo více agresivních), vlivem nějakého období (karanténa), módní trendy, klima ve škole a práce s pravidly, kvalita třídnických hodin. Do života školy se promítají i vlivy života z rodiny, které mohou ke krizovým situacím ve škole také vést. Je to opravdu mnoharozměrné.“

Martina: „Dobrý den, s přibývajícím věkem u sebe pozoruji takovou vlastnost, že v určitých situacích se chovám nadřazeně, až mě to děsí.....je to špatně, ale jak z toho ven. Měla bych být pokornější. Jinak moc děkuji za vaše odpovědi, rady, směr, jak vyhledat pomoc. M.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Martino, moc děkuji za vaši otevřenost a dotaz. Pokud si takové vlastnosti všímáte, jste na nejlepší cestě ke změně. Navrhuji - v rámci sebereflexe - kdy se nadřazeně nechováte? V čem jsou situace jiné? Lze využít mechanismu reakce z těch situací, kdy myslíte, že reagujete adekvátně? Také se může doporučit nějaká dechová technika, stop technika (stop, zastavím reakci, nádech, výdech, moje reakce bude promyšlená). Také mohu přemýšlet, zda potřebuji reagovat. Je ohroženo moje postavení, sebehodnocení? Mnohdy funguje cvičení založené na myšlence - nejednat unáhleně. Mnohdy to vede k tomu, že reakci zbrzdíme a vyhneme se i třeba povýšené reakci. Také může fungovat technika - líná řeka. Nechat to prostě celé plavat.Jen si představit, jak reakce, která nás provokuje pluje po řece, pluje pomalu a postupně odplouvá. Odplula a já jsem nemusela vůbec reagovat. Hodně to pomáhá při různých konfliktních situacích v komunikaci. Držím palce.“

ANTI: „Jak se připravit na krizové situace v rodině?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „I v rodině se lze připravit na krizové situace, vhodné je postupné otužování dítěte, podporovat jeho komunikační dovednosti. Důležité jsou širší vztahy v rodině, když selhává rodič, aby mělo dítě možnost obrátit se na prarodiče, další příbuzné. V těchto situacích hraje velký význam škola - třídní učitel, školní poradenské pracoviště, aby mělo dítě možnost někam přijít říci, že má problém. Někdy může ventilovat své obtíže kamarádům, ti by měli vědět, že když dojdou za nějakým dospělým, není to žalování, ale pomoc pro kamaráda. Ve škole můžeme i o krizových situacích v rodině mluvit, žáci mohou mít na nástěnce dostupné informace na krizové linky, organizace, na které se lze obrátit. Důležité je naslouchat dítěti.“