Sama doma

Záznam chatu z pondělí 12. ledna

DAYD: „Jaká je vůbec novela zákona - trestání dětí?“

Renata Pelcová: „Novela zákona jasně říká, že nyní není přijatelné využívat tělesných trestů u dětí. Spolu s ním jsou nevhodné i duševní tresty.“

ANTI: „Objevují se nějaké dezinformace v souvislosti s novelou zákona - trestání dětí?“

Renata Pelcová: „Na sociálních sítích jsem zaznamenala neporozumění novele. Respektive nepochopení, co dělají a nedělají tělesné či duševní tresty s dětmi. Mnoho lidí si stále mylně myslí, že je lepší dítě uhodit, aby se lépe naučilo, co nemá dělat. Nebo naopak, jak příště situaci řešit jinak. TO je ale velká chyba. Dítě nemá životní zkušenost a mentální kapacitu si poradit lépe. Proto se díky našim sdíleným hodnotám, reakcím, nápodobě atd. učí, jak jinak a lépe příště jednat. Další velkou chybou je, že si někteří lidé myslí, že děti, které nejsou trestané, mají větší problém rozumět samy sobě. Situace je mnohem komplexnější.“

GF: „Co je to nejdůležitější, co je si potřebné uvědomit v souvislosti s novelou zákona - trestání dětí?“

Renata Pelcová: „Co to říká o mně. Jak reaguji já v situacích, které jsou pro mě náročné a proč. Není to ovšem rovnice: dítě něco udělá a já vybouchnu. Je to víc o stavu mé nervové soustavy. Jak se cítím? Cítím se v bezpečí, nebo mám v těle pocit, který mě stahuje, vyvolává jakoukoliv míru úzkosti či agrese. To je důvod, proč nemám například tak velké okno tolerance a dříve křičím či útočím na dítě. Dá se s tím pracovat a to velmi efektivně. Není to ovšem o tom, že dítěti vše dovolím. Naopak. Učím se cítit a vnímat sebe, umím pomoci sobě v situaci, která mě vede k hrubosti. Následně mám prostor pro to, abych reflektovala, jestli se opakují reakce, které ničí naše vzájemné vztahy nebo vztah dítěte k sobě samému. Také dokážu vnímat více možností, které pro výchovu mám.“

ANTI: „Co je nového tedy v trestání dětí?“

Renata Pelcová: „Doporučení pro volbu výchovných prostředků jsou více vědomé, respektující rodičovství a nechat si jako rodič pomoci. Využívat přirozené a logické důsledky. Toto vše jsme zpravidla neznali, proto se to nyní učíme. Proto já doporučuji lépe poznávat sebe. Své emoce, tělesné pocity, abychom si uměli pomoci dříve, než na děti budeme reagovat. Neznamená to, že děti smí vše, vůbec ne. Jen my budeme moci lépe regulovat své reakce a situaci lépe zvládat tak, aby se z ní dítě naučilo, co jiného a jak má dělat. Nebo, co opravdu není v pořádku. Pokud se mi to nedaří, nechám si pomoci. Držím palce.“

SJ: „Jak se k novele zákona - trestání dětí staví nová vláda A. Babiše?“

Renata Pelcová: „Zatím jsem nezaznamenala žádný výrok, který by se k ní explicitně vyjadřoval. Uvidíme časem.“

Martina: „Jak můžu vychovávat dítě bez trestů?“

Renata Pelcová: „Skvělá otázka. Můžeme jít vždy cestou přirozených a logických důsledků. To znamená: Dítě rozbije skleničku. Když je malinké, pojmenuji, co se stalo. Ou, rozbitá sklenička, uklidíme ji.. A jdu a uklidím ji. Ono se pravděpodobně leklo, takže mu tím pomůžu se dostat do klidu a vnímat celou situaci. Když je větší, přizvu ho následně k řešení. Podej mi lopatku, prosím. Pokud je to už větší dítě, rozdělíme si práci, nebo mu podám lopatku já. Například. O co jde. Dítě vidí, že tu je situace, která má nějaký přirozený následek - úklid. A teď ten logický. Chybí nám sklenička. Co s tím. Máme jich ještě víc, ale je třeba si dávat větší pozor. Možná pokládat skleničky jinam, když něco děláme... Nebo je třeba koupit novou. Jak se na tom může podílet dítě? Nemá to být o likvidaci jeho úspor, ale spoluúčasti. Jde o to, že dítě se tak učí, jak situace řešit. POkud jsem vybouchla a jednala reaktivně. Pak je potřeba uvědomit si svůj stav. Zlobím se, třesou se mi ruce, buší mi srdce, mám stažený žaludek... POtřebuji se uklidnit a využívám prostředky, které pro to mám. Ráda vás je naučím. Následně můžu validovat emoce dítěte. Jé, to jsem se rozčílila, možná jsi se lekl. Následně situaci řešíme, abychom neměli doma střepy. Dál podle předchozího příkladu. Dnes a denně se s dětmi setkáváme se situacemi, které nás dráždí. Doporučuji vyhledat člověka, který se tématem zabývá, pomůže vám vidět vaše bolestivá místa a řešit vhodně pro zdravý psychický vývoj dětí i vaši psychickou odolnost. Ráda se i s vámi podívám na vaši konkrétní situaci a najdeme vhodné řešení. Aby vám s dětmi bylo lépe.“

ZN: „Dobrý den, rád bych se zeptal, jak se bude eventuálně řešit, když třeba dítě bude říkat, že je doma bito, či jsou na něm další jiné tresty s přitom to třeba nebude pravda. (Čekáme potomka a i toto téma řešíme se sousedy)“

Renata Pelcová: „Krásný den, rozumím obavě. Děti mají v určitém věku velkou fantazii a těžko rozlišují realitu od fantazie. Předpokládám, že pokud se situace stane například v dětské skupině či školce, je dobré mluvit s dospělými o situacích, které spolu zažíváte. Ráda se s vámi případně na tyto situace podívám. Moc gratuluji k miminku a přeji vám krásné chvíle při sžívání. Pro lepší porozumění potřebám miminka a jeho schopnosti je vyjadřovat ještě doporučuji znakování s miminky a batolaty, které rodiče učím, aby děti mohly mluvit i o svých emocích a potřebách a nedocházelo k nedorozuměním.“

Štěpánka: „Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat, jak se stavíte k následujícímu chování rodiče vůči 3-letému dítěti. Tatínek naší holčičky dost často používá ,,vydírání" k tomu, aby dcera udělala co potřebuje. Např. chceš přečíst pohádku?? Dcera odpoví Ano a manžel: Tak se jdi vyčůrat a vyčistit zoubky. Nebo: po delším přemlouvání, aby se dcera šla obléknout se jí zeptá: Chceš jet za babi Jarkou? A dcera odpoví Ano a manžel: tak se pojď obléknout. Je fakt, že mu vždycky začne fungovat, ale mě to vždycky tak rozčílí. Já s ní funguji i bez vydírání. Vždycky, když mu to vyčtu si dává pár dní pozor a pak,,vydírá'' nebo ,,vyhrožuje'' znova. Je to totiž jednodušší a rychlejší. Můžete mi říct nějaký názor, proč je to špatně, něco, díky čemu s tím manžel přestane, protože vím, že je to špatně, ale nevím jak mu to vysvětlit. Jinak tedy nejsme příznivci jakýkoliv trestů, snažíme se o respektující výchovu a myslím že je dcera hezky vychovaná. Děkuji za odpověď. Henrichová Štěpánka“

Renata Pelcová: „Krásný den, vnímám u vás touhu jít společnou cestou a obavu z následků manipulace. Pojdme to i pro muže přerámovat. Jedeme za babičkou, utíkej se vyčůrat a vyčistit si zoubky. Myslím, že tatínkovi jde o spojení situace a toho, co je potřeba udělat. Píšete, že se snaží o změnu, ozvěte se mi, zkusíme se podívat na konkrétní situace a můžeme spolu i s mužem promyslet, jak lépe situace komunikovat. On z mého pohledu v zásadě volí postup, kde si má dítě uvědomit, proč je to potřeba. Takže, pokud chci, abych četla pohádku až po tom, co je dítě připravené, je v pořádku mu říct, první zuby, potom pohádka už v pelíšku. Nemá to mít samozřejmě podobu výhružek či vydírání. Podívejte se společně s manželem na to, co se u něj odehrává, čeho se například bojí, proč dochází k vyhrožování. Na druhou stranu bych ráda dodala, že muži jsou takovým mostem do společnosti a určitá náročnost oproti maminkám je u nich v pořádku, jinak bychom dlouho dělaly my maminky věci za naše děti a nedocházelo by nám, jak moc samostatné či schopné už jsou. Nechme mužům i výzvy, které děti v láskyplném prostředí obohacují. Ráda se s vámi i mužem setkám a můžeme se podívat na místa, která vás pálí. 3leté dítě ještě necháme plně komplexnost celé situace, ještě nemá ukotvené dlouhodobé návyky, je třeba ho v situacích vést tam, kam potřebujeme. První zuby, potom knížka.. Zároveň potřebuje využívat určitou míru autonomie. Tedy rozhodování samo za sebe. Tím, že mu to umožníme, s námi následně lépe spolupracuje.“

Michaela: „Dobrý den, co dělat v situaci, kdy od narození dětí se snažím aplikovat respektující výchovu, ale dcera (6let) v současné době vůbec nereaguje na slovo ne a v podstatě nikdy na poprvé ani na popáté neposlechne. Fyzické tresty vůbec nepoužívám, ale někdy se dostanu do situace, kdy nemám žádný nástroj ji donutit něco udělat (např každý večer jít si vyčistit zuby). Jaký postup radíte v takovýchto situacích?“

Renata Pelcová: „Ozvěte se mi, podíváme se na to komplexně. Na konkrétní situace. Vaše dcera potřebuje zažívat situace, kdy o sobě rozhoduje, kdy jsou vidět a uplatnujete i její nápady. Zároveň i poznávat vaše hranice.“

Kristýna: „Dobry den, zajímalo by mě jak vysvětlit prarodičům-našim rodičům, že tresty nechceme a chceme respektující styl výchovy? Synovec (2 roky) kousl dědu a ten mu hned dal na zadek, sice lehce ale mě to nepřijde vůbec adekvátní. Synovec si hrál a děda si ho nevšímal, tak přisuzuji ze to udělal ve hře a také že chtěl pozornost. Syn je zatím malý ale ráda bych aby se mu toto vůbec nedělo. Je lepší si o tom s prarodiči promluvit dříve než nějaká taková situace nastane? Dekuji.“

Renata Pelcová: „Dobrý den, děda situaci vyhodnotil automaticky jako ohrožující. Je to citlivé téma. Určitě doporučuji prarodičům říct, že víte, že mají syna rádi a chtějí pro něj to nejlepší. Že je pro vás ale nepřijatelné bití dítěte. Samozřejmě chápete, že kousnutí bolí a je třeba hned situaci zastavit. Klidně se mi ozvěte, situaci nastavíme lépe.“

Romana: „Dobrý den, s manželem máme v pěstounské péči holčičku (3,5 roku) a chlapečka (1,5 roku) a rádi bychom se poradili ohledně nastavování hranic a trestů u malých dětí. U starší dcery se snažíme o vysvětlování a respektující přístup. U mladšího syna je to složitější – v situacích ohrožení někdy reagujeme nešťastně, například plácnutím přes ruku, a hledáme cestu, jak takové situace zvládat jinak. Zajímalo by nás, jak u těchto věkových kategorií nastavovat hranice bez fyzických trestů a jak pracovat s vlastní frustrací rodiče. Děkuji“

Renata Pelcová: „Krásný den, děkuji za dotaz a za to, co pro děti děláte. Každá osobnost má jiné výzvy. Takže se mi ozvěte, podíváme se konkrétně na typy dětí a jak kterému pomoci lépe situace chápat. U chlapečka v tomto věku učím rodiče znakování s dětmi, pomáhá jim to eliminovat frustraci z neporozumění. A volit lepší řešení.“

Helena: „Co můžu dělat jiného?“

Renata Pelcová: „Krásný den, používat hranice, slovo ne - pozor na negativní výroky, kterým děti nerozumí. Tedy neběhej tam v rozjeté akci mozek dítěte neumí dobře vyhodnotit. Velmi vhodné jsou prostředky jako pozitivní opak, validace emocí aj.“

ANTI: „Byla vůbec potřeba novela zákona - trestání dětí?“

Renata Pelcová: „Zdá se , že ano, jinak bychom stále mohli polemizovat, zda k nám tresty patří, či ne. Historicky jsme se vyvinuli ve společnost, kde není na místě bití žen, toto je logický vývoj. Patříme k západním evropským zemím, kde je podobné uvažování standardem. Všechny země, které toto zavedly dochází k výsledkům: ubývá agrese v rodinách, zlepšují se vztahy v rodinách, děti jsou schopny se lépe učit, protože vyrůstají v bezpečném prostředí, kde je chyba prostor pro růst. Využíváme tedy přirozených a logických následků, pozitivního opaku, hranice, ne atd. Vše na místě a zároveň pracujeme s vlastní nervovou soustavou. Co se děje se mnou, když ubližuji. Co se dělo před tím. Jak moc velké je mé toleranční okno atd.“

Lenny: „Dobrý den, jak reagovat u teenegere 17 let na extrémní drzost nějaké konkrétní rady a jaké navrhutete při překračování určitých hranic jako důsledky co je výchovné a v tomto věku v pořádku? Děkuji“

Renata Pelcová: „Krásný den, neodeslala se mi odpověd, klidně se mi ozvěte osobně. POtřebujeme se podívat na komunikaci, jak je nastavena. Na strachy či jiné náročné emoce dítěte tam probíhají. Jak s nimi umí, neumí nakládat. Jak moc je na tom jeho psychická odolnost či sebevědomí.“

Dana: „Když dítě něco rozbije, mám mu poděkovat?“

Renata Pelcová: „Určitě ne, vést ho k tomu, co se děje potom. Uklidit společně, hledat možnosti, jak příště lépe. Netrestat.“