Sama doma

Záznam chatu z pondělí 8. září

Dita: „Od jakého roku byste doporučila, abych absolutně nezasahovala do buzení dítěte do školy?“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, vždy záleží na konkrétním biorytmu a zralosti dítěte. Jsou děti, kterým ve vstávání pomáhá i jejich typ "skřivan" a ranní vstávání jim nedělá problém od raného věku. Rodiče pouze mohou dohlížet na jejich vypravování se k odchodu a mírně jim pomoct v tom, co potřebují. Jiné děti se potýkají s problematickým ranním vstáváním a i v dospívání potřebují, aby jim rodiče se vstáváním pomohli. Nicméně obecně se dá říci, že přibližně okolo 12.roku věku (2.stupeň ZŠ) už by dítě vypravování do školy včetně ranního vstávání mělo zvládat samostatně. Některé děti to zvládají dříve, jiné trochu později, ale nepochybně je vhodné děti vést k samostatnosti i v této oblasti. S pozdravem z Kavčích hor, Veronika Šporclová“

Jolana: „Hezký den, měla bych dotaz: syn čerstvě 4 roky nezvládá školku. Nikdy o ní nechtěl mluvit, když jsme si o ní v létě začali více povídat, jezdit okolo, začal se v noci počůrávat což nikdy nedělal, špatně od té doby spí, začal být agresivní, měl teploty, průjem atd. Je to úplně jiné dítě. Ve školce jsme byli pouze 1. září s tím, že jsme ho tam nějak laskavě dovedli i přes jeho nechuť, ale uvnitř začal šílený záchvat, který se stupňoval, brek, útěk. Ze strany učitelek nebyla vůle s ním mluvit (sama malé děti učím a čekala jsem věty typu: máme tu nového chlapečka, jak se jmenuješ, ...) a jen řekly, že si ho takto násilím ani nechat ve školce nemůžou (stejně bychom ho tam nenechali, max na avizovanou hodinu, o které mluvila pí. ředitelka). Od té doby se i vzhledem k mému nástupu do práce situace nelepší, syn nezvládá ani můj odchod do práce- budí se např. s děsem, zda jsem vedle něho (2x týdně), kdy zůstává doma s tatínkem. Odmítá opouštět byt... Jak byste postupovala? Za mě je v současné situaci situace neprůchodná a mám strach o jeho psychické zdraví v případě nějakého tlaku na školku. Jinak je samostatný, děti má rád“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Jolano, děkuji za váš dotaz a popis obtíží, se kterými se vy, resp. váš chlapeček, potýkáte. Podle vašich informací se zdá, že chlapeček se potýká s tzv. separační úzkostí. Ta je běžná u dětí okolo 1-1,5 roku, poté se vytrácí. U některých, zejména bojácnějších, dětí strach z odloučení od rodiny přetrvává. Nástup dítěte do školky je zásadní milník v životě dítěte a je pro některé děti velmi stresující. Na tento nadměrný stres může organismus dítěte reagovat na úrovni psychické i tělesné, což pozorujete i vy. Dá se předpokládat, že váš syn se nyní potýká se zvýšeným stresem a úzkostí, který zatím není schopen zvládnout. Důležitý je klid a trpělivost, podpora dítěte a postupné psychické otužování tak, aby byl schopen postupně do školky chodit. Jako klíčové bych nyní vnímala práci se strachem a úzkostnými stavy vašeho chlapečka, doporučovala bych vyhledat odbornou pomoc. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

Markéta Kloss: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak řešit situaci, kdy dvouleté dítě poměrně často hází věcmi (hračkami). Neustále vysvětluji (převážně klidným tónem, ale někdy už to ujede), že se s věcmi nehází a proč, ale veškerá snaha je marná. Chápu, že jsou to převážně situace, kdy se naštve, ale už mě nenapadá, jak to komunikovat, aby s tím přestalo. Je to už delší čas, kdy se to děje (třeba půl roku). Doufám, že dotaz není úplně mimo téma a děkuji za odpověď.“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Markéto, děkuji za váš dotaz. Dvouleté dítě se přirozeně vymezuje, testuje hranice a objevuje svět. Zkuste se zamyslet nad možnou funkcí házení hraček. Je to proto, že chce získat pozornost? Nebo jen zkoumá, co se s hračkou stane, když ji vyhodí? Nebo hází hračkami aby někomu ublížilo? ... Oceňuji, že se snažíte zůstat v klidu a trpělivá. Pomocí, jak reagovat, vám může být, když se vám podaří odhalit důvod házení hraček - velmi dobře vám to napoví, jak nejlépe reagovat, aby vaše reakce byla pro dítě srozumitelná. Je-li to projev agrese, musí rodič jasně a důrazně vymezit hranice a důrazné "NE" a zamezení v dalším házení hraček může být efektivnější než klidné vysvětlování. V jiných případech (např. upoutání pozornosti, zvídavost...) je adekvátní jiná reakce rodičů. Věřím, že toto náročnější období přejde a že si užíváte krásný čas s vaším batoletem :-) Přeji pěkný den, Veronika Šporclová“

Jana Procházková: „Dobrý den, Mohou odpovědnost přebírat i prarodiče?“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Jano, za výchovu a zdraví dítěte jsou zodpovědní rodiče, pokud se nejedná o případ, kdy dítě je svěřeno do péče prarodičů a rodičovská zodpovědnost je soudně upravena. Pomineme-li tuto neobvyklou situaci, pak samozřejmě i prarodiče jsou zodpovědní za dítě po dobu, kdy s ním jsou. Tráví-li prarodiče s dítětem hodně času, pak bych pro prevenci nedorozumění doporučovala probrat vše s rodiči dítěte. Když jsou výchovné styly rodičů i prarodičů v souladu, většinou nedochází k problémům. Když se ale stane, že postoj rodičů a prarodičů k výchově dítěte je odlišný, důležité je si to na úrovni dospělých vykomunikovat a tuto zodpovědnost si vymezit. S vědomím, že rozhodující slovo mají vždy rodiče. Srdečně zdravím, Veronika Šporclová“

Jolana: „Moc dekuji, pani doktorko! Doplnim jeste dotaz: myslite, ze je tedy vhodne jeste s nastupem pockat? Do skolky syn nemusi… dekuji a zdravim ☺️ (tematicky posilam emotikon :))“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Jolano, rozhodnutí je samozřejmě na vás. Pokud vás nic netlačí, tak bych (podle vašeho popisu) nástup do školky násilím neuspěchala. Ale věnovala bych pozornost a čas postupnému psychickému otužování chlapečka, umožňovala bych mu dostatek příležitostí ke kontaktu s dětmi a třeba i s vaší podporou (a zpočátku i s vaší přítomností) bych ho zapojovala do různých kroužků a aktivit pro děti. Mějte se hezky a držím pěsti. Veronika Šporclová“

Kamila: „Dobrý den paní Šporclová, mohla byste mi poradit ohledně chování mé dcerky, která má 5let. Stává se, že když se jí na něco zeptám, tak mi velice agresivně odpoví. Ptám se jí, proč mi tak škaredě odpovídáš, kdyz se tě hezky zeptám a ona neví proč. Děkuji za radu“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Kamilo, když vycházím z mé praxe, tak většinou každé chování má svou funkci. Znáte vaší dcerku a můžete i z dlouhodobého hlediska poznat, zda je spíš temperamentnější a impulzivnější, nebo vždy bývala klidná a najednou takto "vzdoruje". Je pochopitelné, že vám toto chování není příjemné. Je vhodné v klidu dát dceři najevo, že takové chování pro vás není příjemné, akceptovatelné a zároveň jste jí ukázala, jak jinak může reagovat, když se jí něco nelíbí. Pokud dítě reaguje agresí (i verbální) na nějakou zátěž, kterou prožívá, pak potřebuje spíš podporu a pochopení. Věřím, že toto chování brzy přejde a že se vaše holčička naučí novým komunikačním dovednostem. S pozdravem Veronika Šporclová“

Hanka: „prosím Vás, je to v pořádku, aby dítě 4,5, roku si samo rozhodlo, jestli chce jít na akci školky nebo ne? Např. se jednalo o akci seznámení se s tenisem. Děkuji. Já bych se ho neptala a šel by, aby se co nejvíce seznámil s možnostmi sportu.“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Hanko, pokud vy, rodiče, jednáte v zájmu dítěte a domníváte se, že nějaká akce je pro jeho rozvoj vhodná, pak bych ho nenechávala rozhodovat, ale oznámila mu, jaká akce ho čeká, s čím zajímavým se tam může setkat, proč tam chcete jít... Je pochopitelné, že dítě může mít spoustu důvodů, pro které se mu na určitou akci nechce. Ale většinou se stává, že po překonání případné prvotní nechuti je pak dítě spokojené. S pozdravem Veronika Šporclová“

Hanka: „prosím Vás, je možné, aby kluk 4,5 roku, který se každou noc nevzbudí a počůrá, byl něčím zoufalý, a tak upozorňoval na sebe, že cítí porušení své hodnoty? Lze to nějak zjistit? Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Hanko, děkuji za váš dotaz. 4,5 leté děti již zůstávají v noci většinou suché. Zajímalo by mě, zda chlapec již v noci býval suchý a nyní se opět počůrává ? Pokud ano, pak by tomu bylo vhodné věnovat větší pozornost, protože noční pomočování může být reakcí na nějakou stresovou situaci. Stejně tak vidíme krátkodobé noční pomočování i u dětí, u kterých dochází k rychlému rozvoji schopností, k vývojovému skoku - a nervový systém tento vývoj "nestíhá". V případě, že se dítě v noci pomočuje i v tomto věku, doporučovala bych konzultaci s pediatrem a případně absolvovat některá odborná vyšetření pro vyloučení možné organické příčiny. Pravděpodobně se jedná o nezralost nervového systému a stav se spontánně upraví dozráváním mozku, ale i tak je dobré se poradit s ošetřujícím lékařem dítěte. S pozdravem Veronika Šporclová“

Linda: „Dobrý den, mám vnučky 6 a 4 roky. Každá je úplně jiná. Starší je klidná, mladší takové usměvavé číslo. Pořád se o všechno tahají a jsou to prostě denodenní boje. Předevčírem jsem přijela domu naprosto vyčerpaná. Holky rozkramařily hračky, neuklízely, mě neposlechly, matka seděla u PC a pak jen začala křičet a vyčítat, že to je denodenní rituál, kdy po nich musí uklízet, vařit a ony se jen hádají, až perou. Ony se opravdu hádají až ta starší tu mladší plácá po zadečku a říká jí, že je strašná a častuje ji škaredými slovy. Moc mě to mrzí, ale já nechci být ta peskující babička. Co s tím ? Ta starší se až přejídá, má problém s váhou a má problém i se školou, odmítá ji. Je to těžké. Co Vy na to ? Děkuji Linda“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Lindo, ve vašem dotazu vnímám několik rovin, kterým je potřeba se věnovat a na to zde prostor není. Např. role babičky ("nechci být peskující babička"), současně ale vnímáte, že vaše vnučky nemají od své maminky jasně nastavené hranice a to vám není příjemné. Vidíte to s maminkou holčiček stejně, trápí toto chování i rodiče? Bylo by vhodné se na toto téma pobavit s rodiči a své starosti sdílet, zkusit společně přijít na možné řešení. Další rovina je to, jaké chování je v dané rodině akceptovatelné? Porušují děti svým chováním nějaká pravidla, nebo je to chování v rámci rodiny běžné? Oceňuji vaši starost a zájem o vnučky. Doporučovala bych vám případně využít o konzultaci s odborníkem, abyste zmírnila vaši starost. S pozdravem z Kavčích hor Veronika Šporclová“