Sama doma

Záznam chatu z úterý 13. května

ANTIMONY: „Není označení panovačným dítětem spíše předsudek?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, v několika dílech jsme si říkali, že do určité míry jde o optiku nahlížení problému... Některé děti mohou působit zakřikle, některé panovačně a jde o to, kdo to hodnotí. Zároveň je nutné ale uvažovat, že pro řadu projevů máme nějakou definici, označení. Tedy označení panovačnosti bych jako předsudek nevnímala.“

ANTIMONY: „Panovačné dítě je individualista?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, panovačné dítě bývá individualista, problém bývá, že nepřipustí za žádnou cenu názor druhého, potřebuje všechny dirigovat, rozhodovat, rozkazovat. Často i vytváří scénáře situací tak, aby bylo podle něj. Často manipuluje s druhými tak, aby vše bylo podle něj. Panovačné děti svádějí na druhé, když se něco nedaří. Nejde o předsudek, jde o charakteristiku panovačnosti - těmito projevy se panovačné dítě projevu, pakliže bychom viděli např. schopnost zdravé sebereflexe, nemluvila bych o panovačnosti, ale o dominanci, schopnosti řídit druhé a je možné vnímat pak dané vlastnosti pozitivně.“

Hanka: „prosím, jak zvládnout emoční výlev vzteku u kluka 7 let? Nezdařil se výtvarný výtvor. Jak ho naučit zvládat vztek? Děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, Hanko, děkuji za dotaz. Hodně důležité je, jak okolí přistupuje k chlapcově výkonům - doma, ve školce, ve škole. Jak v okolí dospělí reagují, když jim se něco nedaří. Tedy primárně je důležité dávat dítěti vhodný příklad. Dalším krokem je preventivně dítěti nabídnout, jak se zachovat, když se mu něco nelíbí, když se necítí dobře. Často pomůže akceptování, že dítěti se výtvor nelíbí. Můžeme mu pomoci společně si jít opláchnout chladnout vodou ručky, s klidným slovním doprovodem, aby si všimlo, jak zlost odplave s chladnou vodou. Dítěti můžeme nabídnout odstup od situace- vzdálit se od výtvoru. Můžeme mu nabídnout nějaké společensky přijatelné možnosti vybití emocí - např. bouchnout do polštáře, nedržet emoce v sobě. Můžete společně trénovat zvládání těchto situací na dalších možnostech - společenská hra a prohra, postupné a mírné vystavování diskomfortním situacím, aby si chlapec postupně a v bezpečí přivykal na sitauce, kdy se mu něco nedaří. Držím palce :) M.šv.“

Jitka: „Dobrý den, je nějaká metoda, nebo rada, aby člověk nevychoval panovačné dítě? Nebo už to má dáno od narození? A v dospělosti už je "normální" nebo taky má ten člověk nějaké jiné povahové rysy.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, Jitko, některé studie tvrdí, že panovačnost může být do určité míry vrozenou dispozicí, nicméně v průběhu výchovy můžeme tyto rysy posilovat nebo mírnit. Velkou roli má výchova jako taková zcela určitě. Hodně je panovačnost způsobená nedostatečným nastavením pravidel (hranic) a nedodržováním těchto pravidel. Podstatné je tedy nastavit pravidla, trvat na jejich dodržení, jít příkladem. Často dominanci přebírá dítě v situaci, kdy rodiče malého dítěte neřídí výchovné situace, dítěti bývá taková nejednoznačná situace méně srozumitelná a začíná rozhodovat. K druhé části - ano, panovačné dítě často vyrůstá v panovačného dospělého, pokud nejsou vhodně volené výchovné postupy. V takovém případě je to náročné - rozhoduje, nepřipustí omyl, manipuluje s okolím, i když chybuje vidí chyby na ostatních, bývá často i agresivní, může na druhé křičet, aby si vymohl to co chce. Často používá "já chci", "já potřebuji" i v situacích, kdy se řeší kolektivní úkol. V korigované podobě to pak bývají velmi dobří leadři, nebojácní rozhodovat, někdy se může stát, že překročí hranice druhých, ale pokud výchovně v dítěti posilujeme osvojení zdravé sebereflexe, pak v rámci sebereflexe je schopen si to uvědomit. Povahové rysy je velmi pestrá mozaika a je nutné zdůraznit, že nikdy nelze dopředu říci, že určitý povahový rys vždy bude souviset s jiným, bývá to sice obvyklé, ale nemusí to tak být vždy (to by pak byl stereotyp).“

Tereza: „Dobrý Den, 2,5 leté dítě má radost když někdo brečí,pláče ,co to může znamenat??“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, paní Terezo, děkuji za dotaz, ale není to jednoduchá otázka. Může to znemanet, že zcela nerozumí emoci, kterou vidí. Třeba není situace zcela přehledná (i jako dospělá už jsem zažila momenty, kdy není v prvních chvílích jasné, zda druhý pláče nebo se směje). Důležitý je příklad okolí, vyjadřovat adekvátní emoce při takové sitauci jako rodič. Setkávám se ale s tím, že některé pohádky zobrazují takové nelogické reakce, třeba dítě něco podobného vidělo? Nebo něco takového vidělo i ve svém okolí? ZKusila bych vysvětlit, projevovat adekvátní reakce. Pokud by problém přetrvával, doporučuji se obrátit na pediatra nebo spádovou ped-psych. poradnu. Přeji příjemný den, M.šv.“

Katka: „Hezký den, paní docentko, mám tříletého syna, který poslední dobou začal velmi často nerespektovat pravidla, která předtím celkem fungovala. Do cca 3,5 let bylo vše v pořádku, i když se narodila mladší dcera, které je nyní 9m. S manželem nevíme, jak na tyto situace reagovat. Pokud není vše podle jeho představ, nemá problém nás opakovaně bouchnout a "zaseknout se". Křičí, dělá naschvály. Je to pro nás náročné. Zároveň má v noci nejspíš zlé sny, kdy nejsme schopní ho v klidu uklidnit a uklidní se až cca po 20 minutách křiku, při kterém nás odstrkuje a bouchá. Jak máme v těchto situacích jednat, abychom byli stále nad věcí? Snažíme se vše vysvětlovat.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, paní Katko, děkuji za dotaz. PRvně bych se s manželem zamyslela, zda se opravdu něco doma nezměnilo. Pak zda nastavená pravidla nejsou dítěti "těsná". Jejich změna ale nemůže nastat při záchvatu. Zkuste si zapsat, které situace potřebuje mít dítě "pod kontrolou". Píšete ale, že pokud není vše podle jeho představ, opakovaně bouchnout a že se snažíte zůstat v klidu. To je určitě dobře, na druhou stranu je dítěti nutné dát najevo, že překračuje hranice. Pomáhá důrazné - A dost. Přestaň. Setkalo se dítě někde s tím, že někdo někoho bouchal a uspěl? Např. i v pohádce? To často bývá problém, děti kopírují i jiné situace mimo domov. Nechodí do mateřské školy? Důležité je, aby dítě jasně pochopilo, že uhodit nesmí, že to je zásadní pravidlo. Noční děsy už ukazují, že dítě něco velmi výrazně prožívá, bylo by vhodné se obrátit na odborníka a řešit situaci komplexně, souhlasím, že to bývá emočné náročné a cítím, že nad výchovnými postupy uvažujete. Než odborník poradí, pomáhají spánkové rituály, masáž, vůně, nějaká čtená pohádka, klid před spaním. Zůstat nad věcí pomáhá jak jsem dnes radila - vyhledávání spouštěčů, někdy se opravdu podaří vytipovat obdobné situace, pak dechová cvičení, najít si i nějakou příjemnou relaxační činnost. Držím palce, M.šv.“

Lucie: „dobrý den, dcera 4 roky. Častěji se teď stává, že neposlechne žádosti co jí dáme. pojď se prosím obléknout jdeme ven. Na parapetu se nelozí slez dolů. požádám hezky 3x vysvětlím. Dělá že neslyší, vyplázne jazyk. poté už zvýším hlas, nebo zakřičím. Jak lze jinak dospět toho ,aby vyhověla požadavku?. Toto chování není pravidlem, ale jednou za týden se třeba objeví. Nejčastěji mi přijde když jsme u babičky nebo někde na návštěvě.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Lucie, děkuji za dotaz - velmi pěkně ho popisujete. Jako by se dcera předváděla, jakoby věděla, že máte jinou výchovou pozici. Dcera by měla znát jasný důsledek, co bude následovat, když poleze na parapet, když se neoblékne. Jaký důsledek je nastavený? - např. neoblékneš se, nejdeme ven, nebo přijedeme domů pozdě a nebudeme si moci spolu hrát..... V tomto věku je dobré začínat vysvětlovat, ale kráce, stručně, přiměřeně věku. STačí jednou. Doporučuji zůstat klidná, nezvyšovat hlas, ale trvat na svém. Neopakovat, čekat. Následně je nutné dodržet, že si opravdu pak doma nebudeme hrát, protože oblékání nám zabralo čas, nebo půjdeme delší cestou na jiný autobus, i když dítě budou bolet nožky. Postupně může pomoci i s ní o těch situacích mluvit předem, ne v dané situaci. Držím palce, M.šv.“

Ženka: „Dobrý den, zmínila jste ve vysílání projekt zdravá rodina - MZČR, zkoušela jsem hledat a nenašla, prosím, pošlete mi odkaz. Děkuji moc. Starosti mi dělá dcera s výchovou svých dětí - emočně je rozkolísaná, náladová, nedává hranice a potom kárá a trestá bez logiky.... Vyhledat pomoc odmítá. Děkuji Ženka“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, paní Ženko, odsud neumím odkaz poslat, hledala bych zdravé rodičovství... Jinak hodně mohou pomoci i různé workshopy, zaměřené na posilování rodičovských kompetencí. Pomoci by mohla i rodinná terapie, při které se rodiče učí zvládat komunikaci v rámci celé rodiny. To co popisujete bývá nejčastějí výchovný problém, kdy pro dítě je situace nejednoznačná. Hledala bych odpovědi na otázky, co náladovost způsobuje - třeba i vy si budeme moci všímat situací, kdy je to výraznější? Mapovat spouštěče náladovosti dcery. Někdy mohou pomáhat i bylinky, někdy lepší time-management při např. nakupení příliš velkého počtu pracovních povinností, třeba péče o domácnost je náročná. Může toho být hodně. Držím palce, M.šv.“

Petra: „Dobrý den, syn ve věku 15 let miluje horory, ale opravdu převážně horory a kolikrát je někdy i vzteklý může to mít na něj nějaký vliv a jak ho přesvědčit aby se na něj nedíval, když se ho zeptám proč to má tak rád, tak, že rád se bojí, a je i drzí natolik , že mi kolikrát řekně něco dost urážlivého jak na to reagovat, když takto slovně přestřelí a komentuje až opravdu velmi urážlivě až je mi za to trapně, jak reagovat a co s tím?Nějaká konkrétní rada prosím? děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Petro, děkuji za dotaz. Napadá mě, jak se stalo, že se vlastně syn dostal ke sledování hororů? Vliv to mít může, zvláště délka trávení času u filmů, což vlastně už signalizujete v reakcích, které následují. DOmnívám se, že u syna by se už dalo mluvit o určité závislosti na vysílání, v současné situaci bych doporučovala obrátit se na odborníka, který by vám pomohl sitauci řešit, i aktivním odborným působením na syna. Zároveň syn musí jasně cítit stopku svého chování.NEbojte se obrátit na spádovou poradnu, syn je ve věku, kdy je opravdu nejvyšší čas situaci řešit. držím palce. M.šv.“

Linda: „Dobrý den, hlídala jsem vnučky, 7 a 4 roky. Vymyslela jsem hru, to bylo v pohodě. Starší vnučka měla stuhu, ale měla jí kratší než mladší vnučka. Starší vnučka chtěla mermomocí stuhu té mladší. Pořád jí na její stuhu šlapala a dupala a nárokovala si jí. Mladší jí ji nechtěla dát. Pak stačilo jen, aby si mladší holčička lehla jen částí těla na deku té starší a byl křik. Strší začala křičet, až řvát, byl to šílený histerický záchvat a to se stalo asi 3 krát za 2 hodiny. Začala křičet, řvát na adresu mladší sestry "já tě nesnáším, ty jsi hrozná, mám díky tobě zničený život". Je mi té malé líto, protože když pak přišla matka, řekla tátovi, že zlobila ta mladší, ale tak to nebylo. Mladší je temperamentnější, občas pokušitelka, ale ta starší je tichá, tu mladší se snaží často potichu manipulovat podle svého, je nekompromisní, ta mladší si to nechce nechat líbit a křičí. Matka pak řekne "snad z toho někdy vyrostou"...... Co Vy na to ? Děkuji Hezký den přeje L.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, milá paní Lindo, cítím, že jste ze situace smutná, a popisovaná situace není příjemná. Na druhou stranu je důležité si říci, že každý bude vnímat situaci různě a z různého úhlu.Důležité je mladší vnučce "nepodsouvat", že to je nespravedlivé, na druhou stranu být k dispozici, když by přišla. Děti zvládají mnoho sitaucí, které nám dospělým přijdou nespravedlivé, a většinou, dokud to toho nevneseme vlastní pohledy, zvládají takové rozmíšky dobře. Zároveń je určitě dobré zasáhnout, když jedna říká druhé, že jí zničila život. Takové řeči se nebudou říkat. Důležité je, jaký mají děti vzor při řešení situací. A při dobrém klidném výchovném vedení je vysoký předpoklad, že děti z toho vyroustou. Můžete se pokusit nabídnout řešení situace, jak by to šlo řešit jinak, např. formou hry, pohádky - diskutovat jak se dala situace v pohádce řešit jinak - převést do reality. Křičí obě, tedy není ani jedna v nevýhodě. Ale rozumím, že je to náročné. Držím palce. M.šv.“

Daniela: „DOBRÝ DEN,VAŠE RADY JSOU ASI FUNDOVANÉ,ALE NA PRAVIDLA KTERÁ JSTE JMENOVALA VEDLE VELKÉ TRPĚLIVOSTI.,BY BYLO POTŘEBA NĚKOLIKALETÉ STUDIA PSYCHOLOGIE VÝCHOVY.KDYŽ SI PŘEDSTAVÍM DNEŠNÍ ŽENY VELICE ZAMĚSTNANÉ PAK ŠKOLA,KTERÁ BY NA RODIČE NALOŽILA PŮLKU SVÉHO UČIVA.PAK MYSLÍM,ŽE PSYCHOLOGIE VÝCHOVY BY VZALA STEJNĚ ZA SVÉ.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, milá paní Danielo, moc si vážím vašeho názoru, děkuji. Snažím se nemluvit o žádných "moudrech psychologie", ale mluvím o nastavení pravidel tzv. selským rozumem - zdravit, prosit, děkovat, mýt si ruce, uklízet po sobě, nebouchat do rodičů (což velmi často zde na chatu čtu). To věřím, že zvládnou i zaměstnané ženy. Problém vidím v tom, že netrvají na tom, aby dítě pravidla dodrželo. Pokrčí rameny, a nechají to být. Není možné pokrčit rameny a nechat to být. Řadu dětí nikdo netloukl, ale když se něco řeklo, poslechly. Poslouchá i dnes mnoho dětí. Jak to tedy dělají tyto maminky, které jsou pravděpodobně také zaměstnané? Se školami spolupracuji často a nemyslím, že škola by nakládala na rodiče půlku svého učiva. Vidím naopak, že děti dnes neplní ani 15 min. úkoly, které by vedly k opakování učiva, neučí se slovíčka, nepočítají si příklady - bez opakování je opravdu těžké zvládnout nároky školy. Věřím, že i přesto, že vidím situaci jinak, zůstanete naší věrnou posluchačkou:). Přeji pěkný den, M.šv.“

Monika: „dobrý den, co dělat když se dcera kamarádí s takovým dítětem ve školce dcera 4 roky. kamarádka Majda 5let. Když si dcera nechce hrát podle ní hned jí řekne, že nebude její kamarádka nebo se urazí, naštve, začne vyvádět. (dcera za ní přijde, ptá se jí co se stalo, a že teda si teda s ní bude hrát jak chce ona). u spaní po obědě dceři Magda říka, aby se na ni dívala, nechce kompromis při hraní s panenkami. Dcera je na ni fixovaná , jelikož se skamarádili hned po nástupu do školky. Bere ji jako nejlepší kamarádku, i když říká, že ji to trápí jak se k ní Magda chová a nedávno zmínila, že se jí proto nechce do školky. Hledám ted řešení jestli požádat učitelky ve školce,aby ji sledovali nebo mám řešit přímo s rodiči od Magdy“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, paní Moniko, cítíte správně, že nejde o zdravý vztah. Důležité je posilovat vaši dcerku v hledání dalších kamarádství (to asi bude dlouhodobé), posilovat důvěru v sama sebe, že se nemusí bát, když se někdo urazí, naučit ji hrát si sama. Fixace dětí na dominantní děti bývá problém i ve škole, ale opravdu pomáhá podporovat sebevědomí vlastního dítěte, nabízet pestré vztahy i mimo školku. V mš je možné upozornit na dominanci "Majdy". Držím palce. M.šv.“

Laďka: „Dobrý den, jak si poradit s dítětem 10 let chodí do speciální školy na 2 hodiny, někdy tam s ním ani ten čas nevydrží. Nechce pracovat a ubližuje prý dětem i učitelkám. Je středně retardovaný nedokáže číst a počítat má od 6 let epilepsii bere 3 druhy prášků a na psychiku 11/2 Aripiprazole Accord. Škola chce abychom si našli jinou školu. Děkuji za radu.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, paní Laďko, toto je hodně speciální situace, je nutné řešit se speciálním pedagogem, který pečuje o dítě. Důležité také je, aby škola dala vědět spádovému pracovišti, které chlapci dává doporučení k podpůrným opatřením, že opatření nejsou funkční a je nutné je nastavit jinak. To je výslovně v kompetenci výchovného poradce školy. Nutné je pak situaci řešit komplexně - škola, speciální pedagog, rodiče. Držím palce. M.šv.“

ANTI: „Panovačné dítě může ale být i pozitivní věcí - ukazuje, že je vyhraněné.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Ano, může to tak být, hlouběji se věnujeme tématu v knize Výchova panovačného dítěte. Každý člověk má nějaké pozitivní vlastnosti. je zdravé je hledat a výchovně na ně pozitivně reagovat.“

Eva: „Dobrý den, prosíme o radu jak se chovat k našemu dvouletému synovi. Syn je velmi aktivní,neustále něco vymýšlí, zlobí, často a rád škodí. Leze kde nemá, může si ublížit, což si neuvědomuje. Poslechne jen málokdy,snažíme se s ním mluvit, bohužel nic nepomáhá. Prosíme o radu jak synovi domluvit. Děkuji Eva“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, paní Evo, dostávám se k odpovědi ke konci vysílání... aktivní dítě potřebuje opravdu jasně nastavená pravidla - domluvené signály, kterými můžeme pravidla připomínat. Musí jasně znát důsledky, co se stane, když neposlechne. Dvouletému dítěti bych říkala věci stručně, srozumitelně věku. Důležitý je příklad. A dodržet slibované důsledky, když neposlechne (nejdeme na hřiště např.). Držím palce. M.šv.“