Sama doma

Záznam chatu z úterý 15. dubna

Sylva: „Dobrý den, musím na syna neustále dohlížet, jinak by se neučil, nečetl, jen hral na PC, je v 6.třídě. Dost mě to vyčerpává a demotivuje. Místo času, který bych věnovala odpočinku či nějaké relaxaci, stále pátrám, zda z něčeho píše, zda se učil, zda si donesl učebnici domů, at se má vubec z čeho učit. Přitom na 1. stupni míval 1-2-ky. Ted má z 5 předmětů mezi 2-3.Telesné tresty nemá, prostě mu to musím nařídit, ať se učí, či se učit s ním. Jak ho motivovat k větší samostatnosti?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Sylvo, děkuji za dotaz. Navrhuji zkusit se synem promluvit a rozdělit si jeho přípravu mezi sebe. Co bude dělat on, zda je možné snížit kontrolu, protože si za to ponese odpovědost on, najít předměty, které mu jdou - v čem je to jiné, že tam prospěch je dobrý, ptát se - zda je ve škole vše v pořádku, v kolektivu dětí? Obecně je dobré omezovat čas na PC, nabízet dětem zajímavé aktivity, často nezbyde, než skutečně s dítětem při učení být. Hledala bych ale cesty zlepšení pozornosti ve škole - jak lze dopomoci synovi už v průběhu vyučování, podpořit dobré záznamy z vyučování, aktivní zapojení do výuky. Inspirovat se učiteli, kde to chlapci jde. Někdy paradoxně pomůže polevit tlak a domluvit se, že dítě chce zkusit převzít odpovědnost za své učení... ale domluvit si, jak moje kontrola bude vypadat, jsem rodič a určitě nemohu nechat vše na dítěti. Píšete o odpočinku a relaxaci - jak vypadá situace u syna? Má dostatek vhodné relaxace i on? Také bych se zajímala o to, jaká látka ho baví. A důležité je stavět na tom, co má rád, co mu jde. Intenzivně bych spolupracovala se školou, je vhodné navázat kontakt s výchovným poradcem? Do kolísání pozornosti může zasahovat dospívání, vyšší unavitelnost... pomocí může být i zajištění kvalitního spánku, rituály k vhodnému spánku. Tresty, vyhrocené emoce v těchto situacích nezabírají a vedou k bloku dítěte a k opozici, zvyšují nechuť dětí se učit, škola se stává nepřítel. Držím palce, M.šv.“

Katka: „Dobrý den, jak se zachovat, když se 2,5 leté dítě začne vztekat -křik, plácnutí sebou na zem, hysterický pláč. Jsem pro respektující výchovu, ale s nastavením hranic. Zasáhnout během afektu nebo až po? Nebo opravdu přečkat toto “období”? Jak ale pozná, že toto ne?…. Jde mi hlavně o postoj rodiče během nebo po afektu. Na otázky typu co tě rozzlobilo atd, ještě nedokáže vysvětlit. Mockrát děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Začnu od konce, správně píšete, že tak malé dítě neumí vysvětlit důvod svého chování, křiku.Často si dítě křikem v tomto období "vynucuje" rozvolnění hranic. V afektu je tedy vhodné mluvit na dítě klidně, stručně, heslovitě - např. tiše, přestaň, dýchej, stoupni si (když si lehá na zem). Je lepší používat vyjádření v pozitivní formě, ne negativní (tedy nedoporučuji slova typu nekřič, neválej se ...). Pomáhá monitorovat dítě, ale nevěnovat chování přehnanou pozornost - tedy v afektu se nepídit po zdroji. Je ale dobré si všímat, v jakých situacích se tak dítě chová - např. i přímo v afektu se vzteká, že chce koukat z okénka tramvaje, že chce nějakou dobrotu. V rámci nastavených hranic nedoporučujeme ustoupení z nastaveného, můžete si ale pro příště zkusit promyslet, nakolik ta pravidla jsou ještě pro dítě důležité. Vztekání k vývoji patří, ale dítě by mělo jasně cítit, že se nám jeho chování nelíbí. Pokud bude křik a hysterický pláč trvat déle, doporučuji konzultaci s poradenským zařízením.“

ANTI: „Lhaní je horší než neplnění povinností a špatné známky ve škole, že?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, na otázku není snadné odpovědět, jak si dnes budeme i v rozhovoru říkat. Velmi důležité je rozklíčovat důvody lhaní, neplnění povinností i špatných známek. Také je velmi zásadní, o jak starém dítěti mluvíme - např. v předškolním věku se setkáváme s bájnou lhavostí, dítě mívá bohatou fantazii, mnohdy ani nemá pocit, že by lhalo, své fantazii i věří. POkud se dítě snaží lží vyhnout nějakému nepřiměřenému trestu, je to v podstatě přirozené. Navíc se morálka vyvíjí dost komplikovaně, tedy za mě je spíše varující neplnění povinností, které jsou nějak srozumitelně strukturované, než lhaní.“

Lenka: „Dobrý den, jak mám raagovat na syna ve věku 16 let na neskutečnou drzost?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, paní Lenko, vnímání kategorie neskutečná drzost je u každého rodiče dost odlišná. Pro někoho to může být reakce typu - je mi to jedno, pro někoho trhni si nohou. Doporučuji v klidné situaci, ne, když je dítě drzé, komunikovat o tom, jak si jako rodiče přejeme, aby komunikace probíhala. Buďme ale realističní - přeskočme "šklebení", posunky, odufkování, trvejme na základech slušnosti. Jinak máte právo reagovat jen na tu část komunikace, která je přijatelná (jen v klidu sama projděte, zda jsou požadavky na komunikaci adekvátní věku syna - doporučuji to proto, že často od rodičů slýchávám stesky na drzé chování dětí a oni jen v rámci komunikace použijí emoční ventil odfrknutí si... a rodič to snáší špatně. Neříkám, že je to v pořádku, ale je vhodné něco selektivně ignorovat, abychom se s dětmi v tomto náročném období domluvili.:) Držím palce, M.šv.“

Kateřina: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda se trest dělání dřepů považuje za fyzický trest? Děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, já bych dělání dřepů za tělesný trest považovala. Ale záleží na kontextu situace. KDyž dítě nabité energií v humoru vyzvu, aby si udělal tři dřepy, jako trest to vůbec vnímat nemusí. Ale formuluji to tak, že za trest udělá dřepy, kliky... je to takový ten vojenský dril, který známe z vojny, často působí ponížení, dítě mohou bolet nohy, bude unavené... moc nevidím smysl použití takového "důsledku". Ptala bych se, jaký smysl má, že dítě bude dělat dřepy? Chci mu pomoci s vybitím energie? Tak mu mohu nabízet různé formy zvýšené aktivity, ale v klidu, po dohodě s dítětem, jaké návrhy pro usměrnění aktivity by i mělo ono.“

Ludmila: „Dobrý den pani docentko, vnučka 10 let nerozumí nějakému učivu a její maminka na ni křičí. A ještě víc do ní rýpe,aby s ní mluvila,ale vnučka se zablokuje a pláče.Jsem tchyně, když bych něco řekla,seřve mi taky.Moc mě tenhle způsob výuky vadí, akorát ji vynervuje.Je mi líto,co musí vnučka zažívat a tak si říkám,že ji to učení zprotiví.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, milá paní Ludmilo, moc děkuji za váš názor, souhlasím s vámi, že křik rodičů při učení dítěte vede stejně, jako tělesný trest, k zablokování. Zkusila bych s vnučkou probrat, zda se nemůže zeptat paní učitelky, požádat paní učitelku o dopomoc, učitelé jsou často velmi chápaví. Často se také stává, že rodiče dětem látku vysvětlují jinak, než jak se dnes děti učí. Vlastně křikem matka dává najevo, že si sama se situací neví rady, ohrožuje ji, že dcerka nezvládá látku a ona jí to neumí vysvětlit tak, jak by to dceři (vnučce) vyhovovalo. Sama mi dáváte za pravdu, že hlavním prostředkem ve výchově je emoční zklidnění rodiče. Může paní učitelku oslovit i váš syn, jako otec dítěte, aby se jeho dcera při učení nazablokovala.Držím palce, M.šv.“

Eva: „Dobrý den. Jen poznámka. Paní docentko, Vaše rady jsou sice pěkné, ale často neúčinné! Velice lituji učitelů na ZŠ a na Stř. š.,musejí mít nervy ze železa. I my rodiče a prarodiče. Drzost, neposlušnost, neumí pozdravit, neumí poděkovat, a jak strašně sprostě mluví, stačí stát na nějaké zastávce. Hlavně, že žádný tělesný trest. Škoda!! Eva Kleiblová.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, paní Kleiblová, jsem ráda, že píšete... vezmu to po pořádku.. že děti nezdraví... je záležitost rodičů. Jak je možné, že v dobře nastavené výchově, kde jde rodič příkladem, dítě přirozeně nezdraví také. Chápu, že je obtížné si přiznat, že jsem dítě vychovával hodně liberálně, a že jsem ho nevedl k základním pravidlům. Souhlasím, že pro prarodiče i učitele vzniká obtížná situace. Ale pokud rodiče nezačnou vnímat, že je nastavování hranic od útlého věku zásadní, že nejde o omezení osobnosti dítěte, ale vlastně budování zdravé osobnosti, která bude chápat význam pravidel pro soužití ve společnosti, moc opravdu možností nemáme. Ale i v takové situaci nejsem zastáncem toho, že to spraví výprask, facka. Byla bych výrazněji za převedení odpovědnosti na rodiče za porušení pravidel dítěte, tam by řada rodičů možná lépe pochopila význam pravidel. Rady, at´rodiče nastavují hranice, a´t se dětem věnují, s dovolením fungují, když je rodič dodržuje:). Ale opravdu rozumím vašemu povzdechu. Zrovna včera jsem seděla na výchovné komisi - rodiče dítěti nedávají žádný mantinel, do vzdělávání dítěte je již vtažen OSPOD. A škola vytváří výchovný tlak místo rodičů, vlastně i na rodiče. V rámci schůzky se řešilo, že dítě v posledních týdnech neobědvá. A reakce rodičů? - Co je škole do toho, oni platí obědy... Dítě dostalo signál, že U dělá něco špatně a během pár minut rodič takovým prohlášením pokazí práci učitelů. Ale nic z toho, co tito rodiče udělali nepatří do mých rad. udělali přesný opak. Uzavřu svou odpověď optimisticky... věřím, že mnoho rodičů i prarodičů pečlivě naslouchají a budou naše rady ve výchově uplatňovat. těžko ovlivníme výchovu u sousedů, ale ono bude stačit zaměřit pozornost na nás, na svou rodinu. Držím palce a ano, nervy ze železa v současné době přijdou vhod:). Klidný den, Markéta šv.“

Katka: „Dobrý den, tělesné tresty jsou za mě jednoznačně špatně, nepoužívám je ani jsem nikdy nepoužívala. Jak se prosím díváte ne tresty obecně? V poslední době mě například zarazilo, že učitelka 1. stupně dala odměnu žákům za splnění dobrovolného DÚ, poté se šla s dětmi učit na školní hřiště, kde děti hned přirozeně vběhly na prolézačky, za což je paní učitelka potrestala tím, že jim odměnu za dobrovolný DÚ odebrala. Domnívám se, že je to demotivující a děti přístě dobrovolný DÚ radši ani dělat nebudou. Děkuji a přeji pěkný den!“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, paní Katko, moc děkuji za dotaz. Obecně zastávám názor dr. Mertina, že trest nepotřebujeme, že stačí důsledky nějakého chování. A když se nad tím zamyslíme, ono asi jde o důsledky - dítě prostě má mít zkušenost, že má pak starost s nápravou, nebo si uvědomí i pocity druhého, co zažívá... a o to jde. Pochopení vede k tomu, že pak se tak nechováme. U zmíněného příkladu mě napadá jeden důležitý faktor ve výchově - a to je konzistentnost - očekávatelnost chování vychovatele. Takový postup může působit demotivačně. Nejen, že se smazalo pozitivní motivace dítěte k plnění dobrovolných úkolů, ale možná ani děti nechápu, co udělaly špatně, když s nimi paní učitelka na hřiště přišla. Přeji příjemný den, M.šv.“

ANTIMONY: „Jak potrestat netělesně špatné známky ve škole?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „A proč je nutné špatné známky trestat? není špatná známka trestem sama o sobě? řada dětí se špatných známek bojí - ukazuje to i statistika sebevražd dětí v době vysvědčení. Hledala bych konstruktivní cesty ke zlepšení prospěchu. Ve spolupráci se školou, dítětem.“

Jana: „Dobrý den, jak u 3,5 letého syna reagovat na bití, kdy kvůli každé maličkosti propadne poslední 2 týdny do hrozného hněvu, kope, bije, běhá a naráží do mě a je opravdu obtížné ho vůbec udržet, aby se nezranil. Vždy ho držím na zemi, aby se uklidnil, ale mám strach, aby to nebral jako moc síli, tělesný trest. Děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Jano, děkuji za dotaz. Změna v chování dítěte, jak popisujete, vypadá jako dost výrazná změna. Zkusila bych promyslet, zda není nějaká změna v rodině? Chodí dítě do MŠ, je tam vše stejné? Neprodělalo dítě nějakou nemoc. POkud budou záchvaty takto výrazně přetrvávat, doporučuji poradu v psychologické poradně. Jinak k vašemu postupu - je důležité zabránit tomu, aby se dítě nezranilo, pokuste se nabídnout dítěti nějaký další způsob vybití agrese - místo, kde se může vyvztekat, polštáˇř, do kterého může bouchnout. Držím palce, M.šv.“

ANTI: „Jak potrestat netělesně lhaní?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Pokud dítě lže, navrhuji dobře zvážit, v jaké situaci lež vzniká. Má dítě strach? nechce nám přidělávat starost? Špatně odhaduje své vlastní síly? Chce získat výhodu? Někomu tím ublížil? Následně je důležité vést dítě k otevřenosti, reagovat i na špatné zprávy klidně,ujistit dítě, že oceňujeme jeho pravdomluvnost. Následně je vhodné s dítětem společně hledat to, jak lež napravit. Jak to příště udělat jinak. Zásadní je jít dítěti příkladem, u řady dospělých můžeme diskutovat, zda jdou dětem správným příkladem. Pokud nejdou, jak je pak možné vůbec uvažovat o trestu? Dítě je často po lhaní potrestané samo mnohými důsledky, které z toho plynou - druzí mu nevěří, jsou smutní, zklamaní. To je pro řadu dětí dobrým poučením pro to, aby příště řeklo pravdu.“

Darina: „Nejsem zastánkyní tělesných trestů.Neni ale lepší plácnutí přes zadeček 2,5 letému dítěti, které se mi vytrhne z ruky a utíká po chodníku, než ho nechat vběhnout pod auto? Vysvětlování moc nepomohlo.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Darino, já myslím, že není... že jde o emoční reakci rodiče. Ale chápu, nač se ptáte. A určitě dítě plácnutím netraumatizujete. Jen se tím narušuje taková ta hranice, za kterou rodič k plácnutí sáhne častěji. Nejsem příznivcem hledání omluvy pro plácání:). Zvolila bych krátké heslo než plácnutí. když ho vlastně můžete plácnout, pak ho můžete chytit i za ruku, tím tedy eliminujeme riziko, že by vběhlo pod auto? I tak malému dítěti lze jednoduše vysvětlit, že mu hrozí riziko, že auto mu může ublížit, využila bych zkušenosti, když se dítě o něco bouche, pamatuje si to. A trénovala bych přecházení v nějaké klidné lokalitě, aby si dítě bezpečný způsob chození na chodníku osvojilo. Já jsem takto trénovala s dvěma dětmi, byly živé, ale výslovně u silnice se chovaly vždy klidně. Pak ale musím umožnit, aby lítaly v místě, kde to je bezpečné. Děti zvládnou rozlišovat. :). Držím palce, přeji klidný den, M.šv.“

nikola: „dobrý den, mám dvě děti 10 a 12 let, tělesné tresty neuznávám, ze školy nosí 1 známky, syn má velmi problémovou třídu, kluci tam zlobí. Chci se zeptat jakou mu dát radu- pořád ho totiž kluci pošťuchují... já říkám nevšímej si jich.... at není zbytečně konflikt. děkuju za radu“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Doporučuji situaci konzultovat s výchovným poradcem a třídním učitelem, kteří by měli pracovat pravidelně s třídní atmosférou, v rámci třídních hodin, aby děti jako váš syn cítily podporu, mohly se v klidu učit. Děti, které mají obtíže s dodržování pravidel by měly být vystaveny důsledku - s rodiči by škola měla zahájit komunikaci, pokud to nikam nevede, mají školy právo vypracovat Indiviudální výchovný plán pro žáky, kteří nedodržují pravidla, dělají se časté schůzky s rodiči. Pokud rodiče dále nespolupracují, přibírá se k řešení OSPOD. Ale to už jsme u vážných problémů chování. V tom co popisujete může pomoci trénink vzájemné úcty, respektu vůči každému ze třídy (váš syn nesmí získat pocit, že není dost odolný, má právo na to, aby ho nikdo nepošťuchoval), zároveň ale můžete trénovat asertivní techniky a zvyšování odolnosti:). Držím palce. M.šv“

Jana: „Syn 10 let občas zakřičí kdyyž mu říkám at neco udělá apod... vím že to nemyslí zle ale rozčílí se chápete mě, mě to samozřejmě vadí, tak říkám nekřič. On to pak udělá , uklidí, ale vadí mě ta reakce. Poradíte jak ho to odnaučit? nechci ho hned mlátit, když něco neudělá napoprvé. děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, paní Jano, děkuji za dotaz. Děti často kopírují křik, který slyší jinde, často od vrstevníků. Je dobré reagovat klidně, ale jasně - mluv tiše, tohle se mi nelíbí. Také můžete nereagovat na křik, naopak reagovat, když mluví klidně. Vhodné je v klidové situaci nabídnout synovi postupy, kterými by svou emoci zvládl lépe... místo křiku nějaké gesto, kterým si uleví, bouchne do polštáře.. apod. A určitě je vhodné dítěti říci, že vám tento způsob vadí a také argumentovat, že vy také nekřičíte. Držím palce. M.šv.“

Hana: „Dobrý den, dceři bude v září 13, mám pocit, že na ní nastoupila puberta - dělá "ksichty" má "svůj" názor a stojí za ním ... jak mít před ní stále autoritu? děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Hano, ano, to vypadá na pubertální projevy. Často pomáhá tyto projevy ignorovat, ale je dobré to s dítětem probrat, že okolí mohou tyto projevy vadit. Názor je dobré mít, je vhodné učit ale názor vhodně prezentovat. Lze to dělat formou hry, ať nastaví téma k diskusi a zkuste diskutovat dle pravidel, aŤ se to dcera učí. Tím vším autoritu získáme. Také je vhodné si vybavit, co platilo na nás, to vyzkoušet na dětech. Držím palce. M.šv.“

Jana: „Dobry den, ano, problem se vztekem je od zmeny casu a syn zaroven v te dobe byl s malym urazě osetren na pohotovosti, kdy jsme ho nasilim museli, bohuzel, drzet… ze strany lekaru byl pristup smerem k diteti na bodu mrazu. Osetreni bylo nezbytne a vim, ze nebylo idealni…. Dekuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Děkuji za vysvětlení... to je důležité... zkuste tedy dítěti vytvářet co nejvíce bezpečí, pokud to nepřejde, určitě vyhledejte dětského psychologa,chlapec může hůře snášet stres, kterému byl vystaven. Jsem moc ráda, že jste ještě odpověděla zpět.“

Lenka - doplnění: „Dobrý den, jen doplnění dotazu na drzost a provokaci , v tom smyslu dívej jak potahuji, myslím jako kouření, jelikož jsme ho chytli s el.cigaretou a kíné podobné typy provokace pak a co s tím uděláš , přitom mu dáváme prostor, a drzost tím myslím, že slovně je ke mě drzí v tom smyslu, že už někdy je to za hranou až to někdy zabolí a je hrubý a až někdy slovně mě poníží a slovně shodí, co pak moc prosím za odpověd, snad se stihne.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „prosím napište mi na svamberk.sauerova zavináč palestra.cz“