Sama doma

Záznam chatu z pondělí 10. března

ANTI: „Když srovnáte Rodinu offline s Dětstvím offline, tak co Vás napadne?“

Václav Toman: „Dobrý den, tím, že jsou děti stěžejním prvkem v rodině, tak spousta aktivit rodiny souvisí s tím, jak tráví čas děti. Dětství offline je tedy předpokladem proto, aby byla i rodina offline. Celá rodina pak tráví čas smysluplnými aktivitami a žijí ten skutečný "offline" život.“

Anna: „Plánujete i opak - RODINA ONLINE?“

Václav Toman: „Neplánujeme. Problémem dnešní doby je, že k tomu online světu tíhneme automaticky tím, jak jsou návykové. Proto naneštěstí v dnešní době musíme někdy vyvíjet úsilí, abychom se vraceli do toho offline světa.“

ANTIMONY: „Co má za cíl Rodina offline?“

Václav Toman: „Snažili jsme se projektem Dětství offline a pohádkou Oflajňák ukázat lidem, že offline svět je ten jediný skutečný svět, který nám může přinášet dlouhodobou radost. Svět, ve kterém můžeme budovat vztahy a dělat smysluplné věci, které nás rozvíjí. A podle ohlasů, které na projekt máme, takovou inspiraci lidé dnes oceňují. Vnímáme, že lidi trápí, že někdy tráví na technologiích příliš času. Rodiče a učitele trápí, že děti jsou pořád na mobilu a ukazuje se, že to ani nepřispívá jejich psychické pohodě. A to jsme si dali za cíl změnit.“

Dia: „Dobrý den, chci se zeptat, a televizi máte doma??“

Václav Toman: „Dobrý den, ano máme. Nejsem proti technologiím, naopak. Jen jde o to vybalancovat negativní dopady, které nadměrné použití technologií na nás může mít.“

ANTI: „Proč zrovna název Rodina offline?“

Václav Toman: „Nazvali jsme to Dětství offline z toho důvodu, že chceme v dnešní, možná až někdy přetechnologizované, době ukázat, že ten offline svět je ten, který má hodnotu, přináší zážitky a vytváří vzpomínky. Dnes si povídáme o rodině offline, protože to, jestli děti jsou nebo nejsou offline má dopad na celou rodinu. Zároveń, ruku na srdce, často rodiče jsou online více než děti.“

Lucie: „Dobrý den, mám dvě malé děti, holčičky tři a čtyři roky. Snažím se i já být co nejvíce offline, odepisuji nebo přijímám jen důležité hovory, jinak mám telefon odložený. Sociální sítě a podobně zkouknu až když spí … děti se snažím od toho také co nejvíce distancovat, ale právě v tom mám rozepři s partnerem, otcem holek. Ten mi naopak tvrdí, jak je co nejdřív začít učit na telefonu, tabletu či počítači a jak je to důležité aby nebyly později ve škole out. Budou opravdu tak moc ve škole vyčleněné?“

Václav Toman: „Dobrý den, to je zajímavý a běžný dotaz a díky za něj. Je fajn, že jdete dětem v offline světě a používáním technologií příkladem. Ukazuje se, že negativní důsledky používání technologií, zejména pak chytrých telefonů a sociálních sítí v dětském věku převažují nad pozitivy - mj. ve školách už začíná být běžné, že se technologie-mobily zakazují (často do 14 let) - státy jako Itálie, Nizozemsko, Španělsko, částečně Austrálie, Británie, Maďarsko, Francie k těmto opatřením přistupují a výsledky jsou velmi pozitivní. Zlepšuje se angažovanost dětí, jejich psychická pohoda. Dle mého mínění je jen otázkou času, kdy tyto zákazy budou i v dalších státech. Mimochodem, zakladatelé velkých technologických firem často své děti dávají do tzv. Waldorfských škol, kde se technologie nepoužívají vůbec, nebo svým dětem dávají restrikce na používání. Tu technologickou dovednost si může dítě osovojit i později. Je dobré si toto zvážit oproti potenciálním negativním dopadům. Doporučuji například i dokumentární film "Sociální dilema" a vyhledat nějakou odbornou literaturu na toto téma a najít kompromis, který bude založený na doporučeních odborníků, než na názorech jednoho nebo druhého rodiče. Například Světová zdravotnická organizace doporučuje pro děti a mládež max. 2 hodiny denně a ještě s dohledem (pro ty mladší v tomto rozmezí), pro věk 2-5 let hodinu a ještě s dohledem rodiče.“

Michaela G.: „Hezky den, Jak komunikovat s dětmi, když na počítači/telefonu pracujeme? U dítěte se snažíme čas online snížit, ale ono nás vidí a to není zrovna ideální příklad. Děkuji“

Václav Toman: „Dobrý den, záleží na věku dítěte, jestli už je schopno pochopit a rozlišovat, že maminka a tatínek si na těch technologiích nehrají a používají je jen k práci. Pokud dítě nemá ještě tu rozlišovací schopnost, tak připadá v úvahu se snažit pracovat z dohledu dětí - jestli se teď bavíme o Home office, práci z domova, kdy chápu, že u toho počítače člověk často musí být těch 8 hodin. Teď otázka, jak je to proveditelné z hlediska péče o dítě, aby nebylo bez dozoru. Pokud jde o práci mimo pracovní dobu, kdy je běžné, že si člověk nosí práci z kanceláře domů, tak je to otázka i pro vás jako rodiče, zda-li by nešlo nastavit ten balanc práce-odpočinek lépe, aby děti tomu nebyly vystaveny.“

Karolína: „Pro koho je Oflajňák vhodný? Jaký věk?“

Václav Toman: „Nejčastěji Oflajňáka čtou děti ve věku od 5 do 11 let, ale líbí se i dospělým. Často si ho přečtou ještě před dětmi, nebo ho čtou spolu s dětmi:) Je vhodný, když chcete děti (ale možná i sebe inspirovat), že být offline má smysl.“

Marta: „Dobrý den, je kniha jako Oflajňák pro dospívající ? Děkuji“

Václav Toman: „Oflajňáka čtou děti ve věku od 5 do 11 let, ale líbí se i rodičům a učitelům. Dospívající, vzhledem k tomu, že jde o pohádku, by spíše nezaujal. Pro dospívající (ale i pro děti a dospělé - "v boji s technologiemi") může dávat smysl plánovat aktivity tak, aby dělali to, co je baví ve skutečném světě - a pokud to nenašli, pomoct jim to najít. Důležité je sebepoznání a podpora. A pokud tráví na technologiích tolik času, že to má až negativní dopady na jejich psychickou pohodu (úzkosti, depresivní stavy), tak klidně vyhledat pomoc odborníka.“