Sama doma

Záznam chatu z pondělí 24. února

ANTIMONY: „Dá se změna zvládnout zcela komfortně?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, změny nás nutí k překonávání překážek, vystoupení z komfortní zóny. Proto úplně komfortní zvládnutí změny by nás nikam neposunulo a je otázkou, zda by naše psychika nějakou změnu vůbec zaznamenala :-) S pozdravem z Kavčích hor Veronika Šporclová“

Hanka: „stále se neumím vyrovnat se smrtí své mamky, a to jí bylo 92, je to už 3 roky, je mi stále smutno a často na ni vzpomínám. Prosím Vás, co mám dělat, aby mi bylo lépe? Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Hanko, proces truchlení je velmi individuální a u každého probíhá různě dlouho, záleží na mnoha okolnostech. Pokud jste měla s vaší maminkou hezký a blízký vztah, pak ve vás její ztráta pravděpodobně zanechala hlubokou stopu. To, že na maminku vzpomínáte a chybí vám, že jste občas smutná při vzpomínce na maminku, je přirozené. Jestliže vás ale smutek zásadně ovlivňuje a nedokážete se od něj odpoutat, pak by bylo vhodné vyhledat odbornou pomoc a tuto smutnou událost zpracovat. Srdečně zdravím a přeji vám pěkný den, Veronika Šporclová“

ANTIMONY: „Jak se připravit na komfortní zvládnutí změny?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, rozdíl je, zda změnu iniciujeme my, nebo zda ke změně dojde náhle, nečekaně. Samozřejmě v prvním případě může být přijetí změny snazší, protože proces můžeme kontrolovat, na změnu se připravovat. Druhý případ může být pro psychiku náročnější a takové změny mohou vyvolat až traumatickou zkušenost. V takové situaci je důležité zvládnou krizovou situaci, někdy i s odbornou pomocí, a poté se postupně na novou situaci adaptovat. U nečekaných změn by bylo velmi nadsazené hovořit o "komfortním zvládání". Ale v případě, že je na nás, zda ke změně přistoupíme či nikoliv, už je také na nás, zda ji bereme jako příležitost k posunu a rozvoji, nebo zda je to pro nás ohrožení. Volba našeho postoje ke změně nám dává určitou míru svobody, která pomáhá ke komfortnějšímu vypořádání se se stresem. Přeji pěkný den, Veronika Šporclová“

Adéla: „Dobrý den, paní magistro Šporclová, jsem studentka magisterského studia, ale bohužel si nejsem jistá, zda mi studium a jeho organizace vyhovují. Pokud studium ukončím, bojím se změny- ze studentského života do opravdového dospěláckého. Děkuji za Vaši radu Adéla“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Adélo, váš vnitřní kompas vám signalizuje nespokojenost a vede vás k nějakému rozhodnutí, ke změně. Je pochopitelné, že změna, která souvisí s ukončením studentského života vás může zneklidňovat, zvažujete důsledky. Při rozhodování vám může pomoct zejména naslouchání sobě a svým pocitům, snažit se porozumět, kam vás tyto pocity směrují. Další krok může být více kognitivní - zvážit výhody a nevýhody nejen při změně (tzn. ve vašem případě při ukončení studia), ale také výhody a nevýhody při setrvání ve stávajícím stavu (tzn. pokračování ve studiu, se kterým nejste spokojená). Někdy tento pohled může pomoct k rozhodnutí, které je v danou chvíli pro člověka to nejvhodnější. Kdyby pro vás bylo rozhodování složité a oslabovalo vás, doporučovala bych se poradit u odborníka. Držím pěsti, ať se dobře rozhodnete. Veronika Šporclová“

Hana: „Dobrý den, jsem 5 let rozvedená a bez partnera, ale jsem spokojená. Stále mě ale překvapuje, jak nekomfortní je pro mě návštěva bývalého manžela, když přijde se svou současnou partnerkou, kvůli které jsme se rozvedli. Exmanžel k nám chodí za mladším synem, se kterým žiji. Mám se vytrénovat a prostě se snažit takovou návštěvu strávit pokud možno v pohodě, anebo mám bývalého manžela požádat, ať k nám chodí sám - to mi nevadí. Děkuji a hezký den.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Hanko, při čtení vašeho dotazu mě napadlo, jak dobře jste se musela vypořádat s tak zásadní životní změnou, jakou je rozvod, když jste schopna zvládat návštěvy vašeho exmanžela u vás doma. To, že vám není příjemný kontakt se současnou partnerkou vašeho bývalého manžela, je pochopitelné. Je dobře, že nasloucháte vašim pocitům, které vám tuto nespokojenost naznačují. Samozřejmě neznám okolnosti ani důvod, proč k vám domů chodí oba. Pokud dokážete s exmanželem dobře komunikovat, mohla byste s ním tyto vaše pocity otevřít a společně dojít k uspokojivému řešení. Důležité ale je, že nasloucháte sama sobě a vnímáte své hranice, které jsou návštěvou partnerky u vás doma narušovány. Držím vám pěsti a hodně štěstí. Veronika Šporclová“

Veronika Petrtýlová: „Dobrý den, je mi 35 let a trpým úzkostnou poruchou od narozeni 1. syna. Máte prosím, nějaký typ jak zvýšit psychickou odolnost?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Veroniko, pokud se potýkáte s úzkostnými stavy a ty ovlivňují vaše fungování i kvalitu života, doporučovala bych odbornou pomoc. Úzkosti dokážou velmi zásadně potrápit, to, že se s nimi potýkáte a bojujete, je důkazem vaší psychické odolnosti. Pokud vás úzkosti dlouhodoběji trápí, doporučovala bych vyhledat odbornou pomoc. V rámci terapie se pracuje mj. na zvyšování psychické odolnosti, hledání vlastních zdrojů pro zvládání náročných situací. Úzkosti vás mohou navádět k tomu, abyste ve svém životě něco změnila. A někdy stačí několik konzultací s odborníkem a můžete pocítit velkou úlevu. Přeji vám, ať se vám daří užívat si více radostí a méně starostí. Veronika Šporclová“

Monika: „Dobrý den, mám 2 měsíční dceru, s otcem dítěte nemáme dobrý vztah, děla mi napr naschvály, špatně komunikuje a já jsem z něho ve stresu a mám z nej i strach, co byste mi prosím doporučila? Dekuji“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Moniko, to, co popisujete, nevypadá jako popis zdravého vztahu, spíš naopak. Zmiňujete, že máte z otce vaší holčičky strach, což je varovný signál. I s ohledem na to, že máte malé dítě, pro kterého může být ohrožující vyrůstání v konfliktním prostředí plném strachu, bych vám doporučovala vyhledat odbornou pomoc. Existují linky (i anonymní), kde se můžete poradit, jak dál postupovat - např. Bílý kruh bezpečí (https://www.bkb.cz/) Držím pěsti a přeji hodně sil! Veronika Šporclová“

Dana: „Dobrý den, jsem v zásadě hodně uzavřený člověk, který je vyřazený z pracovního procesu, neboť jsem prodělala vyhoření. Jsem tedy pořád doma, chodim na procházky a nemám kamarádky. I když jsem byla pozvána kámoškou nešla jsem k ní. Jak udělat ten první krok, abych vylezla z té konformní ulity a nebyla tak sama. Říkala jsem si, že snad půjdu do Sokola. Jak si dodat odvahu ? A je na to nějaká kniha ? Děkuji S pozdravem D.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Dano, troufám si tvrdit, že i tento váš dotaz je prvním krokem, kterým jste vystoupila z "ulity". Žila jste nějakým způsobem, následně jste byla vyřazena z pracovního procesu ze zdravotních důvodů. Možná díky signálům z vašeho těla cítíte, že váš organismus i psychika po náročném obbobí zregenerovali, a jsou připraveni na změnu. A vnímám z vašeho dotazu i chuť něco měnit ("Jak udělat ten první krok?"). Pokud je to pro vás náročné, můžete využít odbornou pomoc, abyste na to nebyla sama a měla jste průvodce pro tuto další změnu ve vašem životě. I samotné vyhoření by si zasloužilo "opečovat", abyste pochopila, proč k němu došlo a jak se podobnému stavu příště vyhnout. Přeji vám, ať se vám podaří najít energii k prvnímu kroku. První krok je často ten nejtěžší, pak už to jde snáz. Pěkný den Veronika Šporclová“

Jarmila: „Dobrý den ,vnučka 9 let má takovou reakci když má jít na odběr krve že ten stres a strach jí tak ovlivní že kolabuje ...stéjné to má pokud zečne brečet po nějaké situaci při řešení s rodiči třeba trest..přejde to s věkem nebo jí to může ovlivňovat i s pozdějším věku ..jak jí pomoci ?“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Jarmilo, v praxi se setkávám s dětmi, které mají podobné obtíže jako vaše vnučka. Většinou se s věkem a dozráváním vše upraví. Možná je vaše vnučka celkově citlivější a tento rys může přetrvávat i v pozdějším věku - nápovědou by vám mohl být pohled do širší rodiny, zda i tam se vyskytují podobné charakteristiky a jak se případně s touto citlivostí dané osoby dokážou vypořádat. Zdravím a přeji pěkný den, Veronika Šporclová“

Marie: „Dobrý den. Je mi 70let přes 20 let bydlím v bytě ve třetím patře bez výtahu a mám možnost se přestěhovat do přízemního bytu. Stále se rozhoduji zda tuto výměnu udělat. Jsem velice nerozhodná... jsem v dosavadním bytě zvyklá. Poraďte mi prosím. Děkuji.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Marie, děkuji za váš dotaz. Je zcela pochopitelné, že změna bydliště ve vás vyvolává obavy. Můžete si zkusit odpovědět konkrétněji, čeho se ty obavy týkají? Je to pouze strach ze změny, nebo existují i jiné důvody, které by vás vedly k zachování současného stavu? Jaké by mohly být výhody přestěhování? Věřím, že učinit poměrně zásadní rozhodnutí, může být pro vás samotnou náročné a stresující. Můžete vaše obavy probrat i s dalšími osobami, které vám také mohou nabídnout strachem nezatížený pohled a pomoct vám v rozhodování. A není neobvyklé, že v podobných případech lidé vyhledají i odborné poradenství, které jim pomůže se v situaci zorientovat a tím snáz dojít k rozhodnutí. Srdečně zdravím z Kavčích hor a přeji vám klidnou mysl při rozhodování. A bez ohledu na výsledek, ať jste s vaším rozhodnutím spokojená. Veronika Šporclová Veronika Šporclová“

Ludmila: „Dobrý den, nesnáším změny, v životě jsem ji ch musela hodně překonat, to jsem zvládla, stěhování, rozvod,různá zaměstnání, atd.ale teď 64 let,v důchodu, když mám někam jít k lékaři nebo vyřídit, tak jsem celá nesvá,už den předem, nervózní a tak si říkám kam se poděla ta moje lehkost bytí,kterou jsem měla.“

Mgr. Veronika Šporclová: „Dobrý den, Ludmilo, děkuji za váš dotaz, při jehož čtení mě napadlo, že jste toho v životě zažila a zvládla opravdu hodně. To svědčí o vaší vnitřní síle a odvaze, ale také možná o tom, že vaše psychika nyní volá po větší péči. V době, kdy jste byla nucena se vyrovnávat se zásadnějšími a těžkými změnami, jste možná neměla čas zamýšlet se nad vašimi potřebami a duševní hygienou. A stavy, které ve vašem dotazu popisujete nyní, mohou signalizovat volání vaší psychiky o péči, abyste mohla opět objevit lehkost bytí, kterou v sobě nepochybně máte. V tomto hledání by vám mohla pomoct odborná psychologická pomoc. Setkáváme se v praxi poměrně často s lidmi, kteří našli odvahu i v pozdějším dospělém věku vyhledat psychologa hlavně proto, aby si byli schopni po všech útrapách a stresech užívat život. Moc držím pěsti a srdečně zdravím, Veronika Šporclová“

Jana walterová: „Dotaz nemám jen chci povzbudit lidi po CMP udělat tlustou čáru a začít nový život cvičit vše zvládla mluvím chodím pomalu vše díky moji dceři dětem jen se nemůžu smířit že nemůžu plavat narozená u Cidliny a znamení Ryba“

Mgr. Veronika Šporclová: „Milá Jano, děkujeme za váš povzbuzující komentář. Ať se vám i nadále daří udržovat si radost v životě. S pozdravem z Kavčích hor Veronika Šporclová“