Chat

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová
Výchova bez tělesných trestů – vztek, kopání, křik dítěte
Záznam chatu z úterý 18. února
ANTI: „Výchova bez tělesných trestů je podle mne jediná možná výchova, pokud je to výchova s tělesnými tresty, tak to není výchova, co vy na to?“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Myslím si, že vychovávat lze bez tělesných trestů, pokud chceme, aby dítě reagovalo v dospělém věku klidně a neagresivně, pak bychom mu měli jít vhodným příkladem. A to křik ani násilí není. Historicky se výchova s tělesnými tresty za výchovu považovala, ale je potřeba vnímat společenské proměny a reagovat na tyto proměny i změna ve výchovných přístupech.“
Petra: „Dobrý den, jak syna podpořit a naučit ho zvládat emoce, hned přejde do vzteku, když ho někdo kritizuje nebo má jakoukoliv negativní poznámku, tak to vůbec v sobě neumí ovládnout a jde hned do agresivity, co s tím, i když já mu nejdu dobrým příkladem, tak co i mě můžete prosím poradit ? A jak by se vůbec mělo reagovat na člověka, který má dnes a dnenně uštěpačné jízlové a nepříjemné poznámky - co mu konkrétně říct ? A co by mohlo pomoct na zvlánutí emocí a kritiky vůči mě a vůči synovi co mu já mohu poradit?“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, stejný, nebo velmi podobný dotaz jsem měla minule. Primárně je důležité zvládnout vaše emoce, být vhodným příkladem dítěte sám. Pomáhají různé techniky dechového zvládnutí emoce, asertivní techniky pro komunikaci (selektivní ignorování uštěpačných poznámek, převedení do humoru), učit se , že sám sobě jsem hodnotitelem, nenechat si vnutit něco, s čím nesouhlasím. Pomáhá se zaměřit na to, proč to druhá strana dělá (chce mi ublížit, provokuje?)... pak je otázkou, proč dělám co chce druhá strana a ne co já. Jako příklad lze uvést, když dítě přijde, že ho někdo honil. Vyzvu ho, at mě honí... dítě se rozběhne.. já stojím a neutíkám.. dítě říká.. utíkej... nechci... ale já tě chci honit... A v tom je prinip té situace... chce to druhá strana a ne já.. tedy nebudu dělat co nechci.. V případě, že mluvíme např. o prarodičích nebo partnerovi, který má uštěpačné poznámky, je důležité to komunikovat přímo s druhou stranou nebo využít i manželské (parnterské poradny) S dítětem je nutné postupovat krok po kroku... začít emoce "vybít" společensky přijatelnou formou - např. bouchnutím do polštáře, prudká nádech - výdech, dřep, ochlazení rukou vodou (dítě si je jde opláchnout samo, protože ví, že mu to pomůže.. nikdy ne jako trest")... pomáhá, když s dítětem postupujeme společně. A zakončíme to opět vzorem - všímat si, jak v daných situacíh reaguji já jako dospělý.“
Martina: „Dobry den, mam syna (2,5 roku) a opravdu hodne se vzteká a rozčiluje. Snažíme se mu naslouchat a nechat ho všechny emoce zpracovat. Je to období vzdoru a vyroste z toho? Muže to byt znak toho, jakou bude mít jednou povahu?“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, děkuji za dotaz. Možností, které se u vás objevují je více.. může být do určité míry rys osobnosti, může to být projev perfekcionismu (třeba jsou takoví i rodiče, prarodiče:). Naslouchání emocím je důležité, ale stejně tak je důležité jasně nastavit pravidla, kdy dítě má jasně vidět, že tento způsob komunikace nikam nevede. Je vhodné dítěti v průběhu vzteku nevyhovět, nereagovat na záchat, naopak je velmi vhodné reagovat na ty způsoby chování, které jsou žádoucí.Pro ventilaci výrazných emocí je možné dítě nasměrovat např. k bouchnutí do polštáře, dupnutí si nožkou - ventilace je nutná, vhodné jsou dechové techniky, prodýchání vzteku. Důležité je vypozorovat, v kterých situacích se vztek projevuje, je to nějaká opakující se situace? Lze jí předcházet? Zároveň, jak píšete, pravděpodobně půjde o období vzdoru. Ale to je velmi důležité, umět udržet nastavená pravidla. ROzumí dítě pravidlům? Jsou nastavená vhodně? Pokud ne, nikdy neposouváme při vztekání, vždy v klidové situaci. Držím palce, věřím, že i v pořadu odpovíme ještě dále na možné další dotazy.“
Martin Kincl: „Zdraví Martin Kincl ze Vsetína, prosím, měl bych takový dotaz, zaslechl jsem, že je vhodné intenzivně vychovávat dítě a už ho učit určitým návykům do prvních tří let, je to tak? Samozřejmě, že potom je taktéž nutná výchova , jak se má chovat ve společnosti, poprosit, poděkovat, atd., ale jaký na to má vliv právě období do zmiňovaných tří let, děkuji, mějte se krásně“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, pane Kincle, souhlasila bych, že výchova v prvních letech přináší nejzásadnější vliv.Čím menší dítě, tím pevněji nastavená pravidla, častá kontrola, trvání na požadavku. Dítě, které má takto nastavená pravidla, a láskyplně na nich trváme, si je zvnitřní, považuje za důležitá i samo pro sebe, pak je zcela přirozeně do svého chování zařazuje. Mějte se také krásně.“
Martin: „Dobrý den, jak se má nebo spíše může zapojit do výchovy syna 10 let své přítelkyně (budoucí ženy), můj syn. Chlapec je naštvaný pokaždé když hrajeme jakoukoli hru a on prohrává,ale to děti delaji. Spíše neposlechne mamku ,je vzpurný a tím vznikají konfliktní situace. Také mu vadí že chlapec je denně na mob.sitich. Já si myslím, že do toho opravdu nemá co mluvit. Chlapec má i otce který si ho bere na prázdniny a volaji si. Děkuji za odpověď.“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, snad rozumím dotazu.. vy jste potenciálně babička dítěte... Důležité je, aby se na případné výchově domluvili oba partneři. Aby nový parnter věděl, co si jeho partnerka přeje... také je důležité, aby se domluvili na jednotném výchovném postupu.. Vše co mu vadí musí řešit se svou partnerkou. KDyž se partneři domluví, ať do výchovy mluví, ale musí mít podporu matky... jsou všichni jedna skupina a měli by všichni respektovat společná pravidla. Tedy i dítě. Váš syn zároven může působit jako vzor.. jak se chovat při hře, při prohře, jak zvládat obtíže. Neměl by nikdy komentovat otce dítěte. Držím palce.“
Jana: „Dobrý den, paní docentko, když už se stane, že situaci rodič nezvládne a třeba zakřičí, odejde a bouchne za sebou dveřmi atd., je dobré se dítěte po zvládnutí celé situace v klidu omluvit a přiznat své selhání? My to tak děláme (4 roky)... děkuji“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Ano, jsem jen lidé.. .a je dobré si přiznat, když "selžeme". Jak jsem dnes říkala v rozhovoru, také jsem nedělala v určité situaci vždy vše předpisově ... ale je dobré si to v sobě zanalyzovat, i pro sebe si vytvořit rámec, jak podobnému selhání předcházet. Omluva je samozřejmě jako vzor... je důležité, aby si dítě se umělo omluvit, ale pozor na pocity viny. Chyba je přirozená, chybovat je lidské, dítě má mít pocit, že i přes selhání je přijímané. ZKusila bych se si s dítětem domluvit, zda má ono nápad, jak mě pomoci rodiči, abych nebouchal dveřmi... já sám si můžu nastavit postupy, co místo bouchnutí udělat.. emoce ven musí, ale jinak, než bouchnutí dveřmi. Líbí se mi váš postup, držím palce.“
Kristína: „Dobrý deň. Chcela by som sa veľmi poďakovať za túto tému a perfektnú debatu s p.docentkou a jej rady nám rodičom. Rada by som sa podelila o svoju skúsenosť. Mám 2 chlapcov a sú diametrálne povahovo odlišní. Ten starší, to bolo naozaj veľmi náročné obdobie, sa hádzal o zem veľmi, veľmi často. A každý nákup, či výlet bol nadľudský výkon. Za to, ten mladší, úplný opak. Pojem vzdor bolo tabu. Všetko sme vyriešili s úsmevom a pokojným slovom. Teraz z odstupom času hodnotím, že naozaj veľa zohráva osobnosť a individualita každého dieťaťa. A určite aj prístup nás rodičov. Ďakujem a pozdravujem celé Sama doma. Ste skvelí“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Děkujeme milá paní divačko za váš mail... ano, každé dítě je individuální... hraje roli kontext, přesto jsem ráda, že vnímáte téma jako důležité. Jsem ráda, že potvrzujete, že klid je základem řešení. Držím palce, :)“
Jana Brdičková: „Naše děti ani vnoučátka se nikdy nevztekaly, a proto můj dotaz je zda děti jen nezkouší, co dospělák vydrží. Pokud děti rodiče respektují, protože je tam oboustranná láska, tak se nevztekají a nechají si to v klidu vysvětlit. Vidím chybu v rodičích.“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, ano, často to děti zkouší.. proto funguje i mechanismus, kdy dítěti, které se vzteká nedáme pozornost... to znamená, že neposilujeme vzorec určitého chování. |Zároveň, důvodů může být více, nedá se paušalizovat, vztek- období vzdoru - je vývojově běžný způsob, je důležité, abych s tím jako rodiče pracovali klidně a kontsruktivně. Dítě i přes vztekání má cítit, že je přijímáno, na druhou stranu musí dostat jasný signál, že tady je hranice, za kterou ho nepustíme. Přestaneme odpovídat, nereagujeme. Reagujeme v momentě, kdy dítě přeladí na vhodnou komunikaci. Přeji pěkný den.“
Lucie Stančíková: „Dobrý den, prosím, jak reagovat když se vzteká a křičí, protože se bouchl do nohy vlastní vinou a křičí na mě, že za to mohu já. Děkuji Stančíková“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, tady je hezky vidět obranný mechanismus - svalování chyby na druhé. V daném případě bych na to jak rodič zkusila klidnou, stručnou komunikaci - to asi musí bolet, za chvíli to přejde, vydrž. Dál bych si vymezila prostor - řekni mi to klidně (ztiš se). Můžu ti pomoci? (když dítě křičí, že ne, že za to můžu), reaguji - (mluv se mnou tiše, židli si dej příště na stranu). Nediskutuji, že za to nemůžu, dítě je v afektu. V klidové situaci to pak můžeme probrat, nabídnout dítěti jiné strategie, třeba si nějak ulevit slovně, ale ne na adresu druhých lidí (např. říct něco jako Hloupá židle.. nebo tak). Pokud na mě dítě křičí často, doporučuji nereagovat, reagujeme hned, jak dítě přeladí. Držím palce.“
Jana: „Dobrý den. Pracuji v dětském domově a často se setkávám s dětmi, které nezvládají svoje emoce a chovají se velmi agresivně k ostatním dětem, ale také k vychovatelům. Je velmi těžké v jejich amoku jakkoliv komunikovat. Nesmím ho chytit ani za ruku, abych ho odvedla od skupiny dětí, protože už to by mohlo být bráno jako tělesné ublížení...Někdy těžko hledám vhodné metody, abych zabránila tomu, že se celá skupina rozjede do extrémního chování. Některé děti pláčou, některé začnou křičet a je složité, než se dá skupina zase do pohody. Není to jako v rodině, kde je jedno dítě a matka s ním může dlouhou dobu diskutovat. Tady je osm dětí a jeden vychovatel. Děkuji.“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, vaše situace je odlišná, máte děti z různých rodin, děti s traumatem. Vhodná je intenzivní spolupráce s psychologem (uvažovat každé dítě individuálně), vnímám jako důležité proškolení personálu v oblasti terapií práce s traumaty. Děti tímto způsobem reagují s pomocí obranného mechanismu, to je důležité mít na paměti - co nám křikem a vztekem signalizují - co je ohrožuje? Také hodně pomáhají přístupy práce se skupinou, nabídnout dětem způsoby ventilace emocí. Dnes většina DD má své psychology, sociální pracovnice, hledala bych přílady dobré praxe, případně mohu nasměrovat - když mi napíšete přes moji instituci na mail, předám kontakt k DD, kde tyto aktivity, terapie primárně využívají. Držím palce.“
Šárka: „Dobrý den, chci se zeptat, co mám dělat, když se 4,5 letý syn, který se vzteká, po mě ožene a plácne mě? Upozorňuji, že jsme ho nikdy nebili.. Děkuji“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, dítě to mohlo někde vidět, zažilo v mš.. v pohádce.¨Důrazně bych dítěti dala najevo, že takto to nebudu akceptovat. Např. Přestań.. A dost...Pak, když se dítě uklidní mu můžeme nabídnout alternativu (polštář), probrat, proč to udělalo? Ukázat, jak situaci řešíme my, jak může postupovat.“
Františka D.: „Dobrý den, jak řešit situaci, kdy se čtyřleté dítě vzteká, protože mu něco nejde, třeba obout bota nebo něco namalovat apod. a udělá ze situace hysterickou scénu, kdy se vším bouchá. Děkuji.“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, zvolila bych klidnou komunikaci. Můžu ti pomoci? Co se děje? Ukázat, jak to dělám já, když něco nejde. Ukázat mu, že se např. nadechnu, usměju se na botu, řeknu botě - hele nezlob mě:).. převést do humoru. Snažila bych se předcházet scénám.. je to vždy stejné, nebo při únavě. zároveň je důležité, aby dítě vědělo, že o nic nejde. KDyž bouchá věcmi, opět bych reagovala Přestaň, polož to (je lepší mluvit takto než se záporem - nebouchej, neházel... naučit se formulovat v kladné podobě, i když jde o zákaz). A důležité je pracovat se svým klidem. To je základ úspěchu.“
Silvie: „Dobrý den, syn chodí do přípravné třídy, od začátku vše v pořádku, chodil i do družiny, od listopadu se to změnilo a nechce chodit do školy, ráno brečí, že nikam nejde, bojuje se mnou, naháním ho doma, násilím ho tlačím do auta, za ruku táhnu do školy, brečí, utíká. Předám panu učitely a odcházím, jsem zoufalá a nevím jak mu pomoci. Děkuji“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, snažila bych se zjistit, zda je ve třídě vše v pořádku, co se změnilo v listopadu? Je tam nové dítě, nějaká nová činnost? sedí dítě jinde? Mám pocit, že dítě se brání něčemu, co mu je nyní nepříjemné.. nebojí se někoho, nezačal ho někdo zlobit? Diskutovala bych to s učiteli, výchovným poradcem ve škole. Doma je také možné zkusit se zeptat dítěte - děje se něco, podpořit dítě, že mu pomůžeme, ale musíme situaci rozumět. Možná mu někdo řekl něco, co ho postrašilo (např. jsem zažila obavu dítěte po nácviku poplachu, nebo po zvracení jiného spolužáka... někdy jsou faktory, které ke změně vedou opravdu triviální, přesto mohou spustit reakce, jak píšete. Držím palce.“
Zdeňka: „Vím, že u dětí dobře funguje k dávání hranic třikrát a dost. Nemusím dítě bít jen lehce trepnout. Zkrátka po třetí vystraze, udělat co mu slibuji. Jste v souladu?“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, v souladu jsem v tom, že mám udělat, co slibuji. Ale neslibovala bych to třepnutí:). vycházela bych z důsledků .. není uklizeno, není možné si dál hrát.. nebo rozbilo se to? nekoupí se nové... Třikrát a dost... snažila bych se, aby dítě dodrželo hranici hned napoprvé... co se stalo, že předtím nereaguje.. ustupuji? Moc nerozumí třikrát... trvat na splnění pravidla je důležité hned. Držím palce.“
Anežka W.: „Dobrý den, co dělat, pokud se dítě budí v noci a křičí i ze spaní? Jak je to závažné, pokud to trva delší dobu, ale není to.kazdou noc? Děkuji.“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, není jasné, jak staré je dítě. Zde je ale nejspíše o noční děsy. VHodné je, když přetrvává, vyhledat odbornou pomoc - dětského psychologa. Pomoci mohou také večerní rituály, klidné usínání. Držím palce.“
Julie: „Dobrý den, čtyřletá vnučka během pohodoveho sobotního odpoledne se vztekla, vubec nevim proč, šla za dveře a začal strašně řvát, brečet. Nechtela s nikym mluvit a jen hystericky brečela. Co dělat, jak situaci zklidnit a jak zjistit co se stalo? Děkuji.“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, někdy dětem pomůže, když je prostě necháme být, necháme se v klidu emoci vybouřit (není potřeba říkat... jdi se zklidnit), stačí, když dítě ví, že někam si může zalézt... Když se uklidní, můžeme nabídnout rozhovor , ale nenutíme. Můžeme dítě obejmout.. každé ale reaguje jinak. Někdy pomůže, když se dítě nechá odvést, pokusit se zchladit ručky chladnější vodou - společně.. mluvíme klidně, tišše. Přeji pěkný den“
Hana V.: „Dobrý den, jsem maminka dvou kluků (starší necelé 4 roky,mladší čerstvě 1 rok). Prožíváme dost náročné období se starším synem. Často se vzteká, neposlechne (dělá pravý opak), odmlouvá a diskutuje. Není den,aby jsme neměli doma rušno. Syn je dost živý a má hodně energie. Velká změna přišla s narozením druhého syna. Syn mu ubližuje, strká do něj,bouchá ho a často říká, že ho nechce. Je velmi náročné zvládat v klidu výbuchy staršího syna. Snažíme se vysvětlovat, ale to nikam nevede. Zatím jsme s manželem nepřišli na to,jak tyto situace zvládat v klidu bez emocí. Bohužel syn poslechne až na pohrození varečkou nebo křik. Někdy se to neobejde bez placnutí. Jak předejít těmto situacím a zkusit ho naučit, že takto ne? Předem Vám děkuji za odpověď.“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, u vás to vypadá na sourozenecké žárlení, vynucování si pozornosti, reakci na ztrátu dosavadního postavení. Zkusila bych klidnou komunikaci, bez vyhrožování, někdy je potřeba tomu dám déle čas. Někdy pomáhá vytvořit si čas jen pro starší dítě, aby mělo rodiče jen samo pro sebe, zapojit ho hezky do péče o sourozence, ukázat mu výhody, které sourozenectví přináší. Když se nepodaří situaci zvládnout, doporučuji se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu, situaci je nutné někdy řešit odborně, může se tam promítat více faktorů, které takto po mailu nezohledníme. Držím palce“
Zdeňka S.: „Dobrý den, jak pomoci tři a půlletemu dítěti, které se v noci budí a kope kolem sebe, vypadá to, ze má nějaké děsy? Budit nebo počkat az to přejde?Děkuji.“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, zaměřila bych se na večerní rituály, omezení vlivů, které mohou dítě strašit, někdy pomáhají příjemné vůně (aromaterapie), jemná masáž před spaním. Pokud večerní rituály nepovedou ke snížení děsů, řešila bych s pediatrem a dětským psychologem. Držím palce“
Anna: „Dobrý den, já mám dvě vnučky, starší je v 1. třídě a mladší ve školce, ta mladší je pěkné číslo, zlobí starší a pak to s maminkou proberou a já jsem přišla a začly jsme si všechny hrát a ta starší přišla a začala to špatné, co dělala ta mladší také dělat a říkala jí "vidíš, jaké je to" i když já řekla, nedělej to, vždyť to nechceš aby ti to dělala, je ještě menší... U rodičů za vše může ta mladší, i když to tak úplně pravda neni. Před Vánocemi jsme měli spolu vyvalovat a vykrajovat cukroví. To vůbec nešlo, byly neústupné, přinesly si svůj robot a těsto začali hníst a hrát si, mně nic nedovolily. Já je nakonec nechala. Matka to viděla a začla křičet, že nejsou milionáři. Je to teda někdy soda. Otec ten s nimi dělá srandy anebo raději odejde pracovat. Je nějaká kniha o výchově dětí ? Děkuji S pozdranem Anna“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Anno, děkuji za dotazy... Je toho hodně.. vliv může mít, že maminka křičí, že asi není jednotnost.. někdy tak, jindy jinak. Těžko na toto reagovat, ale doporučila bych knihy - např. Výchovné maličkosti, nebo knížky prof. Matějčka, pomoci by mohla i knížka Výchova panovačných dětí... Je jich opravdu hodně. :) Držím palce.“
Jaroslava: „Dobrý den, jsem babičkou dvou vnuček - 9 a 7 let. Holky se často hádají a perou se. Bývá to takové bouchnutí, strčení nebo štípnutí, které vyvolá nepřiměřené ječení té ublížené. Prosím o radu, jak se mají rodiče v takové situaci zachovat. Agresivní jsou obě, dá se říci, že se to střídá. Mají normální klidnou rodinu, kde není žádné násilí. Děkuji za odpověď. Divačka Jarka“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, milá paní Jarko, děti někdy podobné chování nosí ze školy, může tam být žárlivost.. to co mezi sourozenci bývá. Ale všeho je někdy mnoho... rozumím:) ZkusilA bych v klidové situaci domluvit pravidla společného soužití - navrhnout jak řešit názorový rozkol, zájem o jinou hru... jinou reakci na bouchnutí než je oplátka. Zapojila bych vnučky do hledání řešení a zkusila bych to jako hru - takového bobříka :). Držím palce.“
Jana: „Děkuji za přání! Snažíme se a myslím, že to nese ovoce! :-) Syn je skvělý parťák, v rodině máme několik podobně starých dětí a často do jejich rodičů slyšíme, že je syn super, že se povedl a že "být s ním" je radost :-)“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, to je krásné... držím palce:)“
Bobi: „Dobrý den, jsem mám 3 (brzy 4) dětí. Jsem matkou milující, ale důslednou. Děti ví, že co řeknu platí, ale i tak jsou to zdravé děti a prochází různými obdobími. Nejmladší má nyní 2,5 roku a po prvé se setkávám s tím, že když je unavený a něco ho rozlobí, tak se vzteká, pláče a dostane se do stavu, kdy neví co chce. Maminku a hned ne maminku.. Nakonec to většinou dopadne tak, že ho vyženu za dveře, aby se vyvztekal a až bude chtít být s námi, ať se uklidní a příjde. To obvykl je velmi rychlé, zajde, utře si slzy a přijde za mnou, že už je klidný a že chce k mamince. Vezmu ho do náruče, potulilm a propustím bez výčitek. Je to tak v pořádku? Není zlé ho vyhnat? mám se k tomu vracet k tomu záchvatu - jakože vím, že tě rozlobilo, že ti spadl komín, ale… apod? Děkuji za Váš názor.“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, postupujete jak to jde... doporučuji dopředu se synem probrat, kde se může v klidu vyvztekat, to je pro řadu dětí důležité. Posílat za dveře může vnímat jako nedůstojné, ale když bude rozumět, že mu to může pomoci, že má někde svůj kout, kde si emoce může vylít, hodně by mu to mohlo pomoci. Klidně s ním do kouta můžeme jít společně a klidně mu sdělíme, že ho tam necháme, že chápeme, že potřebuje klid. Je dobře pozitivně reagovat v momentě, kdy se dítě zklidní, to je moc důležité. Také lze chlapci nabídnout něco, co mu příště pomůže se tolik nerozlobit. Vyhubovat komínu, ulevit si např. Ach jo... :). Držím palce.“
Bára C.: „Dobrý den, můj 7 letý syn se někdy snadno rozčílí nad něčím, co mu hned nejde či hned nevyřeší apod. Ze zkušeností se mi osvědčuje ho nechat své emoce vyjádřit, ale rovněž mu vysvětluji, že na svůj věk by se měl naučit své emoce naučit kontrolovat, je můj záměr správný? Moje druhá otázka je prosím, jak se ovládnout, abych se nerozesmála, když takové chování nastane…přiznám se, že se mi to někdy nejde se nezasmát - snad je to mé vyjádření nervozity… děkuji“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, ano postupovala bych stejně. A se smíchem... to je úsměvné... ale tak jak radíme lidem, aby si představili směšnou situaci v nějakém stresu, pak mě napadá, představit si něco vážného. Zároveň... když se syn zlobí, je to pro něj vážná situaci, byť působí třeba humorně v jeho věku. Snad představa vážné situace či přemýšlení o tom, co se děje, pomůže se nesmát:). Držím palce.“
Jarka: „Dobrý den, paní doktorko, své děti jsem vyjímečně jen tak plácla přes zadek, ale když jsem hlídala vnoučata, tak tam jsem si to nedovolila a řešila jsem to nejprve domluvou a když to nepomohlo, tak jsem je zavedla do vedlejší místnosti a řekla, že mají přijít až se uklidní, že to nebudu poslouchat. Kupodivu to dlouho nevydržely a brzo se vrátily a někdy jsem vyžadovala i omluvu. Tak nevím, jestli jsem to dělala správně, chtěla bych slyšet váš názor. děkuji. Jarka“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Jarko, ano, takto lze souhlasit. s omluvou je to složitější, dítě by mělo cítit potřebu se omluvit samo, ale může to být ponižující. U vztekání jde o emoci, nic, co dítě udělalo záměrně, je to pak složité, abych se omlouval za něco, co je hůře ovlivnitelné. Vedla bych je k prevenci chování.. co pro tebe můžu udělat já, jak ti mohu pomoci. Jste super, držím palce.“
červený josef: „Bylo by dobré,aby paní doktorka,která radí jak jednat s dětmi,které se stekají,uvedla kolik ona vychovala dětí,jak jsou dnes staré“
doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dvě děti,“