Sama doma

Záznam chatu z pondělí 2. prosince 2024

DAYD: „Pro které rodiče je tento kurz vhodný?“

Marie Polášková: „Kurz Bez obav je vhodný pro rodiče a pečující dětí ve věku 7-12 let, které se potýkají s nadměrnými obavami a úzkostmi.“

DAYD: „Je tento nový kurz pro rodiče i nový myšlenkově?“

Marie Polášková: „Kurz vznikl ve Velké Británii na Oxfordské univerzitě. My jsme ho v Národním ústavu duševního zdraví přeložili a kulturně adaptovali, aby byl vhodný pro české prostředí. V zahraničí jsou terapeutické kurzy pro rodiče součástí běžné praxe, ale v České republice kurzy pro rodiče úzkostných dětí doposud chybí.“

ANTI: „Jak se do tohoto kurzu lze přihlásit?“

Marie Polášková: „Do kurzu se můžete přihlásit prostřednictvím online přeběžné přihlášky na stránkách. Na základě vámi vyplněných informací vás budou školitelé kontaktovat a skrze krátký telefonní rozhovor vyhodnotí, zda je pro vás kurz vhodný.“

ANTIKYT: „Projekt Bez obav má celostátní působnost?“

Marie Polášková: „V této fázi projektu kurzy probíhají ve 14 městech napříč ČR. V tuto chvíli je možné hlásit se do kurzů např. v Olomouci, Písku, Jindřichově Hradci, Táboře, Kutné Hoře, Kladně, Trutnově, Sokolově. Další místa konání kurzů naleznete na našich webových stránkách.“

DAYD: „Projekt Bez obav má velké ambice, změní něco?“

Marie Polášková: „Pevně doufáme, že změní. V České republice se potýkáme s velkým nedostatkem odborníků na dětské duševní zdraví, proto je třeba do podpory duševního zdraví dětí zapojit i rodiče. Na základě zkušeností ze zahraničí víme, že jsou kurzy pro rodiče dlouhodobě efektivním způsobem podpory dětí - rodiče své dítě znají nejlépe, tráví s ním mnohem více času, než psycholog, a mohou na něj tak mít významný pozitivní vliv. Jakmile se obtíže podchytí včas, je menší riziko, že se rozvinou v závažnější obtíže v budoucnu. Navíc techniky, které se rodiče naučí na kurzu, mohou využít jak sami u sebe, tak kdykoliv v budoucnu, případně s dalšími svými dětmi.“

DAYD: „Jak se připravit na tento kurz, pokud má někdo zájem se ho zúčastnit?“

Marie Polášková: „Pokud má rodič zájem se do kurzu zapojit, je třeba nejprve vyplnit předběžnou přihlášku na našich webových stránkách, a to do 6. prosince. Pokud bude rodič do kurzu vybrán, obdrží materiály, které si před každým setkáním prostuduje dopředu. Jelikož rodič v průběhu kurzu aktivně pracuje se svým dítětem, je dobré dítěti dopředu sdělit, že se rodič kurzu zúčastní a popovídat si s ním o tom, že ho chce skrze svou účast v kurzu podpořit v překonávání velkých strachů a úzkostných stavů.“

Eva: „Dobrý den plánujete kursy i pro rodiče dětí od 13 let?......oblast Ústí nad Labem Děkuji moc za odpověď Eva“

Marie Polášková: „Dobrý den, v tuto chvíli bohužel kurzy pro rodiče starších dětí neplánujeme.“

Jana: „Dobrý den, bude kurz realizován i ve Zlínském kraji? Děkuji.“

Marie Polášková: „Dobrý den, v této fázi projektu kurz ve Zlínském kraji probíhat nebude. Doporučuji vám ale podívat se na naše stránky, kde jsou všechny kurzy vypsány a v případě zájmu se přihlásit do kurzu, který je nejblíž vašemu místu bydliště. V budoucnu plánujeme rozšířit kurz Bez obav do všech krajů v ČR.“

Marta: „Dobrý den. Dceři je krátce 13, bohužel se nevejdeme do vámi vytyčené kategorie. Trápí se a řeže si ruce. U psychologa jsme byli, tvrdí, že jí to nic nepřináší. Jsme z Trutnova, bylo by možné navštívit váš kurz? Děkuji“

Marie Polášková: „Dobrý den, pokud bylo dceři nedávno 13, do kurzu se můžete přihlásit. V Trutnově kurz bude probíhat od ledna. Přihlášky do kurzu jsou otevřené do 6. prosince. Sebepožkozování patří mezi strategie, jak některé děti či dospělí pracují s nadměrným stresem či smutky a dalšími těžkostmi. Doporučuji si na dceru vyhradit dostatek času a nenásilnou formou si s ní povídat o tom, co se v ní děje. Období dospívání může být velmi náročné, ale vy můžete své dceři být v tomto období velkou oporou. Pokuste jí klást otevřené otázky (otázky, na které se neodpovídá pouhým "ano"/"ne") a skutečně jí naslouchat. Brát vážně to, o čem mluví. A třeba jí posdílet něco málo z toho, co jste prožívala vy, když jste byla v jejím věku. Jistě si vzpomenete na svou pubertu, že to období bylo v lecčem náročné.. Také doporučuji se podívat na našich webových stránkách na materiály pro děti, máme tam plakátek na strategie, co dělat, když se dítě chce sebepožkozovat (často jde o nutkání, které po nějaké době odezní, dítě si mezitím může čmárat po ruce, natahovat si gumičku o zápěstí apod.). Přeji vám hodně sil!“

Marie: „Dobrý den, mohu se zeptat, jak se u dětí pozná, že se potýká s "nadměrnými obavami a úzkostmi"? Něco takového v poslední době pozorujeme u dcery, jak poznat, zda je to ještě v normě či už je potřeba vyhledat odbornou pomoc? Děkuji za Vaši odpověď.“

Marie Polášková: „Dobrý den, pokud pozorujete u dcery změny, které trvají v řádu týdnů a začínají zasahovat do každodenního života dcery i vás, je třeba zbystřit. Např. pokud náhle vaše dcera přestává zvládat činnosti, které před tím zvládala, případně pokud nezvládá aktivity, které další děti v jejím věku běžně zvládají. Strachy jsou běžnou součástí života, ale neměly by být natolik silné, že nás začnou omezovat v našem každodenním životě. A vždy je lepší oblast duševního zdraví nepodcenit. Přeji s dcerou hodně štěstí.“

Peta: „Dobrý den, můžete nám přiblížit jaké jsou techniky? Nějaké konkrétní a praktické rady ? Co nám můžete doporučit již pro starší děti , pokud je to tedy pouze do 12 let, co dělat ve vyšším věku? Jak mohu tedy pomoc teenegerovi? Děkuji“

Marie Polášková: „Dobrý den, kurz využívá techniky z kognitivně-behaviorální terapie. Snažíme se rozklíčovat, jaké má dítě v obávané situaci myšlenky, co prožívá za emoce, co cítí v těle a jak se na základě toho zachová. To nám pak napoví, co úzkost u dítěte udržuje. Např. vyhýbá se dítě dané činnosti, aby nemuselo čelit svému strachu? Vyhýbavé chování je přirozené, ale pokud se dítě svému strachu začne úplně vyhýbat, nezažije si, že strach dokáže překonat. V rámci kurzu si rodiče společně s dítětem stanovují cíle, na kterých budou společně pracovat. Daný cíl si pak rozdělí na jednotlivé kroky. A dítě podporují v tom krůček po krůčku se danému strachu vystavit. Obecně doporučuji nezapomenout s dítětem jednotlivé kroky oslavit a dítěti připomínat, co už v minulosti zvládlo (např. "Pamatuješ, jak jsi měl velký strach z prezentace ve škole a jak se ti to nakonec povedlo?"). U starších dětí je také fajn posdílet dítěti, z čeho máte strach vy a že to i tak zkusíte (např. "Dneska mám v práci důležitou schůzku a mám z toho obavy. Ale pokusím se to zvládnout."). Děti občas mají pocit, že jsou jediné, kdo se takto cítí a že jejich rodič podobné obtíže vůbec nemá. Starším dětem zároveň doporučuji různé aplikace, např. Nepanikař. A také doporučuji kouknout se na naše webové stránky, kde v sekci "Materiály" naleznete materiály s technikami, které dítě může použít, když mu není psychicky dobře.“

Jana Raková: „Dobrý den, lze zkušenosti aplikovat i na děti, které jsou poznamenané úzkostmi vlivem rozchodu rodičů a dlouhodobému lhaní ze strany jednoho z nich ? Ráda bych se přihlásila do Trutnova, mohu někde najít kontakt? Děkuji Jana ☺️“

Marie Polášková: „Dobrý den, předběžnou přihlášku do kurzu naleznete na našich webových stránkách.“

Petra: „Krásný den, jak se zbavit tlaku na výkon , kontroly, a všeho a všech, a hlavně, že mě hned něco rozhodí, když to není po mém, nemohu to nijak ovlivnit v sobě, potřebuji s tím umět pracovat, ale jak , dokáže mě rozhodit i maličkost, ať už jdeme do restaurace a je zavřená, prostě banality, nebo když děti udělají něco jinak , co s tím mohu dělat, chci to ovládnout a nenechat se rozhodit? A nechci nikoho prudit, tak co s tím, nechci být rodič, který stále potřebuje něco kontrolovat , jak si mohu prosím pomoc? Velice Vám děkuji za nějakou konkrétní radu.“

Marie Polášková: „Dobrý den, cítit se zahlceně jako rodič je naprosto přirozené, ale o to víc je třeba dopřát si každý den alespoň pět minut sama pro sebe. Např. si ráno dopřát šálek kávy a jen tak být. Případně po uspání dětí si dát dýchací cvičení - dýchací či uzemňovací cvičení mohou rychle a efektivně zklidnit náš nervový systém a ulevit nám od tlaku, který můžeme ve svém těle cítit. Cvičení zaberou pár minut a mohou udělat opravdu divy. Doporučuji se podívat na naše webové stránky - v sekci Materiály najdete tipy na to, jak se uzemnit, či jak o sebe pečovat. Doporučuji si vybrat jednu věc a v následujícím týdnu jí začít dělat každý den. Na uvolnění celého těla pak doporučuji tzv. progresivní svalovou relaxaci - na youtube naleznete mnoho nahrávek, které vás relaxací provedou. Pokud je vám již delší dobu psychicky špatně, doporučuji vyhledat psychoterapeutickou pomoc. A pokud je to ve vašich možnostech, poproste o pomoc své okolí a dopřejte si pravidelně pár hodin sama pro sebe. Říct si o pomoc není ostuda, naopak! Přeji hodně štěstí a sil.“

Markéta: „Dobrý den, bohužel jsem Vás dnes nesledovala, ale byla jsem upozorněna, že řešíte problematiku úzkosti u dětí. Mám úžasnou 10-ti letou dceru, která je hodná, spolehlivá, zodpovědná. Výborně se stará o 4-letého bratra, vypravuje ho ráno, autobusem vozí do školky, hraje si s ním, když je třeba tak ho i (velmi ráda) pohlídá. Do školy se vzorně připravuje..... Ze všeho se ale strašně stresuje, že cokoliv nezvládne, nestihne... Když se připravuje do školy,tak přestože vše umí, je schopna skoro celé odpoledne proplakat, protože si myslí, že to neumí (učíme se spolu), o letních prázdninách se budí hrůzou, že například zapomněla, jak se rýsuje kružnice, všude by potřebovala být s hodinovým předstihem,jen aby nepřišla pozdě... Než ráno odjíždím do práce,tak je budím s více jak hodinovým předstihem než je čas odejít na autobus a ona skoro každý den šílí, že nestíhají.... To je jen zlomek jejích strachů. Možná to zní jako maličkost, ale je to pro nás velmi stresující, trápí to především mě a mám pocit, že ona se z toho musí zbláznit. Ráda bych se zeptala, co můžete dělat a na jakého odborníka se obrátit. Předem děkuji Markéta“

Marie Polášková: „Dobrý den, doporučila bych se buď přihlásit se k nám do kurzu Bez obav, či vyhledat psychologa či psychoterapeuta, který s dcerou může pracovat. Věřím ale, že vy jako maminka, své dceři můžete poskytnout efektivní podporu a pomoc. Zkuste si společně vyrobit krabičku na starosti a říct dceři, aby si psala své starosti na papírky a dávala jí do krabičky (případně je psala do sešitku). V určitou hodinu si pak starosti můžete společně přečíst. Dcera se tím naučí, že není nutné na všechny obavy ihned reagovat a že po určité době se obavy mohou samy snížit. Zároveň se dcery zkuste ptát, jaká je pravděpodobnost, že se její obavy naplní (např. "Už se ti něco podobného stalo? Jak ses s tím zvládla vypořádat?"), zkuste společně přijít na alternativní myšlenky. Často si vytváříme katastrofické scénáře, které se ale nikdy nenaplní. Podpořte svou dceru zmínkami o tom, co vše už v minulosti zvládla. Držím vám palce!“