Sama doma

Záznam chatu z pondělí 9. září 2024

ANTI: „Jaký by měla být náplň práce školního psychologa?“

Mgr. Veronika Šporclová PhD.: „Dobrý den, náplň práce školního psychologa se odvíjí od každé konkrétní školy, na které psycholog působí. Souvisí s velikostí, typem školy i problémy, se kterými se ve škole potýkají. Obecně školní psycholog poskytuje ve škole podporu žákům, pedagogům, ale také rodičům. Ve spolupráci s ostatními pedagogy si všímá vztahů ve škole tak, aby se předcházelo konfliktům a/nebo šikaně. Na základě odborného psychologického vzdělání by měl být schopen také pomoct se zvládáním psychických obtíží dětí, což bývá pro pedagogy velmi obtížné a stresující. S pozdravem a přáním pěkného dne Veronika Šporclová“

DAYD: „Měl by každý školák, měla by každá školačka, někdy zajít ke školnímu psychologovi?“

Mgr. Veronika Šporclová PhD.: „Dobrý den, nemyslím si, že je nezbytné, aby každý školák/školačka někdy navštívili školního psychologa. Zatímco s některými dětmi školní psycholog může pracovat pravidelně a poměrně intenzivně, s jinými dětmi se za celou dobu školní docházky nemusí potkat. Co považuji za důležité, je, aby každé dítě, které má potřebu s někým o svých trápeních (nejen stran vzdělávání) mluvit, našlo ve škole osobu, na kterou se může obrátit a která mu poskytne podporu. Srdečně zdravím, Veronika Šporclová“

ANTI: „Jaká je nejlepší prevence z hlediska školního psychologa?“

Mgr. Veronika Šporclová PhD.: „Dobrý den, ptáte se na "nejlepší prevenci". Prevence ve školním prostředí je velmi obecné a široké téma, kterému je věnována velká pozornost. Obecně se dá říci, že přítomnost školního psychologa ve škole může být prevencí školní neúspěšnosti, prevencí proti sociálně patologickým jevům (např. užívání návykových látek, šikana, agresivní chování). A vzhledem k nárůstu duševní nepohody u dětí a dospívajících může školní psycholog poskytnout podporu dětem, které se potýkají se závažnějšími obtížemi. Z mého pohledu a zkušenosti je proto nejlepší prevencí, aby se děti ve škole cítily dobře, je laskavá všímavost vyučujících, individuální přístup, podpora dobrých vztahů v kolektivu a celkově budování kvalitní školní kultury. Přeji pěkný den, Veronika Šporclová“

DAYD: „Jaký je nejlepší životní styl z hlediska školního psychologa?“

Mgr. Veronika Šporclová PhD.: „Dobrý den, v odpovědi na vaši otázku se odkážu na výsledky mnoha odborných studií, které prokazují, že pro zvýšení celkové životní spokojenosti je kvalitní životní styl klíčový. Zahrnuje to vyváženou stravu (středomořská dieta), dostatek spánku, dostatek fyzické aktivity a samozřejmě také kvalitní sociální podpora a vztahy (rodina, kamarádi, apod.). Přeji vám, ať se vám daří dodržovat dobrý životní styl, který povede k vaší spokojenosti. Veronika Šporclová“

Vlastimil: „Supluje školní psycholog poradnu- PPP?Je jeho názor na žáka stejně důležitý jako názor psycholožky v poradně?“

Mgr. Veronika Šporclová PhD.: „Dobrý den, Vlastimile, školní psycholog NENAHRAZUJE pedagogicko-psychologickou poradnu (PPP) nebo speciálně pedagogické centrum (SPC), jsou to odlišná pracoviště. V rámci školy lze navrhnout základní podpůrná opatření, ale u některých dětí s výraznějším znevýhodněním je nezbytná podpora větší. V takovém případě je doporučena konzultace v poradně (PPP nebo SPC), která škole na základě odborného vyšetření dá doporučení pro další vedení dítěte. A následná úzká spolupráce rodičů-školy a poraden se ukazuje být pro podporu dítěte velmi efektivní. S pozdravem Veronika Šporclová“

JanaM: „Co je podle vás nejdůležitější, nebo jedno z nejdůležitějších věcí ve výchově dítěte - žáka?“

Mgr. Veronika Šporclová PhD.: „Dobrý den, Jano, vyjdu-li ze své zkušenosti, pak jedna z nejdůležitějších věcí v životě dětí-žáků, je pocit bezpečí, přijetí a sounáležitosti. Pokud se dítě ve škole (nebo někdy bohužel i v rodině) necítí bezpečně, má to výrazný dopad na jeho duševní i tělesné zdraví i výkonnost. Stejně tak pokud necítí např. ve školním kolektivu přijetí ostatními spolužáky, nemá kamarády a cítí se osaměle, také to vede k závažnějším potížím. Proto podpora kvalitních, důvěrných vztahů a celkově zdravý životní styl (vyvážená strava, dostatek spánku, volnočasové aktivity rozvíjející zájem dítěte, omezení času u monitoru počítače/mobilu, apod.) považuji za nejlepší prevencí proti psychické nepohodě dětí. Se srdečným pozdravem z Kavčích hor Veronika Šporclová“

Vlastimil: „Dobrý den, před případnou návštěvou PPP musí žák navštívit školního psychologa a ten dá nebo nedá souhlas s návštěvou poradny?“

Mgr. Veronika Šporclová PhD.: „Dobrý den, rozhodnutí je jednoznačně na rodičích. Škola může dítěti/rodičům vyšetření v poradně doporučit, nikoliv "nařídit". Stejně tak může rodič i bez toho, že by informoval školu, vyhledat vyšetření/konzultaci v poradně. Samozřejmě že vzájemná spolupráce rodiny-školy je velmi užitečná. Školní psycholog nebo pedagog může rodičům dát doporučení, ale zodpovědnost za dítě mají vždy rodiče, proto i vyhledání poradny je na rozhodnutí rodičů a není nutný souhlas školy. S pozdravem V.Š.“

Marie: „Dobrý den. Jak moc se liší práce se školním psychologem od psychologa neškolniho? Řeší školní psycholog i problémy s hyperaktivitou u dětí? Děkuji“

Mgr. Veronika Šporclová PhD.: „Dobrý den, Marie, školní psycholog je k dispozici dětem ve škole, řeší převážně témata související se školou. Jedním z těchto témat je pochopitelně i hyperaktivita u dětí. Pobyt ve škole a nutnost dlouhodobého soustředění může být pro hyperaktivní dítě zatěžující, proto je vhodné, aby dítě i pedagogové věděli, jak předcházet přetížení dítěte a jak řešit některé náročnější situace. A v těchto situacích může být podpora školního psychologa pro všechny strany efektivní. Psycholog (mimo školní prostředí) má větší prostor pro hlubší psychoterapeutickou práci s dětmi či rodinami, pro rozvíjení slabších oblastí, které mohou dítěti komplikovat (nejen) vzdělávání. Některé děti mají větší důvěru pracovat s psychologem, který není přímo ve škole, jiné naopak oceňují, že mají v pro ně známém prostředí osobu, za kterou mohou v případě potřeby zajít. Se srdečným pozdravem Veronika Šporclová“

Svatava: „Dobrý den, paní Šporclová. Píši trochu z jiného soudku. Začal nový školní rok a my se právě před chvílí od učitele dozvěděli, že náš syn se nechce zapojovat při tělesné výchově(chodí do 9.třídy a je spojená s 8.třídou - jen chlapci). Syn je plnoštíhlé, vyšší postavy, stydlivý. V kondici je, pohyb během týden má. Netušíme proč takto jedná. V 8. třídě také nechtěl cvičit a byly s ním kvůli tomu stejné problémy. Děkuji za odpověď.“

Mgr. Veronika Šporclová PhD.: „Milá Svatavo, děkuji za váš konkrétní dotaz a projevenou důvěru. Situace a chování vašeho syna, které popisujete, by nepochybně stálo za podrobnější prozkoumání. Váš dospívající syn (stejně jako ostatní děti v tomto věku) může být velmi citlivý na jakékoliv komentáře spolužáků či vyučujících. Někdy stačí i jedna netaktní poznámka, která dítě zraní a my pak pozorujeme toto vyhýbavé, únikové chování. O vašem synovi a jeho situaci nic nevím, nicméně doporučovala bych vám projevit o vašeho syna zájem a pochopení. Pokud bude vnímat vaši snahu o porozumění důvodům, pro které se TV vyhýbá, může mu to velmi pomoct. Pokud by pro něj bylo obtížné mluvit s vámi o této pro něj pravděpodobně citlivé události, navrhla bych možnost konzultace s odborníkem. Je-li ve škole školní psycholog, bylo by to přesně téma, se kterými by vám (resp. vašemu synovi) mohl pomoct. Dá se také vyhledat poradenský psycholog, na kterého se lze také obrátit. Držím vám i vašemu synovi hodně štěstí a úspěšný celý školní rok. Veronika Šporclová“

JanaM: „Jaký je váš názor na mobilní telefony ve škole?Nebo vůbec dítě a telefon, či už závislost na něm?“

Mgr. Veronika Šporclová PhD.: „Dobrý den, Jano, používání mobilních telefonů ve škole je velké téma, které hýbe společností nejen u nás, ale také v zahraničí. Dost škol již přistoupilo k zákazu používání mobilních telefonů ve škole, pokud mobily neslouží k výuce. Cílem je vést děti k tomu, aby dokázaly mobilní telefony a technologie obecně využívat ve svůj prospěch, pro vzdělávání a seberozvoj, ale nebránily jim v budování vztahů a v socializaci. Všímáme si, že na školách, kde jsou tato opatření v platnosti, mají děti více prostoru pro běžnou (offline) komunikaci, rozvíjí tedy v přirozeném prostředí sociálně komunikační dovednosti, rozvíjejí kamarádské vztahy a jsou více všímaví i vůči jiným aktivitám, které jim mohou ve škole nabízet (např. možnost zajít si do knihovny, hraní stolního tenisu, návštěva relaxačního koutku...). Tento trend podporuji a věřím, že se podaří školám děti podpořit v hledání vyváženosti v používání mobilních telefonů. Srdečně zdravím, Veronika Šporclová“