Sama doma

Záznam chatu ze středy 4. září 2024

viťa: „Pěkný den, paní Martincová, co vy a sexuální výchova? Že, nepovinna ve školách (ne)měla být. Aby, více o pohlavních chorobách se vědělo. Děkuji za odpověď“

MUDr. Jana Martincová: „Děkuji za dotaz, sexuální výchova by měla na prvním místě probíhat v kruhu rodinném. Kdy rodič má krásnou pravomoc a zodpovědnost. Úsilí rodiče by mělo být podpořeno faktickým vzděláním ve škole, tedy v hodinách biologie, kdy by primárně stačilo, aby učitelé nepřeskakovali téma pohlavních soustav a rozmnožování, jak nám děti svěřují. Měli by s dětmi probrat jejich tělo, jak funguje, jak o ně pečovat. Oblast vztahů by pak měla být probrána v občanské výchově a ZSV. Skvělé by bylo, kdyby byl ve škole kantor, za kterým mohou žáci přijít i mimo výuku, pokud budou mít dotaz nebo problém. Sexuální výchova je komplexní zdravotní a vztahová problematika a měli by se na ni podílet rodiče, pedagogové a příp. další odborníci.“

viťa: „Dobrý den, paní Martincová, přímo vy a paní Petra Sejbalová, až, příštím roce na Mezinárodní erotický veletrh - Erofest 2025 přijedete se besedami zúčastnit? :-)) No kdyby, pořadatelská pozvánka byla. Děkuji moc“

MUDr. Jana Martincová: „Prosím, pošlete mi link na veletrh, proberu s kolegyní :-).“

viťa: „Krásný den, paní Martincová, co, právě ve školách se děje? Když, hlášena bomba je. Útoky na děti jsou. A také, pistole ve školách se střílí. Váš názor můžete sem napsat. Děkuji za to“

MUDr. Jana Martincová: „Krásný den, tohle je velmi smutné, ale na druhé straně vidím báječné děti s krásnou náplní. Jediné, co můžeme dělat, věnovat se dětem, bavit se s nimi, mít o ně opravdový zájem, probírat, co jim dělá radost, co je trápí. Tím můžeme zlepšit atmosféru ve společnosti. Každé dítě potřebuje lásku, čas a vzdělání. Jenom tím můžeme eliminovat všechno zlé a vylepšit naše prostředí i vztahy.“

viťa: „Pěkný den, paní Jano, jest-li pak, nějaké Desatero existuje, pro samostatné dítě? :-)) Jak pak, děti měli se někde chovat. Že, právě jsou a samostatný.. Děkuji za odpověď“

MUDr. Jana Martincová: „Pěkný den, děkuji, Vy jste mi úplně nahrál/a, mám tady vedle sebe takové Desatero přípravy nejen do školy, ale i k samostatnosti v předškolním věku. Určitě se o tom zmíníme, také k tomu vyjde video na IG a FB v profilech pro_chytre_hlavicky.“

viťa: „Dobré odpoledne, paní Martincová, můžete mě pomoci, jako doktorka a maminka, žena? Když, Panic ve 35letech jsem. Ale, bohužel mám a zdravotní potíže :-))Děkuji vám“

MUDr. Jana Martincová: „Dobré odpoledne, zkuste se svěřit odborníkovi, sexuologovi.“

DM: „Jak se pozná to, že nějaké dítě je samostatné?“

MUDr. Jana Martincová: „Že je rodič minimálně zapojován do aktivit, které dle věku může zvládnout samo. Tedy v první třídě si již samostatně vede aktovku, úkoly, nachystání na další den. Má na starosti i nějaké činnosti v rámci rodiny, učí se tak, že rodina je tým, aby fungoval, musí každý přiložit ruku k dílu. Pokud má domácí zvířátko, stará se v první fázi např. o to, aby měla zvířátka vodu, pak se kompetence a zodpovědnosti rozšiřují.“

ANTIH: „V čem je samostatné dítě pozitivní věcí a v čem negativní?“

MUDr. Jana Martincová: „Uvedu Vám na konkrétní záležitosti to pozitivum. Nedokážete si představit, jak se mi, ženě, která nesnáší nakupování, ulevilo, když syn zvládl autoškolu a víkendové nákupy si vzal jako svou povinnost :-). Zlepší se celá rodinná atmosféra, protože dítě rádo samostatně přebírá více a více záležitostí v rámci rodiny, které zvládne.“

ANTIMONY: „Co vlastně znamená přesně pojem samostatné dítě?“

MUDr. Jana Martincová: „Jak již název napovídá, toto dítě již maximum možného pro daný věk zvládá samo, viz předchozí odpovědi.“

Petra: „Dobry den, jak byste, prosim, definovala “samostatne dite”? Je dite, ktere funguje jako “ovce” ve skolce v kolektivu 20 deti samostatne? Nebo je samostatne to, ktere se uci objevovanim a nad problematikou premysli- ne jen posloucha prikazy ucitelu? :) Deluji za nazor!“

MUDr. Jana Martincová: „Dobrý den, samostatné dítě také umí samostatně myslet. O příkazech nebo, co se po něm chce, přemýšlí, a pokud mu nedává smysl, tak se může stát, že o něm diskutuje, pokud jej nepochopí nebo jej může odmítnout.“

AK: „Jaký by měl být životní styl samostatného dítěte?“

MUDr. Jana Martincová: „Samostatné dítě si samo organizuje svůj čas dle věku. V prvních letech je vše samozřejmě dozorováno rodičem. Postupně dítě přenáší zodpovědnost za svůj život na sebe. Tady bych chtěla upozornit, že může být rozdíl mezi dívkami a chlapci. Kdy u dívek to jde samostatně mnohem dříve, dokáží si zorganizovat čas, ale i udržovat pořádek v pokoji, provádět drobné domácí práce včetně žehlení apod. U chlapců Vám ta situace může připadat často až beznadějná. A pak se to najednou vyloupne, kdy z kluka, kterého snad nic ze sportu nezajímalo, jedl jednu sladkost za druhou, vyroste sportovec, který minimálně hodinu denně cvičí a 40 minut běhá, téměř nikdy nevynechá, pokud má akci se spolužáky, zorganizuje si to tak, aby vše stihl. Také si začne hlídat, co jí. Chce to trpělivost a příklad rodičů.“

Týna: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak se stavíte k přípravě dětí v lesní mateřské škole, kde nedrilují klasické "učivo" - grafomotorika, určování hlásek, apod. Děkuji.“

MUDr. Jana Martincová: „Slovo dril neznám :-). Nikde, ani v normální školce by to neměl být dril, ale hravou formou. Dítě by vzdělávání mělo bavit. Grafomotorika se dá určitě trénovat i kreslením větví do hlíny, hlásky právě slovním fotbalem a takto bychom mohli pokračovat dovednost po dovednosti. Sešity jsou rodiči inspirací, co se všechno dá dělat a jak to může převést do běžného života. Takže i z lesní školky může být dítě připraveno pro školu i pro život.“

Renata: „Dobrý den, jak se dají trénovat u dítěte matematické představy? Dcera má 8 let a dělá jí potíže matematika, vidění počtů, odečítání. Odříká číselnou osu do 20 tam i zpět, ale při samotném počítání ji neumí použit. Moc děkuji za odpověď“

MUDr. Jana Martincová: „Doporučila bych Vám návštěvu odborníka. Před tím můžete ještě kouknout na videa na pro_chytre_hlavicky na IG nebo FB, kde rodičům představujeme, co zkusit, když má dítě problém s tím, o kolik je na jedné kostce více a méně. Kde je méně? "Zakryj na druhé kostce stejný počet teček. Kolik Ti zbylo? A právě o tolik je na druhé více." Hodně bych zapojila představivost, naši předci to měli "zmáknuté", jak počítali po dvou, po třech, dělali si přeškrtnuté pětice. Ale určitě bych zašla i za speciálním pedagogem v pedagogicko-psychologické poradně. Aby diagnostikoval, o co se jedná, může být s něčím spojeno, ukáže mu to cestu k nápravě.“

Vlastimil: „Snacha tvrdí, že učí své děti samostatnosti. Aktovky jim nekontroluje, pastelky neořezává, neptá se, zda mají s sebou úbor, když mají tělocvik. Prý se tak naučí samostatnosti, když zažijí pár neúspěchů. Myslíte, že je to dobrý postup? My jsme své děti vždy kontrolovali a samostatnosti se taky naučili.“

MUDr. Jana Martincová: „Vy to asi víte. Moje odpověď je stejná jako odpověď na otázku, co je pro dítě větší motivací: zažívat úspěch nebo selhávat? Rodič by to měl monitorovat do doby, než to u dítěte naskočí samo, i tam to mít ještě chvíli pod kontrolou. Ne pomáhat manuálně, ale trpělivě být u přípravy a chystání aktovky a dítě směřovat návodnými otázkami. Dítě uvidí, že je hvězdou v kolektivu, kde bude mít pár dětí stejně smýšlející rodiče a bude ještě více motivované se v samostané přípravě zdokonalovat. U dítěte selhávajícího hrozí, že si na to zvykne, řekne si, že se vlastně tolik nestalo a už se v té třídě zařazuje do úplně jiné kategorie. Vámi uvedený přístup je také dost sobecký vůči celému třídnímu kolektivu. Místo, aby se začalo zábavně ve třídě vzdělávat, děti běhají k učitelce a strouhají tužky.“

Ilona: „Dobrý den, máme malého prvňáčka . Je velmi živý, výřečný, sportovně založený, ale pouze v kolektivu rodiny. V neznámém prostředí je bázlivý, špatně se začleňuje do kolektivu . Jako jediný první den ve škole plakal.“

MUDr. Jana Martincová: „Dobrý den, asi bych to v první fázi probrala s paní učitelkou, aby se ona stala "součástí rodiny", dělala prňáčkovi to potřebné zázemí, snažila se jej začlenit do kolektivu, samozřejmě přirozenou cestou. Dala mu ve škole na starost něco, co jej baví, vyroste tím. Pokud by to nestačilo, zkusit situaci zkonzultovat s pedagogicko-psychologickou poradnou. Jsou to úžasné instituce, sami jsme tím s dítětem prošli. Vždy stojí na straně dítěte a snaží se najít co nejlepší cestu. Držím palce.“

Sára: „Dcera má problém jít do školy.....nemá v kolektivu třídy žádného kamaráda, - ku, s nikým se nebaví, je uzavřená.....7.třída... Změnit školu?“

MUDr. Jana Martincová: „Situaci bych nejdříve zkusila řešit se školou, měla by mít zájem na tom, aby se v její vzdělávací instituci každé dítě cítilo dobře. Pokud by to nevedlo ke kýženému výsledku, tak opět zkusit oslovit pedagogicko-psychologickou poradnu.“

Radka: „Dobrý den, paní doktorko. Povídání v autě s dítětem, které jste nyní zmiňovala je přeci dáno tím, jak se rodič vůbec dítěti věnuje. Já se synem v autě mluvím a zpívám od malička. Jsou mu 4 roky, ví, kde je vlevo-vpravo. Ví, na kterou barvu se jezdí či chodí na semaforu. Pokud zastavím na krizovatce, tak se vždy zepta, proč jsem zastavila. Hlavně sedí v protisměru, což je pro nej ještě slizitejsi s tím, ze nevidí a na vše se zeptá. Při procházce v lese řešíme, jak se jmenuji stromy atd. Mne by spis zajímalo, jak nyní skloubit hraní 4 leteho a pulrocniho miminka. A nyní je čas, kdy mám pocit, ze mne starší syn neslyší-samozřejmě nechce slyšet“

MUDr. Jana Martincová: „Dobrý den, Váš přístup je naprosto ukázkový. Přála bych jej všem dětem. Je logické, že při narození dalšího dítěte se čas musí rozdělit. U nás to bylo ještě dramatičtější tím, že mladší dítě si usurpovalo čas ve dne v noci :-). Zkuste staršího zapojit do péče o sourozence. Nemyslím tím přebalování apod. Ale činnostmi, které i jeho posunou. Že např. bude ukazovat sourozenci obrázky, popisovat je, říkat, jaké mají barvy. Že teď z něj bude takový pan pedagog. Tím se částečně zabaví samo, bude se cítit důležité a užitečné, získáte tím čas na společnou hru se 4letým. U nás to vedlo k zapojení paní na hlídání, která si vzala na starosti mladšího syna, zatímco jsem byla s dcerou v bruslení, na besídce apod. Nevím, jaká je dnes situace v segmentu hlídaní, ale manželovi se podařilo najít paní, která pracovala jako zdravotní sestra, měla úžasný smysl pro humor a synem to skvěle uměla. Cena byla do 100 Kč za hodinu, tuším, to už si přesně nepamatuji.“

Míša: „Dobrý den, paní doktorko, jelikož se probírá téma příprava dětí do školy, chtěla bych ze zeptat na to, jak pokračovat se synem kterému budou teď v Září 4 roky je podle mě šikovný umí celou abecedu, číslice, barvy, tvary má dobrou paměť a krásně mluví. Nejspíše ho podle daných kritérií do školy vezmou až skoro v 7 letech ( což mi přijde škoda) jak pokračovat aby měl možnost jít v 6ti letech? Připravovat i nějak jeho psychiku aby zvládl u zápisu i psychologický posudek? Jaké jsou vlastně dnešní kritéria? Nebo je to opravdu brzo a nechat ho samotného vyzrát? Nebo rozvíjet tuto šikovnost?“

MUDr. Jana Martincová: „Dobrý den, to je úplně skvělé. Myslím, že dítě by měl vidět odborník v pedagogicko-psychologické poradně, se kterým situaci zkonzultujte. Určitě nebrzděte, pokud se dítě chce takto hravě učit, nebránila bych tomu. Pokud by spadal do oblasti nadaného dítěte, budou pak ve škole všichni připraveni na to, jak s ním pracovat. Určitě rozvíjet vše, osobnost jako celek, ale v rámci stadia jeho vývoje. Nemusí úplně zrale reagovat jako dítě o 2 roky starší, je to přirozené. Ale ve vzdělávání bych dítěti nikdy nebránila :-).“

Jana: „Krásný dobrý den, jsem máma učitelka (momentálně na RD), jak moc připravovat syna předškoláka, co ho učit/ neučit? Mám strach, aby se pak syn ve škole nenudil.“

MUDr. Jana Martincová: „Krásný dobrý den, paní učitelko, dle komplexní předškolní přípravy se nemůže nic pokazit. Syn byl evidentně ten případ, o kterém píšete. Díky AHDH, dnes vím, že to bylo zčásti "nadané dítě", paní učitelka s ním na ZŠ pracovala naprosto fantasticky. Když viděla, že on už má v hlavě hotovo, kývla na paní asistentku, ta šla se synem běhat po chodbě :-). Stejně tak by měl být kantor schopen dítěti dát nějakou práci navíc, zkrátka to tempo přizpůsobit jeho individuálním vzdělávacím potřebám. Jak mně řekly i kantorky, my se stále přizpůsobujeme slabším dětem, pomáháme jim, což je chvályhodné, ale zanedbáváme ty, které potřebují rychlejší tempo. Určitě dítěti, pokud jej vzdělávání, hravé vzdělávání bude bavit, nebránit. Nic nehrotit. Opravdu to zopakování všeho, s čím se děti během prvních 6 let setkaly, je většinou, pokud je pojato komplexně, baví.“

Tereza: „Děkuji moc za velmi inspirativní rozhovor. Nedávnou jsem s dcerou, čerstvých 5 let, zkoušela hláskování např. A-U-T-O. A ona málokdy dokázala spojit ve slovo. Nemá na to ještě čas..? O písmenka se zajímá, napíše své jméno, pozná jich hodně, ale toto asi musíme více trénovat?“

MUDr. Jana Martincová: „Děkuji, AUTO je jedno z nejtěžších slov. Zkuste např. toho RAKa. Nejprve dítě poznává souhlasky na začátku slova: M jako motýl, pak samohlásky, např. A jako ananas, pak souhlásky na konci slov, "Co slyšíš na konci slova jelen?" N. Pak samohlásky na konci, např. to auto, O. Nakonec dvojhlásky. Pak bych se ptala, "Slyšíš ve slově žížala Ž? Kolikrát?" Až nakonec rozklad, to až někdy opravdu v těch 6-7 letech. Přeji hodně zábavy a úspěchů!“

Lucie: „Dobrý den co dělat když dítěti 9 let nejde matematika. Jinak texty AJ a básničky si zapamatuje bez problémů.“

MUDr. Jana Martincová: „Dobrý den, každý máme talentové oblasti, silné stránky a slabé. Rozvíjela bych tu angličtinu, jestli ho baví, možná mu zkusila zajistit doučování ve formě, kde by uplatnil tu silnou stránku. Např. videa v angličtině apod. Zkusit přijít na to, co by dítě motivovalo. Např. syn šel na IT, angličtinu měl na úrovni C2, ale problém byl s literaturou. On věděl, že to IT studovat nebude moct, pokud neudělá maturitu i z čestiny, to jej přimělo se tomu věnovat. Nakonec to dopiloval tak, že přinesl samé jedničky. V průběhu studia jsme s tím "neprudili", jasně, že by mohl mít jedničku, ale na druhé straně se nám líbilo, že ten čas a energii věnuje primárně rozvoji toho, co jej baví, silným stránkám, ale ty hendikepy nepustí úplně.“

Linda: „Dobrý den, moje holky jsou 2 roky od sebe, starší šla právě do první třídy, druhá má 4 roky a je hodně živá a malá pokušitelka. Jsem zvědavá, jak se zvládnu se starší učit, aby mě ta menší nerušila, budu jí muset nějak zabavit. Jen přemýšlím jak. Děkuji. Hezký den L.“

MUDr. Jana Martincová: „Dobrý den, přesně v tomto jsem vyrůstala, sestra byla o 6 let, měla genetické onemocnění, tak se jí rodiče museli hodně věnovat. Já vedle nich byla v té dětské postýlce a vedlo to k tomu, že již ve 3 letech jsem odpovídala, kolik je 2 krát 2 :-). Takže je možné, že to mladší dítě bude bavit, příp. mu pořídit nějaké vlastní vyplňovačky :-).“

Iva: „Dobrý den, bohužel školky ani školy neumějí pracovat s mimořádně nadanými dětmi. Školství je "díky" inkluzi zaměřeno na ty nejslabší a nadprůměrnými dětmi se nepracuje. Ve školce mnohdy mimořádně nadané dítě neodhalí, zdá se jim jiné, nezapojuje se atd. Přitom takové dítě je napřed a ví toho mnohem víc, než jim může mateřská škola nabídnout. Dotaz nemám, musela jsem napsat můj poznatek babičky.“

MUDr. Jana Martincová: „Dobrý den, přesně jste popsala náš příběh, více na www.prochytrehlavicky.cz. Bylo to v maximálním zapojení rodiče, ale i spolupráci s oficiálními institucemi. Měli jsme štěstí na lidi.“

Jirka Hudec: „Dobrý den, sedmiletý syn nedokaze byt vubec samostatny. Jakmile si jde hrat, tak staci pul minuty a uz vola rodice...Jak ho tohle odnaucit?“

MUDr. Jana Martincová: „Dobrý den, zkuste to kombinovat, vnést jej do nějaké hry. Pozitivním, motivujícím přístupem. Nebo jej zapojovat do toho, co děláte sama, např. chystání večeře apod. Na prvním místě bych zkusila zjistit, co jej opravdu baví, jaké jsou jeho silné stránky, to rozvíjet. Také navolit správné kroužky. Aktivity s dalšími odborníky. Držím palce.“