Sama doma

Záznam chatu z úterý 28. května 2024

Petra: „Dobry den, od jakeho veku klast u deti duraz na rizenou cinnost? Synovi budou v lete 3 roky, ke vsemu priskoci, pomaha, ale jakmile se mu nechce, nic s nim nehne. Napr. strihani a cteni knizek ho nebavi vubec.“

Petra Winnette: „Dobrý den. Tříleté dítě je ještě malé, ale velmi intensivně se vyvíjí. Nejvíce se učí zkušeností, sdílením, imitací dospělých. Potřebuje také čas a hru s vrstevníky. Rozličné aktivity a činnosti, s velkou mírou zkoumání světa. Není třeba ještě příliš dítě vést k řízené činnosti, pokud ano, tak spíše jako nabídku a na krátký čas. Je zajímavé pozorovat, kam dítě směřuje, co ho zajímá. Není třeba si číst nebo vystřihovat (na to je ještě dosti brzo), pokud to není oblíbená činnost. Zapojování dítěte do činností dospělých po malinkých krůčcích a jako společnou zábavu je naopak většinou velmi zábavné. Například - sbírání jablek do košíku a pod. PW“

ANTI: „Jak se připravit na trávení času s dětmi?“

Petra Winnette: „Dobrý den, nejlépe během celého roku. Každý týden mít alespoň hodinu s dítětem a dělat něco společně, co oba baví. Také mít každý den čas na chvilku povídání, výměny novinek. Pak je i léto přirozeným pokračováním toho, co děláme celký rok. S většími dětmi uděláme plán, kdy budeme spolu, a kdy už buddou na táborech, soustředění...“

Honza: „Hezký den, Petro. Moc Vám to sluší. Máte na sobě punčochy nebo punčocháče?“

Petra Winnette: „Milý Honzo, děkuji (a mám, úplně pavučinkově tenké :-)“

Jana: „Dobrý den. Máte zajímavé příjmení, jak jste se k němu dostala?“

Petra Winnette: „Můj manžel je Američan, jméno Winnette je docela vzácné, moc nás není.“

Magdalena: „Dobry den, poradite konkretni venkovní hry nebo hry v autě? Pro děti ve věku 3-8let? Děkuji Magda“

Petra Winnette: „Dobrý den, poradím pořídit si knížku nebo dvě. Jmenují se různě, například Veselé hry pro malé děti a podobně. Je tam mnoho skvělých nápadů. V autě je dobré na delší cesty mít čas rozdělený na úseky. Například chvíli spolu posloucháme písničky a zpíváme, pak posloucháme pohádku (bez obrazu), pak starší mohou dělat různé hlavolamy... Také různé slovní hry jsou fajn, najdete rovněž v knížkách. Pak jdeme na půl hodiny ven... Předem to rozvrhneme a citlivě vystihneme čas pro změnu. V každém případě je to pro rodiče a řidiče náročné a vyžauje zájem a zapojení. Když se děti nudí, zlobí a přivolávají pozornost. Film na DVD (nebo jinak) do sluchátekmůže dát rodičům aspoň nějaký čas klidu v autě.“

Jitka: „Dobrý den, jak trávit čas s puberťáky - 13 a 16 let - kluci? Mají každý své zájmy a kamarády a nechtějí o společném čase ani slyšet (pokud ovšem nejdeme koupit nějakou elektroniku nebo oblečení, to jdou ochotně :-( Děkuji“

Petra Winnette: „To je v pubertě NORMÁLNÍ, ale je důležité, aby věděli, že Vaše rodina také tráví čas spolu, třeba jeden týden v létě ajeden v zimě. Nemusí to být dlouhá doba, je dobré, aby byla zajímavá, nová, vzrušující a společná. Fungují přechody hor, stanování a pod. Je důležité hezky si sednout a říci teenagerům, že jste rodina a společný čas je pro Vás důležitý. Bude už kratší, a pak budou s vrstevníky. Někdy je lepší to oznámit s pohodou jako něco, co si přejete a těšíte se na to, než se dotazovat, co by tomu řekli.“

Šárka: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jaká je zdravá míra věnování se dítěti? Mému synovi budou 3 roky, je zvídavý a učenlivý a starám se nad tím, jestli jako rodič to s pozorností směrem k dítěti nepřeháním. Se mnou si rodiče nehráli, nechali mě ať se zabavím sama a nebyl ani na mně čas. Já se naopak snažím věnovat synovi celkem dost, jen mám obavy, abych se nestala "animátorem" dítěte, které se v budoucnu nebude schopné samo zabavit. Tak kde je prosím ta zdravá míra?“

Petra Winnette: „Dobrý den, ve třech letech dítě potřebuje sociálního partnera skoro po všechen čas, kdy nespí. Má to být rodič (rodiče), ale i další lidé, prarodiče, tety, ovšem ideálně buď sourozenci nebo kamarádi. Role rodiče je ale velmi důležitá, protože mezi dítětem a rodičem je výjimečný blízký vztah, jedinečný. Takto malé dítě se samo nezabaví na více než několik minut, a pak bude chtít Vás zapojit. Neobávejte se, že se kvůli vašemu společnému času později nebude umět zabavit. To přichází s vývojem mozku = s věkem. Začne se dopojovta samo z Vaší bezpečné základny. Ale také je to čas na MŠ a čas bez Vás s jinými lidmi aspoň dva tři dny týdně několik hodin.“

ANTI: „S dětmi je dobré zacházet s humorem i pozitivně autoritativně!“

Petra Winnette: „Ano, autoritativní styl rodičovství znamená přístupnost, citlivost, vnímavost a zároveň očekávání a vyžadování. Má nejlepší výsledky. Pozor nezaěnit s "autoritářským" direktivním rodičovstvím...“

ANTI: „Jak trávit čas s dětmi a jak komunikovat?“

Petra Winnette: „Mezi námi a dětmi je vztah. Pokud je to dobrý, blízký, milující vztah, společný čas a komunikace z toho vyplývají. Vztah vzniká a trvá jen tehdy, když spolu dva lid tráví čas, vyměňují si své zkušenosti, emoce, povídají si, a také dělají věci společně. Pak je mezi dítětem a rodičem mnoho vzájemných zkušeností a znají se, jsou si blízko. Dva blízcí lidé mají většinou mnoho co sdílet a o čem komunikovat. Pokud se vztah zužuje na plnění školních povinností, kritiku a odmítání dítěte z nedostatku času, postupně je komunikace také naplněna jen tímto. Velmi dobře v takových případech funguje, když rodič chce změnu, když dá dítěti jednu hodinu týdně, kdy budou jen sami spolu, venku nebo vevnitř, a budou dělat to, co dítě i rodiče baví. Navrhne rodič a najde prostor i čas :-). Je třeba to dělat vždy, pravidelně, a nechápat to jako odměnu, ktrou odnímáme, když dítě zazlobí.“

Eva: „Máme 8 -leté vnučky dvojčata. Jedna je extrovert, do všeho se hrne, vše vyřídí,zařídí,snadno si najde kamarády.Druhá je introvert, vše za ní vyřizuje sestra protože ona sama je"váhavý střelec".Není moc sdílná a je vidět,žze obdivuje sestru.Ta hraje na flétnu,zpívá a koncertuje v ZUŠ.Ta druhá ji fandí,obdivuje a chce taky chodit do ZUŠ.Ale nemá pro to žádné předpoklady.Když ji rodiče nabídnou jiné kroužky,na vše říká NE. Co s tím, můžete prosím poradit?Dškuji Eva“

Petra Winnette: „Moc zajímavá otázka, specifická pro dvojčátka. Potřebovala by více času v poradně, asi na tomto chatu nedokážu úplně postihnout. Je pravděpodobné, že tišší sestřička se svému chování postupně naučila, protože je stále se setřičkou, a tak si rozdělily role. Stáva se to u dvojčat. Jedno dělá za druhé a stává se "vůdcem a zařizovatelem", ale druhé dvojče se pak v tomto nevyvíjí samo za sebe a stává se závislým a nesamostatným, nerozvíjí samo sebe. Doporučila bych najít to, v čem je tišší sestřička dobrá, velmi ji v tom podporovat, a pomoci jí najít její "hřivnu", talenty, osobnost. Má je každý! Nejde o to komunikovat v tom smyslu, že nemůže dělat to, co její šikovné dvojčátko, a tak může dlat něca jako náhradu... Jde o to s ní najít a povzbudit její vlastní hodnotu, kterou má, pomáhat jí poznat, kdo je. Možná by to chtěla krátkou terapeutickou práci s rodiči i se sestřičkami. Kromě toho, že s dětmi a rodiči pracuji celý život, jsem sama z jednovaječných dvojčat :-).“

ANTI: „Jak netrávit čas s dětmi a jak nekomunikovat?“

Petra Winnette: „Nekomunikovat převážně kriticky, ponižujícím způsobem, zlobně. Nevyvolávat v dětech strach a obavy. Pokud se to stane (a to se někdy stane), tak vždy opravit vztah, omluvit se a najít společné souznění. Rodiče je ten, který má toto v rukou. Rodič vede a učí vztahu a komunikaci své dítě, NE naopak. Netrávit čas tak, že jsme sice spolu, ale všichni na obrazovkách, sociálních sítích, internetových hrách. Když jsme spolu, jsme spolu. Například právě při pravidelných společných večeřích, tam telefony ani televize nesmí, povídáme si spolu, jíme. Je to náš rituál. Když se opakuje, všichni ho přijmou a rozvíjejí. Stane se důležitým momentem v našem životě, o který nebdeme chít přijít.“