Sama doma

Záznam chatu z pondělí 8. dubna 2024

Kamča - jak si sama pomoci: „Vážená paní doktorko, konkrétní první pomoc na úzkost - tpí hlavně nevolností, ale nazvrací jen se tak cítí, potřebuje hlavně chodit do školy, a má to vždy spojenou pouze ze školou a někdy MHD jinde,/ dojde ke škole a většinou tam ani nezvládne jít a když tam jde tak jí je špatně, a nějak jak říká, tak to díky přemáhání přečká, ale stejně pak z hjodin nic neví, můžete prosím poradit jak vyřešit a zlepšit tento stav - nějaký na to konkrétní typ, ať už třeba si vzít žvýkačku, či nějaké jídlo, kapky, co by pomohlo, je potřeba na úzkost užívat léky když běžná terapie nepomáhá?/ povídání/ A jak dlouho a jaké případné léky doporučujete? Je prosím konkrétní rada od Vás a hlavně jak se tohoto prosím zbavit, nebo alespoň první v tomto pomoc, o prodýchání ví, a když jde o nevolnost , lze s tím pracovat jako s běžnou nevolností a jak ? Děkuji Kamča“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, asi bych se blíže zaměřila na potanciální problémy, které s tématem školy může dítě mít. Předpokládám, že jste to již zjišťovali - někdy to dítě samo řekne a ví o tom, někdy samo není úplně orientované. V prním případě je fajn alespoň se pokusit řešit příčinu. Ve druhém případě jsou na místě otázky - co ti dělá dobře?...úzkost se zmírní aspoň trošku? Co dělá dítě pro zklidnění v průběhu volného času? Je možné praktikovat např. nějaké relaxační techniky? Jaké aktivity nabíjí energií, jaké naopak vyčerpávají? Jaké myšlenky v úzkosti přichází - dalo by se je nějak racionálně přerámovat/přeformulovat? Bohužel bez znalosti příčiny se obtížně radí konkrétní postup. Nicméně základem je vhodný životní styl - spánek, strava, pohyb a praxe relaxační - ať už jde o autogenní trening, mindfulness, laskavý přístup k sobě atd. Držím palce.“

ANTIMONY: „Kdy není vhodné být sám sobě terapeutem?“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, určitě není vhodné být sám sobě terapeutem, který zkouší nahodile různé léky, které pak svými nežádoucími účinky či vývojem závislosti mohou způsobit ještě závažnější problémy do budoucna. Pokud zkouším nějakou "sebeterapeutickou metodu" - ve smyslu nějakého relaxačního cvičení, psychohygienických postupů atd. - je třeba dát jí nějaký čas, nějakou dobu ji praktikovat (v řádu týdnů), než budu hodnotit, že mi nefunguje. Střídání různých postupů a metod totiž může přehltit psychiku a stát se neopak dalším stresorem, motivem dalšího selhávání, které přináší zátěž.“

STOP1: „Kdy je vhodné být sám sobě terapeutem?“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, myslím, že snaha pomoci si sám, je naprosto přirozená záležitost. Bohužel dnešní doba vybízí k různým instantním řešením a tím žene psychicky přetížené lidi k lékařům, od kterých si často žádají léky (antidepresiva, anxiolytika atp.). Vždy je dobré, když si sám člověk umí odpovědět na otázku, co mu pomáhá... a jak to vůbec pozná, že dělá něco, co mu svědčí. Jedině pak totiž může zaměřit svoje síly do aktivit, které mohou pomoci. Nezanedbatelná "metoda" kromě samostatné snahy je také možnost obrátit se na naše blízké, mluvit a sdílet s lidmi, kterým věříme v rámci naší sociální bubliny. Teprve tehdy, když to nestačí - nějaké změny jsem již v životě/životním stylu provedla - je samozřejmě opodstatněné se obrátit na odborníka - psychologa, psychiatra, psychoterapeuta.“

Milena: „Dobrý den,je mi 67 let a troufám si říct, že jsem sama sobě psychoterapeutem,měla jsem v životě hodně zvratů a vždy jsem si sama sobě pomohla, abych neskončila v blázinci. Je fakt,že psychologie mě vždy zajímala.Nechci nic zjednodusovat,ale myslím že by na sobě měli sami víc lidé pracovat než hledat psychologa,psychiatra. Přeji hodně štěstí“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, děkuji za střípek vašeho příběhu :-). Moc fandím a přeji vám, že vše zvládáte a vaše práce na sobě nese ovoce. Opatrujte se.“

Jana: „Dobrý den, paní doktorko, je možné si sám sobě pomoci v případě úzkostných poruch a úplně se "sám vyléčit"? S úzkostmi si sama pracuji již asi 2 roky, čtu příslušnou literaturu, užívám různé zklidňující bylinné čaje, doplňky stravy a vitamíny. Stav se určitě zlepšuje (úzkost se neobjeví třeba několik týdnů), nicméně pořád to není 100% a dny, kdy mi není moc dobře mě svým způsobem rozčilují... už bych chtěla, aby mi bylo pořád dobře :-) Odbornou pomoc jsem zatím nevyhledávám, ráda bych věřila, že to sama se sebou zvládnu. Je to možné? Děkuji, hezký den přeje Jana“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, v prvé řadě vám chci moc pogratulovat a smeknout, že se vám daří držet svépomocí úzkost na uzdě, dokonce ji snižovat. Opravdu skvělá práce! Sama dáváte smajlíka za větu "už bych chtěla, aby mi bylo pořád dobře". Sama asi tušíte, že v životě není nic stoprocentní a přetože je vaše přání pochopitelné, není asi ve 100% splnitelné - minimálně ne nyní. Co kdybyste s úzkostí "čas od času" počítala, jako součást vašeho životního příběhu. Řada mých klientů potvrzuje, že k velké úlevě došlo tehdy, když přijali určitou míru úzkosti jako součást života, kterou umí překonat, projít jí - stejně jako čas od času dostane člověk rýmu nebo má trávicí obtíže. Moc držím palce, ať to sama se sebou zvládnete!“

ANTIMONY: „Jak se připravit na to, když je člověk sám sobě terapeutem?“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, asi se nebude jednat úplně o přípravu, ale spíše o postoj k sobě sama. Myslím tím určitou formu odhodlání, že si zvládnu sama pomoci, že to nějak půjde, že mám nástroje a vnitřní zdroje na to, zlepšit svoji situaci.“

Monika: „Zdravím Vás pani doktorko, vím, že syn má úzkosti, trochu paniky do toho,ale pracuje,má rodinu,dívala jsem se na Vaše stránky, jsou velmi zajímavé, motivující.Syn se nesveří a nestežuje si.Je možné od Vás koupit nějaký voucher , který by ho zaujal a vyrazil by za Vámi?Děkuji, hezký den“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, mám opakovanou zkušenost (stejně jako řada mých kolegů), že člověk se vždy musí rozhodnout sám, zda si chce nechat pomoci. Toto vlastní rozhodnutí pak dodává sílu procházet psychoterapeutickým procesem (který nemusí být vždy příjemný). V dnešní době existuje spousta pořadů a pdocastů, kde se o tématu úzkosti hovoří a také o možnostech využívat některých forem terapií. Velmi povedený je cyklus "hovory o duši" - možná něco takového by mohl být první inspirující krůček... a třeba někdy v budoucnu i využít terapii či jiný postup. Moc držím palce!“

Eliška: „Nemám si co říct s lidmi, nejradši bych nemluvila vůbec, nevadí mi to. Ovšem v kolektivu to nelze a proto mě to trápí. Doma mluvíme, ale není to tak intenzivní jako ve škole, když tam jste s lidma několik hodin a nemůžete si někam odejít. Přijde mi, že se mi to horší, skoro ani nevím, jak mám interagovat, moc nemám názory na věci, spíš to přijmu jak to je. V každodenním životě nezažívám zajímavé věci, tak ani nemám o čem mluvit. Naopak znám lidi, kteří taky nemají tak pestrý život, přitom v jednom kuse mluví a baví okolí. Bohužel si teď skoro nevím, co si povídat s mamkou a to jsme spolu nedávno ještě pořád byly a teď mám skoro hrůzu s ní někam jít, protože se bojím mlčení, že semnou lidé nebudoz chtít trávit čas a nebudou mě mít rádi. Prosím co mi může být? Chtěla bych to řešit a být jako ostatní.“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, podle toho, co píšete, prožíváte si velmi náročné situace. Každý člověk je jinak naladěný z hlediska mezilidské bízkosti - někdo je více extrovertní, jiný introvertní. Nedostatek bezepčí v mezilidské komunikaci však může být způsoben i různými (více či méně) traumatizujícími událostmi v minulosti, nejčastěji v dětství. U vás se to podle vašeho popisu jeví jako stav, který vznikl až v poslední době. Může to být navázáno na hormonální změny v období dospívání, společně s tématem vytváření svojí dospělé identity. Zkuste se inspirovat třeba v nějakých podcastech, věnujících se psychickému zdraví. Pátrejte po aktivitách, které vám přináší radost aspoň trošku. Moc vám držím palce!“

Kamila: „Zdravím Vás paní doktorko, a velice děkuji za radu, bohužel příčinu jsem nevysledovala ani za pomocí terapeutky, jaká může být tedy 1.pomoc při pravidelných úzkostech, už když se to spustí a je mi špatně na zvracení mám pocit , anebo je potřeba když to mám pravidelně už, brát léky, terapeutka, mi poradila nějaké antidepresiva jednorázové ,jen když to na mě jde, ale školu mám 5x týdně, jsem studentkou Vš 1. ročník, ale to bych si pak brala skoro pořád ale , a jestli to chápu dobře , tak při úzkostech může do budoucna pomoct nějaká aktivita, která mi dělá dobře, jaké otázky si ještě případně položit, a jak s nimi pak naložit, chci se vyhnout lékům, a ráda bych to vyřešila pomocí vaší cesty, která se mi velice líbí, ale ,,JAK" ? Ještě píšete , že je dobré jí tu úzkost,,projít,, ale jak a vzít ji jakou součást života, jak to v raxi funguje? Když to na mě přijde , cítím, nevolnost, bušení srdce a pocení, nemopomlo by něco jen třeba na tu nevolnost, víte o něčem na NEVOLNOST?Mnohokrát si vážím Vaší odpovědi na mé otázky.Kamila“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, pardon za minulou odpověď, myslela jsem, že píšete o svém dítěti. Nevolnost je reakcí na přetížení nervového systému - nerovnováha sympatikus-parasympatikus (tělesný nástroj, který ovlivňuje činnost orgánů). Řešením je naučit se nacházet pocit bezpečí - to je třeba trénovat předem (meditace bezpečného místa např. - koukněte na moje youtube stránky). V akutním stavu je třeba si sednout, pokud to jde i lehnout - zvědomit si kontakt se zemí - jistotu/oporu, kterou nám země dává. Pokud máte oblíbenou vůni, která vás uklidňuje, tak ji mít při sobě. Stejně tak mít něco malého dobrého při sobě (ve chvíli, kdy úzkost nastupuje ochutnat). Ve volném čase prozkoumejte různé maličkosti, které by vám mohly alespoň trošičku odlehčit situaci. A kromě medikace existují i bylinné přípravky, které mohou pomoci překlenout složité období - vypíchla bych třezalku (poor na lékové interakce!), kozlík lékařský, nebo indický ženšen (ashwagandha). Moc držím palce!“

Lucie: „Mám v plánu online terapii, nejsem připravená se někomu svěřovat osobně, jak je dobré se na terapii připravit?“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, každá terapie je trochu jiná, každý terapeut pracuje více či méně odlišným způsobem, tím pádem je nějaká konkrétní příprava na sezení složitá. Já osobně uklidňuju klienty, že je nejlepší se nepřipravit vůbec a nechat prostor volným asociacím, s odvahou popustit kontrolu nad situací - jedině tak se může terapeutický proces rozběhnout, neboť jeho nejdůležitější částí je důvěra mezi terapeutem a klientem. Držím palce.“

Lena: „Dobrý den, jakou nejlepší praktickou knihu či přednášku na úzkosti by jste paní doktorko doporučila? A pomohlo by mi na úýkosti i nějaké potraviny, když to na mě příjde či nějaká činnost, nebo jaká je rychlá technika, pokud to není jídlo či kapky apod.?“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, velmi doporučuji podcastovou řadu Hovory o duši anebo oblast mindfulness/všímavost - např. kanál Jana Bendy a dalších, mnohým lidem pomáhá mobilní aplikace Nepanikař nebo VOS. Hodně edukativních článků a podcastů na toto téma naleznete také na serveru psycologie.cz. Chtěla bych zdůraznit, že léčba úzkosti musí začít ve hvíli klidu, nikoli až, když přijde intenzivní ataka. Pečovat o sebe, relaxovat, hledat možnosti, jak se uklidňovat i ve chvílích "normílního" života. moc držím palce.“

Míša: „Dobrý den, od svých 17let beru antidepresiva a anxiolytika, byly tam určité přestávky v užívání a snaha na sobě pracovat různými alternativními metodami., vysazování léků bylo 3x., vždy pak musel být návrat k užívání , větší stresové situace v životě a zátěž pak nezvládnu ..,pravidelně chodím na psychoterapie, chci léky snížit či vysadit do budoucna úplně...,trochu mě trápí i otázka případného mateřství.... a pokud se nepodaří vysadit léky zda je vůbec možné miminko mít ,je mi 31 ,děkuji Vám za odpověď“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, velmi oceňuji snahu, kterou popisujete a je mi líto, že byla opakovaně neúspěšná. Bohužel následkem různých důvodů může u některých lidí nutnost užívat léky dlouhodobá. Určitě s terapeutem řešíte možnosti, jak lépe zvládat stres. Co by vám mohlo trošku pomoci být ve větším klidu, objevit, kde prožíváte pocit bezpečí, odhalujete vaše vnitřní zdroje, zaměřujete se třeba i na pocit vlastní hodnoty (výborná kniha na toto téma je Nedostatečný pocit vlastní hodnoty od Petera Rohra). Někdy může psychoterapeutický proces trvat dlouho, ale neztrácejte naději! držím palce.“

Monika: „Dobrý den, je úzkost prosím nebezpečná případně v čem? Je potřeba ji vždy řešit? děkuji“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, úzkost je naprosto přirozená v situacích, kde se cítíme bezmocní/nemáme úniku/nemáme dost prostoru (prostor je úzký). Nebezpečná může být, když trvá příliš dlouho nebo příliš často - přetěžuje pak psychickou kapacitu a vyčerpává tělo. To může mít následky související s limity v osobním i pracovním životě. Dalším nebezpečím je tzv. somatizace - neboli vytvoření fyzických příznaků, které je pak člověk řešit u lékařů různých specializací (vysoký tlak, žaludeční či kožní potíže, problémy se zády a pohybovým aparátem). Líbí se mi však pohled na úzkost, jako na kompas, který nám ukazuje na téma, které je pro nás velmi důležité, ale obtížně zvládnutelné.“

Marie: „Dobrý den paní doktorko,chtěla bys se zeptat,asi před dvěma roky jsem začala mít úzkostné stavy,nevěděla jsem si rady co se se mnou děje a musela k lékaři.Zároveň jsem se objednala na psychoterapii, protože u mne byl problém určitě v úmrtí maminky.Postupně jsem se naučila dělat dechová cvičení,pít bylinky a velice mi to pomohlo.Není to sice úplně 100%,ale asi to chce čas.Myslíte že to jednou přejde úplně? děkuji“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, obdivuji, jaký kus práce se vám povedlo odvést! Bohužel nejsem jasnovidec :-), ale jistá míra úzkosti je normální u každého člověka. Vymizení silných úzkostných stavů je však určitě reálné. Držím palce!“

Michaela: „Dobrý den, je potřeba se bát antidepresiv, mají nějaké vedlejší účinky, neutlumí člověka, studuji a potřebuji se soustředit, lze úzkosti vyřešit i bez léku, jsou antidepresibva nějak nebezpečná? Děkuji.“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, v opodstatněných případech jsou antidepresiva velkou pomocí. Jak každý lék však mohou mít nežádoucí účinky, přestože u nejnovějších tipů antidepresiv jsou tyto účinky minimalizovány. Také záleží na individuálních dispozicích, jak kterému člověku léky zabírají. Lékař by vám však měl pomoci vybrat léky, které vám budou pomáhat. Držím palce!“

Marie: „Dobrý den, co mám dělat v případě, že si spíše škodím než abych si pomáhala. Dělám naopak to, co by mi pomohlo.“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, děkuji za dotaz. Určitě je potřeba mapovat způsoby zacházení sama se sebou, které vám svědčí. Otázka: Jak poznám, že to, co dělám, mi dělá dobře? Co v životě alespoň nějak funguje - nedalo by se z toho inspirovat? Nechte se inspirovat tématem "sebelaskavost" - na internetu najdete řadu zdrojů k tomuto tématu. Vědecké výzkumy v této oblasti provedla a prování Prof. Kristin Neff - zkuste si k tomu něco nastudovat. Držím palce!“

Iva: „Dobrý den, jak mám být sama sobě terapeutem, když trpím nevyléčitelnou nemocí?“

MUDr. Tereza Hodycová: „Dobrý den, je mi líto, že máte závažné zdravotní potíže! Bohužel bez znalosti kontextu se těžko radí, možná není odborná pomoc od věci. Moc vám držím palce!“