Sama doma

Záznam chatu ze středy 3. dubna 2024

ANTI: „Jak se prodává, jaký je zájem a jaké jsou ohlasy na Čas zpomalit… dřív než nám život uteče?“

Tereza Škorupová: „Přesné počty bohužel neznám, ale myslím, že se prodává docela dobře, už byl proveden dotisk. Ohlasy jsou zatím pozitivní, určitě by mě zajímalo i co si o knize myslíte Vy :-)“

ANTIMONY: „Jak poznat to, kdy nastal čas zpomalit?“

Tereza Škorupová: „Kdykoli, když se necítíme dobře - fyzická nepohoda či nemoc by měl být dostatečný důvod ke zpomalení, nicméně psychická nepohoda je důležitá zcela stejně. Zpomalení může znamenat nejen odpočinek, ale i chvilku o samotě, dát si prostor nic nedělat - právě, když si dáme prostor, mohou k nám přijít třeba i řešení různých problémů, nebo nápady, které nás když máme "program" nenapadnou.“

ANTIMONY: „Co si myslíte o heslu RYCHLOST VÍTĚZÍ?“

Tereza Škorupová: „Zajímavá otázka, heslo určitě hezky platí u technologií, strojů, nebo třeba na závodech nebo v někdy v práci. Někdy i v běžném životě, mimo práci, je třeba něco udělat rychle, ale nemělo by to být tak, že běžně spěcháme i v tom čase mimo práci. Pak rychlost z mého pohledu nevítězí, protože se ukazuje, že štěstí je možné prožívat jen, když nejsme ve stresu.“

Linda: „Dobrý den, chodila jsem do práce, dělala jsem na telefonu a najednou mi po těle vyvstávaly bolesti, ale nikdy se na nic nepřišlo. Bolele ruka, noha, neustálé arytmie, kolísání tlaku. Prošla jsem na psychosomatické klinice denním stacionářem. Jsou to už 4 roky a já teď nejsem schopna jít v mých 60 letech do práce. Tak co s tím ? Děkuji. L.“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, pokud jste na klinice nezkusila individuální terapie (nebo i jinde u někoho, kdo se věnuje i psychosomatice), určitě bych doporučila je. A pokud byste neměla pocit, že by k něčemu zásadnímu vedly, nebránila bych se zkusit nějaké alternativní terapie, např. kineziologii, kraniosakrální terapii a jakékoli jiné. Je dobré mít otevřenou mysl a pokud se potíže nelepší, hledat pomoc i tam, kde bychom ji normálně nehledali. ALE samozřejmě dávat pozor, abychom nenarazili na "šarlatány" ve smyslu lidi, kteří svoji práci neumí.“

Blanka Kaczmarczykova: „Dobrý den,chtěla jsem se zeptat, jak jste myslela ten čas pro sebe . Že někde si zajdu bez miminka nebo jen že mi manžel s něčím pomůže . Děkuji za odpověď“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, děkuji za otázku. Myslela jsem to tak, že si zajdete někam sama bez miminka a manžel nebo někdo, komu věříte (pokud není, tak si jej zaučíte:)) se o miminko postará. Může to být ale i tak, že zůstanete doma a třeba si dáte vanu, kdy vás nebude třeba hodinu nikdo rušit. Tím, že jsme doma, jsme ale stále "k dispozici" je zde riziko, že budeme vyrušeny :). Navíc máme tendenci vždy si najít nějakou práci nebo něco dělat. Možná je to odvážné tvrzení, ale myslím si, že alespoň jednou za 14 dní je takový čas úplná nutnost, abychom byly psychicky v pohodě.“

Dana: „DOBRÝ DEN.I KDYŽ SI ROZHODNU TAK TEĎ NA VŠECHNO NECHÁM BÝT A SEDNU ABUDU ČÍST ODPOČÍVAT,ALE HLAVA MI TO NEDOVOLÍ,POŘÁD BĚŽÍ A PŘEMÝTÁ CO JSEM NEUDĚLALA NEBO MÁM JAKÉ RESTY.PROSTĚ NEJSEM V POHODĚ DUŠEVNĚ.“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, ano, i když zpomalíme fyzicky, můžeme zůstat v psychickém spěchu a vlastně nám není lépe, ale hůř, kvůli našich myšlenkám. Úplně vám rozumím, je těžké se z tohoto vymanit a z takového tempa ubrat. Začala bych prací s psychikou, už dávno neplatí, že pomoc terapeuta je určena jen pro ty, kteří mají nějakou těžkou diagnózu. Naopak, doba se mění, pomoc dnes už využívá kdokoli, kdo se chce mít lépe a nejraději bych zavedla psychoterapii zdarma a povinně :)). Každý z nás si občas potřebuje o něčem popovídat, nevěřím, že existuje někdo, kdo ne :).“

Patricie: „Dobrý den, prosím o nějakou praktickou radu či techniku jak se zbavit tlaku na výkon hlavně na ostatní a ústavičné kontroly, a neustále věci analyzuji, řeším a hrozně mě to omezuje, nedokážu to jen tak přejít , co přesně by jste mi poradila, jak se toho zbavit, velmi by mi to pomlo, mnohokrát děkuji, mám to toiž jako přenesený vzorec chování z domu. Mnohokrát děkuji Patricie“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, určitě bych doporučila terapii, tam se může například krásně rozkrýt více o tom přeneseném vzorci, za který třeba ani úplně nemůžete - je skvělé, že už o něm víte. V rámci terapii může například pomoci práce s vnitřním kritikem. Moc držím palce!“

Pat: „Vážená paní doktorko, jak prosím se zbavit naprogramování z dětství, kde jsem vyrůstala jen na zákazy, rozkazy,příkazy, ponižování, neustále agrese a vzteku, bohužel , tento vzorec mi nejde vůbec přeprogramovat chodím na různé přednášky, čtu různé knihy, ale bohužel se mi to vůbec nedaří. Jsem už úplně zoufalá, můžete mi prosím v tom nějak prakticky pomoct, začala jsem i chodit i k psychologovi, ale tam nemám žádnou zpětnou vazbu a hlavně cestu jak z toho ven, sice je fajn, že se mohu vypovídat, ale to je vše, já se toho potřebuji zbavit, jelikož to aplikujji na děti i manžela, ale nechci už v tom takto pokračovat, děkuji za radu či konkrétí knihu / přednášku či kauče, velice by mi to pomohlo. Krásný Den“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, děkuji za otázku a Vaše sdílení. Je skvělé, že jste začala chodit k psychologovi, to je úžasný začátek. Pokud ale cítíte, že nedostáváte podporu ohledně toho, jak z toho ven, možná bych zkusila jiného terapeuta. Každý terapeut pracuje trochu jinak a někteří jsou v tomto více směřující, dávají úkoly apod. Je potřeba objevit, kde takový program vznikl a co jej udržuje. Určitě pomůže i práce s vnitřním kritikem. Moc Vám držím palce!“

Monika: „Jak máme zpomalit když už jsme hodně zrychlení“

Tereza Škorupová: „Možná si vypnout / dočasně zrušit sociální sítě, ale celkově vypnout internet. Může to být taková první pomoc. Aby nás to ale příliš nevyděsilo, snažila bych se místo toho trávit ten čas s lidmi, které máte ráda, abyste nemusela myslet na věci, které Vás mají tendenci zrychlovat. Budovat kvalitní vztahy s našimi oblíbenými lidmi, jen s nimi být a nemít žádný program nebo omezený čas, je výborná cesta, jak zpomalit.“

Dana: „Ano,psychoterapeut,sice dobrá rada ,ale ještě kdo ho zaplatí ,na mateřské s hypotékou není peněz nazbyt.Ale myslím nejenom na mateřské.“

Tereza Škorupová: „To máte pravdu, naštěstí dnes už některé pojišťovny proplácí část/celé sezení, pět nebo deset. Jsem určitě za to, aby byla psychologická péče vždy hrazená pojišťovnou, je mi líto, že spousta lidí na takovou základní věc nedosáhne. Vždyť lékařskou péči (o tělo) pojišťovny hradí. Je to důležité úplně stejně. Naštěstí se doba už mění.“

Naďa: „Dobrý den, Děkuji Vám za krásné a aktuální téma,mluvila jste mi z duše a ze srdce. Někdy je dobre vzpomenout si i na svoje dětství,všechno bylo jednodušší a tam se inspirovat. A také u dětí,jak jste zmínila,okamžitě vidíme a cítíme,co je důležité zvládnout pro pohodu dítěte a rodičů a co už důležité není. Děti nás opravdu učí. Děkuji,krásný den“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, děkuji za krásnou zprávu, moc mě potěšila, protože člověk má samozřejmě pocit, že by rád mluvil déle a může jen doufat, že řekl vše důležité a srozumitelně. Ano, vzpomínání na své dětství - i to mám ve své knize Čas zpomalit. Můžeme z něj hodně těžit a pokud nebylo úplně šťastné, můžeme se inspirovat u svých / jiných dětí. Mají nás opravdu mnoho co učit a všeobecně řečeno, vždyť jsou často šťastnější než my. A krásně nám ukazují, co důležité není, ano :-).“

Lenka: „Dobrý den, od přírody jsem pomalá, což mně nikdy nevadilo, dokud jsem nezačala chodit do práce. Tam mi ale mou pomalost vyčítali. Po mateřské jsem tedy raději nastoupula do OSVČ vlaku, aby na mě nadřízený nebo kolegové nekoukali přes prsty, že jsem pomalá. Ale zase mi to vyčítá manžel. Ten je zase extrémně rychlý. Ale teď vidím, že i moje dcera je po mně a já bych si přála, aby jí to nikdo nevyčítal. Myslíte, že se tomu dá zabránit?“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, máte to těžké. Dnešní doba je rychlostí až "postižená" :)). Myslím, že je to i hra našeho ega, nutí nás, abychom toho stihli hodně a měli úspěchy a výsledky, abychom byli dost dobří, "hustí" :). Jenže už se nikdo neptá, zda když to tak budeme mít, budeme i šťastní. A ukazuje se, že se štěstím tyto věci vůbec nesouvisí. Pokud jste šťastná, není co řešit :). Ale pokud Vás přesto trápí přístup ostatních, možná bych se o téma slow-living zajímala více, abyste získala dobré argumenty, proč člověku v té větší pomalosti a pohodě může být dobře a vlastně třeba lépe, než jiným. A třeba tím získáte i sebejistotu a klid, že se nemusím nikomu ospravedlňovat.“

Karin: „Ma 16leta nevlastni dcera ma problem se vztahem k sobe, je prehnane sebekriticka a ma sklon k sebeposkozovani. Snazime se ji ukazovat jak je krasna a ze ji mame radi takovou jaka je ale mam porad pocit ze nam nechce uverit. Jak je mozne ji pomoci, je vhodna spolecna terapie?“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, určitě, terapie je pro této téma velmi častá. Dnešní mladí lidé to mají opravdu těžké (i vlivem sociálních sítí) a rodina i přes veškerou lásku a snahu nebude k tomu, aby si začala věřit, stačit. Je krásné, že chcete dceři pomoci a všimla jste si toho, že to takto má. Opět bych doporučila také práci s vnitřním kritikem. Určitě čím dříve, tím lépe, pokud máte tu možnost, volila bych jako terapeuta ženu. Terapii určitě jen pro ni, společnou nikoli, pokud nebude potřeba.“

Pavel: „Dobrý den jsem po lékařském zákroku, hodně jsem před ním zhubl - jak si prosím psychicky usnadnit rekonvalescenci ❓. Mohl bych se prosím na Vás obrátit o rady po dnešním chatu adresně? Moc děkuji předem.“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, děkuji za zprávu. Bohužel v současné době nepracuji, jsem s malým na mateřské. Moc se mi líbí, že fyzické zdraví spojujete s psychickým, ne každý už to takto vnímá. Doporučuji najít terapii ve Vašem okolí a určitě koukněte na programy Vaší zdravotní pojišťovny, jestli proplácí psychologickou péči, dnes už je to velmi časté.“

Klára: „Dobrý den, zustanu u médií.Kdyz poslouchám Zprávy nebo některé moderátory,tak si říkám, že to snad není možné, že tak rychle mluví, vyloženě melou,spechaji nedá se to poslou hat.Nevim,jak starší lidé mohou ty informace pochopit.Tak ti asi nezpomali.“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, máte pravdu, rychlost se dostala i tam. Možná se na zprávy můžeme úplně přestat koukat... stejně, pokud se bude dít něco důležitého, určitě nám o tom někdo z našich blízkým řekne, nebo to někde uslyšíme :).“

Ilja: „Dobrý den,mám ADHD v dospělosti a mám dvě polohy .Buď lítám jako splasena,pak se unavím a zase pak si musím lehnout..Ráda bych zpomalila,aby moje tempo bylo plynulejší,ale nedaři se mi to..“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, děkuji za dotaz a sdílení. Pokud jste ještě nevyužila pomoc psychologa, určitě bych o tom uvažovala, alespoň na zkoušku. Ideálně najít někoho, kdo s tímto tématem pracuje a má zkušenosti. Žít s ADHD bez nějaké podpory je z mého pohledu velmi těžké - dnes už je tato diagnóza velmi častá a lidé pomoc naštěstí víc a víc využívají. Navíc, neřešené ADHD může v dospělosti způsobit třeba i deprese. Někdy pomůže i medikace.“

ANTIMONY: „Jak se připravit na situaci, kdy je čas zpomalit?“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, otázce nerozumím, prosím, raději mi ji napište ještě více konkrétně na můj mail skorupova.tereza@gmail.com . Děkuji.“

Sylva: „Dobrý den, jak zpomalit pracovní tempo a z práce doma se nezbláznit?“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, děkuji za otázku. Pokud to správně chápu, mluvíte o home office, práci doma? Je to velmi těžké, z mého pohledu home office 5 dní v týdnu ani není zdravé. Je to náročné, jsme vlastně v práci, ale i doma. Naše mysl je zmatená. Jinak, pokud nám pracovní tempo zasahuje do našeho zdraví, uvažovala bych o změně práce a pokud je to spíše náš neduh a stresujeme se "sami," volila bych práci na sobě skrze terapii. Je to opravdu časté téma a lidé se už naštěstí nebojí jej řešit.“

Hanka: „Hezký den, sama jsem dost rozlitaná a uspěchaná, vím to, a snažím se to regulovat. Teď mi s tím bohužel pomáhá úraz. Tříštivá zlomenina nohy. Když jsem šla přes přechod, a počkala si na zelenou, tak mě srazilo auto... Takže teď několik měsíců nebudu nikam chvástat.“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, to mě mrzí. Úraz nebo nemoc bohužel/bohudík pomohou ke zpomalení a k nápravě toho, co v životě potřebujeme, úplně nejlépe... tak to bylo i u mě :-).“

Zdena: „Dobrý den, šla jsem do předčasného důchodu a těšila jsem se, jak budu jezdit po výletech, tvořit....ale nepočítala jsem s tím, že manžel zůstane doma také. Takže místo cestování a tvoření jezdíme a makáme na zahradach( máme dvě) a co bude k obědu, co bude k večeři....nemám srdce a sílu se na to " vyfláknout" a věnovat se sama sobě“

Tereza Škorupová: „Dobrý den, i když to jsou krásné činnosti, mám z toho pocit, že v tom nejste šťastná. Nebo minimálně Vám nevyhovuje, jak moc času zahradám věnujete. Zkuste si stanovit jeden den, kdy budete žít přesně podle toho, jak byste to chtěla - jak jste o tom přemýšlela, než jste do důchodu šla. Držím palce.“