Sama doma

Záznam chatu z úterý 27. února 2024

ANTIMONY: „Jak radši nevychovávat dítě s panovačností?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den.Ideálně pomůže adekvátní nastavování výchovných hranic od nejútlejšího věku dítěte, které jsou smysluplné, odpovídají věku dítěte a jsou mu srozumitelné. Ideální je přiměřná míra řízení/vedení ze strany dospělého, přitom je důležitá pozitivní emoční zpětná vazba. Rodiče se nemusí bát používat i respektující komunikaci, ta je při výchově velmi vhodná. Hranice postupně s věkem dítěte povolujeme, nikdy ne v situaci, kdy si posunutí hranic vynucuje nevhodně dítě.“

Smutná: „Vážená paní doktrko, vždycky dobře umíte poradit, prosím pokud to půjde o konkrétní odpověď/radu, co poradit dceři jak by měla reagovat, jelikož dcera je pozvaná na maturitní ples neteře, ale dcera je hrozně ovlivnitelná a nechá se každým manipulovat, neumí říkat ne, apod., neteře , akorát problém je v tom, že neteř je extrémně panovačná a velice urážlivá, je obkklopena jen drahýma věcma a vyrůstá v tom, a neteř po ní chce, spíše to zní jako rozkazy , co si může obléct a co ne, a zakázala ji vzít sebou svého přítele a ostatní, že tam má být jenom ní, už se ptá, co má dělat, že tam jít už vůbec nechce a že už ji neteř leze na nervy, už jednou se to u nás vyhrotilo a nebavila se půlka rodiny. A vím , že pak do toho zasahuje i má sestra, že neteř chce být nejkrásnější adcera to má pochopit, že nemůže mít stejnou či podobnou barvu šatů jako ona apod. Co by dcera měla říct tedy neteři, velice si vážím vaší zpětné vazby. Děkuji Smutná.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, děkuji za důvěru. Ideální řešení by bylo, aby si vaše dcera ujasnila, co je pro ni důležité. Zároveň je vhodné neteři dát najevo, že si vážíme pozvání na ples, ale jak na něj půjdeme oblečení, s kým, je naše volba a nenecháme si do toho mluvit. Samozřejmě se může stát, že dítě si postaví hlavu, že si nepřeje, aby matka pak na ples chodila, bude na rozhodnutí matky jak dále bude postupovat. Ples je veřejná záležitost a i když je vázaná na maturitu, je rozhodnutí každého, zda se zúčastní nebo ne. Může ale očekávat i "scénu" neteře na plese, ale neustoupí. A nebo jak píšete, už o ples ani nestojí a vědomě se rozhodne, že za takové atmosféry v rodině nikam nepůjde. Důležité je, aby rozhodnutí učinila vaše dcera sama za sebe, nenechala si do toho od nikoho mluvit. Musí si dobře promyslet, která z variant jí případně bude méně líto. Držím palce.“

ANTI: „Jaké jsou nejlepší výchovné styl pro dítě s panovačností?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Nejvhodnější výchovný styl je styl s jasně nastavenými hranicemi - tzv. hraničící styl. To neznamená, že dítě nemá dostatek svobody pro volbu svých přání. Rodiče v tomto stylu výchovy jasně deklarují výchovné požadavky, které by měly vymezovat jen důležité, podstatné záležitosti (ne drobnosti). Je důležité, aby dítě požadavkům rozumělo, aby požadavky byly věku přiměřené. Postupně jak dítě stárne, nebo když se mění kontext situace, hranice posouváme. Důležité je si uvědomit, že je neposouváme nikdy, když se posun vynucuje dítě nevhodnými způsoby (křikem, vztekem). Pokud diskutuje, používá adekvátní a klidné argumenty, je vhodný čas s dítětem hranice probrat a případně posunout. Tím uplatňujeme v podstatě i dnes hodně doporučovaný respektující styl výchovy. Tyto dva přístupy se vzájemně nevylučují, to je důležité, aby si rodiče uvědomili.“

Hanka: „Dobrý den, jak postupovat, pokud se dítě "zasekne", když někam spěcháme, protože si chce obléknout něco jiného, než co mu přichystáme my nebo si "nutně" s sebou potřebuje vzít něco, co podle nás nepotřebuje a bylo by vhodnější to nechat doma? Děkuji a přeji pěkný den.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, dítě se velmi často "zasekne", když někam spěcháme:). Je to reakce dítěte na stres. Pokud je to opakovaně, zkusila si eliminovat situace, kdy se do časového tlaku dostáváme. To, že si dítě "potřebuje" vzít něco svého pro něj může být opravdu důležité, i když tomu jako rodiče nerozumíme. Zkusme se na pár vteřin zastavit a položit si otázku, zda to opravdu pro dítě není důležité. V tomto směru si nemyslím, že "trvání" na požadavku poveden někam konstruktivně, není to dle mého názoru to podstatné. Podstatné je, aby dítě odešlo řádně oblečené, aby nenachladlo.STejně tak, když se dítě chce převléct. Nemá tričko, které ho škrtí, nebo nesmál se mu někdo, že má na svetříku obrázek pro "mrńata".? S dítětem můžeme dopředu prodiskutovat, jak je pro nás důležitý klidný odchod a pracovat lépe na přípravě oblečení i věcí - pomáháme tím dítěti i naučit se plánovat, což se mu bude hodit i v pozdějším věku (dobře si promyslet oblečení, pomůcky, věci). Ještě se vrátím k začátku odpovědi - můžeme pracovat i na vlastním zklidnění, to dítěti také zcela jistě pomůže. Držím palce, zkuste s dítětem probrat, co si samo myslím, že by mu usnadnilo odchody z domova, i velmi malé dítě bývá schopné říci, co potřebuje.“

Zuzana: „Dobrý den, jak nastavit hranice u dvouletého dítěte, které ještě nemluví? Snažíme se mu vše vysvětlit, nastavit ty hranice, jak píšete, ale malý je vztekloun. Vím, že mi rozumí, ale svůj názor vyjadřuje zatím křikem a vztekáním. Nevíme jak na něj. Děkuji.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, i když to u malého dítěte může vypadat složitěji, nastavují se hranice snáze. Velmi důležitá je pravidelnost, pravidelný denní režim. To dítěti obecně pomáhá přijmout výchovné požadavky, protože se opakují v podobném čase. Pomáhá i příklad dospělého. Dítě v tomto období vychováváme s pomocí jednoduchých slov, i gesty, důležité ale je hranice nastavovat v oblastech, které jsou zásadní pro bezpečí dítěte. Např. nedáme dvouletému dítěti nějakou nezdravou potravinu, i když si ji bude vynucovat (pomůže, když si ji také odepřeme). Někdy pomůže, když se rodiče zamyslí nad požadavky, zda jim dítě rozumí, zda je vzhledem k věku dokáže splnit? Někdy se děti "vztekají" proto, že požadavek je pro něj náročný a oni tak reagují jako obranným mechanismem - nemusí jít o panovačnost. Zároveň, pokud se dítě častěji vzteká, je vhodné pozitivně posilovat (dávat zpětnou vazbu) vždy, když dítě reaguje adekvátně. TAké je vhodné dát mu řízeně věci k rozhodování předem, které nejsou tak zásadní, tak jak zaznělo ve vysílání. Všímala bych si, v jakých situacích je dítě častěji vzteklé, čeho se to týká? A podle toho následně, v klidu, řešit, zda je požadavek adekvátní. A ještě mě napadá, i když je to těžké - nedávat dítěti pozornost při vzteku, ale v situacích, kdy se nevzteká. Při vzteku, kde nehrozí zranění dítěte je vhodné vztek "ignorovat". Určitou radou může být i pevné objetí, o tom si budeme povídat příští týden, držím palce.:)“

Marianna: „Krásný den, zajímalo by mě, jak je možné zvládat panovační dítě v dětském kolektivu, ve školce, ve škole učitelem, děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, děkuji za dotaz. ZDe je velmi důležité pracovat s pravidly kolektivu (třídními pravidly), intenzivně komunikovat s rodiči, vyzvat je ke spolupráci, vhodné je zařazení her k "vybití" emocí, k rozpoznání emocí, zařazování relaxačních technik. Pomoci může, když dáme takovému dítěti "menší" úkol, který si musí ohlídat, mít nějakou vlastní povinnost. Důležité je, aby i učitelé v mš/zš používali selektivní ignoraci nežádoucího chování a pozitivně reagovali na žádoucí chování. Dospělým v těchto situacích, které bývají emočně náročné, můžeme doporučit dechová cvičení, která mohou používat v akutním stresu (kdy se dítě začne panovačně výrazně chovat), aby se sami zklidnili. A velmi důležité je pracovat s celým kolektivem, aby nedošlo k vyloučení tohoto dítěte z kolektivu. Pokud rodiče nespolupracují, obrátila bych se na poradnu , v případě školy na výchovného poradce/školního psychologa/speciálního pedagoga.“

Andrea: „Dobrý den ,chtěla jsem se zeptat.Mám 3 letou holčičku,která je velmi panovačná a je velmi těžké s ní vyjít,něco jí vysvětlit.Cokoliv řeknu,tak mi oponuje,nenechá si to vysvětlit.Když už si trvám na svém,tak má většinou strašný vztek,že buď křičí a nebo nás začne mlátit.Vůbec nevím jak na tohle reagovat,strašně mě to vytáčí,ale nechci být za každou cenu zlá.Třeba řeknu dceři,pojď půjdeme se naobědvat,okamžitě mi odpoví, ne nejdu,tak jí znovu říkám,ano jdeme jíst a takhle je to třeba 3 krát ,až potom s brekem přijde,začne se vztekat a mlátit do mě.Vůbec nevím jak na ní.Děkuji za odpověď Andrea Havlová Věková“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, děkuji za důvěru. Nastavení hranic v tomto případě může vypadat dramaticky, a pravděpodobně povede k projevům vzteku, ale je to možné vyzkoušet. POkud je oběd, měl by být v pravidelnou dobu. Pak dítě učíme, že se jí v této době. Pokud se dítě nenaobědvá, nedávala bych mu žádné pamlsky, počkala bych na svačinu. Důležité je, že vlastně dítěti dáváte pozornost, snažíte se mu vše vysvětlit (to je jistě správné), ale některé děti toho využívají k získání pozornosti. TEdy to zkuste obrátit. Pokud se dítě vzteká, pokuste se (alespoň navenek) v klidu naobědvat vy, pak se můžete dítěte zeptat, zda skutečně nebude obědvat, pokud ne, sklidíme ze stolu a jdeme dělat jinou činnost. Vůči bouchání bych se jasně vymezila, nabídla bych pro vybití vzteku dítěte polštář. Nemá smysl dítě nutit, aby vztek uzavřelo uvnitř. Zároveň takový stav je na místě řešit s dětským psychologem, proč je míra agresivity dítěte tak veliká (něco dítě z jeho pohledu ohrožuje?, někde takovou agresivitu vidělo? - televize, ve školce...) To, že se člověk vymezí vůči agresivitě dítěte neznamená, že jsme zlí, tím, že mu takové jednání nedovolíme mu spíše prospějeme do budoucna. Jak píšu výše, tlumit to lze těžko, ale přesměrovat do přijatelného prostředí je vhodné. Najít dětského psychologa můžete s pomocí pediatra, přes mateřskou školu, místní základní školu - tam určitě budou mít doporučení.“

Míša: „Dobrý den paní doktorko, Můžete mi prosím doručit nějakou literaturu, kde získat více informací ohledně výchovy paličatých dětí? A ještě se chci zeptat, zda z "palicatosti" můžeme dítě vychovat nebo je to jeho vrozená vlastnost a vždycky bude chtít být ve vztazích dominantní? Moc děkuji za odpověď a přeji hezký den Michaela“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, před 30 lety vyšla knížka od Jiřiny Prekopové, aktuálně se připravuje publikace na toto téma, kterou jsme připravili s kolegou Zdeňkem Martínkem, měla by být na trhu do začátku léta (Výchova panovačných dětí). Paličatost je někdy součástí přirozeného vývoje - období vzdoru - je vhodné postupovat podobně, jako jsme si dnes říkali ve vysílání - jasně nastavit výchovné požadavky. Kromě toho, i určitá vrozená dominance může hrát svou roli, ale podstatné je, aby se i takové dítě naučilo ve výchově respektovat hranice druhých, nějaká společná pravidla. Ona dominance nemusí být vůbec na škodu, je-li správně zpracovaná:). Vhodným nastavením hranic, pozitivní emoční vazbou s dítětem se s paličatostí svede docela dost, i když je to pro rodiče náročnější. Ze své zkušenosti se s projevy panovačnosti pracuje lépe než s projevy sociální úzkosti. Ale jak píšu, je to pro rodiče náročná etapa, hodně musí pracovat s vlastním klidem, dodržováním pravidel.“

Vlaďka Beštová: „Dobrý den. Mám pětiletou vnučku a je to prostě výchovný oříšek. Celý život jsem pracovala jako učitelka mateřské školy, ale s takovým dětským manipulátorem jsem se nesetkala. Na jedné straně zlatíčko, ale běda, když není po jejím. Zkoušela jsem spoustu způsobů, jak dosáhnout nějaké vyhovující metody, ale někdy vše funguje a někdy nefunguje vůbec nic. Jsem zvyklá někdy i dlouze a trpělivě vyjednávat, ale kategorický a přísný dědeček nám hodně situací pokazí, protože byl zvyklý na "rozkaz" a nic víc. Je to někdy hukot, ale doufám, že vše zvládneme a z holky vyroste správná sporťačka.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, držím palce... napadá mě jen taková drobnost.. zkusit najít s dědečkem zlatý střed... aby vám nechal trošku více prostoru na diskusi a diskusi "zkrátit" - např. na tři argumenty... a pak stanovit věci, které tak prostě budou, protože jsou bezpečné. Zkoušela bych vyzjistit, co předchází situacím, kdy nefunguje vůbec nic (unavenost dítěte, např.), a v jakých situacích to "Funguje":). To zkusit přenést do situací, kdy to nefunguje. Třeba najdete něco, čím se ty situace odlišují...:)“

Renáta: „Dobrý den, syn, zanedlouho 5 let, mívá záchvaty vzteku téměř každý den. Vznikne to vzdy, ani nevíme jak, nám se jeví, ze snad kvůli hloupostem. Říká, ze něco nechce, chce, nechce, a problém je na světě. Také necháme vyvztekat, uklidnit, problém je, ze to vztekaní a rev je opravdu nepricetny a bohužel tak hlasitý, ze děla kraval na cely panelák. Už si o nás povídají sousedi, dokonce mi bylo včera řečeno, ze mám dítě nevychovane a vychovávam ho špatně. Měli bychom s tímto problémem k psychologovi, nebo je to běžné i v tomto věku a máme to dělat tak, jak děláme ? V jakem věku záchvaty vzteku pominou? Díky za odpověď, hezky den“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, děkuji za dotaz. Rozumím, že to není jednoduchá situaci pro rodiče, ale jak jsme si dnes povídali, ostatní za vaše dítě odpovědní nejsou, je škoda, že to takto komentují. Zkusila bych doma vytvořit klidovou zonu, kde bude mít dítě prostor se uklidnit, zkusila bych jasně vymezit čas, po kdy ho necháme vyvztekat, někdy to pomáhá, překvapivě se nastaví budík a po zazvonění dítě přestane křičet. Důležité je promyslet, zda v tom záchvatu dítě ignorujete nebo mu dáváte pozornost. V tomto věku je ale každodenní záchvat lepší konzultovat s dětským psychologem. Píšete, že je to doma, ve škole se také vyskytují záchvaty? Pokud ne, co je tam jinak? Má dítě zajímavé aktivity? Pokud ano, jak to řeší učitelky? Někdy se dítě nevzteká kvůli nějaké příčině, ale kvůli důsledku - rodiče dítě začne přemlouvat, ať toho nechá, nabízí mu něco, vyhrožuje... v každém případně dává mu svůj zájem... a někdy i toto bývá důvodem. Nechci říci, že předtím rodič dítěti zájem nevěnuje, ale z pohledu dítěte třeba ne tak velký, jak by potřebovalo. Dětského psychologa najdete dle regionu, obrátila bych se na spádovou Ped.psych. poradnu. Držím palce.“

Ara: „Dobrý den,co dělat s dítětem které si vynucuje věci a když je nema vzteka se,brečí.Ja nechám vyvztekat je to správně .“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, ano, pokud si dítě vynucuje věci vztekem, je lepší nechat vyvztekat. Zároveň, pokud je to pravidelné, pátrala bych pro příčině, proč se děje, že je dítě nespokojené. Ono to totiž se vztekáním nemusí být tak jednoduché - dítě může reagovat i na něco, co mu chybí, cítí se něčím ohrožené. Tedy pokud je to časté, je dobré se zamyslet, kdy se tak děje. Zároveň je dobré následně dítěti ukázat, že nás těší, že dítě emoce zvládlo.“

Peta: „Dobrý den, prosím Vás pěkně máme 15-letého kluka, do kolika je vhodné ho pouštět ven, přes týden kdy je škola a přes víkend, co prosím doporučujete z výchovného hlediska, děkuji za doporučení , jelikož tatínek mu dovolí klidně do dvou do rána, a je zastáncem toho, že ví dítě v kolik se má vrátit, že určitě přijde dříve, co je vhodné, kde je doporučená hranice, kdy dítě když má školu a povinnosti s ní, je v období puberty by mělo být doma? Co tedy z výchovného hlediska zastáváte vy, váš nazor na čas? děkuji Peta“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, to není jednoduchá otázka. ZDe je důležité, na čem se rodiče s dítětem domluví a zda jim domluva funguje. To, jestli jiní rodiče by např. omezili návrat domů 20 nebo 22 nebo jinou hodinou není vlastně podstatné. Podstatné je, zda dítě navrženou hranici (i když je spíše nestandardní v tomto věku) dodržuje, zda následně není ve škole unavené, ze školy nesignalizují, že pospává v určitém úseku den, má dobré výsledky ve škole. Je to podobné, jako když se rodiče menších dětí ptají, zda mají spát po obědě... většina dětí potřebuje a menšina ne, potřeba spánku se liší, ale z dlouhodobého hlediska není samozřejmě ponocování zdravé, je důležité dodržovat vhodnou spákovou hygienu (což je ale problematika poněkud širší).“

Ludmila: „Milá paní doktorko, máme takového 7leteho, vnoučka, navíc mu zjistili ADHD. Je velice inteligentní. Ke mně má respekt a chová se tak málokdy. Tak jsem většinou snažila změnit směr myšlení, zaujmout ho věcí, kterou má rád. Nejhůř reaguje na maminku, kterou má moc rád a malou 2letou sestru, které ubližuje( a to mi nejvíc vadí). Prosím, doporučte mi, nějakou odbornou literaturu, moc děkuji. Zdraví li . Kraváčková“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, děkuji za dotaz. U dětí s ADHD může být panovačnost do uričté míry průvodním projevem, zde je opravdu vhodná hraničící výchova, zároveń pozitivní emoční podpora. Nabídka aktivit, které může mít pod kontrolou dítě samo, umožnit mu uvolnění přebytku aktivity, energie, jak píšete, zaujmout ho něčím, co má rád. Vůči mamince a sestře - může cíti ohrožení, ztratil výsadní postavení, zde může přicházet v úvahu sourozenecké žárlení, žárlí asi i na maminku, sestra mu ji v jeho pojetí může brát. Děti s ADHD mívají vyšší potřebu lásky od rodičů, i když jí dostávají dost zároveň mívají pocit, že jí mají málo. Při těchto problémem pomáhá, aby si rodič udělal "prostor" jen pro samotného sourozence, jasně si domluvili čas, který spolu budou trávit jen oni dva, pak aktivity, všichni společně, pak jen maminka se sestřičkou... zapojit vnoučka do péče o sestřičku... aby jí pomohl s oblečením, něco jí podal. Zkusila bych se ho zeptat, co by potřeboval, aby se cítil lépe. Dala bych mu prostor a zcela vážně bych se ho na to vyptala... snažila bych se vybrat to, co je reálné. Pokud se obtíže nezmírní, je dobré se obrátit na dětského psychologa, ale prozatím bych vyzkoušla toto:). Držím palce.“

Milada: „Dobry den, rada bych se zeptala, zda je vhodny uklidnujici prvek u dvouletaka dudlik? Nedari se nam ho odbourat, je to jediny zpusob zklidneni- snazime se jednat v klidu, respektujicim zpusobem, ale jedine co v zachvatu prijme je prave dudlik a pak i obejmuti. Jak se uplne zbavit teto metody?Dekuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, dudlík je zdroj, kvůli kterému se dítě vzteká..:), tedy objetí je fajn, dudlík méně (už se zakládá postavení zoubků, může mít vliv na následný předkus). Co kdybyste dudlík společně poslali po zoubkové víle pryč. A dítě si vybralo jiný způsob zklidnění. Často to funguje. Držím palce.“

Martina: „Dobrý den, moc bych potřebovala pomoc s dcerou, která se od cca 2 roku projevuje velmi dominantně, "panovačně" až agresivně. Nyní je dceři 8 let. Je velmi vznětlivá, mluví sprostě, fyzicky ubližuje. Dovolí si na rodiče, sourozence, pra-rodiče (např. včera křičela na dědu, že je debil). Při hádce někdy i šáhla na nůž a vyhrožovala. Projevuje se zde i žárlivost vůči mladšímu sourozenci. Potřebuji kam se mám obrátit, párkrát jsem již na sezení byla, ale nebylo to to, co jsem očekávala. Vím, že musíme zapracovat na důslednosti, nastavování hranic, trpělivosti. Ale potřebuji vědět konktrétně jak? Vzhledem k tomu, že to již trvá déle a my se v tom výchovně dost plácáme, nezbylo nám s manželem už moc energie. Mockrát děkuji.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, správně cítíte, že je to nutné již řešit s odborníkem. DOporučení by vám mohli dát v základní škole, kam dcera chodí. Také je dobré se zeptat ve škole, jak se dcera projevuje tam? Míra agresivity je opravdu vysoká, možná bude potřeba se obrátit i na dětskou psychiatrickou ambulanci nebo klinického psychologa, ale s tím by ideálně mohla poradit spádová pedagogicko-psychologická poradna. Často je nutné, aby spolupracovala celá rodina, nastavování hranic je potřeba zajistit u všech členů. TAké pomáhá upravení celkovému režimu dne, více spánku, změna stravy. Držím palce a zkuste načerpat sílu i vy s manželem, to je skutečně velmi důležité.“