Sama doma

Záznam chatu z pondělí 20. listopadu 2023

DAYD: „Tělesné tresty by podle mne němely být nikde!“

Petra Wünschová: „Ano. Naprosto souhlasím. Těesné tresty jsou zakázané ve většině oblastí ve veřejném životě - ve školách, v zaměstnání, ale i např.ve vězení. Jen ve vztahu k těm nejzranitelnějším ddětem stále váháme:-(“

DAYD: „Jsou tělesné tresty někdy i sexuálně motivované?“

Petra Wünschová: „Nesetkáváme se s tím.“

ANTIMONY: „Co je na tělesných trestech nejhorší?“

Petra Wünschová: „Tělesné tresty ničí především psychickou integritu dítěte a jeho vztah k rodičům.Děti ztrácí důvěru v sebe, rodiče i svět okolo. Tělesné tresty dávají dítěti informaci, že pokud se mu na chování někoho něco nelíbí, způsob, jak to může změnit je, že druhému ublíží či ho zastraší a tím ho donutí chovat se jinak. Dítě zjišťuje, že bolest a ponížení mu mohou způsobit i Ti, kteří ho milují a měli bycho chránit a vést - rodiče. Děti se tak vlastně učí, že násilí ve vztazích je v pořádku a zvyšuje se tak pravděpodobnost, že se v budoucnosti mohou stát obětí násilí, zneužití či naopak někým, kdo bude svým blízkým ubližovat.“

DAYD: „Jaký jsou psychické důsledky tělesných trestů?“

Petra Wünschová: „Rodiče děti často tělesně trestají proto, aby z dětí vyrostli úspěšní, zdraví dospělí. Bohužel použití tělesných trestů má úplně opačný efekt na aktuální psychický stav i budoucí vývoj dítěte vč. jeho zdraví.Je prokázané, že děti, které jsou fyzicky trestané dosahují horších školních výsledků než by mohly, hůře se soustředí, méně důvěřují autoritám, mají větší sklony k depresi, úzkosti, mívají potíže se zdravým zvládáním agrese, ale bývají i častěji nemocné. Pokud je díte často bito, zvyšuje se i riziko, že v budoucnosti bude zneužívat alkohol či jiné návykové látky, bude mít větší potíže ve vztazích, roste riziko i některých onemocnění jako je obezita, kardiovaskulární choroby a další.“

Nataliya: „Dobrý den, nemám dotaz, jen chci poděkovat, jak hezky jste to cele podala! Působím jako soc. pracovnice, pracuji s týraným dětmi. O to víc mě těší, že o tomhle tématu mluvíte. Díky a ať se Vám daří!“

Petra Wünschová: „Moc děkuji. Za milou reakci i náročnou a moc potřebnou práci, co děláte.“

Ondrej: „Dobry den, Mam temer dvouleteho syna, ktery prochazi nejakym obdobim vzdoru a strasne se vzteka kvuli naprostym nesmyslum. Dvakrat uz jsem mu citelne naplacal pres nohy, kdyz do me kopal ve svem amoku. Ted kdyz dojde na podobnou scenu, uz se to neopakuje, nebo je projev mnohem mirnejsi nez co si dovoli k manzelce. Nedela mi zadnou radost mu naplacat, ale vidim, ze to funguje. Snazil jsem se dohledat i ruzne zpusoby vychovy bez placani na zadek, ale odpovedi mi byly zarucene “webinare” za 5000,-. S takovou se ta osveta dela tezko. Existuji i nejake levnejsi zdroje, u kterych mohu mit jistotu, ze to neni nejake sarlatanstvi? Dekuji za odpoved.“

Petra Wünschová: „Dobrý den, moc děkuji za dotaz a máte naprostou pravdu, takové programy v ČR opravdu chybía měli by být pro rodiče dobře a zdarma dostupné. Zatím mohu doporučit program TRIPLE P - databased ověřený způsob posílení rodičovských kompetencí či skvělé programy Ligy otevřených mužu zaměřených na výchovu bez násilí. Více informací i odkaz na tyto programy najdete na stránce Iniciativy Dětství bez násilí (https://www.detstvibeznasili.cz/memorandum), kde najdete jak leták pro rodiče, odkazy na další doporučené programy pro rodiče i celou řada doporučených podcastů pro rodiče, kde najdou praktické rady a zdarma.“

Marta: „Dobrý den, syn má 16.5 let, je normální puberťák, studuje gymnázium.. učitelé ho charakterizují slovy šikovný, pilný, má přehled...manžel je VŠ, máme 3 děti ...vůbec si synem nerozumí, mluví spolu velmi málo...nedávno syn neuposlechl příkazu a otci odpověděl, ten po něm vystartoval, syn který je vyšší než otec se bránil, ale otec jej přepral, rozbili okno, syn měl poraněnou rukou--jak jí rozbil to okno....už mi to přijde přes míru...jen nevím, kam se obrátit a na koho, chtěla bych jim oběma pomoci, manžel asi k psychologovi nepůjde, přijde mu toto chování adekvátní synovu odpovídání...ja jsem jiného názoru.....co s tím?děkuji za radu“

Petra Wünschová: „Dobrý den, moc děkuji za Váš dotaz i to, že chcete celou situaci řešit. Přijde mi to velmi důležité.Puberta je náročné (možná nejnáročnější) období pro děti i pro rodiče, přesto nelze toco se stalo, jen tak přejít, mohlo by se stát, že se pak situace bude znovu opakovat a nese sebou rizika pro všechny zůčastněné i další členy rodin. Co se zpravidla vyplácí je, když ten, kdo situaci chce řešit ( zde zřejmě vy) vyhledá pomoc odborníka (např. psychologa v manželské poradně)a s ním celou situaci, to co jí předcházelo i ce dělat dál důkladně probere. Pokud si nebudete jistá, zavolejte klidně na poradenskou linku Centra LOCIKA - 601 500 196, kolegové s Vás rádi nasměrují.“

Honza: „Proč měnit něco, co fungovalo stovky/tisíce let? Dřív měly děti režim a disciplínu a z většiny vyrostli normální rozumní a vychovaní lidé bez jakýchkoli následků z fyzických trestů z dětství. Dneska potkávám jedno rozmazlený dítě za druhým. S dítětem 3-6 nemá smysl diskutovat nebo mu něco složitě vysvětlovat. Samozřejmě neříkám mlátit ho hned a za všechno, ale pokud třikrát neposlechne, tak bohužel. Ono si rychle spojí neposlušnost s trestem a pak už ho stačí jen varovat, že trest přijde. Sám jsem byl v dětství bit, vím, že oprávněně a dneska děkuju rodičům za jejich výchovu. Naopak bych vrátil rákosku učitelům. Obecná škola je krásná ukázka rozdílu výchovy s fyzickými tresty nebo bez.“

Petra Wünschová: „Dobrý den, děkuji za reakci a máte pravdu v tom, že tělesné tresty historicky byly ve výchově široce používané. Většina ze současných rodičů, to ještě zažila na vlastní kůži. A hodně z nich o tělesných trestech hovoří podobně jako vy - byl jsem jako dítě bit, budu své děti taky bít, protože ze mne vyrostl slušný člověk. Prvním krokem ke změně bývá pak to, uvědomit si,co konkrétně člověk jako dítě prožíval, když jej rodiče trestali, zda k nim cítil lásku a důvěru, či zda se cítil bolavě a poníženě a ztrácel k rodičům důvěru..Navíc doba se vyvíjí a stejně tak, jako dnes již nepereme na valše, nemáme otroctví či ženy mají hlasovací právo, je na čase jít s dobou a začít měnit i výchovu dětí tak, aby se měly lepší než my. A věda jasně dokládá v celé řadě metastudií, že tělesné tresty dětem škodí a k dobré výchově nepřispívají.“

Petra: „Dobrý den, pro zajímavost: jak vysvětlit starší generaci, že prcka prostě přes ruku “ani jako” neplácneme? V rodině se nám objevuje např. to, že je to trest- plácnutí ve smyslu legrace, výhružky, že tě plácnu, ale stejně to neudělám, … Přijde mi to jako takové překrucování/alibismus v souvislosti s těl. tresty. Děluji za reakci :)“

Petra Wünschová: „Dobrý den, děkuji za dotaz a důležité téma. Bohužel se potkáváme i s tím, že rodiče nechtějí tělesné tresty ve výchově používat, ale prarodiče to stále dělají, či situaci řeší tak, jak popisujete. Myslím, že zde je úplně na místě konstatování rodiče o tom " že takhle my se k sobě doma nechováme", odkaz k tomu, že možná dříve babička/děda takovou výchovu doma či ve škole ještě zažívali, ale ted je to jinak. Věřím, že brzy Vás v tomto podpoří i novelizace českého občanského zákoníku, kde bude jasně uvedeno, že tělesné tresty do výchovy nepatří.“

Linda: „Dobrý den, tělesné trestají především ti, kteří si neví rady s výchovou dětí. Lidé by měli být trpěliví a vysvětlovat dětem jak to je, když pláčou. Můj exmanžel na děti kdysi dávno před 30 lety bral pásek a já ho pak házela a pálila v krbu. Bylo to těžké období s násilníkem. Nejde zapomenout...... nikde tenkrát nebylo dovolání. Snad už je to lepší. L“

Petra Wünschová: „Dobrý den, děkuji za zprávu a naprosto souhlasím. Většinou se násilí dopouští lidé, kteří jsou sami bezradní. Pokud násilí používá jeden rodič, je důležité, aby druhý rodič toto chování netoleroval. A často se tělesné tresty dětí vyskytují i v kombinaci s domácím násilím mezi rodiči.Zde zpravidla bývá potřeba komplexní pomoc pro celou rodinu.Věřím, že situace je již lepší než před 30 lety, ale pořád máme hodně co zlepšovat, to jsem si jistá...:_(“

Vlastimil: „A neničíme si tím respekt, autoritu , úctu?“

Petra Wünschová: „Naopak. Respekt, autoritu u dítěte získávíme především tím, když vidí, jak umíme zvládat náročné situace vč. těch s nimi. Násilí v dětech vzbuzuje strach, nikoliv respekt. A to není dobrý základ por zdravý vztah k sobě i druhým.“

Jana: „Přece když dítě párkrát plácnu po zadku, neznamená to, že ho nemám ráda a nezpůsobím mu hned trauma. Chci, aby vědělo, že když si zaslouží(zalže, úmyslně udělá něco špatně, posmívá se ...), tak následuje trest.“

Petra Wünschová: „Ano, rozumím, neříkám, že dítě musí být hned " traumatizované", ale děti jsou různě citlivé a pokud budete toto chování vůči dítěti opakovat často ( a i takové plácnutí je "návykové"- opakujeme jej častěji a intenzivněji vůči dítěti i mj. proto, že se rodiči následně "uleví"), dojít k tomu může. Určitě ale vystavujete riziku především Váš vztah s dítětem a to, že se bude domnívat, že plácat druhé, když dělají něco, co se mi nelíbí, je v pořádku. Mnohem více se vyplácí ve výchově se zaměřovat na důsledky chování pro dítě, nikoliv tresty( ty dítě bolí, či zahanbují, neučí novému chování). A úplně nejvíce funguje vlastní příklad v chování či tzv. pozitivní rodičovství - zaměření více na věci co fungují než na tresty.“

Andrea: „Dobrý den, až do dospělého věku jsme se sourozencem byli řezaní jako koně. Nyní, když už mi je téměř 50 let se matka dušuje, že nás nebila a vykládá to všude i našim dětem. Cítím, že tak zazdila i náš budoucí a současný vtah v době, kdy jsme se s tím již dávno vyrovnali. Alespoň částečně. Ale mám pocit, že to, že se k tomu takto staví je snad ještě více bolestivé, než že se to dělo. Teď se o ní máme ve stáří starat a nejde to lehce překonat. Mluvit se s ní o tom nedá. Proč to takto době vytesnila nechápu. Myslíte, že to opravdu zapomněla?“

Petra Wünschová: „Dobrý den, děkuji za důležitý dotaz. To, co se zpravidla v těchto případech velmi vyplácí je rodinná terapie. Nikdy není pozdě. A jak sama říkáte, v období kdy se role obrací a "děti se ve stáří rodičů začínají starat zase o ně", je důležité dořešit staré rány. Bývá to důležité pro obě strany.A pokud to nepůjde s maminkou, dopřejte terapii aspoň sobě, může to ušetřit mnoho další bolesti a trápení.“

Petra: „Dobrý den, mám téměř tří leteho syna. Nechci ho trestat, placnout“

Petra Wünschová: „Skvělé. To je důležité rozhodnutí. Moc fajn, že Váš syn má takové rodiče:_)“