Sama doma

Záznam chatu z pondělí 11. září 2023

ANTICYKLON: „Jaké všechny obavy můžou mít rodiče ohledně návratu svého dítěte/svých dětí do školy?“

MUDr. Eva Lednická: „Nový školní rok přináší velkou zátěž nejen emoční, ale i starosti kolem pomůcek, oblečení, kroužků a jak vše skloubit. Řada rodičů může být nervózní, špatně spí, jsou unavenější, mohou reagovat ne zcela adekvátně i ve zcela obyčejných situacích. Bojíme se, aby děti zvádly zařadit se do kolektivu, zvládly učební náplň, aby zvládly např. přijímací zkoušky, maturitu....“

Eva V.: „Po nástupu na druhý stupeň mého syna jsem začala jezdit do práce časně ráno. Jak šetrně říct dítěti, že musí vstávat sám do školy. Děkuji.“

MUDr. Eva Lednická: „Řekla bych, že nejlepší je říct synovi jaká je situace a že i pro vás to není nejjednodušší zvykat si na nový režim. A to co hlavně, že to potřebujete zvládnout spolu a potřebujete jeho pomoc, protože je přece jen už na druhém stupni a je velký kluk. Moje zkušenost je, že říkat věci tak, jak jsou, je nejlepší způsob komunikace s dětmi.“

ANTICYKLON: „Jaké všechny obavy může mít dítě ohledně návratu do školy?“

MUDr. Eva Lednická: „Malý školáci, kteří nastupují do školy poprvé, se obávají nového prostředí. Je to pro ně obrovský krok, protože do té doby si hlavně hrají. Mohou se obávat nových spolužáků, nových povinností, nových učitelů. Větší děti se mohou obávat , zda zvládnout učební povinnosti, mohou se obávat návratu do kolektivu vrstevníků, který nemusí být pro každého radostný, přípravy na přijímací zkoušky, maturity.Řada z dětí se může obávat i toho, aby naplňovaly představy rodičů o studiu.“

Petra Králová: „Dobrý den, mám syna prvňáčka. Takže velké změny. Je hodně citlivý. Ve škole jim pomáhají starší spolužáci. Mezi nimi je i chlapec s tělesným postižením. Ačkoli o tom mluvíme, že je chlapec stejný jako my, jen má handicap, syn všemu rozumí ... ale chlapce se přesto bojí. Co prosím s tím? Děkuji.PK“

MUDr. Eva Lednická: „Zkusila bych , vzhledem k tomu, že je váš syn tak malý, přiblížit mu problém prostřednictvím nějaké pohádky nebo příběhu, který má rád. V řade pohádek jsou někteří hrdinové handicapovaní, oškliví nebo prostě se nějak vymykají normě a přesto mohou být laskaví, milí a stojí za to s nimi být.“

Petr: „Moc Vám to paní doktorko sluší -jste volná“

MUDr. Eva Lednická: „Uz ne“

Jitka: „Dobry den, dcera 3 roky, zacala minuly tyden chodit na hodinu do skolky. Odlouceni je tezke. Place. Place tak, ze zvraci. Jak ji pomoci? Děkuji“

MUDr. Eva Lednická: „Je možné, aby jste tam s dcerkou tu hodinu zůstala ? Možná potřebuje víc času na adaptaci, potřebuje se ujistit, že pro ni přijdete, že je normální být s jinými dětmi, jako máma v práci. A ještě jedna věc, je teprve druhý týden školního roku, zkuste vydržet . Můžete být s dcerou ve školce, a zkoušet odejít postupně na delší a delší dobu.“

Janka: „Dobrý den, paní doktorko, dvojčata (kluci) šli letos do první třídy. u jednoho mi byl doporučen odklad, ale nakonec do první nastoupil. Oba se moc těšili, ale po dvou dnech mi řekli, že je toho hrozně moc a že nestíhají. Od druhého syna bolí břicho, má křeče, průljem. Včera a dnes dostal teplotu. První den vše bylo v pořádku a jako zahájení jsme jeli na oběd, kde si syn dal řízek. sestra měla před několika týdny salmonelu, napadlo mě, jestli bych ho neměla dát na testy, ale myslím si, že to má spíše ze stresu ze školy. Nikdy nic takového ale nemíval. Je pomalejší, ale ve škole zatím nic zásadního nedělali. V pátek dostal jedničku, tak jsem si myslela, že bude vše ok, ale v neděli dostal teplotu a tak jsem se trošku vystrašila. Děkuji za radu.“

MUDr. Eva Lednická: „Zkusila bych zkoušet mluvit o sobě a své školní docházce, vzpomínala bych na to, jaká byla paní učitelka, jakou jsme měli třídu, na spolužáky, na to, co mě bavilo....zkusit to nějakou odlehčenou formou, škola by neměla děti přece děsit... uvidíte, jestli se kluci trochu přidají a možná se dozvíte , co se jim vlastně nelíbí a čeho se bojí. Pokud to bude pokračovat, zkusila bych komunikovat s třídní učitelkou.“

Kateřina K.: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, co poradit dceři (11 let), když se cítí vystrčená z kolektivu. Do školy chodí ráda, je chytrá a dobře se učí, ale mívá často obavy ze spolužáků. Není tam zřejmý důvod, ale přesto se jí posmívají. Možná je v tom žárlivost, možná to, že je tišší než ostatní a spolužáci nějakým způsobem cítí, že je slabší, nedokáže se moc bránit a dovolují si. Co jí mám poradit? Sama jsem ve škole zažila šikanu a chtěla bych svou dceru ochránit, ale netuším jak.“

MUDr. Eva Lednická: „Je to těžká situace. Ale mluvte s ní o tom, že to znáte, o tom, co vám kdysi pomáhalo nebo co jste potřebovala, aby pro vás někdo udělal, aby vám pomohl. Podpořila bych ji v tom, že je skvělá taková jaká je a není její chyba, že se k ní někteří tak chovají. Jestli chodí na nějaký kroužek, pomáhá i to, že mají děti kamarády mimo třídní kolektiv. Ale pokud budete mít pocit, že nic nepomáhá, obrátila bych se na třídní učitelku a na školního psychologa.“

Milan: „Dobrý den, měl bych dotaz ohledně syna 11 let jsme spolu v pohodě a když ho vezu zpět za jeho mámou ,vždycky ho hodně bolí břicho ,je mu pomalu na zvracení až se rozbrečí.“

MUDr. Eva Lednická: „A zkoušel jste s ním mluvit třeba o tom, co bude s mámou doma dělat, na co se tam těší, apod. Prostě zkoušet zjistit, čeho se obává. Možná je pro něj těžký jen ten přesun od jednoho rodiče k druhému, mluvil jste o tom s máminkou syna ?“

Olga: „Dobrý den paní doktorko, prosím o radu, jak postupovat u dcery, 10 let, má strach ze zvracení, především, že by nastala situace, kdy bude zvracet ve škole. Má obavy, že se jí děti budou smát, což už se u několika spolužáků bohužel ze strany některých dětí dělo... Chodí z tohoto důvodu nerada, se strachem do školy, ač je jinak velice šikovná, chytrá. S paní učitelkou jsme již problém probírali, zlehčuje jej, že prý děti jsou takové, že se posmívají. Děkuji moc za radu.“

MUDr. Eva Lednická: „Jestli správně chápu, tak ale dcera ve škole nikdy nezvracela ? Nevím, jak dlouho problém trvá, ale pokud jde řádově např. o měsíce a je to stále stejné, pak bych už zvažovala, zda se neobrátit na dětského lékaře nebo na dětského psychologa cestou např. pedago-psychologické poradny.Může jít o symptom, který by mohl přejít do úzkostných obtíží ve smyslu úzkostné poruchy.“

Lucie: „Dobrý den, paní doktorko, v případě problémů je možné navštívit dětskou pohotovost kdykoliv i přes den? Děkuji“

MUDr. Eva Lednická: „Ano,krizové linky fungují nonstop,krizová centra většinou také, ale pro jistotu je dobré zjistit si konkrétní ordinační dobu na webových stránkách. A dětské pohotovosti, kam je možné se také obrátit fungují od konce ordinační doby, tedy většinou 16 nebo 17 hod. do rána, tedy cca 7 hodiny ranní. Ještě je možné obrátit se na zařízení, kde jsou lůžkové dětstké psychiatrie tedy většinou psychiatrické nemocnice.“

Milan: „Mluvil jsem s ním , k mámě se nikdy netěší, on je citlivý a ona na něj pořád křičí a nikdy nechce k ní zpátky, ani mu pak u ní nejde učení a musí mít ve škole asistentku ,bojí se něco říct a do 10 let se bál maskotů a třeba když se někdo oblékne jako plyšák,ale pořád to v něm je.“

MUDr. Eva Lednická: „A je možné promluvit si s jeho mámou ? Pokud ne, je většinou jediná cesta přes OSPOD, což je většinou na dlouhé lokte, ale , bohužel, o jiném způsobu nevím.“

DANA: „Dobrý den, syn je velmi tichý, není moc společenský a špatně se začleňuje. Bylo nám řečeno, že nejde o autistu, ale že má v sobě autistické prvky. Do první třídy se moc těšil, ale od druhého dne doma pláče, že nemá kamarády, (ve třídě má sourozence), má křeče v břiše a má průjem. Kupila jsem mu probiotika, ale zatím se nic nezměnilo. Jak dlouho máme čekat? Každý den pláče, že má křeče, ale po nějaké době to vždy přejde. Spíše to přisuzuji tomu, že se stresuje ve škole, přitom mají ale velmi hodnou paní učitelku. Moc děkuji“

MUDr. Eva Lednická: „Pokud má hodnou a komunikativní paní učitelku, zkusila bych spolupracovat s ní, zkusit, zda by bylo možné, aby synovi v rámci práce se třídou pomohla. Ale je teprve druhý týden školy, je také pravděpodobné, že potřebuje delší adaptační dobu.“

Jitka: „Dobrý den, syn nastoupil do první třídy a má strach, že ho nevyzvedne z družiny(ze školy). S tímto strachem už bojujeme od školky. I ve školce se bál, že tam zůstane. Nevím, jak mu mám vysvětlit, že tam nezůstane, že vždy pro něj přijdu. Chodím teď do první třídy mezi prvními pro něj,ale ráda bych aby ten strach z něj odešel a já se mohla, když potřebuji zdržet.“

MUDr. Eva Lednická: „Pokud má syn takové obtíže již od školky a nepolevují, zkuste se poradit s psychologem nebo alespoň s pediatrem, ke kterému docházíte. Někdy je dobré uvědomit si, zda někdo z rodiny nebo my sami, jsme neměli podobné obtíže, protože může jít o zděděný úzkostný rys jeho povahy.“

L Vacková: „Dobrý den sem babička sedmileté vnučky často si večer stěžuje na bolesti bříška bylo to jak ve školním roce tak o prázdninách je rozumná a vysvětlení že je vše v pořádku nepomáhá hlazení bříška i soustředění se na dýchání taky moc nezabírá (z lékařského hlediska je zdravá )jak ji pomoci děkuji za odpověď.“

MUDr. Eva Lednická: „Pokud má vnučka tyto obtíže i v době, kdy nechodí do školy a lékaři vyloučili nějaké somatické onemocnění, pak se zkuste obrátit na psychologa, může jít závažnější úzkostné obtíže nejen o reakci na zátěž ve škole.“

Milan: „Bohužel , s ní se nedá mluvit, jen by to odnesl kluk a na mě by hned vyjela a pak by si na něm vylévala zlost ,on i po večerech brečí že se mu stýská a prý mu i rozbíjí sklo u telefonu, který jsem mu koupil , děkuji za radu .“

MUDr. Eva Lednická: „V takovém případě je opravdu těžké radit. Pokud nechcete jít cestou sociálních pracovníků a nového soudu, zkuste být tedy synovi oporou , být tu pro něj, nechat ho , aby mohl o svých pocitech s vámi mluvit, aby věděl, že prostředí u vás je pro něj bezpečné.“

Petra: „Dobrý den, ráda bych se zeptala co poradit dceři 13 let , která má novou paní učitelku, z jiného předmětu a děti viděla úplně poprvé a hned s nima chtěla opakovat látku, což chápu, ale nechápu její reakci, jelikož ještě než se s nima alespoň trošičku seznámila, dcera požádal jestli než začnou opakovat, tak jestli by se v krátkosti mohli alespoń představit ať je trošku pozná, ale místo toho dostala odpověď a to : To je , ale debilni nápad,, Jak na tohle reagovat ať už ze strany dcery tak i ze strany rodiče, a opravdu tohle pronesla jelikož mi to i spolužačky potvrdily, dceru to dost zasáhlo, většinou se snažím pochopit učitele, ale v tomhle případě se mi to vůbec nelíbí, co navrhujete, mockrát děkuji za zpětnou vazbu.“

MUDr. Eva Lednická: „Znám to, zažila jsem podobnou reakci od učitele, ale nakonec se ukázalo, že jde o velmi férovou a skvělou učitelku. Zkusila bych počkat, je teprve krátká doba od začátku roku. Pokud se budou podobné reakce ze strany učitelky opakovat, potom bych zvážila, zda neotevřít problém na třídních schůzkách.“

ANTIMONY: „Jak se rodiče mají připravit na obavu z návratu svého dítěte/svých dětí do školy?“

MUDr. Eva Lednická: „Nejsem si jistá, že je možné se připravit na každou obavu. Základem je komunikace s dětmi, mluvit o škole, vzpomínat na své obavy a strach, ale také na to, co bylo ve škole fajn. Děti by měly mít pocit, že stojíme za nimi,vždy a všude a že jsou skvělé takové, jaké jsou.“