Sama doma

Záznam chatu ze středy 26. dubna 2023

denmark: „Jaká by měla být správná Svatojakubská pouť:“

Eva Čerešňáková: „Myslím si, že neexistuje návod či rada, jaká by měla být správná Svatojakubská pouť. Určitě existuje mnoho doporučení, ale zároveň je důležité zmínit, že každá Svatojakubská cesta individuální, originální, jedinečná a svým způsobem i nevyzpytatelná. Aby byl člověk poutníkem, měl by ujít alespoň 100 km nebo ujet na kole alespoň 200 km. Za sebe bych určitě z pohledu správné Svatojakubské pouti doporučila to, ať se každý snaží dostat do role poutníka, omezit vymoženosti dnešní doby, telefon vypnout, nenechat se rozptylovat internetem a prožívat v plnosti to, co cesta přináší. Já jsem chtěla bydlet jako poutník, takže jsem volila poutnické ubytovny - albergue, kde je běžně například 20 lidí na jednom pokoji... ale každý by si tu cestu měl udělat takovou, aby z ní měl radost a ne, aby ji jen protrpěl. Někdy ty kilometry v nohách sice bolí, ale jinak si myslím, že Camino de Santiago může být skvělým zážitkem.“

ANTI: „Je sv. Jakub nějak ještě znám v současnosti?“

Eva Čerešňáková: „Současnost je poměrně hektická a ne každý vyhledává historická fakta či duchovní témata - a s tím i životy svatých. Myslím si, že ti, kteří se o historii zajímají nebo jsou jim životopisy svatých či Bible blízká, tak určitě sv. Jakuba znají, ale trošku se obávám, že mladá generace o něm bude vědět daleko méně. Určitě je však odkaz sv. Jakuba nejpatrnější právě v rámci Svatojakubské cesty, která se těší čím dál větší popularitě nejen mezi věřícími lidmi, ale mezi nejrůznějšími lidmi ze všech koutů světa.“

STOP: „Jaká je tradice Svatojakubské pouti v ČR?“

Eva Čerešňáková: „Děkuji za dotaz, jen si nejsem jistá, že o tradici Svatojakubské pouti v ČR toho mnoho vím :-) Vím, že do Santiago de Compostela vede mnoho poutních cest - ze Španělska, z Portugalska, z Francie... ale postupně vlastně i znejrůznějších koutů EVropy, tedy z Itálie, severu Evropy či České republiky. Sama jsem jednu z tras objevila kousek od Prahy - v lese na Zbraslavi je Svatojakubský milník ukazující 3030 km a zobrazující hřebenatku, symbol Svatojakubské pouti. Tedy i kousek od Prahy vede cesta do Santiago de Compostela. Současně vím, že jsou poutní cesty směřující do Santiaga i na Moravě. Někteří poutníci se Santiagu přiblíží, třeba tak jako já, a jdou jen stovky kilometrů, někteří se však rozhodnou vyjít třeba z Čech a těch více jak 3000 km pěšky v následujících měsících ujít. Myslím si však, že většina poutníků se přibližuje cíli letecky či jinou dopravou a na pouť se pěšky z Čech nevydává. Zájem o Camino de Santiago neustále roste a mezi poutníky je i mnoho Čechů. Z toho si troufnu říct, že ta tradice v České republice existuje a těší se dobré pověsti.“

vonpolewitz: „Co bylo na pouti nejtěžší? A co byla naopak nejlepší věc - zážitek?“

Eva Čerešňáková: „Pouť byla sama o sobě skvělým zážitkem a myslím si, že to umocnily jak krásné momenty, tak ty náročné, co jsem na pouti zažila. Pro mě osobně bylo nejtěžší několik věcí - težký batoh na zádech, protože nejsme zvyklý chodit s velkou zátěží a já si nesla asi 8 kg. Pak byly těžké momenty, když jsem se ztratila a bylo krátce před setměním a někde v poli nefungoval signál a já se ani nemohla podívat kudy dál. Nejtěžší byl paradoxně tak závěr cesty, kdy jsem 10-15 km před cílem měla krizi a myslela, že to už nezvládnu dojít. Bolel každý jeden kousek mého těla... nejepší zážitek bylo přijít do cíle... ale také prožívat tu cestu, která vlastně byla cílem a nabídla mnoho hezkých chvil - nádhernou přírodu, výhledy, překonání sama sebe, těšení se na jídlo, které vždy chutnalo jako to nejlepší, protože jsem pořád byla hladová (i když jsem pořád jedla :))... zkrátka nejlepší byla ta radost z nejrůznějších maličkostí, které jsem docenila víc než kdy jindy. Všechny tyto zážitky krásné i náročné, jsem sepsala ve své knížce Úlet civilizované holky, moje cesta do Santiaga, tak tam čtenáři najdou skoro všechno :)“

Petr: „Hezký den Evo, máte nádherné šaty. A krásné nohy :)“

Eva Čerešňáková: „Moc děkuji :-)“

Jindra Děžinská: „Dobrý den, už dlouho přemýšlím o Svatojakubske pouti. Prosím řekněte odkud jste vycházela? A jak dlouho jste šla“

Eva Čerešňáková: „Hezký den, nepřemýšlejte a běžte! :-) Je to zážitek na celý život a pokud se tomu člověk otevře a neupíná se na nějaká konkrétní očekávání, cesta ho mile překvapí. Já sama jsem ráda, že jsem detaily cesty neměla moc naplánované a mohla jsem průběžně naslouchat svému tělu - zdali ještě může, řídit se počasím, okolnostmi (když třeba někde nebylo otevřené albergue a já musela nocovat o x kilometrů jinde)... to bych doporučila, tak si cestu užijete nejvíc. Osobně jsem zvolila trasu z Porta do Santiago de Compostela - jednak miluji moře a ty první dny jsou celé podél moře, za druhé je ta trasa poměrně rovnější (oproti hornatému severu, který je náročnější). Tato trasa je přibližně 260 km a myslím si, že nejvíce poutníků ji ujde za 10-12 dnů. Já jsem ji šla 11 dnů. Pokud potřebujete rady na cestu a co s sebou, je to sepsané v mojí knížce, ale hlavně poradím, běžte, stojí to za to!“

Zdenek: „Jak je to během svatojakubské pouti s noclehy - četl jsem, že je možno přespat vždy v nějakém klášteře či podobné budově. Kolik se za takové přespání v průměru platí? Vy jste šla tu trasu z Porta, můžete doporučit ještě nějakou jinou? Děkuji a přeji hezký den! Z.G.“

Eva Čerešňáková: „Možností nocování je několik - nejtradičnější jsou albergue, ubytovny pro poutníky, přibližně 20 lidí na sdíleném pokoji, někde je jen lůžko a člověk potřebuje spacák, někde byla například i přikrývka. Pak je druhou možností bydlet u lidí, kteří jsou otevření poutníkům - mají domek označený hřebenatkou a nechávají u sebe poutníky nocovat. Pak znám lidi, co přes léto nocovali "open-air". Další variantou je vyhledat si i například hostel, pokud je albergue v okolí plné. A k té ceně - nocleh u lidí může být zdarma/ za dobrovolný příspěvek, nebo to někteří dělají i komerčně (já tak spala jednou, měla vlastní pokoj a sdílenou koupelnu a stálo to 20 euro). Albergue stály většinou mezi 12-15 eury na noc. Osobně si myslím, že je dobré počítat s 12-20 eury na noc. Pomůže i aplikace Camino Ninja - doporučuji...a k trase, já šla z Porta, kdybych šla někdy znovu, zvolím Primitivo - sever Španělska. Je hornatější, náročnější, ale také oblíbená. Přeji, ať se Vám pouť brzy podaří zrealizovat!“

Magdaléna: „Evi, kde se na Vás může žena obrátit, když by potřebovala poradit se svým sebevědomím..apod. Jinak Vám to moc sluší, přeji hezký den.“

Eva Čerešňáková: „Magdi, děkuji moc. Dovolím si odkázat na mé webové stránky - www.ceresnakova.cz (coaching), případně Instagram.... bohužel jsou moje aktivity nyní trošku omezené kvůli brzkému příchodu miminka, ale na podzim bych ráda už zase nějaké workshopy zrealizovala, časem i individuální konzultace. Když se ozvete, dám si Vás do databáze a jak to okolnosti umožní, ráda budu o aktivitách informovat.“

Amalie: „Krasny dobry den..rada bych se vas zeptala zda vam neco na Vaši ceste opravdu chybelo? zda jste mela kompletni vybavu všeho?A zda vas neco ,překvapilo, tak že vam musela jina osoba poradit/pomoci?moc dekuji za vaši odpoved a přeji krasne zdrave miminko!“

Eva Čerešňáková: „Hezký den, moc děkuji za přání i dotaz. Co bych doporučila a co bylo velmi nápomocné - aplikace Camino Ninja (co se týká samotné cesty). V rámci balení a příprav jsem dala na zkušené (co mi řekli přátelé či co jsem našla na blozích), zvolila jsem na trasu Porto - Santiago sportovní boty, ne pohorky - to byla super volba. V batohu jsem si táhla i druhé sportovní boty (550 g - to bylo dost) ale i na ty došlo, takže i ty jsem využila. Kosmetiku bych ještě lépe zvážila a u všeho našla ta nejmejší balení co existují (každý gram co se nese je cítit). Něco, co by mi úplně chybělo? To snad ani nebylo (spíš je otázka, jestli bych něco mohla ještě nechat doma, ale přišlo mi, že jsem využila snad všechno (až na léky - ty by se možná daly sehnat v lékarně a nebylo nutné je nosit, ale těžko říct:)) Mile mě překvapilo to, jak skvěle je cest značená, to bylo perfektní. A s čím jsem potřebovala poradit? Když jsem se ztratila, tak jednou bych bez pomoci druhých opravdu nevěděla kudy kam.. a pak byly užitečné informace v rámci části Camino Espiritual - ale nebylo to tak, že bych bez toho nemohla jít, spíše mi rady od druhých cestou pomohly vyhnout se nepříjemnostem a včas si zarezervovat loďku pro poutníky.“

Marti: „Dobrý den, úplně záříte a to nebude jen tehotenstvim,ale i Vaši krásnou osobnosti <3 Pokud to není moc osobní nebo pokud to není tajemství, čekáte holčičku nebo chlapečka? Držím palce!“

Eva Čerešňáková: „Moc děkuji ! Můj partner chce překvapení u porodu, tak si pohlaví miminka musím nechvávat pro sebe, aby to pro něj mohlo být překvapením :-) Až se miminko narodí, moc ráda se o pohlaví miminka podělím... děkuji moc a přeji i Vám jen všechno dobré a krásné!“

DIS: „Co znamená Svatojakubská pouť v současnosti pro ČR?“

Eva Čerešňáková: „Myslím si, že tato otázka není asi úplně správná - protože pro ČR asi neznamená pouť nic specifického. Určitě ale ta pouť znamená krásný zážitek, příležitost k osobnímu rozvoji, překonání vlastních limitů, odpoutání se od povinností všedních dnů či prostor pro zastavení se a rozjímání pro každého, kdo se na pouť vydá. Ať je to Čech, Ital, Francouz, Portugalec nebo třeba Američan :) Víc tedy znamená pro lidi než pro nějaké státy... snad jen pro Španělsko či Portugalsko může mít význam v rámci podpory cestovního ruchu :)“

ANTI: „Má svatojakubská pouť ještě vůbec význam náboženský a církevní?“

Eva Čerešňáková: „Určitě ano. Každý jde na pouť se svým vlastním záměrem, důvodem a nebo třeba životní křižovatkou (kterou zrovna řeší). Někdo může jít i s tím, že hledá víru nebo cestu k Bohu, někdo si chce víru prohloubit... ale myslím, že ten přesah související s náboženstvím a církví je jednak historický, ale především také v pohledu na život a hodnotách. Pomoc bližnímu je na pouti vnímána jako automatická, radost z maličkostí a ze života a vděčnost za vše se stane přirozenou součástí cesty.. a taky má člověk čas přemýšlet sám nad sebou, svým životem, ale i třeba tím, že je život tak dokonalý a je tu něco, co nás převyšuje“

Renata: „Hezky den..nelakalo vas prinest si z cest nejake upominky?neco co vas opravdu velmi upoutalo?mit jako vzpominku/nebo pro štěsti apod.myslim kvuli zateži...že asi neslo vidte?dekuji“

Eva Čerešňáková: „Hezký den, ráda si z cest nosím upomínky, ale na cestě jsem opravdu řešila každý gram, co jsem na zádech nesla, takže z průběhu cesty jem si nic nenesla:) Až potom v samotném Santiago de Compostela jsem si koupila magnetku a hrneček na památku. Vzpomínky jsou však to nejcennější, co si člověk mohl přinést...“