Sama doma

Záznam chatu z úterý 28. března 2023

ANTIMONY: „Stává se, že neprůbojné dítě si zvýší sebedůvěru zcela samo?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „On si každý vlastně sebedůvěru zvyšuje sám. jde o to, do jakých sitaucí vstupuje, jakým situacím je vystaveno, jaké překážky překonává. Hodně mu ale může pomoci utvoření bezpečného prostředí, v kterém si ověřuje zvládání náročnějších situací, popisný způsob hodnocení, to, že podporujeme,aby dítě samo sebe také hodnotilo. Jde o to, aby dítě věřilo, že úkoly, které má před sebou zvládne. Některé děti nemají dobré zkušenosti, a v jejich důsledku jsou neprůbojné, stejně jako některé ostýchavé děti si v bezpečném prostředí a díky vhodně poskytované zpětné vazbě od rodičů získají dostatečnou sebedůvěru již v útlém věku, cíle dosáhnou, jsou spokojené, ověří si svoje možnosti a ani si třeba rodiče neuvědomí, že mohli mít dítě neprůbojné.“

ANTI: „Může se stát, že neprůbojné dítě o zvyšování sebedůvěry vůbec nestojí?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Může se stát, že neprůbojné dítě nestojí o snižování ostýchavosti před ostatními lidmi, chtějí zůstat ve své ulitě schované. Ale sebedůvěra je o vědomí toho, že něco dosáhnu. Nemusí jít jen o zvládnutí básničky před celou třídou. Tedy zvyšování sebedůvěry je velmi důležité i pro neprůbojné děti. A pokud o to dítě nestojí, není to moc logické. JDe spíše o to, abychom respektovali jeho zájmy, ne naše. Zvyšovat sebedůvěru dítěte v oblastech, které jsou důležité pro rodiče nemusí být skutečně dítěti příjemné. Je důležité dítěti naslouchat, důvěřovat mu, vytvářet bezpečné prostředí, vést k překonání mírných překážek.“

Jan: „Vážená paní doktorko, jak prosím reagovat na teenegera který lže, ale nemám mu to jak podložit aniž bych někoho nepodrazil, od kterého to vím? Co prosím doporučujete? Jan“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „V daném případě bych se zamýšlela nad tím, co teenegera vede k tomu, že lže/zapírá. Je jisté, že lže teeneger? Nemůže jen vidět situaci jinak, ze svého úhlu pohledu. Často za lží stojí strach, obava, že rodič/učitel nepochopí, nepřijde jedince s tím, co provedl. Určitě bych nevolila konfrontaci. Často opravdu pomůže zkusit se podívat na situaci očima dítěte, dospívajícího, toho druhého. Má dostatek dovedností říci pravdu? Nemůže pravdou uškodit někomu ještě dalšímu? Je to sobecké lhaní (ve svůj vlastní prospěch)? - tedy rys osobnosti? Je to velmi složité odpovědět. Doporučuji citlivý přístup a přijímací. Bez odsuzování, ale přitom jasném vymezení, že preferuji pravdu a zvládnu to.“

Antonín Barák: „Dobrý den, Dítě 3,5 let. Ve školce je velmi pasivní, spíše pozoruje ostatní děti, nezapojuje se samo, nezačne si sám hrát. Máte nějakou radu, jak ho povzbudit ke zvýšení sebedůvěry v situacích, kdy s ním jako rodiče zrovna nejsme? Děkuji AB“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, to je že dítě pasivní nemusí znamenat, že si nevěří. Některé děti rády pozorují druhé. Pokud vnímáte, že si opravdu nevěří, promyslela bych, zda se nesetkalo s nějakou situací, která mu mohla být hodně nepříjemná. V tomto věku si děti s ostatními začínají hrát, ale třeba vašemu dítěti bude trvat déle, než se do aktivit zapojí. Je dobré si všímat, jak si dítě hraje venku, na pískovišti, jak vychází s jinými dětmi. Posilování sebedůvěry můžete posilovat zejména v situacích, kdy s dítětem jste, zde si dítě v bezpečí ověří, že situaci zvládne, pak tuto zkušenost přenese do prostředí školky. Také bych uvažovala vliv paní učitelky, jak pracuje s motivací zapojit dítě do aktivit, nakolik jsou aktivity lákavé a "bezpečné". A poslední myšlenka - pracovat s vlastními emocemi, aby dítě nemělo pocit z přílišného očekávání rodičů (myslím to nyní univerzálně:))“

Lucie Č.: „Dobrý den paní doktorko, máme skoro 4 letou dceru, která od září 2022 chodí do školky. Od malička se bála dětí, nechtěla do jejich blízkosti, až brečela. To samé s dospělými. Pokud někoho neviděla třeba týden, pak měla velký problém s ním být i v jedné místnosti. Z oslavy svých 3.narozenin dokonce chtěla utéct, neboť přišel její děda a babička, které dlouho neviděla. Po hodině a půl se osmělila a z chodby přišla do obýváku. Nyní po zaškolení je to mnohem lepší, je schopna i mluvit např.s prodavačem obuvi, bohužel stále se straní kolektivům. Např. Viděla po 3 týdnech venku děti ze své školky a ani k nim nechtěla jít a také nešla.Jak bychom ji mohli pomoci v tom aby se nebála se zapojit mezi děti. Děkuji za odpověď a hezký den.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, snažila bych se zvyšovat odolnost přes malý kolektiv - dvojici, určitě je dobré, že ji vedete ke komunikaci s okolím, zde si ověří, že to zvládne. Jsou ale děti, které se ve velkém kolektivu nikdy nebudou cítit dobře, a přitom jim to nebude vadit. Byla bych opatrná, abych tedy dítě nenutila k něčemu, co vlastně nechce. Samozřejmě je důležité, aby dítě bylo schopné soužití s ostatními, je potřeba, aby získala dobré zkušenosti s kolektivem, měla tam příjemné zážitky. dobré mohou být kroužky s menším počtem dětí, kde bude aktivita, která dítě baví. Pokud by situace přetrvávala, doporučuji obrátit se na dětského psychologa, který posoudí situaci s ohledem na konkrétní dítě, uvidí jeho projevy. Nebojte se konzultace, často se najde faktor, který chování dítěte vysvětlí a když se faktor podaří odstranit, nebo řešit, tak to hodně pomůže. Také lze pak školní dítě zapojit do skupinky podobných dětí, které pomohou zvyšovat sebedůvěru dítěte, že zvládne řadu sociálních situací.“

Zuzka: „Dobrý den, Navštěvujeme dětský kroužky a u dcerky 21m jsem zpozorovala, že při zadaném úkolu jako je například přenesení dané věci do krabičky - Stojí s předmětem v ruce u krabičky a sleduje ostatní děti - předmět odloží až tehdy, kdy je tam sama. Jedna se v tomhle už o nějakou neprůbojnost ? Proč vsechny děti radeji pusti a vyčkává?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, ve věku 21m bych o neprůbojnosti nemluvila, z vývojového hlediska si děti až do 3 let raději hrají samy a příliš interakce s ostatními nevyhledávají. Může si být méně jistá, co se má dělat, může pozorovat, co dělají ostatní děti, protože jí to zajímá, nemusí se jí líbit "strkanice" s ostatními. Také si může chtít prohlédnout věci, které v krabičce jsou... :).“

ANTIMONY: „Může se stát, že neprůbojné dítě nikdy nebude mít sebedůvěru?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „ano, může se to stát.“

denmark: „Jak lze neprůbojnému dítěti zvýšit jeho sebedůvěru:“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Vhodné jsou přiměřené aktivity k jeho věku a schopnostem, občas směřující k překonávání překážek (vhodná a přiměřená míra nepohodlí), poskytování přiměřené zpětné vazby dítěti, popisovat činnost (nehodnotit), vést dítě k vlastní zpětné vazbě, k přesnému odhadu jak aktivitu zvládlo. Pomoci mu plánovat čas, pracovat i s neúspěchem dítěte, chápat chybu jako normální část v procesu učení, ukazovat, jak se může chybě vyhnout - nebo podporovat, aby se dítě nebálo chybu odhalit samo.“

Linda: „Dobrý den, jak přistupovat k neprůbojnému dítěti ? Podle mne je špatné nucení k činnostem. Já v dětství měla stejný problém, nezdálo se mi, že by mi s tím nějak matka pomáhala. Jen mě k činnostem popostrkovala, srovnávala se sestrou, která byla mým protipólem. Brala jsem to jako že jsem špatná a taky jsem přišla domu s tím, že nejsem rodičů. Já byla tatínkova holčička, sestra zase mámina. Bylo to těžké. Děkuji. L.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Souhlasím s vámi. nejhorší je dítě s někým porovnávat. TAké je důležité respektovat zájmy dítěte, často jej postrkujeme směřem, kterým chceme my, aby šlo. A také je velmi důležité, abychom dítě ve zpětné vazbě "nehodnitli" (ty jsi špatný, ty jsi dobrý)... ale popisovali situaci... nebo nechali dítě popisovat situaci. Zajímalo by mě, zda je dítě spokojené ve své situaci. nenahlížet na to optikou dospělého, co si přejeme my. Pokud jsme i my byli neprůbojní, můžeme dětem nabídnout to, co fungovalo nám,ale nenutila bych je. Sama víte, co vám neprospělo, z toho je dobré vyjít. Dítě potřebuje přijmout takové jaké je, cítit, že je přijaté bezpodmínečně.“

Martina: „Dobrý den, syn patří mezi nadané děti, takže ve škole v tomto ohledu nemá žadný problém, ale je velmi neprůbojný a každá maličkost je pro něj stresová záležitost. Má problém se zeptat spolužákú, zda si může půjčit sešit, říci si o pomoc paní učitelce, nebo komukoliv jinému, nezajde si sám koupit třeba zmrzlinu. Je velmi přecitlivělý a stále se podceňuje. Toto chování zdědil od maminky, takže zhruba vím, jak se cítí, ale úplně nevím, jak mu to trochu ulehčit a pomoct, aby se v kolektivu cítíl alespoň trochu příjemněji. Syn má 9 let.. Děkuji a hezký den přeji:)“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Zkusila bych si se synem promluvit, jak situaci vnímá on, co si sám myslí, že by mu pomohlo. důležité je podporovat ho ve vlastní zpětné vazbě. Někdy nadané děti mají hlavní problém v tom, že vše poměřují vyšším očekáváním, protože jejich mentální koncept jim neumožní to posoudit jednoduše... často se setkávají s neporozuměním spolužáků, může se setkávat i jinou reakcí učitele, než by potřeboval. Zajímala bych se jako rodič, jak právě spolužáci reagují, jak reaguje učitel. Píšete, že má problém i v běžných situacích, pokusila bych se domluvit něco na způsob bobříka odvahy, aby si syn sám zkusil naplánovat něco, co mu je nepříjemného, ale zkusil by to překonat. Pokud to nepůjde, určitě je nutné chlapce přijmout takového jaký je, nesmí mít pocit, že jste jako rodič zklamaná, nebo vás situace znejistuje... to pak ještě více násobí obavy dítěte. Mám ale opravdu dobrou zkušenost s tím, že pomůže s dítětem mluvit a hledat společně s ním.Pokud se situace nebude lepšit, doporučuji obrátit se na spádovou pedagogicko-psychologickou poradnu.“

Mili: „Dobrý den, Synovi je nyní 16 let a nyní je v prvním ročníku střední uměleckoprůmyslové školy, která ho mmj. velmi baví. Ale od covidové distanční výuky, v 8. ročníku ZŠ se mu projevili psychické problémy, pocity marnosti, zbytečnosti bytí, ubližovaní si (o kterém jsem nevěděla) a nyní řešíme i šíři uplatnění, obavy z budoucnosti, velice se obává i toho, že je všude velká konkurence, drahota a když si spolu povídáme, vidím, že je hodně hodný a citlivý, ale prý že se nikomu nezavděčí. Radím mu ať se drží svých kamaradů, se kterými si rozumí, i když vidím že by rád navázal třeba i nové vztahy, tak má strach, že někomu nesedne a podobně. A také nestíhá skloubit aktivity školní a mimoškolní s časem, chtěl by toho víc stihnout, ale únava je někdy silnější a frustrace se prohlubuje. Navíc se vyskytuje v rodině s otčímem a dvěma mladšími nevlastsními bratry a také se staráme o psychicky nemocného strejdu. No, moc ráda bych mu byla oporou, snažím se, ale nějak mi to úplně nejlíp nejde.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, mladí lidé nedávnou dobu snášeli hůře, než se čekalo... navíc je vidět, že syn je vystaven dalším, pro něj náročným, faktorům. DOporučila bych využít služeb výchovného poradce ve škole, nebo školního psychologa, pokud je. TAké je možné se porozhlédnout v okolí po psychologovi (nebo je možné se podívat na stránky České psychoterapeutické asociace).. Určitě je moc důležité se synem mluvit, chápat jeho postoje, vnímání situace, hledat společné řešení, aby viděl, že je důležitým členem celku (to mít někdy mladý člověk nemusí).“