Sama doma

Záznam chatu z úterý 14. března 2023

ANTI: „Je dyskomfort vlastně horší kvalita života?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Já bych diskomfort chápala jako přirozenou součást kvality života. Určitá míra nepohodlí je přirozená a čím více se budeme chápat kvalitní život jako život bez semenšího nepohodlí, tím spíše bude naše kvalita života horší. :). Je důležité, abychom měli v životě jak fáze pohodlné, tak i fáze (kratší) s menší mírou nepohodlí. Díky nepohodlí si pak lépe můžeme vychutnat "pohodlí". Budeme dnes mluvit o heslu.. diskomforem ke komfortu.:)“

ANTI: „Jaká je definice dyskomfortu?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Diskomfort lze chápat jako určité nepohodlí, vstoupení z bezpečné zóny, kde se cítíme příjemně, bez působení různých zátěží. PRávě působení určité míry zátěže je zdravá, získáváme cenné zkušenosti. Přílišné péče o maximální pohodlí nás nepřipraví na řešení různých náročnějších situací, mnozí pak selhávají i při řešení tzv. denních nepříjemností.“

DAYD: „Jaká je definice neprůbojného dítěte?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Neprůbojné dítě můžeme chápat jako dítě, které je hodně tiché, v sociálních vztazích ostýchavé, necítí se dobře, když má něco ukazovat na veřejnosti, může cítit úzkost, obavy, což často ovlivňje jeho výkon, zejména ve škole. Tyto děti nerady soutěží, přesto, že mají často bohaté zájmy.“

DAYD: „Jak vychovávat neprůbojné děti k tomu, aby se připravili na dyskomfort?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Ono je spíše důležité je připravovat s pomocí zátěže (diskomfortu) nejen na situace, které působí nepohodlně, ale aby si i více užívali situace, která je pohodlná (komfortní)Aby se děti naučily vnímat svůj život jako dostatečně kvalitní. Mnozí vážně nemocní dokazují, že i při jejich stavu považují svou kvalitu života za přiměřenou, protože mají ve svém životě mnoho hezkého. Důležité jsou, jak jsme si říkali v rozhovoru.. sport, pohybové aktivity, společenské hry s pravidly, podpora povinností dítěte, podpora trpělivosti. Vhodné jsou aktivity v přírodě a různé podoby přiměřeného otužování.“

Ali: „Dobry den. Chtela jsem se zeptat, jak pomoci dceri(6 let)pokud si v kolektivu neprosadi to svoje. Napriklad ve skolce ustoupi pokud prijde spoluzak a vezme ji kamarada kdyz si s nim hraje, nepusti ji do hraciho koutku ve skolce, zakazuje si hrat s jinyma detma, potom je dcera smutna. Doma breci ze nema svoji kamaradku ve skolce. Dcera ma rada deti. Chodi do krouzku, jde do ruznych aktivit pokud ji je jako rodice nabidneme a tesi se z nich, napr. krouzky,primestske tabory. Napr. V detskem koutku si najde ihned kamarada, nebo na nejake decke akci. Jen ve skolce bojujeme s timto problemem. Jako rodice s dcerou hodne o tomto komunikujeme a snazime se ji v tomto pomoct. Dekuji za odpoved“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, moc děkuji za dotaz. Je velmi dobře, že dceři nabízíte více aktivit a možností zapojit se do sociálních vztahů. TAm si ověřuje, že si umí získat kamaráda, že se jí komunikuje dobře. Je to dobrá zpětná vazba i pro vás, že vlastně dcera není "neprůbojná", jen není "dostatečně agresivní"/ dominantní. Ale o to jako rodiče nestojíme. Ve školce bych doporučovala promluvit s paní učitelkou, klidně, s prosbou o dopomoc, vysvětlila bych vaši zkušnost, že jinde dcera kamarádky má. Ale zakazování jiným dítětem není obvyklé, řada dětí by se takovému chování nebránila, ani neuměla bránit. Je ale dobré i v této situaci postupně dcerku vést v modelové situaci k tomu, jak by to mohla zkusit. Mohly by takové situace hrát i ve školce, pravděpodobně stejný nebo podobný problém bude mít řada dalších dětí, které nejsou dostatečně dominantní. Pokud u paní učitelky neuspějete, nenechte si vnutit, že problém je u dcery, jak píšu výše, důležité je, že jinde problém nemá. To je rozhodujícím měřítkem. V každém případě setrvejte i dalších aktivit, tam si dcera opakovaně ověří, že to mezi dětmi umí a bude tak posilovat vlastní sebedůvěru, že se jí v kolektivu dětí líbí. Držím palce, :)“

Petra Riedlová: „Dobrý den,dcera má 7let.Neprubojna je hlavně v komunikaci s ostatními lidmi. Ví, že se zdraví, děkuje...ale kolikrát potřebuje "nakopnout". Dokonce např. i na rodinné oslavě popřát oslavenci, kterým je rodinný blízký,je problém. Toto potlačit jak,ji podpořit jak? Děkuji Riedlová“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, ano, ostýchavé děti mívají tento problém:). Zkusila bych zvolit nějaký méně viditelný signál, aby dcerka neměla pocit, že je napomínaná, tím jí příliš nepomůžeme:). Při přání mnoho dětí soustředění pozornosti na sebe, všichni sledují, co přejí. Zkusila bych méně věnovat pozornost tomu přání, dcerka může popřát později, až se ostatní začnou věnovat něčemu jinému, připravit i hezké písemné přání, obrázek.. .a ten s jednoduchým přáním předat. Mnohdy se stává, že dospělí hned navážou dialog... a co škola/školka... děti moc nevědí, co mají říkat, a chtějí se vyhnout této situaci.. zkuste probrat s dcerou, zda by uměla blíže popsat čeho se stydí, třeba některé děti nerady dávají dospělým k přání pusu.. nevědí jak mají reagovat, můžeme připravit univerzální odpověď, která zvýší jejich jistotu. Možná si také zkusme vzpomenout, jak jsme to měli my.. co nám pomáhalo...:). Poprosila bych dceru, aby poradila, co by jí pomohlo... oslavenci bude líto, když mu nepopřejeme... ale ona by možná měla nápad, jak to udělat, aby měla také radost....:)“

Jarka: „Dobrý den, zajímalo by mě, zda je správné neprůbojným dětem často připomínat a nabádat je, aby se snažily chovat jinak (tj. nebát se projevit a prosadit v kolektivu) nebo zda na ten problém vůbec neupozorňovat, abychom dítě ještě více nestresovali. Děkuji za Vaši odpověď. Hrabětová“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Čím více dítě upozorňujeme na nějaký problém, tím více si je vědomo, že to je problém. Tedy za mě neupozorňovat. Ono instrukcí se toho moc nesvede... např. neběhej, nedělej si starost, chovej se jinak... kdyby to bylo tak lehké, většina dětí by se tak chovala:). Tedy uvažujete správně:). V tomto případě je určitě vhodné zařazovat aktivity, které posilují odolnost... otužovat i v odlišných situacích, v životě rodiny se nevyhýbat různým přiměřeným zátěžím, v nichž, ani by dítě tušilo, se postupně zvyšuje odolnost dítěte, osvovuje si zkušenost, že to či ono zvládne. Velmi důležité je volit vhodné kroužky, kde si dítě přirozeně ověřuje, jak fungují vztahy. Vhodné jsou skautské oddíly, děti se zde věnují aktivitám, které je trochu vytáhnou z komfortu, učí se zvládat i s ostatními nepohodlí. Je dobré, aby v rodině platila aktivita pro všechny... Zároveň, je dobré přijmout charakteristiku dítěte, jaké je. Z každého nebude závodník F1 nebo moderátor Karlovarského festivalu... řada dětí a postupně dospívajících a dospělích je šťastných ve svém světě, ve své kanceláři, volí profese, které více vyhovují jejich naturelu (lesník, vědec v laboratoři, programátor....:)). Vše je nutné vhodně nadávkovat a vnímat, zda se dítě cítí šťastně nebo nespokojené. Když je nespokojené dítě, pomožme mu tréninkem osvojovat si nové kompetence, pokud ale spokojené je, zamysleme se, jaké jsou naše potřeby... To nyní není přímo k vám, snažím se pojmout otázku komplexněji... :). Držím palce:)“

Barbora: „Dá se to využít i na kočky?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Dobrý den, nemám s touto cílovou skupinou zkušenost:) Ale směřovala bych dotaz do svazu chovatelů, nebo bych se zkusila najít nějakého chovatele... asi konkrétního plemena, psychologii koček se věnují i někteří odborníci, ale konkrétní jméno vám neporadím. Pokud máte na mysli, zda se dají kočky využít pro výchovu k diskomfortu, moc si přesah neumím představit, ale určitě se dnes kočky využívají v rámci zooterapie - felinoterapie.“

Petra: „Dobrý den, líbilo se mi, jak mluvíte o současné výchově. Máme 19m prcka a od narození jsme prakticky denně venku. Sousedi si z nás dělají legraci. Jiné rodiny od podzimu do dneška venku moc nepotkáváme. Prcek je velice aktivní, v bazénu např. chce i do studeného plaveckého, nezakazujeme mu to. Musím zaklepat, ale za celý podzim a zimu měl 1x rýmu. Nijak ho zbytečně nenabalujeme- většinu zimy trávil v softsheelové kombinéze. Posloucháme ale pořád, jestli není málo oblečený, že má studené ruce atd. Nepotřebujeme z něj vychovat skleníkové dítě, které bude chodit ven jen v létě, že?:) Dotaz tedy nemám, ale musím potvrdit, že pohodlí rodičů se opravdu přenáší na děti. :) Mějte se pěkně!“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, milá paní Petro,děkuji... ano, tak to je... mám děti dvě, a chodili jsme ven za deště i sněhu... a to je jedno z nich kardiak po operacích.. dnes syn ujde běžně 50 km.. Držím palce, okolí zkuste hodit za hlavu:), ale jednoduché to není. Zdraví syna je vám dostatečnou pozitivní zpětnou vazbou:). Přeji příjemný den,:)“

Simona: „Dobrý den, paní doktorko, mám doma téměř osmiletého jedináčka, a přestože je chytrý a šikovný, nerad se před ostatními vrstevníky "předvádí" v tom dobrém slova smyslu. Při aktivitách, například soutěžích, raději řekne, že nechce, nebo že to nikdy nebude umět jako ostatní, než aby to zkusil. Doma se rád pouští do nových věcí, ale když mu něco hned nejde, řekne, že se to nikdy nenaučí a dál už to nechce ani zkoušet. Když se ho snažím podpořit a říkám mu, že je šikovný, že to jednou určitě zvládne, když to bude zkoušet, rozbrečí se. Poradila byste mi prosím, jak bych mu mohla pomoct se získáváním sebevědomí a odbourat pláč pokaždé, když se mu něco nedaří? Předem Vám děkuji za odpověď. S pozdravem Simona“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, paní Simono. Děkuji za dotaz. Váš případ přesně spadá do tématu, o kterém mluvíme. Jedináčkové to nemají jednoduché, nemají přirozené srovnání s někým podobně starým v rodině. Setkává se s hodnocením dospělých. Důležité je, aby si ověřil, že některé věci mu jdou, viděl kolem sebe příklady, že i dospělému se občas něco nepodaří a je to v pořádku, a postupně se učí i dospělý dělat věci jinak a "lépe". Někdy děti vnímají normu dospělých jinak, než si dospělí i uvědomí. Někdy se může setkávat s tlakem na perfektní výkon (nemusí to být zrovna v rodině, ale někde to zažil...), někdy stačí u šikovných dětí taková běžná průpovídka učitelů... u tebe bych čekal/a... ty to zvládneš... myslí to dobře, ale vlastně předjímají výsledek, a citlivějším dětem komplikují život, protože ony mají pocit, že tomu musí dostát... žijí v očekávání těch druhých.... máme takové pak v praxi středoškoláky a i vysokoškoláci... Ještě k pláči.. zkuste se synem najít jiným mechanismus... nahradit pláč něčím jiným... dechové cvičení (nádech, výdech.. zklidnit).. soustředění se na nějaký příjemný podnět, přesměrovat pozornost jinam, nějaké předem domluvené heslo, výzvu pro sama sebe (já to zvládnu, je to dobré, to se stává, to je v pořádku...). vyhla bych se častému chlapi nebrečej, nebo už jsi velký... to spíše vyvolává pocit viny... tedy něco co působí jako přesvědčení.. nevadí, příště to bude lepší. :). Držím palce. :)“

Vendula: „Dobrý den, měla bych opačny dotaz. Mám kamarádku má syna 4 roky ve školce je nesoustredeny, roztekany ale doma úplně normální. Dělá mu problém větší kolektiv děti. Musela bohužel navštívit psychologa s dítětem jestli nemá ADHD. A nemá .Ptám se existuje nějaká kniha pro rodiče jak se takto chovat k roztekanemu dítěti.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, ano, knížky věnované podpoře soustředěnosti jsou... ale i když není diagnostikované ADHD, můžeme výchovně postupovat tak, že se snažíme dodržovat pravidelný režim, omezíme mnoho aktivit (někdy jich má rodina moc), více začlenit klidových chvil v rodině (nesnažit se využít každou minutu života). Někdy to tak vše děláme, přesto máme problém, který popisujete.. existují programy -např. kupoz, pracovní sešity na podporu soustředění, různé pracovní listy dostupné i na webu.. různé hry a cviky - také dostupné přes web.. NPI, NIDV.. dobré je dítě vést společně k dokončování aktivit. hrát hry s pravidly. A dbát na kvalitní spánek. UVažovat lze i různé omezení slazených nápojů nebo potravit s barvivy ... a volit vhodné pohybové aktivity, minimalizovat vliv televize, pc... je dobré to ještě třeba konzultovat s učiteli mš, co by poradili, paní učitelky bývají orientované v problematice, znají dítě, lépe pomohou...někdy pomáhá dodržovat jasně stanovená pravidla... je toho více, ale je nutné znát lépe charakteristiku dítěte i jeho projevy. V každém případě děkuji za dotaz a snad i tak kamarádce pomůžeme:)“