Sama doma

Záznam chatu ze středy 15. února 2023

DAYD: „Co je Gender Studies?“

Markéta Štěpánová: „Gender Studies, o.p.s. je nezisková organizace, která nedávno oslavila 30 let existence. Věnuje se rovným příležitostem, antidiskriminaci, genderovým stereotypům ve výchově, vzdělávání, na pracovním trhu. Provozuje oborovou knihovnu zaměřenou na gendrovou a feministickou literaturu, právní poradnu v oblasti slaďování pracovního a osobního života, dělá audity rovných příležitostí a řadu dalších věcí.“

DIS: „Jak jste se dostala ke genderu?“

Markéta Štěpánová: „k tématu genderu jsem se dostala již na gymnáziu, kdy jsem si začala uvědomovat, že k dívkám a chlapcům není přistupováno stejně a štvalo mě to. chtěla jsem s tím něco dělat, založila jsem s dalšími lidmi feministickou organizaci, vydávali jsme časopis a postupně jsem se díky tématu dostala až k práci v Gender Studies.“

Vlaďka: „Paní/slečno Štěpánová, neúčinkovala jste v pořadu Ženy pro měny?“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, ano, je to tak. V tomto dokumentu jsem účinkovala, ale pouze v malé "roli", nebyla jsem jednou z hlavním hrdinek dokumentu.“

Katka: „Dobry den, syn 2,5 roku se začal oblekat do šatů když vidí svoji starší sestru. Mě osobně to nevadí rád si hraje s autíčkama a legem. Ale můj muž to nesnese. A syn pak brečí že si je nemá oblékat. Poradila byste jak to všem vysvětlit? Děkuji katka“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, obecně bych poradila nadhled. Což samozřejmě chápu, že je lehké radit, těžké realizovat :-) Manželovi bych zkusila vysvětlit, že je to velmi pravděpodobně dočasné období, že je to legrace a že když ho to baví, je škoda mu to přeci zakazovat. Můžete to využít pro společnou zábavu. Zkusila bych opravdu nezakazovat. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že můj syn se v dětství také oblékal do princeznovských šatů, bavilo ho to, teď mu bude 17 a už to nedělá :-). Čímž ale nechci říct, že kdyby mu to vydrželo do současnosti, byl by to problém, jen pro "uklidnění" říkám, že to děti/ chlapci dělají opravdu často. Ale tím, že jim to je zakazováno, moc se to nemáme šanci dozvědět. Rodiče o tom moc nemluví, přestože děti rády zkouší.“

Karolína: „Dobrý den, k čemu je dobré nabízet dítěti širokou škálu hraček (myšleno autíčko i panenku), jak doporučujete? V čem to dítě obohatí? Díky za odpověď.“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, rozvine to různé kompetence, které mohou zůstat skryté, pokud jim tu možnost nedáme. Ve velké zkratce lze říci, že se např. nikdy nedozví, že by je bavilo pečovat o dítě, když si to v dětství nevyzkouší na panence.“

Jana Drtinová: „Je možné, že když děvče od malinka necháme dělat klučičí sporty, nenutíme je do šatů, může se nám v pubertě vyoutovat jako chlapec právě z těchto důvodů? Nám se to stalo a starší syn (32let) nám předkládá, že si za to můžeme sami. Že kdybychom ho v tom nepodporovali, že by se to nestalo. Moc děkuji za odpověď.“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, tato souvislost nebyla nikdy prokázána a řekla bych, že je spíše velmi pravděpodobé, že byste mu způsobila velké trauma, pokud byste ho do "dívčích" věcí nutila. Napak bych si na vašem místě velmi pogratulovala, že díky vám je o jedno traumatizované dítě méně a jeho coming out proběhl hladce. Jeho výčitky mohou pramenit z tlaku společnosti a z toho, jak je toto téma v dnešní době (mnohdy nevhodně) tematizováno. Myslím tím to, že transgender děti jsou zpochybňovány a jejich volba bývá vnímána jako "rozmar".“

Renata: „Dobrý den měla bych dotaz, ohledně podpory dítěte, jak jste před chvílí říkala, že každopádně podpořit dítě v tom jakou barvu trička si dítě vybralo, ale když si třeba chlapec vybere to růžové tričko a já ho v tom samozřejmě chci podpořit, jak ho připravit na to že třeba ve škole se mu můžou děti posmívat že má holčičí tričko a v horším případě že je třeba homosexuál že nosí růžové tričko. Jak se v tomto případě zachovat, když jsem pro, to dítě podpořit, ale od spolužáků může být pak terčem posměchu a pak bude dítě nešťastné že sice si já mu tvrdím, že je to v pořádku, že je to jeho volba, a pak se mu děti smějí. Velice děkuji za odpověď zdravím Renata“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, děkuji za velmi konkrétní a relevantní dotaz. Ano, přesně to jsem myslela tím připravit ho na ten "střet s realitou". Hodně záleží na tom, jak to zvládne a jak moc si je dítě jisto svou pozicí. Dokážu si představit i to, že prostě růžové tričko do školy nosit nebude, protože se chce výsměchu vyhnout, ale doma mu to budete komunikovat jako akt, který ho chrání, nicméně nepřistoupíte na to, že "růžová je pro holky". Asi optimističtější varianta je ta, že to "ustojí" a spolužákům a spolužačkám sebevědomě řekne, že se mu ta barva prostě líbí, a že barva je prostě barva a nemá ani gender ani sexuální orientaci :-). Můžete mu i říci, že tyto genderové stereotypy se v čase mění a že dříve byla růžová například barvou vhodnou pro válečníka.“

Anna K.: „Pracujete přímo s vyucujicimi ve školách? A pokud ano, jak a čím se vám daří ty stereotypy bourat?“

Markéta Štěpánová: „Ano, pracujeme i s vyučujícícmi. Osvědčuje se být co nejvíce praktičtí a konkrétní. Upozorňovat na to, jak konkrétně stereotypy v našich (jejich) hlavách ovlivňují konkrétní životy dětí, kde je mohou poškodit a co konkrétního s tím lze dělat, nabízek aktivity do hodin, na kterých se zatíženost stereotypy nejprve ukáže a na to navazuje aktivita, jak je nabourávat. K tomu jsme vydali např. i publikaci Volba povolání bez předsudků či 12 ověřených metod pro rozvoj kolegiální spolupráce.“

Helena Křížová: „Dobrý den, s bratrem jsme byli rodiči vychováváni jednotně. Dříve to tak prostě bylo - ať jsme dělali nádobí, rozdělávali oheň, skládali dříví a uhlí, ryli záhony, hrabali listí, sázeli zeleninu, stříhali a stehovali na šaty.... Zajímalo by mne, zda je nyní trendy role od dětsvtí oddělovat na ty "ženské - jemné a ty mužské - drsné". Pokud ano, proč? Děkuji moc.“

Markéta Štěpánová: „Nemohu říci, že je to dnes trendy, řekla bych, že to je "trendy" už hodně dlouho. Stereotypy jsou všude kolem nás a v rodinách samozřejmě taky. Pokud vaše zkušenost je jiná, buďte ráda a patříte asi k menšině. Genderová socializace (zjednodušeně výchova dítěte k tomu, aby jeho chování korespondovalo s jeho genderem - ženy se chovaly "žensky") je jev, ke kterému dochází. Proč se tak děje je otázka na delší dobu než je prostor toho chatu, ale obecně bych se spíš ptala proč je dobré to nabourávat - a tam je odpovědí to, že genderové role jsou svazující a brání v rozvoji potenciálu. Každý jsme individualita a jakékoli "normování" může ublížit.“

Zdeněk: „Je z Vašeho hlediska žádoucí, aby se ve škole děti v tělocviku dělily na holky a kluky? Nepodporuje toto rozdělování také stereotypy?“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, jakékoli dělení na holky a kluky musí mít nějaké odůvodnění a nemělo by být dělením první volby, klíč, který nás jako první napadne a důvod pro to nemáme. U tělocviku si dokážu představit nějaké konkrétní situace, kdy je oddělení z důvodu např. poměřování výkonu smysluplné, ale obecně toto dělení nevnímám jako smysluplné. Obecně bych se ale spíše zamýšlela nad koncepcí výuky tělocviku, co v dětech podporujeme, co je učíme a k čemu to je.“

Jana Drtinová: „Bohužel, i to mi starší syn řekl, že se dnes děti mají moc dobře a už nevědí, jak na sebe upozornit. Poradila byste, prosím, jak staršímu synovi vysvětlit, že mladší syn skutečně nemá potřebu na sebe zrovna tímto upozorňovat? Naštěstí je velmi vyrovnaný a bere situaci tak jak je. I jeho manželce to přijde příliš brzy, vyoutoval se ve 12 letech. Teď je mu 14. Děkuji Vám“

Markéta Štěpánová: „Děkuji za upřímnost, samozřejmě těžko radit, staršího syna se to vlastně přímo netýká, poprosila bych ho spíše o otevřenost, vysvětlila, že jeho chování a názory může bratrovi způsobovat nepříjemné pocity, že může dojít k sebeobviňování atp. Volba dětí je vždy potřeba brát vážně a takto to s nimi komunikovat, přestože uvnitř si třeba může myslet co chce. Zkusila bych mu prostě zprostředkovat to, jak se v tom cítí jeho bratr a že jeho chování může být zraňující. Vy jste rozhodně neudělala nic spatně tím, že jste mladšího syna nenutila, to je opravdu hloupost. Takové věci nejdou zlomit. A to, že třeba v budoucnu může svou volbu zpochybnit, na tom nic nemění. Věk, který uvádíte, je celkem běžný, jsou i mnohem mladší děti.“

SK: „Kolik podle Vás existuje genderových stereotypů?“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, toho nelze taxativně vyčíst, stereotypy jsou spíše způsobem uvažování a škatulkování, stereotypní představy máme v hlavách asi všichni, je ale potřeba si jich být vědomi a reflektovat je - neřídit se jimi např. při přijímacím pohovoru, kdy rozhodujeme o ne/přijetí někoho na určitou pozici apod.“

Milan Gender: „Dobrý den, Z jakého důvodu je autíčko pro chlapce a panenka pro holčičky? Nejste to tedy pravě Vy, kdo genderově rozděluje? A není to náhodou tak, že děti tyhle věci neřeší, ale chovají se pudově?“

Markéta Štěpánová: „Dobrý den, toto není můj názor, já jen reflektuji to, jak jsou v současné době stereotypní představy ve společnoti nastaveny. Většinově. Děti by to neřešily, ale i na ně společnost působí, a to dokonce už před jejich narozením - rodiče (a nejen oni) vybírají výbavičku, mluví na plod v břiše odlišně podle toho, jestli si myslí, že se jedná o dívku či chlapce apod. Tímto už na dítě působí a ovlivňují jej. Proto pak volby dítěte jsou tímto ovlivněny. Plus samozřejmě vliv společnosti je patrný neustále. Ale máte pravdu, že kdyby tohoto vlivu nebylo, děti by si vybírali hračky (a nejen hračky) svobodně a autíčko bychom rozhodně neoznačovali za "klučičí hračku".“

ANTIMONY: „Co si myslíte o pojmu genderismus?“

Markéta Štěpánová: „Vnímám to jako hanlivé označení pro snahy o nastolování genderové rovnosti. Nelíbí se mi a nepoužívám ho.“

Radka: „Dobrý den,co je špatného na genderove socializaci - táta ryje zahradu,seká dřevo (protože to zvládne fyzicky lépe) a matka uvaří,vypere. V dnešní době je třeba řešit jiné a důležitější věci!“

Markéta Štěpánová: „Špatného na tom není nic, pokud se jedná o svobodnou vlbu konkrétních lidí, kteří o svých činnostech rozhodují. Pokud se jedná o pouhé smíření se s rolí ve společnosti, je problematické to, že ne každému tyto role vyhovují a cítí pak na sobě tlak a jisté omezení. Něco dělat "můžu", něco dělat "musím" něco zase "nesmím". To je přeci škoda. Tlak společnosti může způsobovat neštěstí konkrétních lidí.“

DAYD: „Jaké existují všechny genderové stereotypy ve výchově?“

Markéta Štěpánová: „Všechny těžko vyjmenovat, jedná se spíše o soubor, ale konkrétně jde o to, že se k dívkám chováme jinak než k chlapcům na základě toho, že jsou dívkami (a obráceně), máme od nich jiná očekávání, předurčujeme jim jiné aktivity, vlastnosti, zájmy. Tím můžeme uzavřít nějaké cesty, na kterých by třeba konkrétní osoby byly šťastnější. Obecně je zbytečné škatulkovat lidi podle pohlaví či genderu a mít na ně jiná očekávání.“