Sama doma

Záznam chatu z úterý 17. ledna 2023

ANTI: „Jsou neprůbojné děti terčem šikanování?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, ano mohou být... ale většinou je k tomu potřeba další faktory... menší slovní pohotovost, emoční labilita dítěte.. a určitá atmosféra ve třídě. Prevencí je posilování odolnosti dítěte a zvyšování slovní pohotovosti“

ANTI: „Jak vychovávat neprůbojné děti?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Vhodné je zvyšovat citlivě jeho odolnost, vystavovat postupně situacím, které zvyšují sociální dovednosti, vytvářet sociální bezpečí... tedy aby se dítě nebálo vyjádřit svůj názor, projevit svou aktivitu.“

ANTI: „Jak se pozná to, že dítě je neprůbojné?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Často jsou to děti tiché, neprojevující výrazněji aktivitu, neochotné překonávat nějaké obtíže. Děti častěji signalizují nepohodu, někdy až úzkostnost, když mají vystoupit na veřejnosti nebo ze své komfortní zóny.“

ANTI: „Jsou neprůbojné děti z rodin, kde vládne náboženský fanatismus - například jehovismus apod.?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Neprůbojné děti mohou pocházet z různých prostředí, ale extrémnější výchovné prostředí může utvářet osobnostní rysy, které jsou pak v kolektivu výrazněji vidět. Dítě nemusí být neprůbojné... může se chovat jinak nestandardně, neobvykle, čím upoutává pozornost. Každé prostředí má svá specifika, která v dětech potencují něco jiného... TAké záleží na síle výchovného působení.. dalších kontaktech dítěte s jinými sociálními vztahy...“

Natálie: „Dcera nemá ve třídním kolektivu kamaráda, sedí sama v poslední lavici, cítí se osamoceně. Změnit třídu?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Primárně bych se snažila ve škole domluvit, aby se pracovalo s celou třídou.. podpora týmové spolupráce, sociálních interakcí, posilování zapojení jednotlivých dětí do kolektivu.. vaše dcera nemusí být jediná, kdo se cítí osamoceně. Určitě je vhodné to řešit s třídní učitelkou, výchovným poradcem, pokud je ve škole školním psychologem, případně s příslušnou ped.psych. poradnou. Držím palce:)“

dayd: „Jsou neprůbojné děti někdy psychiatricky nemocné?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „S dovolením bych to otočila... psychiatricky nemocné děti mohou být i neprůbojné, ale mohou být i agresivní... záleží na diagnoze, průběhu, stáří dítěte, léčbě... mnoho dalších okolnostech.“

ANTI: „Souvisí to, že dítě je neprůbojné s tím, že zažívají v rodině buď odmítání od rodičů nebo naopak hyperprotektivitu?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Ano, může to spolu souviset... odmítané děti ale mohou mít i jiné projevy... mohou si naopak v kolektivu vynucovat nevhodně pozornost okolí... u hyperprotektivní výchovy to bývá častějí důsledek... děti jsou zvyklé, že za ně vše rodiče udělají... navíc, ochranářská výchova vede častěji k tomu, že děti jsou úzkostné, bojí se.. bojí se projevit, něco říci nahlas, bojí se někdy i strkanic v tělocviku... je vhodnější trošku dítě vést k odolnosti.“

Matej Jánský: „Dobrý den, 12 ti letý syn dříve narozený lehké ADHD má problém se sebevědomím, přestože je šikovný, nechá se předbíhat mladšími dětmi, nebrání se adekvátně. Co s tím, jak se dá sebevědomí a průbojnost zlepšit?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Děti se specifickými obtížemi bývají neprůbojné, protože se častěji setkávají k s kritikou... té se snaží vyhnout... tedy je pro ně bezpečnější, že nic nedělají.. zvlášť u hyperaktivních dětí může být, že je jeho aktivita neustále komentovaná, a pak je pro dítě bezpečnější, že se nechá předběhnout... Otázkou je, co je "bránit" se adekvátně... možná místo bránění bych uvažovala o reakci... o přesném popisu situace... tréninku těchto situací ve třídě.. Sebevědomí může být i o tom, že mi předběhnutí několika dětí nevadí... ale pokud předběhne celá třída, je to samozřejmě jiné. Postupně bych se synem trénovala v přirozených sociálních situacích jeho reakce, zařadila bych některé asertivní techniky - přiměřeně se naučit sdělit svůj oprávněný požadavek.. Sebevědomí se pak zlepšuje adekvátní zpětnou vazbou.. budování zdravé sebereflexe.. Doporučuji knížku, která se tématu věnuje.“

Anna Š: „Dobrý den, měly jsem velmi úzkostně těhotenství, já jsem úzkostně též byla i moje mamka. Dcera starší je též velmi úzkostná a tím pádem neprůbojná. Jana chodil dlouhodobě na terapie, dcera má 10, malou ZŠ, individuální přístup ve škole, dělá sport, ale často je právě neprůbojná, nevěří si atd. Na čem u ní a jak zapracovat? Máte tipy prosím?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Zde jak píšete jde o osobnostní rysy... nejlepší je, když rodiče mají vlastní zkušenosti... co pomohlo vám? Co na vás zabíralo? A diskutovat s dcerou, co by si ona myslela, že jí pomůže. Vytvořte doma příjemnou atmosféru a mluvte s ní o tom. POkud bude cítit podporu, třeba řekne, že sport nechce dělat. Třeba by jí více těšilo malování... A platí, že někdy méně je více. Důležité je pracovat s tím, že se pomalu bude zvyšovat odolnost dcery v základních situacích, v kterých musí fungovat.. dobré jsou skupinové terapie pro děti, kde v malém kolektivu se to daří. A opět je důležité budovat zdravou sebereflexi... rozlišit, kde se mohu na své dovednosti spolehnout a kde musím ještě něco trénovat.“

Gabriela: „Dobrý den , paní docentko, dcera je ve třetí třídě, je jedináček, doma je zvídavá, upovídaná, ale jakmile je mezi lidmi tak je úplně jiná. Nechce mluvit, nekomunikuje, nejsou to jen cizí lidé, jedná se i o známé, i rodinné příslušníky. Neustále poslouchám, ať s ní něco děláme, že to není normální......že nepozdraví, nemluví. Můžete mi poradit, zda to mám řešit, nebo ji nestresovat ? Já se jí samozřejmě jako matka zastávám, ale nevím zda je to správné....děkuji mockrát za vaši odpověď a přeji hezký den“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Popisujete vlastně častý jev. V domácím prostředí se dítě cíti dobře,proto je mluvná a zvídavá. Ve třídě asi takové bezpečí necítí.. nemusí to být vina prostředí, ale někdy je ostatních kolem moc, někdy je ve třídě hlučno, nějaký živější žák... to je přirozené, ale tišším, introvertnějším dětem to může být nepříjemné. Asi není přiměřená reakce učitele, že to není normální.. takových dětí je celá řada... je nutné postupně dcerku otužovat... ve spolupráci se školou.. není to jen o aktivitách rodiny, ale i o aktivitách učitele.. změně způsobů výuky, volba menších skupinek, bezpečí pro odpověď... nácvik různých komunikačníh technik i ve výuce, nácvik dechových cvičení, kterými se dítě může zklidnit... Vaše dcerka je asi hodně stydlivá, ale je dobré, aby si ověřila, že okolí bude příjemné, i když bude tiše.. třeba potřebuje více času.. zajímavé téma... její téma.. ne ukazovat co umí... V každém případě držím palce“

Petra: „Dobry den, jak podpořit prubojnost u dcery 4 roky, ktera si nechce hrat s vrstevniky? Deti ma rada, ale kdyz prijde na hriste, tak si s nimi nechce hrat. Pri navstevach taky ne, radeji sedi u mne. Dekuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Jste ještě ve věku, kdy to tak některé děti mají... může mít nějakou negativní zkušenost, tu si pamatuje... potřebuje třeba delší čas k zapojení do hry s ostatními. našla bych si kamarádku s podobně starým dítětem, zkusila bych to přes hru přes dvojici... možná i volbu her, kdy postupně bude potřeba ten druhý, aby hra měla smysl... ale jak jsem psala v úvodu... ještě čas máte:)“

Magda: „A ještě reakce na Vaše rady - byla jste někdy v nějaké třídě? Myslíte, že to tam takto funguje a je schopno fungovat? Od socializmu se ve školách nic nezměnilo, jen interaktivní tabule je moderní, jinak vše při starém. Jen mám pocit, že kluci dostávají více "naloženo" domů, každý týden aspoň 3 testy (za mě toto nebývalo), v podstatě neustále pod stresem. Pracovala jsem dlouho jako učitelka, a nějaká šikana se nikdy neřešila (řešila jsem ji jen já ...), nějaké podpůrné tréninky v rámci kolektivu? Myslím, že je to téměř nemožné. Můžete prosím tedy konkrétně specifikovat, jak tedy má rodič spolupracovat se školou/ třídou? Jakože teď budeme všichni kamarádi? Protože já si to nějak nedovedu jako rodič představit. Děkuji Magda“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Hezký den, ano ve třídách jsem často, pracovala jsem jako školní psycholožka, jak na základní škole, tak na gymnáziu. Ve školách jsem každý týden. Mnoho věcí funguje a jsou věci, které mohou fungovat hůře. Vše je o lidech, o učitelích. Ale i o rodičích. Časté testy mohou mít a nemusí mít logiku. Důležité je vědět proč jsou. Konkrétně spolupracovat - komunikovat, vědět, co se dítě učí, zajímat se, nabízet spolupráci (něco dělám, přijdu svou profesi představit), podržet učitele, když po dítěti něco chce, ale když se mi zdají požadavky nepřiměřené, jít to vykomunikovat s učitelem, a ne s dítětem. A proč bychom nebyli kamarádi? Je to přirozené. Dítě se má do školy těšit. Pokud si to jako rodič neumíte představit, přemýšlela bych o tom, co bych jako rodiče mohla udělat jinak, abych si to představit mohla... Držím palce“

Helga: „Jaký jsou možnosti pro neprubojne dítě, s toho rostl neprubojni dospělý, da se ještě něco s tím dělat nebo je to už pozdě? Děkuji moc za odpověď! Zdravi paní Helga“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „vždy se dá něco dělat a nikdy není pozdě. I s dospělými můžeme pracovat na zvyšování jejich odolnosti zdravém sebeprosazení. Tréninkem asertivních technik, tréninkem odolnosti, tréninkem emoční stability.“

Radka Vroblová: „Dobrý den, máme problém s dcerou, která chodí do první třídy . První pololetí , chodila bez problemu , do školy se těšila. Bohužel po Vánocích nastal zlom a do školy ji nemůžeme dostat. Dělá scény , brečí. Když se jí zeptáme zda jí něco trápí , odpoví že do školy nechce a nelíbí se jí tam. Snažíme se jí to vysvětlit ale nic nepomáhá. Paní učitelka si ničeho nevšimla že by ji někdo ubližoval.“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Někdy si učitel ničeho všimnout nemusí.. může se něco stát na obědě, při cestě domů... ale někdy přerušení docházky (nemoc, Vánoce, prázdniny) spustí reakci, kterou jsme nečekali. V tomto případě doporučuji obrátit se na poradnu (ped.psych.), pokud není školní psycholog. S dcerou mluvte, nezlobte se na ní. Poproste také paní učitelku, aby monitorovala průběh vyučování...“

Patricie: „Dobrý den, ráda bych se zeptala dítě v pubertě 15 let a starší děti 17 let lze ještě nějak zasáhnout když dítě je nebojácné lze a co ještě proto udělat, co přesně doporučujete prosím, nějaká konkrétní ráda? A další otázky jak pomoct a co bdělat když dítě je strašný stresař ať už u ustního to se úplně rozklepe a u písemných zbytečně hrozně zmatkuje, jaká je n to technika, jak lze tomu předejít aby neměl ze zkoušení či z testů takový strach? Mnohokrát děkuji Pavlína“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „Vhodný je trénink dechových cvičení, hlubší delší nádech, delší výdech, soustředění se na nádech... dobré je také koncentrování na tady a teď (jaká je tužka, židle na které sedím, vzduch který dýchám). A pomáhá vizualizace něčeho příjemného... předem si připravit něco, na co začnu myslet... v testové situaci je dobré procházet s dítětem strategie zpracování testu (vyděsí mě otázka, začnu odspodu... celé se mi to plete, podívám se na roh papíru a dvakrát nádech, výdech... pomáhá snížení časového tlaku - domluva s učitelem - lze zkusit v rámci podpůrných opatření 1, to může zkusit škola, zda to dítěti pommůže... postupně otužovat... např. zkoušet doma v mírném hluku, nebo opakovat látku a přitom dělat ještě nějakou činnost, tím i dospívajícího vystavíme mírnému dyskomfortu, ale nacvičí to v domácím prostředí.“

Magda: „Dobrý den, mám 2 syny, ten starší je tichý, neprůbojný chlapec, výchova si myslím, že je důsledná, ale přátelská. Naopak můj mladší syn, který je vychováván stejně jako starší, je jako z "divokých vajec", anarchista, milion kamarádů. Jak je tedy možné, pokud má výchova na toto vliv, že mám tak 2 rozdílné lidičky? A jen pro doplnění - nejsme s manželem ani přísní ani liberální, takový spíš střed bez fyzických trestů. Tresty samozřejmě ano, ale spíše zákazy počítače atd. Děkuji a zdravím Magda“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „U vás se ukazuje, že mají vliv i vrozené dispozice... je dobře, že výchova má hranice a je důsledná, to pomůže oběma chlapcům, přesto, že jsou rozdílní. Ale zároveň bude potřeba, aby byl ohled i na individuální charakteristiky dětí. S oběma by ale mohlo být dobré trénovat zapojení do sociálních interakcí v přirozených podmínkách (něco zařídit, nakoupit, vyřídit)... každý si natrénuje něco jiného:)“

Jitka: „Tříletá dcerka má podezření na vývojovou dysfázií expresivního typu. Od malá je velmi bojácná, trvalo dlouho, než si našla cestu k vlastním prarodičům. Děti vždy pozorovala z dálky, z bezpečí od rodičů, nejde si hrát s hračkami, pokud u nich jsou jiné děti, nejde mezi děti apod. Je možno ji nějak pomoci?“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „vaše situace je složitější, ostych může být dán právě obtížemi dcerky. zde doporučuji trpělivost, spolupráci se školkou/školou k vytváření bezpečného prostředí, důležitá je trpělivost i učitele, aby počkal na reakci, respektovat nastavení dítěte, byl podporou k zapojení dcerky. Může volit občas i hru, kdy se mluvit nebude, vytvořit takové prostředí, kde i děti pochopí obtíže své kamarádky - spolužačky.“

Markéta: „dobrý den. syn, 16 let, nerad chodí ven. bude teď končit taneční, a potom je u nás ples. nechce jít. říká, že je introvert a lidi nechce vidět. je nemluvný a na toto téma se také s námi nechce bavit. má to tak od mala. vždy když věděl, že u kamaráda bude i někdo další, tak tam nešel, případně se od tamtud hned vrátil. jak máme postupovat? děkuji“

doc. PhDr. Markéta Švamberk Šauerová: „zkusila bych syna podpořit a nenutila bych ho... pro introverty není ples příjemná záležitost.. nebo kompromis. jít a netančit... :)“