Sama doma

Záznam chatu z úterý 29. listopadu 2022

SK: „Jak se připravit na výchovu různých typů dětí v jedné rodině?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, nejlepší příprava je zabývat se vlastním typem osobnosti. Ten se totiž propisuje do toho, jak děti vychováváme, jaká očekávání od něj máme. Snažíme se vychovávat děti jak nejlépe umíme, ale ne vždy bereme v úvahu to, co je to nejlepší pro typ osobnosti našeho dítěte. Znalost vlastního typu osobnosti nám ukáže, jakou optikou se na naše děti vnímáme, jak jejich chování hodnotíme - jestli nám připadá "normální" to, jak se chovají, nebo si myslíme, že by měly být "jiné". Určitě má taky smysl zabývat se typy osobnosti celkově - jak se od sebe liší vrozené potřeby různých typů, protože pak nebudeme tolik překvapeni, když naše dítě funguje jinak než jeho vrstevník nebo než jeho starší sourozenec, s jehož výchovou už máme zkušenost. Mějte se hezky, Šárka Miková“

ANTIMONY1: „Jak nevychovávat různé typy dětí v jedné rodině - obecně?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, rozhodně bychom si měli dávat pozor na srovnávání. Díky Teorii typů víme, že děti nejsou stejné :-) což sice každý potvrdí, ale v každodenní praxi nás udivuje, že to, co platí na jedno dítě, nefunguje na druhé. Navíc si často myslíme, že důvodem je naše špatná výchova a to tak vůbec být nemusí - maximálně ve smyslu, že nezohledňujeme ve výchově vrozené potřeby dítěte, a proto narážíme. Co se týká srovnávání, tak i když dětem přímo neříkáme "podívej se na brášku...", přesto se mohou cítit srovnáváme. Děti poznají, že výchova jednoho dítěte je pro nás snazší tím, jak na ně reagujeme - jestli jejich záměry schvalujeme nebo jim v jejich naplňování bráníme, jak komentujeme jejich chování, ale třeba i v tom, jak "naskakujeme" na jejich myšlenky - jestli je rozvíjíme nebo nás povídání s dítětem tolik nebaví... nebo jak ochotně se přidáváme k dětským hrám - často nás hry jednoho dítěte baví víc než hry druhého a těžko se přemáháme. To všechno mohou děti vnímat a jedno může cítit, že je méně pochopení, přijaté, což dlouhodobě narušuje jeho sebehodnotu. Ve výchově bychom měli také zohlednit věk dítěte - často jsme na dítě nároční a nedochází nám, že dítě vzhledem k věku ještě některého chování není schopno. Mate nás ale, že jiné - stejně staré dítě - toho schopno je. Pak je ale rozdíl v typu osobnosti a neměli bychom to dětem "vyčítat".“

Petra N.(33): „Dobry den, dnesni tema se tyka primo nasi rodiny. Mame 2 dcery (3 a 1,5 roku - jeste ji kojim). Starsi neposedi, nevydrzi u nice si dlouho hrat. Mladsi by si i hrala, ale starsi ji hned vse sebere (nepomuze ji rict, ze si s tim hrala driv). Kdyz jsou kazda sama, tak je to lepsi (napr starsi ve skolce nebo mladsi kdyz spi a muzu se venovat jen jedne). Manzel ten radeji chodi stale do prace (rika, ze na to nema nervy nebo si s detmi neumi hrat). Ja uz take prestavam mit nervy. Prijde mi, ze porad rvu (pak je mi to lito), jsem ve stresu, to pak zajidam nadmernym mnozstvim sladkeho, pribiram (coz mi dava manzel najevo a hadame se). Nevim, jak mam pozornost rozlozit pro obe aspon trochu rovnomerne. Tvorila bych se starsi neco nebo kreslila, ale spolu s mladsi to moc nejde (mladsi zacne pastelky davat do pusy, starsi to opakuje, kresleni barvama nepripada v uvahu, musela bych ji kontrolovat, protoze s tim po chvili zacne delat blbosti). Uz si opravdu nevim rady. Dekuji za Vasi odpoved a preji hezky den. Petra“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, Petro, vidím, že to nemáte jednoduché, ale je to celkem běžné, že se rodiči nedaří v takhle útlém věku dětí zároveň naplňovat jejich potřeby. Vaše starší dcera dostala sestřičku v době, kdy se začala od rodičů separovat a začala se učit "být sama sebou", což znamená potřebu prosadit sebe sama - ve všem, co dělá. A děti některých typů přitom vyžadují více pozornosti než jiné. Určitá forma "žárlení" tam taky bude hrát roli, byť se nemusí projevit tím, že starší dítě ubližuje mladšímu, ale zesiluje se potřeba pozoronosti. Pokud je starší hodně akční a u ničeho nevydrží, doporučuji být s ní co nejvíc venku, kde má volnost a spoustu nových podnětů - tedy nikoliv procházky, při kterých se drží kočárku a musí vás poslouchat, ale někde na hřišti nebo třeba v lese. Chápu, že teď v zimě je to složitější. Určitě dávejte dcerku do školky (pokud je tam ráda) a nemějte výčitky, že se jí nevěnujete. A když máte obě dcery doma, sedněte si na práh mezi dva pokoje, ve kterém každá dělá své a průběžně se věnujte jedné a druhé, aniž by jedna druhé do její hry zasahovala. Že si budou hrát hezky spolu, to bohužel ještě vzhledem k věku nemůžete očekávat. Šárka Miková“

Kamila: „„Dobrý den, moc ráda bych poprosila o praktickou radu, jak zvládat emoce, kolikrát vyletím,, jak čert z krabičky,,, jaká je nejlepší technika na tento problém s emocemi, co by mi pomohlo? mnohokrát děkuji, Kamila““

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, různým lidem fungují pro zvládání emocí různé strategie, nejlepší je zjistit, jaký jste typ osobnosti a řešit to pak podle toho. Takže budu střílet tak trochu naslepo :-) A předpokládám, že mluvíte o hněvu... 1. všímejte si toho, co ve vás nelibé emoce vzbuzuje a snažte se udělat něco, abyste tomu předešla 2. když to na vás jde a ještě to nepropuklo uplně, zkuste se zastavit, ideálně na chviličku odejít nebo se alespoň odvrátit od zdroje vašeho hněvu a prodýchat to 3. můžete emoci zastavit také tím, že "přehodnotíte situaci" - řeknete si třeba "nedělá mi to schválně, má to prostě jinak a dělá to jinak..." nebo "taková malichernost kvůli které si budu ničit zdraví" - protože negativní emoce opravdu negativně ovlivňují naše zdraví - nejen psychické, ale i fyzické. 4. když už vyletíte, tak druhé informujte o tom, že se hněváte a že to nemáte pod kontrolou... zejména u dětí je potřeba jim zdůraznit, že se nezlobíme na ně, ale nezvládáme své emoce. Moje kamarádka říká "už to na mě jde, bude teď ze mě zuřivá hrošice"... a zpětně jim vysvětlí, co ji k té emoci vedlo, ale nesnaží se ze svých emocí obvinit druhé, protože oni nás mohou naštvat jen, když jim to dovolíme - za své emoce a jejich zvládání jsme zodpovědni my sami. Mějte se hezky, Šárka“

Jana: „Dobry den, souvisi typ osobnosti i se znamenim zverokruhu, podle Vas? Preci jen kazde znameni je tez necim specificke… Dekuji.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, já tyto spojitosti nehledám. Teorie typů popisuje rozdíly mezi lidmi na základě rozdílného vrozeného nastavení mozku, neumím to propojit s tím, že se dítě narodí v určitý den, hodinu, minutu atd. Šárka Miková“

Šárka: „Dobrý den paní Miková. Chtěla bych se zeptat, jak se učit s 9 letým synem. Často bohužel se rychle rozčílím. Má problém s češtinou, umí matematiku a angličtinu, bohužel je zbrkly a chce mít co nejrychleji udělané domácí úkoly. Ráda bych předešla tomu křiku a zlobení navzájem. Pokaždé se mu omluvím, že jsem na něj křičela, že jsem tohle nechtěla. Je hodně citlivý. Děkuji moc za odpověď. Ps: mam doma vaše 2 predesle knihy, ale kterou si přečíst jako první? Mámy nebo nejsou stejné? Hezký den.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, děkuji za otázku. Určitě začněte u sebe - jednak s určením typu pomocí knihy Ani mámy nejsou stejné, stejně tak se zvládáním emocí - odpovídala jsem jiné paní tady v chatu. Rozhodně vám ale pomůže vědět, jaký typ jste vy, protože vás pravděpodobně na synovi štve to, co on má jinak a vy tomu úplně nerozumíte, proč tomu tak je. Ta "zbrklost" může k určitému typu osobnosti patřit, tak taky nemá smysl se za ni na syna zlobit, navíc pokud je velmi citlivý, tak může to učení s vámi špatně snášet (pardon), protože si připadá opakovaně "špatný" a dlouhodobě to může narušovat jeho sebehodnotu. Zkuste to, co mu tolik nejde (čeština) trénovat nějakou hravější formou, nesedět u toho u stolu třeba, dávkovat to apod. Ale radí se mi špatně, protože ho neznám :-) Mějte se hezky, Šárka Miková“

Petra: „Dobrý den, Chtěla jsem se zeptat jakým způsobem přistupovat k mé dceři. Jsou jí 4 je introvertní, nejradši si hraje sama příliš se nesocializuje s dětmi. Jde mi o to, jak jí vést k tomu, aby si nenechala ve školce vše líbit od dětí (např. Zlobivý spolužák jí před spaním řekne, že nepůjde čůrat, ona ho poslechne a pak se při spaní počůrá) jak v takovém dítěti budovat důvěru v sebe sama a své pocity. Podotýkám, že z části to má dané geneticky po mne, právě proto mi vadí , že je taková a chtěla bych, aby se, co nejdříve naučila prosazovat v kolektivu. Rodinu máme funkční, snažíme se jí vše vysvětlovat. Ale podle mého nechápe, že někdo může být zlý, protože to nezná. Děkuji moc za odpověď.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, děkuji za vaši otázku. Možná někoho překvapí, že rodiče, kteří jsou podobného typu, často spíš než by dítě chápali, se snaží ho do něčeho tlačit, aby to nemělo v životě tak těžké. Je to ale naprosto pochopitelné, chceme dítě co nejvíc pomoct. Přitom ho ale tlačíme do něčeho, co mu není přirozené, a ono místo toho, aby se příslušné dovednosti naučilo, se cítí být nepřijaté a nepochopené, má narušenou seehodnotu, která mu naopak v rozvoji nových dovedností brání, zabraňuje mu jít mimo svou komfortní zónu apod. Takže bych se přestala snažit dítě tlačit do toho, aby se co nejdřív umělo prosadit v kolektivu, naopak bych jí zdůrazňovala, že je to v pořádku, že ona se to prostě naučí později...a vysvětlovala bych jí, v čem to jiné děti mají jinak.. je ještě maličká, lépe to bude chápat až po pátém roce věku.. A pomáhala bych jí řešit ty jednotlivé situace, na které narazíte - co má dělat, když jí někdo vyhrožuje... že třeba může zajít za paní učitelkou a říct jí to (paní učitelku na to připravit, že to není žalování, ale že si s tím dcera zatím sama neumí poradit). Určitě ale doporučuji začít se zabývat jejím typem osobnosti, dodá vám to klid, protože uvidíte, že pro některé typy je její chování "normální" a naučí se vše, co je potřeba, jen později a potřebují se to učit jiným způsobem. Mějte se hezky, Šárka Miková“

romana: „Dobrý den Šárko, dozvím se ve Vaší knize , jak vycházet s partnerem ,když on je typ svoboda , tady a teď a jí kreativec , který vidí svět lepší než je :-) .“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, ne, že bych popisovala v knize, jak vypadá soužití různých typů a co s tím, ale díky podrobným popisům typů oba dva lépe pochopíte, o co tomu druhému v životě jde, jak se na svět dívá... a budete vědomě schopni lépe hledat kompromisy. Mějte se hezky, Šárka Miková“

Adéla: „Dobrý den, chci se zeptat, jak přistupovat k dětem, když starší syn nechce mladšímu synovi půjčit hračku?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, záleží na tom, jak staré děti máte. Rozhodně platí, že když je to hračka, která dítěti patří, pak je to jeho volba, jestli ji půjčí nebo ne. Celkově se dítě musí naučit věci nejdřív vlastnit, než je může půjčovat - to se děje v batolecím a ještě i mladším předškolním věku - dítě se učít být samo sebou nejen tím, že se prosazuje svou aktivitou, ale taky skrze to, co má, vlastní. Když mu to v tomto věku berete, zpochybňujete tím jeho Já. Nebojte se, že se dítě nenaučí ohleduplnosti v budoucnosti, že bude sobecké... naučí se to později. Pokud se starší děti nechtějí o něco dělit, tak to často znamená, že se sourozencem soupeří, cítí se rodiči nepochopené a nepřijaté apod. A dejte si pozor i na to, že byste staršímu dítěti brala jeho hračky s tím, že "už je na to malé". To pro něj nemusí být argument, musí se samo rozhodnout, že mladšímu hračky předá. Šárka Miková“

Šárka: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jak se učit s 9 letým synem. Je zbrklý chce mít rychle hotové úkoly. Během učení do školy, často na sebe kricime, pokaždé se mu omluvim, obejmu ho a řeknu mu ze mě to mrzí, ale pak se to opakuje znovu. Nejde mu moc čeština, ale matiku a angličtinu umí. Chtěla bych tomu křiku předejít . Je hodně citlivý. Další věc má mladší sestru (5let) často ji skadli ale někdy dcera kvůli tomu brečí. A opět pak nastupuje můj křik a syn se samozřejmě brání větou co je nic jsem ji neudělal. Chtěla bych pochopit nebo vědět jak se v takové situaci chovat. Mám doma Vaše 2 předešlé knihy, ale nevím kterou začít? Mámy nebo nejsou stejné? Děkuji za odpověď. Hezký den“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, už jsem na tuto otázku odpovídala, doufám, že se to zobrazilo a tohle je jen opakovaně zobrazená otázka :-) Šárka“

Jana: „Dobrý den, jak pomoci matce, která nerozumí své 9 leté dceři, neumí s ní jednat, stále ji kvůli maličkostem napomíná, dcera reaguje hysterii a pláčem a je z toho flustrovaná. Děkuji.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, tady je každá rada drahá. Pokud matka na své chování nenahlédne, neuvědomí si, že její chování negativně ovlivňuje dceru nejen v tom, jak reaguje dnes, ale zejména její budoucnost, tak nezbývá než holčičce dávat podporu jinde, ujišťovat ji o tom, že je "normální", najít jí lidi (třeba v kroužcích, učitele), kteří ji budou přijímat a zažije i to, že je lidmi přijímaná, nejen odmítaná. Byť samozřejmě odmítání matkou je pro život ta největší zátěž. Šárka Miková“

Petra Šimková: „Dobrý den, paní magistro, ráda bych našla společnou řeč s mým sedmiletým synem. Na všechno má dost času, a tak mu věci trvají déle. Dost často mě také vůbec nevnímá, když mu něco říkám. Chtěla bych pochopit, proč to tak má a podle toho s ním věci řešit. Chci mu dopřát prostor, aby dělal věci po svém, ale při každodenním režimu to není až tak úplně možné. Každý den ho tedy musím popohánět a důrazněji argumentovat, abych zaujala jeho pozornost. Raději bych však byla, abychom měly klidná a příjemná rána i večery. Mohla byste mi prosím poradit, jak mám na něj jít, abychom se alespoň o krůček posunuly ke vzájemné spokojenosti? Předem Vám děkuji a zdravím Vás.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, to, co popisujete, je pro některé typy osobnosti přirozené. Chápu, že vás překvapuje, že to v sedmi letech ještě neumí, ale některé děti to tak mají. Zároveň vy byste chtěla ideální klidné ráno a je možné, že bez toho, abyste synovi v tomto věku ještě pomáhala, to nepůjde. Prakticky - když mu něco říkáte, jděte až k němu a podívejte se mu do očí - ne výhružně, ale s pochopením a trpělivě. Instruovat ho přes dva pokoje většinou nefunguje vůbec. Pak mu průběžně říkejte, jaký má udělat další krok, případně mu třeba nějakou část oblečení pomozte navléknout a on se tím možná "probere" a bude pokračovat sám. Každopádně by vám pomohlo znát jeho typ osobnosti, protože se moje rady ještě liší v tom, s jakým konkrétně dítětem komunikujete. Držím palce, Šárka Miková“

Zuzana: „Dobrý den, mám 3 děti. Syn 10 let, dcera 9 let, syn 6 let. Nejstarší syn je docela vztekloun - když není po jeho, tak se dokáže naštvat/vztekat se. Při dělání úkolů do školy většinou to samé. Když se snažím na něho mluvit klidným hlasem a přesto to nezabírá, pak vybouchnu taky a křičím. Pak po vyvrcholení celé akce, kdy se stále zlobím a je mi z toho všeho smutno, syn přijde a omluví se a že už to nebude dělat. Ale stejně se to opakuje. Nevím, jak s tímto pracovat. Ale vím, že se musím hlavně držet v klidu já...“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, asi vás nepotěším, ale vztek je přirozená reakce na frustraci. Neboli má nějaký důvod, dítě se nevzteká jen tak, aby vám to dělalo schválně. Pokud ho vy zároveň vnímáte jako "vzteklouna" a i mu to říkáte, tak to samo o sobě může být zdrojem vzteku - protože takové nálepky dítě zahanbují a ono pak reaguje vztekem místo toho, aby si to vzal k srdci.Je skvělé, že víte, že musíte pracovat na sobě a na svých reakcích, ale určitě by vám pomohlo, kdybyste pochopila zdroje synovy frustrace, které většinou vyplývají z nenaplňování jeho vrozených potřeb, tedy nerespektování jeho typu osobnosti. Takže doporučuji zkusit po tomhle pátrat. Mějte se hezky, Šárka Miková“

Jana: „Dobrý den Šárko, děkuji Vám za to, že jste mi svou knihou pomohla lépe pochopit sama sebe, svého partnera i své dítě. A také jsem vděčná pořadu Sama doma za to, že Vás tam má, protože tak aspoň i moji rodiče lépe chápou mé mnohdy velice živé až divoké dítě. Hezký den.“

Mgr. Šárka Miková: „Moc děkuju, Jano, to jste mi udělala velkou radost. Ráda slyším, že je moje práce užitečná, má takový dopad i na prarodiče - právě oni často na tenhle pořad koukají, a je tudíž i cesta k nim. Mějte se hezky, Šárka Miková“

Miroslava Gabertová: „Za vámi sedí Doc. Petr Dušek a na něj není uveden Chat ani kontakt. Potřebovala bych se ho zeptat - Parkinsonova nemoc. Můžete zveřejnit spojení do studia - teď. Děkuji.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, bohužel k tomu nemám přístup, ale chat bývá zveřejněn na webu Sama doma. Šárka“

DAYD: „Jak vychovávat různé typy dětí v jedné rodině - obecně?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, mluvila jsem tady o tom - na jedné straně se snažit naplňovat jejich vrozené potřeby, aby se cítily pochopené a přijaté. A na straně druhé je postupně učit vnímat rozdíly mezi lidmi jako něco pozitivního. To má smysl s dětmi dělat od cca 5 let věku, kdy se teprve začíná rozvíjet jejich schopnost "mentalizace" - schopnost uvědomovat si, že druzí "mají v hlavě něco jiného než já" (jiná přání, potřeby, záměry, názory), a přemýšlet jak přemýšlejí druzí. Právě Teorie typů nám v tom může účinně pomáhat - ukazovat, jak jinak vidí druzí lidé svět, jaké potřeby jsou za jejich chováním. Když to takhle dětem vysvětlujeme a hlavně zdůrazňujeme, že rozdíly jsou v pořádku (ne, že jedno dítě je hodnější než druhé), stávají se postupně vstřícnějšími vůči druhým a ochotněji hledají kompromisy v komunikaci a spolupráci s druhými. Šárka Miková“

Hana: „Dobrý den, máme doma tři děti ve věku 19, 15 a 12let. Nejstarší dcera má diagnostikovanou poruchu osobnosti hraničního typu. Mívá psychické ataky a mladší sourozenci to těžce nesou. Nevíme, jak s tím pracovat, psychiatři moc nepomohlo a dostat se do péče jiného lékaře je velmi těžké. Téměř žádný nebere nové pacienty.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, to tedy máte velmi složitou situaci a bohužel vám asi moc nepomohu, určitě už jste mnohé zkoušeli. Asi mladší děti (které už jsou na to rozhodně dost staré) informujete o tom, co se s jejich starší sestrou děje, proč se to děje, že to s nimi nesouvisí atd. Samozřejmě byste potřebovali s dcerou pomoci, aby se zklidnila, ale v dnešní době jsou psychiatři opravdu zcela zavaleni. V tomhle věku už může k psychiatrovi pro dospělé, ale to už jste asi taky zkoušeli. Tak se omlouvám, že vám neporadím, tohle není moje odbornost. Šárka Miková“

Soňa: „Dobrý den, jak nastavit 2 letému synovi hranice, pokud se vzteká až bouchá hlavou o zem? Je spíš v určitém afektu, na který nic nepomáhá-cca 10 minut, poté začíná trošku vnímat a pomůže třeba zapnout fén. Máme strach, aby se mu něco nestalo. Typicky má zakázáno zapínat PC, moc dobře to ví, pokud důrazně řekneme ne, sedne si a 'hodí záda' a kdybych mu nedržela hlavu, klidně by si ji rozbil. Povahově je akční, rychlý, vydrží si hrát pár minut-v tom je spíše roztěkaný, je tvrdohlavý, ale celkově moc šikovný. Rozumí dobře, ale ještě moc nemluví. Nechceme,aby nám kvůli tomu přerostl přes hlavu jen proto, že se budem snažit eliminovat situace, kdy by se mohl začít vztekat. Děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, to, co popisujete, je normální chování v tomhle věku u některých typů osobnosti. Dítě chce prosadit sebe (své Já), neumí si o to říct a zároveň očekává, že rodič mu "vidí do hlavy" a musí přece chápat, co dítě chce. Nastavování hranic je velmi důležité a bohužel některé děti reagují silným vztekem - amokem, což rodiče děsí, ale skutečně v těchto situacích je potřeba hlavně vydržet a zařídit, aby si dítě neublížilo. Určitě nějaký ulidňující zvuk může pomoci - jde o to "oslovit" bazální reakce dítěte, které jsou v tomto stavu skutečně ty primárně smyslové. Může pomoci třeba i kousátko.Držte se Šárka Miková“