Sama doma

Záznam chatu z pondělí 10. října 2022

Miroslava: „Dobrý den, jak mohu pomoci dospívající dceři, která zažívá pocity vyhoření? Ráda by byla více motivovaná ke studiu a jiným aktivitám, ovšem její duševní stav tomu neodpovídá . Děkuji, Miroslava.“

PhDr. Lenka Felcmanová, PhD.: „Dobrý den, snažila bych se jí navést k objevování toho, co jí těší a zajímá. Je důležité nezačínat něčím úplně novým, spíše se vracet k tomu, co jí třeba těšilo dříve a jak by se to dalo nyní rozvíjet. Je hodně důležité děti rozpohybovat, pohyb snižuje úzkost a stres, pomáhá i lepšímu učení. Opět je třeba najít pohyb, který bude příjemný, volila bych např. společné rychlejší procházky nebo např. doma jízdu na rotopedu nebo jiné cvičení, při kterém dojde ke zvýšení srdečního tepu a lehkému zpocení. Pravidelné cvičení zlepšuje funkce mozkové kůry a zlepšuje i emoční prožívání. Když je dcera v klidu, opatrně bych se jí zeptala, jestli se něčeho nebojí, protože za ztrátou zájmu o školu i zájmové aktivity může být např. úzkost ze selhání, posměchu ostatních apod. se vzděláváním těší a zajímá. Projevovat zájem a pokazovat na vše, co se dceři daří, v čem je dobrá určitě také může pomoci. Učila bych dceru, jak podpořit vlastní seberegulaci např. dechovým cvičením nebo právě pohybem. L. Felcmanová“

Dana Boučková: „Je možné, že si můj třináctiletý syn vyčítá, že udělal chybu, že šel na gymnázium, a kdyby zůstal na základní škole, tak by udělal líp, dokáže kvůli tomu celý večer probrečet, je to třeba pubertou ?? jak sním mám mluvit, vysvětluji mu, že už takto něco dokázal a o tom to v životě je....“

PhDr. Lenka Felcmanová, PhD.: „Dobrý den, pro děti může být přechod na víceleté gymnázium náročnou zkušeností, protože do té doby zvládaly školu hladce a byly vetšinou premianty třídy. Najednou mají novou skupinu, se kterou se porovnávají, najednou vidí, že více dětí je třeba v něčem lepších, což pro ně může být náročná zkušenost. Další otázkou je také, jak se třídnímu učiteli podařilo podpořit vytvoření vztahů ve třídě, zda třeba není Váš syn v kolektivu osamocen. Určitě pomůže dávat mu najevo, že ho máte rádi, takového jaký je, že vám nemusí nic dokazovat. Ať se s nikým neporovnává a soustředí se na sebe. Snažila bych se v něm snížit "tah na výkon", který od určité úrovně může být kontraproduktivní a vede k demotivaci. Zaměřila bych pozornost na mimoškolní aktivity (ideálně nesoutěžní ve smyslu individuální soutěže) a společně trávený čas - procházky, hraní her, povídání. Podpořila bych i kontakt s novými přáteli. Zdraví Lenka Felcmanová“

Daniela Brožková: „Moje dcera se hrozí u přijímaček na druhý stupeň, má pocit, že to nezvládne a je to jedničkářka . my jsme žádné takové obavy neměli, prostě to byl úkol, který jsme museli zvládnout !“

PhDr. Lenka Felcmanová, PhD.: „Dobrý den, přijímací zkoušky pro současné děti velmi náročnou zkušeností (obzvlášť děti, které jdou letos). Ví, že míst je nedostatek, mají zkušenost, že loni se některé děti na střední školu nedostaly vůbec. Je důležité dodávat důvěru v sebe sama. Poukazovat na to, v čem je šikovná a pomáhat jí zvládat stres spojený se zkouškou. Dopředu je vhodné natrénovat strategie, které jí při samotné zkoušce pomoci - dechové cvičení, pomůcka do ruky, pohybové cvičení. Stres výrazně snižuje schopnost soustředění a vybavení informací z paměti (viz známá "okna"), pokud se bude dopředu připravovat, jak se s tím stresem vyrovnávat, pomůže jí to i k lepšímu výsledku. Zaměřila bych se na společný čas (kldině kratší chvilky) trávené příjemnou aktivitou, společným povídáním. Je důležité dceři dát najevo, že ji budete mít rádi, ať už výsledek skončí jakkoliv. Zmírnit obavu z důsledků potenciálního selhání (toho se bojí nejvíce) pro vztah s vámi. LF“

Jana: „Dobrý den, jak se správně chovat k dospívajícím, když si myslí, že jim nikdo z dospělých nerozumí a nemá je rád. Jsou v neustálé opozici. Děkuji.“

PhDr. Lenka Felcmanová, PhD.: „Dobrý den, určité vymezování, přecitlivělost, vztahovačnost, opoziční chování jsou pro tuto etapu přirozené - je to přechodové krizové období, kde mají děti vývojový úkol posunout se do dospělosti, odpoutat se od rodiny a nakročit k vlastnímu životu. Pro vás dobrou čokoládu a důvěru v to, že je to "normální", kdyby žádná změna nenastala, bylo by něco špatně. Hodně bych se zaměřila na poukazování na silné stránky dítěte (samozřejmě opatrně), zkrátka dovat najevo, že vidíme, v čem je dobré a že věřime tomu, že vše zvládne. Uznat, že toto životné období pro ně není jednoduché, být tam pro ně, ale trošičku dál, aby se necítili příliš svázaní.“