Sama doma

Záznam chatu z pondělí 26. září 2022

DAYD: „Co je přesně respektující výchova?“

Zdeňka Šíp Staňková: „Pro mě osobně je rodičovství a vlastně celý dospělý život hlavně o poznání vlastních hodnot a žití v souladu s nimi. Pro mě jsou nejdůležitějšími hodnotami právě respekt k lidským bytostem a jejich autenticitě, vztahy založené na dobrovolnosti a nenásilí. Z toho, že chci a potřebuji žít v souladu s mými hodnotami, pak vyplývá, jakým způsobem žiji s dětmi. Někdo pak tomu říká respektující výchova, já vnímám jako přiléhavější termín vědomá výchova. Být si vědom sám sebe, svých emocí, svých reakcí a jejich spouštěčů je myslím možná nejdůležitější aspekt výchovy.“

ANTI: „Jaké jsou výhody respektující výchovy?“

Zdeňka Šíp Staňková: „Jaké jsou výhody respektu k jiným lidským bytostem? :-) Lepší vztah k nim i k sobě, pohodovější a spokojenější život. Vztahy založené na upřímnosti, důvěře a otevřenosti.“

Nikola: „Dobrý den, jak se stavíte k názorům typu: “Jako malí jsme byli biti a taky jsme to přežili!”, “ Nová generace je moc přecitlivělá”, “Škoda každé rány, která padne vedle” a podobně? Díky za to, co sdílíte na sociálních sítích a ve své knize! Moc mi to pomáhá k uvědomění si spousty věcí ohledně dětí i mne samotné.“

Zdeňka Šíp Staňková: „Já moc děkuji za zpětnou vazbu! To, co popisujete, jsou velmi běžné tzv. adaptační nebo obranné mechanismy, pomocí nichž se náš organismus v dětství přizpůsobil situacím, kdy jsme se necítili v bezpečí a dobře. Psychologové by jistě tyto mechanismy popsali lépe, ale většinou se jedná právě o tyto: popření, zlehčení, odmítnutí, zesměšnění. Příkladů jsou plné sociální sítě... Zároveň jde o to, že je pro každého člověka bolestivé přiznat si, že jeho rodiče, které jistě každé dítě miluje, dělali něco, co jim škodilo. Nejde ale vůbec o hledání viníků, ale o pochopení, z něhož pak může vyrůst léčení.“

Nikola: „Dobrý den, moc ráda Vás vidím v tomto pořadu, sleduji Vás už dlouho. Doma mám dvouletého syna, od narození se snažíme být parťáci, nyní jsme ale narazili na problém oblékání. Nechce si oblékat bundu. Ještě nejsou velké zimy, takže chvíli ho ve dvou trikách a mikine nechám, ale zhruba po půl hodině začíná mít studené ruce, uši, nos. Pokud se ho snažím obléci, nechce, chce kojení a jít domů, takže odcházíme. Minule jsem mu to i přes pláč navlékla, byli jsme na horách a bylo opravdu chladno. Plakal, vysvětlovala jsem, proč ho musím obléct, že se mi to taky takhle nelíbí,ale nechci, aby byl nemocný. Nakonec plakal hystericky a tahal si bundu, takže jsme šli zase do tepla. Jak toto prosím řešit? Děkuji moc.“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, děkuji! Miminka se rodí s vnitřním kompasem, který jim říká, kdy je jim zima, kdy mají hlad, kdy potřebují pochovat atd. My jim bohužel velmi často ten kompas záhy rozbijeme tím, že rozhodujeme za ně i v situacích, kdy opravdu nemůžeme vědět lépe než dítě, co potřebuje. To, co popisujete, může být klidně manifestací touhy dítěte po větší moci nad svým životem. Osobně tyto situace řeším tím, že vezmu bundu do batohu a venku se čas od času zeptám, jestli je dítěti zima. Pokud dítě zažívá dostatek moci v jiných situacích, má pak menší tendenci "vzdorovat" našim dobře míněným radám. Často jsou tyto situace myslím hodně i o nás a zpracovávání našich strachů. Já jsem třeba hodně zmrzlá a má dcera je velmi otužilá :-) Což samozřejmě neznamená, že ji nechám zmrznout :-) Prostě když vnímám, že můj strach je příliš velký, rozhodnu, že půjdeme domů, protože se prostě bojím, že se dcerka nastydne. Zároveň se ale snažím pracovat na sobě a svých obavách, zda jsou skutečně oprávněné.“

Sabina: „Vždy když jsem svědkem nerespektujícího chování dospělých k dětem, tak je mi z toho úzko. Máte nějakou radu, jak to mohu sama v sobě zpracovat, abych se tím tolik netrápila? Jako první mám chuť do toho zasáhnout, ale pak si uvědomím, že by to stejně nepomohlo. Jenže je mi líto těch dětí, když si představím, v čem musí vyrůstat a přitom by vůbec nemuseli“

Zdeňka Šíp Staňková: „Mám to podobně. Ve skutečnosti jediné, co by v takových situacích skutečně dětem dlouhodobě pomohlo, by byla v podstatě terapeutická práce s jejich rodiči. Na to ale většina z nás nemá ani dostatečnou erudici, ani energii a sílu. Pokud tohle nemůžeme nabídnout a zároveň v těchto situacích trpíme, je možná nejlepší cestou soucítit i sama se sebou a učit se přijímat fakt, že nemůžeme zachránit celý svět...“

Alena: „Dobrý den, mě by zajímalo jakou vy jste prošla školou? Jestli váš vývoj byl nezdravý? Vypadáte spokojeně a nemyslím, že by vám kontakt ve škole ublížil a ohrozil vás na životě.“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, díky za otázku. Prošla jsem v dětství poměrně silnými traumaty jak v rodině, tak ve škole, a od cca 18 let pracuji s terapeuty na tom, aby mě už mé dětství nadále neovlivňovalo. Bohužel je to práce možná na celý život. Naprostá většina lidí navenek vypadá, že je "v pohodě", pohlédnout do vlastního nitra je pro mnoho z nás velmi těžké a bolestné, takže to prostě neděláme... Jsem ráda, že se mi alespoň trochu daří na sobě pracovat.“

Terez: „Jak reagovat na vztekání dítěte, třeba uprostřed obchodu? Proč se malé děti vlastně takhle vztekají?“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dle vývojové psychologie děti až do 5-7 let nejsou schopny ovládat své emoce a jejich projevy. Pokud se dítě před dosažením tohoto věku "ovládá", je to proto, že se bojí reakcí dospělých, tedy ze strachu, ne proto, že by se jeho mozek vyvinul rychleji - to prostě není možné žádným způsobem urychlit. V první řadě je dobré zůstat sám jako rodič co možná nejvíce v klidu, emoce dítěte nezlehčovat, nesnažit se je potlačit nebo zastavit, nezesměšňovat ho. Když to nemůžeme vydržet, prostě dítě vezmeme a odejdeme z obchodu ven, kde může vlna emocí projít a odejít.“

Petra: „Dobrý den, jak stanovujete dětem hranice? Tolik se mi zdá, že volná výchova vede k tomu, že děti neví kam patří a rostou z nich nevychovaní spratci. Děti které byly bez školky , se pak špatně zařazovaly ve škole a neuměly se zařadit do společnosti a zůstala bez dětí a stárne sama....nejde být jen kamarádka s dětmi, přerůstají přes hlavu a neví co je to respekt. Jak se to tedy u vás děje? Děkuji za odpověď,s pozdravem Petra Kopecká“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, hranice nastavuji pouze sama pro sebe, nikomu jinému, ani dětem. Děti se učí životem mezi lidmi tomu, že každý má nějaké své hranice, a tím si je samy budují. Pokud jim je někdo vnucuje zvenčí, nenaučí se, kde své hranice má, a musí je často složitě hledat v dospělosti. Děti, které popisujete, jsou naopak ty, které jsou vychovávány autoritativně. Respekt se děti učí tím, že ho zažívají od dospělých. Děti jsou zrcadla, kopírují chování dospělých k nim.“

Lenka: „Dobrý den, mluvili jste o sexuálním zneužívání... Dcera má moc ráda dědu, trávím s ním hodně času (jsou ji 3 roky-pravidelne ji přípominam, že na ni intimně nemá nikdo sahat, kromě mě a táty když jí myje)... Děda dříve v pubertě obtěžoval moji matku, hodně pil... Nemohu se zbavit obav, ale mně kdyz jsem byla malá tak hlidal často a nikdy se nic nestalo, naopak byl skvělý, bral mě na výlety atd.... Otevírat tohle tema nechci ani s mamkou, ale dotaz zní, mám se bát mu dávat malou? Nebo to byla jen pudová záležitost mladého muže a nyní už takovy člověk neohrožuje nikoho (zní to hrozně, když to tak píšu, ale snad se chápeme) děkuji“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, mám k tomuto tématu několik videí u sebe na instagramu nebo facebooku, zkuste je prosím najít, věřím, že pomohou.“

Stáňa: „Dobrý den měla bych dotaz. Vnučka vychází z 9 třídy, měla čtyři 3 na vysvědčení. Vůbec neví jaké povolání by měla zvolit. Co by ji zajímalo. Můžete nějak poradit co by tak bylo nejvhodnější pro dítě co neví jak dál? Moc Vám děkuji“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, osobně bych vnučce dala dlouhý čas a prostor na to, aby se ozdravila ze svých zážitků ze školy a znovu našla sama sebe, může to ale trvat i několik let, a to vydrží jen málo rodičů. Přesto nevidím moc jinou cestu, jak člověk může znovuobjevit svou vnitřní motivaci.“

Miroslav: „Dobrý den, Rád bych se zeptal, jak řešit situaci, když já jsem pro ten respekt, ať už ke svému dítěti, tak k ostatním lidem. Ale manželka naopak zastává tu striktní výchovu, tečka a tak to prostě bude. Co pak s tím? Děkuji...Miroslav.“

Zdeňka Šíp Staňková: „Milý Miroslave, to je velmi častý stesk mnoha rodičů. Je to široká problematika. V principu nemůžeme nikoho bez použití násilí nebo manipulace donutit ke změně chování, takže pokud nechcete jít touto cestou, pak zbývá jedině komunikace. Mluvit o sobě, proč mi dává smysl to, co mi dává, zkusit objevit, jaké strachy se ve vaší partnerce skrývají, protože to bude nejspíš to hlavní, co jí brání "pustit kontrolu". Držím moc palce.“

Pavlína: „Dobrý den, jsem babičkou výjimečného vnuka, jehož rodiče uvažují o tom, že škola není pro něj nejlepší prostředí. Všechno ho učíme všichni formou hry, s rodiči i pracuje stále venku, má technické vlohy pro zemědělské stroje a práci na poli i zahradě. Vnukovi bude v prosinci 5 let a příští rok by ho čekala povinná předškolní docházka. Jak postupovat, když chceme v této činnosti pokračovat a školka by pro něj byla spíše jakoby vězení a možná by se pohyboval i mezi dětmi, které jsou zaostalejší a s úplně jinými zájmy. Dotaz tedy směřuji kam se obrátit, když nechceme, aby do školky "musel" chodit. Také rodiče uvažují o volné výchově a učení doma. Jak to probíhá a kde se toto "musí" ohlásit. Děkuji za odpověď.“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, individuální vzdělávání ve školce se pouze ohlašuje, dítě se pak s rodiči dostaví jen jednou za rok na ověření. Více informací je ve školském zákoně, IV na ZŠ je paragraf 41. Na mém youtube kanálu najdete velkou online besedu se všemi praktickými i teoretickými informacemi ohledně domácího vzdělávání a unschoolingu.“

Hanka: „Dobrý den, dnes jsem v ,,Sama doma " na Vás narazila po 1. a úplně jste mě nadchla svým příjemným vystupováním a milým přístupem k výchově k dětem. Mám doma 3 letou dceru, když přijdeme někde na návštěvu a lidi (hostitelé) jí vřele a mile vítají, ona se začne schovávat, šklebit, odfrkávat, nafoukne se a nebo se dokonce šíleně vzteká, kope kolem sebe a řve. Prosím, jak v tuto chvíli jednat, jak s ní pracovat? Je to pro mne, jako pro matku, dost ostudná záležitost. Většinou každý hledí a čeká co s ní udělám, ale já sama nevím ...“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, moc díky :-) Ptala bych se asi, jestli tam dcera vůbec chce být :-) Případně se může cítit prostě nepříjemně z jakéhokoli důvodu a neumí svou nepohodu dát najevo jinak. Dítě v tomto věku se nedovede ovládat, není to vývojově možné. Takže prostě potvrzuji emoce a čekám, až přejdou.“

Karolína: „Dobrý den, sleduji Vás již nějakou dobu a jsem nadšená, že je Vás vidět čím dál více. Mám trochu osobní dotaz. Chtěla jsem se zeptat na Vašeho manžela. Na sociálních sítích působí velmi klidně a nad věcí. Měl on sám respektující výchovu? Děkuji.“

Zdeňka Šíp Staňková: „Můj muž je skvělý :-) Jeho maminka byla rozhodně mnohem víc respektující než moje, ale hlavně stála vždy za ním a on se s ní cítil v bezpečí. To je myslím to nejdůležitější.“

Mich: „Dobrý den, sluší vám to“

Zdeňka Šíp Staňková: „Děkuji :-)“

Kateřina: „Hezký den, chtěla bych se zeptat jak na sourozenecké boje. Mame dvě malé dcery, starší budou 3 a mladší je 1,5. Starší do mladší strká, ta ještě nemá takovou stabilitu, takže ji to porazí. Jak v tu chvíli reagovat? Snažím se vysvětlovat, ale stejně to pak udělá znova. A jak reagovat na mladší, která zas starší tahá za vlasy hroznou silou. Chápu, že ještě nerozumí tomu, že to bolí. Ale obě situace mě vždycky vytočí doběla. :(“

Zdeňka Šíp Staňková: „Já mám děti daleko od sebe, takže s tímto nemám moc zkušenosti :-) Ale doporučila bych knihu Sourozenci bez rivality nebo AHA rodičovství - sourozenci. Držím palce!“

Lucie: „Dobrý den, Zdeňko, předem chci poděkovat za projekty a cestu, kterou směřujete. Dává mi velký smysl. Chtěla jsem požádat o radu. Mám syna 12 let z toho 8 let jsme žili sami bez otce. Nyní už mám partnera i má Honzík vysněného sourozence 10měsíční sestřičku. Bohužel už cca 3 - 4 roky máme starosti s jeho lží, vymýšlením, obcházením všeho náročnějšího, sliby, které se zásadně porušují, soustavné diskutování a já se denně trápím s tím, abych důvěru se synem měla a měli jsme hezký vztah, jako dřív do jeho cca 1. až 2 . třídy.Je to neskutečně prima kluk, citlivý a šikovný, ale připadá mi, že naše komunikace je už nyní jen založena na pokynech a trápení, že něco není, jak jsme si slíbili, resp,. jak mi slíbil. Neporadila byste mi, jak bych mohla pomoci synovi, aby se cítil se mnou lépe. jsem asi urputná v některých věcech, ale nepomáhá ani povolení, ani přitlačení....A tolik mě to trápí...Děkuji moc a přeji krásné dny“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, tohle je bohužel příliš komplexní dotaz na to, abych ho byla schopná zodpovědět teď v rychlosti. Klidně mi napište zprávu na mé sociální sítě, třeba něco vymyslíme. Krásný den“

Jitka: „Dobrý den, viděla jste seriál Jitrni záře? Pokud ano, jaký na něj máte názor?“

Zdeňka Šíp Staňková: „Ano, ten případ znám. Pro mě je to stejné, jako když rodiče nutí své děti chodit do školy, jen opačně. Tady rodiče naopak nutili dítě do školy nechodit. Mé děti mají moc nad svými životy a rozhodnutími, kdyby chtěly chodit do školy, budeme hledat takovou, kde budou spokojené“

Paul: „Je v ČR unschooling legální?“

Zdeňka Šíp Staňková: „Není :-) Ale existují zde "svobodné školy", které lidi jako jsme my podporují :)“

Nikola: „Dobrý den, z dětství mám velmi málo vzpomínek. Často si vzpomínám na situace až třeba podle vyprávění, fotek nebo videí. Co za tím může být?“

Zdeňka Šíp Staňková: „To je vcelku normální, náš mozek nemá kapacitu držet ve vědomé paměti vše. Vše, co zažijeme, si ale pamatuje naše tělo, jak popisuje například B. van der Kolk v úžasné knize Tělo sčítá rány. Uvádí se, že až 38 procent lidí v dětství sexuálně zneužívaných si z toho nepamatuje vůbec nic. Zážitky, které dítě neumí zpracovat, někdy zasune do něvědomí, aby přežilo. Naše tělo je moudré, ale do dospělosti to pak představuje často negativní důsledky. To samozřejmě neznamené, že když si z dětství pamatujete málo, určitě jste byla sexuálně zneužita. Tak to být nemusí.“

Renáta: „Dobrý den, jen jsem Vám chtěla napsat, že je super , že jste a že jste mnoha rodičům, včetně mě otevřela oči ! K dotazu, jak k respektující výchově přivézt i manžela? Jsem z toho celkem nešťastná, knížku číst nechce a ze vším je hned hotový a nic nechce slyšet. Děkuji za každou radu.“

Zdeňka Šíp Staňková: „Moc děkuji! Tohle je potíž, už jsem odpovídala v jiném dotazu, snad se vám to zobrazí. Držm moc palce“

Patrricie: „Dobrý den, moc prosím o radu jedná se již čerstvou osumnáctku, potřebovala bych konkrétně poradit , jaký důsledek mohu nastavit, když jsme zjistili, že dcera kouří , už jsme to řešlili už po několikáte slíbila, že už přestala, ale neustále lže, ikdyž jsme jí vše v klidu vysvětlovali a bavili s e o následcích kouření tak nic nezabralo, co by jste navrhovali, dát jí z toho nějaký důsledek a jaký?je potřeba už ji domluvit nějakou odvykací kůru, ale nechce ji, ikdyž kouří každý de, prý to nepotřebuje...mnohokrát děkuji Patricie“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, pro porozumění jakékoli závislosti moc doporučuji třeba dokument Moudrost traumatu nebo knihu G. Maté V říši hladových duchů.“

Iva Novotná: „Kde jsou k dispozici vaše materiály a přístup k životu. Co dělat, když nemám děti, moc mě to mrzí.“

Zdeňka Šíp Staňková: „Má kniha je ke koupi na kniha.detijsoutakylidi.cz, mám facebook a instagram a youtube kanál stejného jména. Držím moc palce.“

nic: „až vám -už dospělé v uvozovkách poleze přes hlavu- HURÁ AMERICKÁ VÝCHOVA -jak uděláte , aby se takové -jako dítě- chovalo slušně?“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, děti se chovají vždy přesně tak, jak se k nim chovají dospělí. Držím palce :-)“

Petra: „Dobrý den, chci se zeptat, jak řešit situaci, kdy necháme dítěti svobodnou volbu např. výběru zájmového kroužku a dítě vydrží všude jen chvíli a nakonec řekne, že ho to nezaujalo. Chtěla bych, aby někde vydrželo a bavilo ho to, ale na druhou stranu ho nechci nutit, když ho to nenaplňuje. Nechat ho do té doby, než se opravdu v něčem najde?“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, tam si myslím každý musí nastavit svou hranici sám. Mně osobně by nedávalo smysl dítě nutit do něčeho, co fakt nechce, takže vybíráme kroužky, které se neplatí na celý půlrok. Kroužky obecně ale mé děti nebaví, pořád je to příliš organizované :-)“

Petra: „Dobrý den, je mi líto, že jste si prošla v dětství něčím co léčite. Ale respekt jde se strachem ruku v ruce. Dítě Vám později vyčte,že jste ho nevedla za ruku a neukázala mu cestu životem...do života mu dláždíme cestu do 12let. A pak v pubertě se může rozvíjet sám a přemýšlet co s ním bude. ...není možné aby si samo dělalo hranice od narození. A dělalo Vám ostudu vztekáním, tam ho správně směřujeme, co se mu do života hodí. Mám vychované 2 děti a jsem na ně velmi pyšná. Někam jsme je nasměrovali do 12 let a teď už jedou po svém a spokojení.“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, jsem naopak přesvědčena o tom, že člověk, který je od malinka svobodný a tedy zodpovědný za své činy, to totiž nelze oddělit, vám nikdy nic nevyčte, protože ví, že zodpovědnost byla vždy jeho :-) Vztekání je naprosto nomální projev nevyzrálého mozku dítěte, žádná ostuda :-)“

Ilona: „Dobrý den, potřebuji, aby mi děti pomáhaly v domácnosti, neb chci být matka, která má více času na sebe i děti. Nyní veškerý čas trávím vařením, uklízením, výchovou,... Děti pomáhat nechtějí, berou to jako nutnou povinnost, ale samy od sebe nechtějí, i když jim vysvětluji, proč je to třeba. Co byste mi poradila? Děkuji“

Zdeňka Šíp Staňková: „Osobně mi nejvíc pomohlo úplně všechno pustit :-) Jakmile děti zjistily, že fakt nic nemusejí a já na ně přestala tlačit, ale přestala jsem i cokoli očekávat, v tu chvíli udělají vlastně cokoli, o co je požádám. Právě prot, že vědí, že nemusejí. Starším je 20 a 14 let.“

Marcela: „Dobrý den, chci se zeptat, mám též 20-tiletého syny..jakým způsem se dá uzdravovat z celoživoního chození do školy..můžete dát tipy? Nebo i ostatním dětem co můžeme nabídnout..asi se nedá ukončit školní docházku. Jak jim pomoci v tom, aby se nesrovnávaly, byly spokojení? děkuji Marcela“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, záleží co vydržíte :-) My s mými muži - starší 2 děti mají jiného tatínka - chceme dětem dát co nejvíce prostoru pro léčení, proto nechceme nic očekávat a jen nabízíme bezpečné prostředí tak dlouho, jak budou chtít a potřebovat.“

Lenka: „Dobrý den, moc ráda vás vidím na obrazovce. Byla jsem na promítání vašeho filmu Svobodné děti, blahopřeji k němu,zapůsobil na mě moc. Jen mi přišel hodně jednostranný, chyběl ještě jiný pohled, který by zmínil i nějaké nevýhody... Jsou třeba děti, které z domácího vzdělávání odešly (zpátky) do běžné školy, protože se to ukázalo jako (pro ně) lepší? Jaký je jejich příběh? Jsou rodiče/učitelé apod., kteří by sice mohli ze systému odejít, ale rozhodli se v něm zůstat a posouvat ho k lepšímu - ve prospěch všech, tedy i těch, kteří z něj z různých důvodů odejít nemohou? Jejich hlas by mohl zaznít v dalším pokračování dokumentu... Mějte se krásně, na obrazovce vám to sluší, přeji hodně štěstí a úspěchů.“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, děkuji za zpětnou vazbu! Ono se právě skoro nikdy nestane, že by dítě odešlo z DV svobodného typu do běžné školy :) Pokud tyto děti nastoupí do škol, pak jsou to skoro vždy nějaké alternativní nebo zahraniční školy. Učitelé a ředitelé, které zmiňujete, existují, některým to dává smysl a zakládají svobodné školy, kde jsou lidi jako my zapsáni k DV :) i o nich se ve filmu hovoří.“

Martina K.: „Dobrý den. Chci se zeptat na problematiku dětské šikany v kolektivu . Můj syn (6 let) navštěvuje fotbalový kroužek. Bohužel mu tam radost ze hry kazí jeden chlapec (také 6 let), který se mu posmívá, neodpovídá mu na pozdrav, strká do něho. Syn se mě ptal "mami proč mi to ten chlapeček dělá"? Těžko se mi hledaly slova. Jak reagovat na takové nepříjemnosti. Mám si s tím chlapcem promluvit, s jeho rodiči? Děkuji Martina K.“

Zdeňka Šíp Staňková: „POkud se vám nechce do až terapeutické práce s chlapcovými rodiči, pak bych se zaměřila hlavně na své dítě a komunikaci s ním. Také bych mu pomohla nastavit hranice, pokud se na to sám ještě necítí. Byla bych na tréninku s ním a kdykoli bych viděla, že potřebuje podporu a pomoc, šla bych k nim a chlapci sdělila, že mému synovi se jeho chování nelíbí a at s ním přestane. Tak i ukazuji dítěti, jak se může za sebe postavit a nastavit si hranice slušně. Pokud by chlapec pokračoval ve svém chování, řešila bych to s trenérem.“

Kamila: „Dobrý den, máte prosím nějaké přednášky/kurzy ? děkuji Kamila“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, vždy přes léto jezdím po ČR s turné besed, letos už žádné nebudou, přes zimu v ČR nebýváme. Nicméně mám mnoho videí na youtube kanalu Děti jsou taky lidi i na svých sociálních sítích a doufám, že i kniha nabízí spoustu užitečných věcí :-)“

Paul: „Učíte tedy děti doma sama psát, psace, tiskace, počítat a číst tak, jak to budou vrstevníci z běžných škol umět? Nebo vše aplikujete jen když děti chtějí? A co když vůbec nechtějí ve věku svých vrstevníků? Považujete umět cizí jazyk za důležité a v jakém věku začít?“

Zdeňka Šíp Staňková: „Děti nic neučím, jen pokud samy chtějí. Číst, psát i počítat se naučily samy ve chvíli, kdy jim to dávalo smysl. Angličtinu se čtrnáctiletá dcera naučila velmi dobře ze sledování youtube :-) Gramatiku si sama zlepšuje pomocí aplikace Duolingo. Nenutím děti nikdy do ničeho proti jejich vůli. Naučí se vždy to, co potřšebují pro život v dané společnosti“

Aneta: „Zdravím. Sleduji vaše sociální sítě a blog a děkuji za to co děláte. Musím se ale přiznat, že v okamžiku kdy jsem vaše stránky objevila a pročetla, jsem strávila pár nocí tím, že jsem jen přemýšlela, zda jsem nějakým svým chováním nezpůsobila dětem nějaké trauma. Snažila jsem se nad tím tedy dál uvažovat a zapracovat to, co mohu...snažím se na děti méně zvyšovat hlas, vysvětlovat, ptát se a naslouchat co cítí, co chtějí. Naprostou většina vzteku u dětí (nebo spíš u staršího dítěte) již zvládneme prožitím, objetím, vysvětlením si proč se tak cítil... Co ještě stále nezvládám jsou situace, kdy si syn (2,5roku) například tahá sestřičku (1rok) za ruku, lehá na ní, tahá ji za nohu. Nemyslí to zle, ale já se bojím, že ji zraní a většinou vybouchnu. Stejně tak situace, kdy je potřeba vyrazit na čas například k lékaři, ale syn se třeba 30 minut odmítá obléci (běhá po domě v pyžamu nebo úplně bez oblečení), odmítá mou pomoc, prostě "se sekne"... Co v takových situacích dělat? Děkuji.“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, je to hodně obsáhlý dotaz, ale doporučila bych třeba knihu Sourozenci bez rivality nebo AHA rodičovství - sourozenci. Pro vás určitě co nejvíc zjednodušit si život, abyste se nemuseli dostávat do hodně stresujících situací. Děti v tomto věku prostě nejsou a nebudou schopny dohlédnout následky a potřeby rodičů, to prostě není vývojově možné. Můžeme to pouze respektovat a pracovat se sebou a svým vnímáním situace, tedy s tím, co máme skutečně ve své moci.“

Kateřina: „Hezký den, moc se mi líbil váš dokument. Odcházela jsem z kina uplne nabitá energií. Máme male děti blížící se skolkovemu věku. I když se mi seberizene vzdělávání moc líbí, je to pro mě neslučitelné s prací, kterou jsem dělala před MD. Čím se rodiče v dokumentu živí, že můžou být všichni doma? :D“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, díky! Rodiče nejsou všichni doma :) mají třeba děti i v komunitních skupinách nebo se střídají v péči o ně s kamarády, případně je mají ve svobodných školách. Na mém youtube kanálu je více než 40 rozhovorů s rodinami, které děti nechávají vzděláváat se svobodně, tam najdete hodně inspirace, enbo na webu mám článek s názvem Domácí vzdělávání aneb Jak se uživíme, kde jsem posbírala stovky odpovědí rodin s dětmi na DV. Samozřejmě je to ale vždy otázka priorit a toho, jak si člověk poskládá svůj život a co mu dává smysl :)“

Stáňa: „Hezky tady vysvětlujete, ale píšete že děti nic nenutíte a naučí se všechno sami když budou chtít, ale když nebude dělat třeba do školy úkoly že se mu nechce to přece nejde, bude věčně bez úkolů, nenaučený“

Zdeňka Šíp Staňková: „Mé děti nikdy žádné úkoly nedělaly, nikdy je nikdo nic neučil, přesto jsou vzdělané. Zázrak :)“

Eva: „Dobrý den, pracuji ve školství a dovolím si nesouhlasit s Vašim hodnocením škol. Nelze je všechny "házet do jednoho pytle". Ano,respektovat.Ale v životě bude dítě muset dodržovat určitá pravidla a normy společnosti. Budete své dítě respektovat i když nebude chtít pracovat,bude finance požadovat po Vás,stane se z něho násilník,zloděj? Měla jsem se nechat fyzicky napadat žákem a respektovat,že chce něco jiného? Děkuji za odpověď.“

Zdeňka Šíp Staňková: „Dobrý den, také jsem pracovala ve školství. Děti, z nichž se stanou násilníci, vždy zažili v dětství trauma. Právě proto své děti nevystavuji prostředí, kde je pravděpodobnost vzniku traumatu vysoká, jako jsou právě běžné školy. VY jako dospělý člověk máte mnoho možností, jak pracovat s agresivním dítětem, jste k tomu jistě vysokoškolsky vzdělána. Držm palce.“

Hana: „Chtěla bych Vaše děti vidět“

Zdeňka Šíp Staňková: „Můžete se na ně podívat na mém webu :-)“

Lucie: „Dobrý den, máme devítiměsíčního syna a jsem moc ráda, že jsem objevila Váš profil tak brzy. Pracuju na sobě a bude to asi celoživotní cesta, zpracovávám si vlastní emoce z dětství, které mi syn zrcadlí, a díky rodičovství se mi daří žít vědoměji. Chtěla bych poděkovat za to, co děláte, Vaše videa a příspěvky jsou pro mě velká inspirace a povzbuzení. Už se těším na knížku!“

Zdeňka Šíp Staňková: „Moc díky!“

Stáňa: „tak máte zázračné děti gratuluji :)“

Zdeňka Šíp Staňková: „Právě že ne, takto fungují úplně všechny děti, dokud jim dospělí neberou svobodu :) můžete jich mnoho vidět v našem dokumentu Svobodné děti :)“

Hana: „Dobrý den, v Bangladéši (i jinde v chudých zemích) stavíme a financujeme školy, aby měly děti přístup ke vzdělání a u nás se začíná prosazovat to, že si děti můžou dělat co chtějí a kdy chtějí? Ámos se v hrobě obrací“

Zdeňka Šíp Staňková: „Komenský zastával právě dobrovolnost :) Naštěstí u nás není situace jako v Bangladéši, máme prakticky neomezený přístup k informacím, takže naše děti nemusíme nutit sedět v lavicích v přípravě na život, který už dávno bude úplně jinde až vyrostou, a mohou raději rovnou žít :) Doporučuji náš film Svobodné děti :)“

Zbyněk Konvička: „ahoj Zdeňko, zdravím Tě z Písku, jaké další cesty k divákům dokumentu Svobodné děti hledáte, aby se zcela "neběžný" přístup k dětem a jejich vzdělávání mohl dostat k co nejvíce rodičům? Zatížení výchovou a často školami s často nerespektujícím způsobem výuky je nás si troufám si tvrdit většina současných rodičů a mnohým z nás by tyto pohledy z vašeho filmu mohly být užitečné. Díky a držím palce, snad brzy na promítání filmu a besedě v Písku;)“

Zdeňka Šíp Staňková: „Nemáme ambici měnit nikoho proti jeho vůli a věříme, že film se dostane postupně tam, kam má :) O promítání s besedou může žádat kdokoli a během zimy bude film dostupný také online a chystáme i cizojazyčné verze.“

Pavlína: „Dobrý den, je hezké dát dětem dát volnost, ale co dělat když dítě pije a kouří , jaký z toho vyvodit důsledek? Co dělat v tomto případě? děkuji mnohokrát Pavlína“

Zdeňka Šíp Staňková: „To se nestane z ničeho nic. Každá závislost má původ v traumatu. Ohledně závislostí doporučuji film Moudrost traumatu a knihu G. Maté V říši hladových duchů.“

Johana: „Hezký den, dobrý den, ráda bych se zeptala dceři je 16,5 let, a naprosto vůbec s námi nekomunikuje, je neustále protivná , nechce s náma vůbec trávit čas, nejraději by chodila jen se bavit, ale čas s rodinou je pro ní za trest, jaká je vhodná kniha pro teenagera, jak s nima komunikovat, co by pomohlo chová se bohužel jako sobec a myslí jen na sebe a své výhody, neudělá nic navíc... a vše se snaží ulehčit apod., co by prosím pomohlo? Děkuji mnohokrát Johana“

Zdeňka Šíp Staňková: „Z mé zkušenosti jediné, co pomůže, je milovat dítě a přijímat jej se vším všudy, aby znovu získalo důvěru k nám rodičům. Doporučuji knihu Rozbouřený mozek od D. Siegela“

Michaela: „Dobrý den. Jste úžasná a moc ráda od vás čerpám. Byla jsme dvou přednáškách DJTL a promítání filmu Svobodné děti, který byl neuvěřitelně inspirativní. S přítelem už se nějakou dobu bavíme o možnosti domoškolactví ale nemohla jsem si nevšimnout, že většina lidí, tedy soudím podle toho co jsem zatím vypozoroval, že většina rodičů s dětmi na domošmolactví mají minimálně maturitu o vysoké ani nemluvím“

Zdeňka Šíp Staňková: „Moc díky, nemá :)“