Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 22. září 2022

SK: „Jaká je přesná definice digitálního minimalismu?“

Kateřina Trávníčková: „Digitální minimalismus je pojem, který přivádí do povědomí myšlenku větší skepse k využívání digitálních technologií. Ty mohou být beze sporu skvělým nástrojem, jen je užitečné znát i rizika, která s sebou jejich užívání nese. Zvláště, pokud se bavíme o zdravém vývoji dětí, který mohou výrazně ovlivnit. Lidský mozek totiž není dělaný na takový nápor vjemů, jaký s užíváním digitálních technologií zažíváme. Digitální minimalismus určitě neznamená kompletní zahození všech displejů, spíše přemýšlení nad optimalizací jejich využívání. Může znamenat i malé kroky jako např. omezení notifikací na chytrém telefonu nás dospělých nebo snížení rychlosti sledování videí pro děti.“

ANTIMONY: „Proč se zabýváte digitálním minialismem?“

Kateřina Trávníčková: „Technologický vývoj posledních let je neuvěřitelně rychlý a často nás rodiče zastihne nepřipravené. Vnímám zvláště u dětí velká rizika využívání digitálních technologií a zároveň nedostatečnou diskuzi, proto tímto tématem provádím rodiče a učitele na seminářích, webinářích či konzultacích. Zároveň je to téma, které se mě týká osobně - působím jako influencer na Instagramu a sama řeším, do jaké míry mě tato síť ovlivňuje, jak využívá triků podprahové psychologie apod.“

STOP: „Jaké je nebezpečí v souvislosti s digitálním minimalismem?“

Kateřina Trávníčková: „Jako jedno z klíčových rizik vidím to, že reálně dochází ke změnám v mozku. Využívání digitálních technologií, ať už sledování seriálů nebo listování sociálními sítěmi (a zvláště přijímání lajků) totiž vyplavuje mnohem více dopaminu, než na co nás evoluce připravila. Dopamin úzce souvisí s mírou motivace a také se podílí na vytváření závislosti, dochází pak lehce k tomu, že nás běžné činnosti neuspokojují tak, jak by nás uspokojovaly, kdybychom nebyli ovlivněni záplavou dopaminu vyvolanou digitálními technologiemi. Využívání sociálních sítí má u dětí a mládeže zásadní vliv na utváření obrazu o nich samých a značně snižuje jejich sociální dovednosti. I s tím se ale dá pracovat, rozhodně to není o tom, že bychom dítě na sítě neměli pustit - nejspíš by totiž cestu stejně našlo, jen za našimi zády.“

ANTI: „Jak se díváte na digitální minimalismus?“

Kateřina Trávníčková: „Vidím ho jako v dnešní době nezbytnou součást duševní hygieny. Je to každopádně téma, které se dokáže podílet na zvýšení životní spokojenosti. Když pochopíme, jaké triky např. využívají sociální sítě, aby nás k sobě přitáhly, když si uvědomíme, jak často reálně vezmeme do ruky chytrý telefon, nebo jak děti vnímají telefony jako prodloužení ruky, protože s nimi dospělé velmi často vidí, můžeme podniknout pár kroků, které nám uleví.“

SKINF: „Jak se díváte na dětský digitální minimalismus?“

Kateřina Trávníčková: „Dětský mozek je extrémně tvárný a neoptimální využívání digitálních médií může raný vývoj neblaze ovlivnit. U dětí bych byla s využíváním technologií skeptičtější než u nás dospělých, s tím, že platí, čím nižší věk, tím menší vystavování displejům. WHO říká, že do 18 měsíců by dítě ideálně nemělo sledovat televizi. Je to i proto, že kdykoli sedí u televize, obětuje tak čas, ve kterém se mohlo rozvíjet aktivně, ne pasivně. Musíme také počítat s tím, že ve chvíli, kdy dítěti svěříme první smartphone, získává tak přístup k pornu. Rozhodně ale existují nástroje, které dokážou bezpečnost i optimální využívání zvýšit.“

Monika: „Dobrý den, prosím, je to už dávno co jsem četla článek, kde nějaký matematik matematický vypočítal, že výsledná čísla počítače jsou 666.. Myslíte si, že je to tak, že počítač je vlastně takový ďábel..který ničí naší osobnost.. Protože PC, mobil, je ničitel vztahů, lidí a chování.. Děkuji“

Kateřina Trávníčková: „Dobrý den, nespojovala bych to přímo s ďábelskými plány, nicméně jak říkáte, PC a mobil může být ničitelem vztahů. Existuje na to i pojem, tzv. phubbing, kdy se např. my dospělí necháme vyrušit uprostřed komunikace s druhým člověkem telefonem a ignorujeme tak daného člověka pro pípající technologii. Velká rizika nese i čistě psaná komunikace, kdy velmi záleží na tom, jakým tónem si příjemce zprávy v hlavě přečte zprávu - tón se totiž může velmi lišit od tóznu zamýšleného odesílatelem zprávy. Chybějící neverbální komunikace potom vztahy skutečně může narušovat. Doporučuju omezení notifikací na telefonu tak, aby nás co nejméně vyrušoval z běžného života. Zároveň je na nás, abychom se tím snažili pracovat a věřím, že osvěta v tomto tématu je stále lepší.“

SKINF: „Jak se díváte na dětský digitální minimalismus?“

Kateřina Trávníčková: „Líbí se mi myšlenka, že my rodiče a další průvodci dětí bychom měli být marketéry skutečného života. Snažit se dětem ukázat krásy běžného světa, ne tolik toho digitálního, který je bohužel velmi lákavý. Děti ještě nemají vyvinutý přední mozek, nemají možnost kontrolovat tolik své impulzy, neumí vyhodnotit důsledky svých rozhodnutí a používat vůli tak, jako my dospělí. Proto jim s tím musíme pomoct. V nejmenším věku tím, že rozhodneme za ně. Starší dítě už potřebujeme zapojovat do rozhodování o využívání médii a do nějaké míry ho v tom zplnomocnit. Občas jde skutečně o boj rodiče proti displejům. Jednou z nejdůležitějších věcí je budovat s dítětem takový vztah, aby bylo ochotno vést diskuzi a samo se k digitálním technologiím stavělo s určitým kritickým myšlením tak, aby se z nich stali dobří sluhové.“

Bojimsečerta: „Týká se závislost na digitálních technologiích více dívek, nebo chlapců? Existují "rizikové skupiny" a období, kdy bychom jako rodiče měli zpozornět?“

Kateřina Trávníčková: „Dívky mají sklon trávit s médii o 20 minut více denně než chlapci (výzkumy v ČR, např. EU Kids Online) říkají, že obě pohlaví ve věku 9-16 let tráví médii cca 3 hodiny denně, z toho jen 1/5 času využívají pro práci do školy). Dívky tráví více času na sociálních sítích, je tedy pro ně důležitá komunikace a sebeprezentace na sítích, aby vypadaly co nejlépe. Doporučuju diskuze o sebeúctě a sebevědomí. Chlapci zase častěji sledují videa a hrají hry. Velmi zajímavá. ale bohužel poměrně děsivá kniha na toto téma je Odpojený muž od významného psychologa Zimbarda. Rizikovými skupinami jsou především socioekonomicky znevýhodněné děti, kde v zásadě neprobíhá diskuze na tato témata a užívání médií nepodléhá žádné regulaci ze strany rodičů. Jako jedno z citlivých období považuju první smartphone, popř. později první účet na sociálních sítí, kdy je moc důležité s dítětem mluvit o tom, jak síť používá, co sdílí, kdo mu tam píše, co ono píše ostatním apod.“

Zuzana Martínková: „Dobrý den. Mám na Vás dotaz. Mám syna za měsíc má 12let a vychovávám ho spíše tak, že mobil i televizi "hlídám", aby na tom nebyl od rána do večera. On je aktivní, rád se zajímá o všelico, ale poslední dobou asi půl roku mi přijde, že jakoby ztratil zájem o všechno, zaměří se na jednu věc. Buď to jsou karty a kouzla, pokémoni a teď rubikova kostka. Ale mimo to mi přijde, že se naučil svůj volný čas trávit dost u televize. Nechci ho pořád peskovat, myslíte, že to přejde, že je to tou začínající pubertou? děkuji“

Kateřina Trávníčková: „Dobrý den, puberta bude mít jistě vliv, tehdy se děti potřebují vymezit proti rodičovskému názoru, byť by pro ně byl prospěšný. Často největší vliv mají vrstevnící a sociální prostředí, ve kterém se pohybuje. Pro něj skutečně může být klíčové trávit čas kartami a pokémony, aby si zajistil či udržel pozici ve skupině, jednoduše: aby měl kamarády. Bohužel ztráta zájmu o vše ostatní je často spojena s nadužíváním digitálních technologií. Doporučila bych projevení zájmu o to, jak čas s technologiemi využívá: zeptat se na jeho oblíbeného youtubera, na důvody, proč ho tato hra nebo tento pořad baví apod. a spíše pokusit se vhlédnout do jeho světa a přinést mu pocit, že je přijatý i se svými (námi rodiči nepreferovanými) kratochvílemi. Je to něco, co trochu dokáže vyvážit peskování, o kterém mluvíte a po kterém často saháme, protože boj s displeji umí být frustrující. Často máme tendence mít komentáře jako "Už zase televize? Zase hraješ tu blbost?" apod., to bohužel nepomáhá v budování důvěry, protože shazujeme něco, co je pro něj důležité. Projevení zájmu umí udělat divy! Držím palce!“

KN: „Dobrý den, 3leťák, "náročné dítě", po nástupu do školky, kam zatím dochází denně na dopoledne, neumí doma "vypnout" a ke zklidnění na polední spánek pomáhá sledování videa například jedoucího vlaku nebo pracujícího traktoru (zpomalené záběry). Jde o příliš zatěžují aktivitu pro jeho mozek? Děkuji“

Kateřina Trávníčková: „Dobrý den, nástup do školky je pro dítě velmi náročné období a je třeba počítat s tím, že adaptace znamená dva a více měsíců. Je tedy možné, že tato potřeba bude dočasná, že to teď vám i jemu skutečně pomáhá a potom bych se nebála takto tento nástroj využívat. Sledovala bych jeho projevy po zbytek dne (ačkoli tady může jít i o korelaci s nástupem do školky): Zhoršil se jeho spánek? Jeho soustředění? Udržuje oční kontakt jako dříve? Snaží se komunikovat? Má častější záchvaty vzteku než dříve? Nerada bych vyvolávala paniku, pokud máte dojem, že vám to funguje, v klidu bych pokračovala, zvláště, pokud se jedná o pomalé záběry. Kdybyste časem měla dojem, že se to začíná vymykat z ruky, vždy můžete sledování snížit či odebrat.“

Magenta: „Prosím o tip, jak zvládnout život, kdy já osobně příliš nevyužívám sociální sítě, ale moji přátelé a rodina tak komunikují ve velké míře. Vznikají tak situace, kdy přicházím i o důležité věci, protože ostatním nedojde, že já např. na FB nefunguju. Nebo práce by se mi asi hůře hledala, neboť nemám LinkedIn atd. atd. Je to asi forma digitálního minimalismu, ale život moderního člověka to hodně komplikuje.“

Kateřina Trávníčková: „Dobrý den, rozumím, máte určitě pravdu. Tady je to nejspíš otázka priorit a potřebovala bych se na pár věcí doptat. Ony i sociální sítě se dají využívat rozumně, ale je možné, že je u vás jejich neužívání třeba věc přesvědčení, bezpěčnosti apod. Facebooku např. nemusíte poskytnout téměř žádné informace, můžete si ho nastavit tak, aby se vám nezobrazovaly vůbec příspěvky od ostatních (News feed eradicator), a tím pádem ho používat skutečně jen jako komunikátor. Můžet esi vypnout notifikace, aby vás nerušily. Nebo můžete využívat čistě jen aplikaci pro komunikaci - Messenger. Bohužel jsou věci, u kterých se vyplatí jít s dobou, třeba se snahou upravit nastavení nástrojů tak, aby nám dobře sloužily, nerušily nás a rozhodně nás neovládaly.“

Martin: „Stal jsem se závislý - abych usnul musim si pustit seriál nebo povídání. Nechci to - světlo, nebo mě to probudí. Ale už neumim usnout bez toho. Co s tim?“

Kateřina Trávníčková: „Dobrý den Martine, je možné k tomu skutečně přistupovat jako k závislosti a tak si "dávky" snižovat postupně. Můžete pracovat i s tím, že si snížíte hlasitost, jas obrazovky a čas sledování - ale postupně, každý den o něco tak, aby se vám to rozložilo do několika týdnů. Poté bych navrhla přechod k audioknihám či k podcastům, kterých je internet plný a jsou dostupné zdarma. Modré světlo přirozeně spánek a jeho kvalitu narušuje (vyplavování melatoninu zpožďuje o hodinu a půl i více), což je informace, která by pro vás mohla představovat motivaci k přechodu na "bílý šum" bez světla. Můžete také využít možnosti používat večer červené brýle, které světlo krátkých vlnových délek odfiltruje. Výborně o tom mluví Hynek Medřický.“

Dodo: „Dá se říct, že senior sledující od rána do večera televizi je závislý na digitálních technologiích?“

Kateřina Trávníčková: „Pokud mluvíme o tom, že člověk není ochotný nebo schopný využívat čas jinak než sledováním televize a v ničem dalším radost nenachází, pak se o závislost může jednat. Důležité je dívat se na celkovou pohodu člověka: Je takto spokojený? Je zdravý? Má dostatek pohybu?“