Sama doma

Záznam chatu z úterý 20. září 2022

Jana M.: „Dobrý den paní Šárko, chtěla bych Vám moc poděkovat za Vaši práci. Máme hodně živou dcerku (dle knihy Nejsou stejné typ Teď a tady). Kniha mi pomohla více pochopit dcerku a nějak tak vnitřně mě to uklidnilo :) Můj dotaz se týká vztekání. Snažíme se s dcerkou (3 roky) na všem domluvit a ve většině případů se to i daří. Někdy ale dcerka dostane takový ten vztekající záchvat (naposledy třeba, když jsem jí řekla, že nemůže skočit v kuchyni na zem z parapetu), kdy už nemá ani cenu do ní mluvit. Všechno, co udělám je špatně, někdy i hází věcmi a snaží se mě bouchnout. Podle mě je nejlepší, nechat ji vyplakat a vyvztekat. Jsem u ní, nabídnu ji náruč (což většinou odmítne), snažím se o pochopení emocí, někdy mě i vyhání, ale když odcházím, tak se rozčiluje ještě víc. Když se vyvzteká, tak už se chce obejmout. Okolí má spíš tentenci obrátit její pozornost k něčemu jinému, třeba pustit televizi. Což zabere, ale dle mého názoru toto není správně. Myslíte, že ji mám nechat vyplakat a být u ní? A když říká ať odejdu, odejít? Budu moc ráda za jakoukoli radu. Předem moc děkuji a přeji Vám vše jen to dobré :) S pozdravem Jana M.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, Jano, díky za podrobný popis situace. To, co popisujete, je u podobných dětí úplně běžné chování, obzvlášť ve věku tří let. A děláte přesně to, co bych vám doporučila dělat :-) nenechte se ovlivnit okolím, že máte dělat něco jinak... Odlišila bych dva důvody chování vaší dcery. První je typ osobnosti, který ji vede k tomu, aby testovala své tělo a jeho hranice. Zároveň jsou tyto typy náchylné k impulsivnímu reagování - a to v důsledku potřeby "okamžitý dopad" - když je něco napadne, chtějí to zkusit, aby viděly, co se stane. Doporučuji hledat způsoby, jak jí co nejvíc umožnit své tělo testovat, objevovat jeho hranice - naučí se ho dobře ovládat a bude se sice dál pouštět do dobrodružných akcí, ale celkem bezpečně. Pokud chce skákat, nabídněte jí jinou, adekvátní možnost, kam může skákat - třeba z postele na zem na matraci, polštáře apod. Když to nestačí, když tu možnost nevyužije, tak budete muset vydržet její vztek - ale ten berte jako něco naprosto normálního a přirozeného. A to se dostávám k druhému faktoru, který ovlivňuje chování vaší dcery - její věk. Je na konci batolecího období, kdy děti objevují svou osobnost a snaží se ji projevit "v celé její kráse" :-) a začínají se učit svým typem být.. takže to někdy vypadá jako slon v porcelánu :-) děti v tomhle věku navíc nejsou schopny regulovat své emoce - to se učí až v předškolním věku, takže má spoustu času. K tomu, jak reagujete - buďte s ní a a popisujte, co byl její záměr, co prožívá, a že tomu rozumíte. Třeba "já vidím, že jsi hrozně moc chtěla zkusit si tohle skocit a teď jsi naštvaná, že jsem ti to nedovolila" ... " nečekejte ale, že to zabere tak, že se rychle uklidní, to od toho neočekávejte... ona prostě potřebuje ty emoce navenek prožít.. na tom není nic špatného, nejste kvůli tomu špatná matka :-) Nevím, jestli jste zaregistrovala, že jsem napsala novou knihu - Milovat nestačí - v ní popisuji podrobně specifika batolecího a předškolního věku i ve vztahu k typům osobnosti. A pořádám k tomuto tématu krátký seminář spojený se křtem mé nové knihy - v sedmi městech ČR - tak třeba se tam potkáme :-) koukněte na www.teorietypu.cz/vstupenky Mějte se hezky, Šárka Miková“

Zuzana: „Dobrý den,ráda bych se zeptala.... máme problém s adaptací dítěte do školky. Náš tříletý syn je divoch, avšak ve školce špatně snáší odloučení. Brečí,zuří,zvrací,nezapojuje se do aktivit a dokonce neji,nepije a zadržuje čůrání aby nemusel na školkové záchodky. Celou dobu sedí jak hromádka neštěstí a kouká na děti. Přitom doma je úplně jiný,divoký veselý,hravý. Snažíme se mu adaptaci všemožně ulehčit (oblibene auto,naše fotka,slibene kokino)avšak stále žádný posun. Často se jej ptáme co zažil,co se mu tam libi či nelíbí a sami vyprávíme jak se tam líbilo nám. Můžete nám prosím poradit jak na něj? Nemůžou mu ranní stresující nástupy přivodit nějaké trauma do budoucna? Děkuji za info“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, pro některé děti je ve třech letech ještě návštěva školky náročná. Obávám se, že nějaká jednoduchá rada nepomůže... možná to bude prostě delší dobu trvat. Jestli chodí do školky od září, tak to je opravdu krátká doba a je potřeba vydržet a netlačit. Neříkejte mu, že musí pít a jíst - dopoledne to ve školce zvládne, řekněte mu, že nemusí, když je mu to nepříjemné. Taky zjistěte, jak k němu přistupují učitelky, jestli na něj moc netlačí... Prostě jakýkoliv tlak bude situaci jen zhoršovat. Pokud je to dítě, které potřebuje jistotu, stabilitu a předvídatelnost, tak by mu pomohlo, kdyby se všechno dělo pořád stejně - vodí ho stejný rodič, ve stejném pořadí provádíte ve školce úkony v šatně apod. Bylo by fajn, kdyby to, že musí chodit do školky, mělo nějaký racionální důvod - třeba že chodíte do práce a on nemůže být doma sám... ne, že by se díky tomu rychle adaptoval, ale trochu to pomůže. Držím palce, Šárka“

Linda Brabcová: „Dobrý den, máme 13ti létého syna Marka, který do 3let byl jedináček a nyní ma další dva mladší sourozence. Sám říká-rád bych byl sám. Vždy to s ním bylo jiné, komplikovanější. Mám pocit, že nechce přijímat autority-rád upřednostňuje svoji pohodu a tak narážíme. Ráda bych s ním našla pohodovou řeč a následné nastavování potřebného. Lze takto prosím určit, který je typ a jak s ním co nejlépe komunikovat? Předem děkuji za odpověď. Linda Brabcová“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, Lindo, takhle to určitě není možné určit. Doporučuji moje knihy - najdete je na webu www.teorietypu.cz. Mám teď novou knihu, ke které pořádám krátký seminář spojený se křtem v sedmi městech ČR, tak třeba si najdete čas přijít a dozvědět se víc - více na www.teorietypu.cz/vstupenky Mějte se hezky a třeba se uvidíme :-) Šárka“

Petra Šustrová: „Dobrý den, teď jsem teprve zapnula televizi, toto téma je moc zajímavé, sama jsem učitelka v MŠ, určitě by bylo přínosné tuto typologii aplikovat nejen na vlastní děti, ale i v praxi. Mohu se zeptat, zda vyšla nějaká literatura? Děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, Petro, napsala jsem tři knihy, ta nejnovější právě vychází :-) Najdete je na www.teorietypu.cz Můžete kouknout také na blog tamtéž - doporučuji začít články s názvem "5 rad pro výchovu... NT...SJ...SP...NF typů". A při příležitosti nové knihy dělám dvouhodinový seminář spojený se křtem nové knihy v 7 městech po celé ČR - tak třeba se tam uvidíme :-) Koukněte na www.teorietypu.cz/vstupenky Mějte se hezky, Šárka“

Martina P.: „Dobrý den, mladší syn je evidentně z kategorie, o které dnes hovoříte. Je velmi živý, energický a celkově hodně aktivní. Má i hodně kroužků, které si vybral sám, ale pak téměř u žádného nechce vydržet a chtěl by zase do jiného. Máme pravidlo, že když něco začneme, tak to musíme dokončit, takže se nám daří alespoň částečně ho u některých kroužků udržet (někdy ho to pak přes prázdniny přejde a řekne sám, že u toho ještě setrvá, hlavně když jde o pohybové aktivity). Nyní je mu deset let a nejprve chtěl jít z vesnické školy na gymnázium, ale po našem rozmlouvání (protože to chtěl kvůli kamarádům, ale není vyloženě studijní typ) od toho upustil. Nyní přišel s tím, že chce jít do města na sportovní školu... Mně se to moc nelíbí, protože mám obavu z toho, že si to ponožky roce zase rozmyslí... Poradíte mi, jak s takovými dětmi a rozhodováním o nich samých? Děkuji moc“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, jak jsem říkala, tyhle děti potřebují vše zažít na vlastní kůži, což je samozřejmě třeba u kroužků náročné. Sportovní škola by pro takové dítě mohla být to pravé.. jela bych se tam podívat na den otevřených dveří, zjistila víc informací, mluvila s ním o tom - co konkrétně to pro něj bude znamenat, aby měl dost faktických informací a nejlépe aby si to skutečně zažil - včetně třeba cesty do města, kterou bude muset absolvovat apod., aby věděl přesně, o čem se rozhoduje. Čím bude starší, tím lepší to s tím rozhodováním bude :-) Na druhou stranu se na to můžete dívat jako na přizpůsobivost změnám - a tu bude v dnešním složitém světě opravdu potřebovat :-) Mějte se hezky, Šárka Miková“

Jana: „Dobrý den. Znáte knihu Ferda a jeho mouchy?....je to dobrá pomůcka jak s dětmi pracovat?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, znám. Určitě je to fajn kniha... jen je dobré si uvědomovat, že různé typy děti různě přistupují k emocím a jinak se potřebují učit empatii. Více o tom píšu v mé nové knize Milovat nestačí: Cesta k sebehodnotě s Teorií typů. - na www.teorietypu.cz A pořádám také na toto téma dvouhodinový seminář spojený se křtem této knihy v 7 městech ČR - koukněte na www.teorietypu.cz/vstupenky , třeba se tam potkáme :-) Šárka“

Kateřina: „Dobrý den paní Miková, děkuji Vám za Vaši práci, mám nejspíše ESFP syna a moc mi pomohlo sledovat Váš web jako člen klubu k pochopení jeho chování. Často se snažím dát synovi svobodu a přizpůsobujeme činnosti tak, aby byl spokojený a mohl se v klidu projevit a nakonec i pro nás je to jednodušší. Slýchám ale často od okolí, že se mu až moc přizpůsobujeme, přitom on by se měl učit přizpůsobit se nám. Ještě mě trochu trápí způsob jeho hry. Ve 3 letech málo např. staví kostky, rad si hraje s autíčkama, ty ale do sebe často bouraji a celkove rád tříská s hračkami, rád střílí s pistolky nebo se mu líbí tanky. Snažím se vést ho ke klidnějším hrám typu puzzle, lego, ale musí mít na to náladu a musím si hrát s ním. Je jeho chování v pořádku? Dá se ho ještě jinak vést ke klidnější hře?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, Kateřino, díky za zpětnou vazbu :-) To, co popisujete, je naprosto normální chování ESFP dítěte tohoto věku.Potřebuje, aby se něco dělo, co sytí jeho smysly - proto dělá akce, zvuky apod. S věkem se to bude trochu zmírňovat, ale do té doby to musíte vydržet. Nejlepší je chodit co nejvíc ven, kde může objevovat svět, má hodně podnětů ke zkoušení apod. Chápu, že obzvlášť v zimě se rodičům moc nechce, ale je to pro děti nejlepší způsob, jak trávit čas. Pak hřiště, kde jsou další děti, kde je ale možná volný pohyb, ne nějaké omezování na průlezkách apod. A co se týká přizpůsobování - děláte to dobře - čím více budete vycházet vstříc jeho potřebám teď, tím více bude ochotné později dodržovat základní pravidla a dohody. Samozřejmě musí mít nastavené hranice - neubližovat druhým apod. V Klubu budeme dělat nově setkání Na stejné vlně zaměřené na jednotlivé typy, kde budou dospělí toho typu i rodiče takových dětí, kterých se budete moci ptát. A můžeme se vidět osobně na mém semináři, který dělám spolu se křtem na 7 místech v ČR - www.teorietypu.cz/vstupenky mějte se hezky, Šárka“

Simča: „Dobrý den. Mám 7leteho syna a odmala je takoví spravedlivý, respektuje pravidla slušného chování a žádá to i od ostatních. Vlastně má rád slušnost a vlastně je neprubojny ve světě děti který ale nejsou slušný a chovají se zle. Jak ho naučit prubojnosti mám pocit že v tyhle době to nebude mít v životě lehký. Ještě se chci zeptat jestli za to nemůžu já když sem ho učila slušnosti a omluvě když něco špatného udělal. Děkuji moc“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, Simčo, nebojte, pokud by k tomu sám netíhnul, tak by asi takový nebyl. Co se týká respektování pravidel, asi bude typ, o kterém budu mluvit příště - za 14 dnů. Můžete do té doby kouknout na www.teorietypu.cz na článek na blogu s názvem 5 rad pro výchovu SJ dětí - třeba ho v tom najdete. Můžeme se také potkat osobně - pořádám dvouhodinové semináře (spojené se křtem mé nové knihy) v 7 městech ČR - koukněte na www.teorietypu.cz/vstupenky a třeba se tam potkáme :-) Šárka“

Jitka: „Milá Šárko, plakala jsemu u Vašeho rozhovoru. Můj jedenáctiletý syn je úplně ten typ, který potřebuje vše vyzkoušet, potřebuje prostor a poletuje raději venku s kamarády, než by dělal školní úkoly a byl "svázaný" předpisy. Je to smíšek a šašek, který nepokazí žádnou zábavu. Měla bych mluvit v min. čase. Je to přesně 2 měsíce, co nám při nehodě zemřel. Jsem neskutečně nešťastná a smutná, energie kterou vyzařoval nás všechny nabíjela. Úplně jsem jej v tom Vašem popisu viděla. Mám Vaše dvě knihy: Ani mámy nejsou stejné a Nejsou stejné. Přiznám se, že všemu nerozumím a prokousat se nimi bylo dost časově náročné. Mějte se pěkně a mnoho úspěchů. Jitka“

Mgr. Šárka Miková: „Jitko, to je mi nesmírně líto. Neumím si představit, co teď prožíváte. Myslím na vás. Šárka“

Michaela Dohnalová,Nový Jičín: „Zdravím,paní Šárko,byla jsem před lety v rámci projektu Informatirium na Vašem školení " Typologie osobnosti MBTI".Moc mi to pomohlo při výchově našich dětí(syn ESTJ,dcera INFJ)Dodnes tvrdí,že jsem je pochopila až po tom školení:):):) Dodatečně děkuju.“

Mgr. Šárka Miková: „Díky, Míšo, to je milé! To ráda slyším, že moje práce měla a má takový užitek. Pořádám teď dvouhodinové semináře spojené se křtem nové knihy v 7 městech ČR - budu taky v Ostravě, kde bude křtít knihu Eva Mokrošová, která tenkrát projekt Iformatorium vymyslela :-) Tak třeba se tam uvidíme - koukněte na www.teorietypu.cz/vstupenky Těším se na viděnou! Šárka“

Kamila: „Hezký den, prosím jak správně reagovat na posměšky .., uvedu příklad syn jde po ulici a po každé když potká jednu partu, tak mu různě nadávají např. Buzno,, a jiné nadávky, jak by jste z odborné pozice mohla prosím poradit, tak, aby se to stále neopakovalo, co v těchto situacích by mohlo pomoct?Zatím nereaguje nevšímá si jich, ale sitauce se stále opakují , když někoho z nich potká jako jednotlivce, tak si nikdo nic nedovolí, jak tedy reagovat, má se před nimi tomu třeba zasmát anebo co prosím přesně radíte říct/reagovat? Děkuji Vám mnohokrát, co dělat? Kamila“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, to je těžká situace. Nejlépe se takové partě úplně vyhýbat, protože jakákoliv jeho reakce může skupinu vyprovokovat k nějaké akci. Skupina je hodně silná, i ti, kteří by sami nic špatného neudělali, se rádi přidají. Kdyby cítil bezprostřední ohrožení a byli kolem lidé, tak nahlas říkat "Já nechci, abyste mi tohle dělali", aby ho někdo slyšel a přišel a pomoc. Šárka“

Jana: „Dobrý den,typ akce a svobody je sangvinik? Děkuji za odpověď Jana“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, není to tak... tyhle dvě typologie nejsou kompatabilní ve smyslu, že byste tam našla jasné spojitosti. Šárka“

Miro: „Dobrý deň, chcem sa opýtať ako docieliť, aby 4rocny syn rešpektoval aspoň tie základné pravidlá, keďže viem, že keď mu niečo nedovolím, stačí, že zájdem za roh aj tak si spraví po svojom. Ďakujem za odpoveď.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, záleží, co vy považujete za základní pravidla - z mé zkušenosti často rodiče říkají základní pravidla, ale ve skutečnosti je doma na všechno nějaké pravidlo a děti jsou přehlcené. Zároveň ve 4 letech je to ještě těžké a v pěti už to bývá lepší, takže je potřeba vydržet - čtyřleté dítě má ještě velké problémy se seberegulací.. Doporučuji dávat co nejvíc svobody a možnost volby a trvat jen na tom nejzákladnějším. Koukněte na www.teorietypu.cz na blog a konkrétně článek "5 rad pro výchovu SP dětí". Šárka“

Marie: „Dobrý den, paní doktorko. Můžete mi, prosím poradit jak nejlépe pracovat na sobě, abych zvládala kluka (5,5), který je velice živý. Máme ještě kluka 3roky a miminko 5 měsíců. Nejen, že je živý, ale je těžké s ním fungovat i v běžných věcech, například "jdeme ven, půjdeme si kreslit" na mladšího je taky hroznej, není 5min.aby byl klid a já už nevím jak na něj.. klidně nám řekne, že nás zabije i u běžné hry furt vydává nějaké zvuky..do školky tedy chodí, ale furt je někde u stolečku jelikož je furt divoký. Nevím, co dělat abych to ještě nehorsila. Děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, jestli je ve školce divoký a oni ho kvůli tomu nechváají sedět u stolečku, tak to pak odnášíte vy doma... energie se v něm kumuluje a pak ji doma vybíjí.. navíc ve školce cítí velký tlak proti jeho potřebám akce a svobody, což u těchto dětí vede ke vzdoru a opozičnímu chování. V běžné řeči bych se snažila omezit příkazy typu "jdeme ven", ale spíš bych říkala "teď můžeme jít ven", celkově často používala "můžeš" místo "musíš". Přečtěte si článek 5 rad pro výchovu SP dětí na www.teorietypu.cz/blog , popř. doporučuji mou novou knihu Milovat nestačí, kterou najdete také na tomto webu. Držím palce, Šárka Miková“

Martina: „Zdravím. Ako docieliť, aby sa syn( SPtyp, zachvilu 5 rokov), kým niečo spraví opýtal či môže. Napr. si svojvoľne vezme na raňajky sladkosti, zapne ockov PC,ide sa hrať na ulicu a pustí tam aj 2rocnu sestru a to aj po upozornení, že teraz tam nesmie ísť sám...ako dosiahnuť, aby dodržiaval stanovené hranice. Nebaví nás byť rodičmi policajtmi a stále len tŕpnuť čo zase vymyslí. Snažíme sa mu dať toľko voľnosti koľko môžeme, ak to pre neho nie je nezdravé alebo nebezpečné radi ho podporíme a pochvalime. Ďakujeme za odpoveď.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, nemám jednoduchou radu, je potřeba přemýšlet o tomto typu celkově - hodně se tomu věnuji v mé nové knize Milovat nestačí - najdete na www.teorietypu.cz. Šárka“

Martina P.: „Dobrý den, náš mladší syn (10 let) je evidentně z kategorie, o které dnes hovoříte - je hodně živý, energický, všímavý, ale i soutěživý. Stále chce být ve všem nejlepší. Rád zkouší nové věci, což je ovšem problém, když se jedná např. o kroužky. V těch má potíž setrvat - sám si je vybere a např. už v pololetí nebo i dřív tam už nechce chodit (už ho to nebaví - někdy z důvodu, že se po něm chce, aby se připravoval, někdy, že se mu tolik nedaří). Máme ale pravidlo, že když se něco začne, mělo by se to také řádně dokončit, takže alespoň do konce školního roku to musí absolvovat. Na to přistoupil. Přes prázdniny se mu to u některých - hlavně pohybových i rozleželo a pokračuje v nich) - jenže už zase chce skončit... Ale problém nastává v tom, že nyní chce změnit školu - chce jít na sportovní (před časem mluvit o gymnáziu, ale i když hloupý není, není ani "studijní" typ, co by rád četl anebo se pečlivě připravoval do školy. Mám strach z toho, že si to po půl roce zase rozmyslí a nebude se mu to líbit. Poradíte, jak se chovat a jak správně rozhodovat v těchto věcech, které se ho týkají a budou ovlivňovat do budoucna?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, na podobou otázku jsem před chvílí odpovídala, možná jste se ptala dvakrát, tak odpověď už máte :-) Šárka“

STOP: „Typ s potřebami akce a svobody je zodpovědný?“

Mgr. Šárka Miková: „Svoboda a akce jsou potřeby tohoto typu, zodpovědnost je vlastnost, kterou se tyto děti mohou naučit. Hodně záleží ale na nás rodičích, jestli tomu dáváme prostor - pokud vychováváme velmi autoritativním a kontrolujícím způsobem, tak to k zodpovědnosti nevede. Naopak čím více svobody dítěti dáme s tím, že ho necháme zažít důsledky jeho voleb, tím dřív se zodpovědnosti naučí. Šárka“

Patricie: „Dobrý den, moc prosím o radu jedná se již čertvou osumnáctku, narozenou ve Vodnáři a znamení tomu i tak odpovídá, potřebovala bych prosím Vás konkrétně poradit , jaký důsledek mohu nastavit, když jsme zjistili, že dcera kouří , už jsme to řešlili už po několikáte slíbila, že už přestala, ale neustále lže, ikdyž jsme jí vše v klidu vysvětlovali a bavili s e o následcích kouření tak nic nezabralo, co by jste navrhovala, ji dát jako ,,trest,,zpětnou vazbu ať pocítí nějaký důsledek svého chování? Nějaká moc prosím konkrátní odpověd ?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, v tomto věku už máte jako rodiče možnosti velmi omezené, dítě je dospělé. Rozhodně nepomohou tresty, ale těžké je to i s těmi důsledky - protože třeba důsledky na zdraví se u tak mladého organismu neprojeví. Přesto bych s ní o tom dál mluvila, že máte obavy o její zdraví, že vám na ní záleží... Musí taky na cigarety někde brát peníze, tak bych řešila, odkud je má, pokud z kapesného, tak to bych rozhodně jako rodič říkala, že nechci její závislost financovat, že musí chodit na brigádu apod. Nic z toho ale rychle nepomůže. Musíte doufat, že ji to časem přejde, hlavně si s ní zachovat co nejlepší vztah. Šárka“

Pavla A.: „Dobrý den, šestiletý chlapec v první třídě. Od malička akční, nechtěl spát, stále plakal. Byl "ochutnavač" jak jste děti s temeramentem Ted a tady nazvala :). A ano, je i hlučný, vydává stale nějaké zvuky. Poslední dva roky má úplně se vším problém. Stále posledni slovo, a to u každého úkonu. Když není "po jeho" vzteká se, mračí se, zatíná pěsti, nebo se rozpláče. Vše několikrát denně. Když si má jít umýt zuby, když není k večeři to, co chtěl on... Autority se synem potíže nemivaji, ve školce byl vyvchvalován, ve škole také. Ještě bych jej i škatulkovala i k temperamentu Svoboda. Napr. pokud chceme, aby ochutnal nejake nove jidlo, ktere vime ze odmitne, musime mu zakazat to jídlo pozrit. Okamzite ho ochutna.? A my timto prosime o radu, jak k nasemu synovi pristupivat, spravne ho vest, abychom.byli všichni šťastni. Jelikoz my jsme uz vazne frustrovani. Moc dekuji, s pozdravem Pavla A.“

Mgr. Šárka Miková: „Pavlo, zdravím, tady v chatu nemám moc prostor na dlouhou reakci. Koukněte na mé knihy - na www.teorietypu.cz, také na blog tamtéž konkrétně na článek 5 rad pro výchovu SP dětí. Hlavně doporučuji novou knihu Milovat nestačí, ke které teď pořádám i dvouhodinové semináře spojené se křtem knihy v 7 městech ČR - koukněte na www.teorietypu.cz/vstupenky - můžeme se tam potkat :-) Mějte se hezky, Šárka“

Jolana: „Dobrý den, můj tříletý vnuk je úžasný…zajímá mě, zda je normální, že již dlouhodobě nemá rád kluky, zatímco na holky se radostně vrhá . Děkuji za odpověď a přeji krásný den“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, v tomhle věku to může být normální... Nelámala bych si s tím hlavu. Šárka“