Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 15. září 2022

ANTI: „Co je přesně vlastně domácí ekonomika?“

Jaroslav Gall: „Dobrý den, jako je ekonomika státu, ekonomika firmy, tak je i ekonomika domácnosti. Tzn. jak rodina nakládá/hospodaří se svými finančními prostředky, jak plánuje výdaje v blízké i daleké budoucnosti, jak se připravuje na krizové scénáře (nezaměstnanost, nemoc, snížení mzdy, opravy bydlení, auta apod.)“

Dana Boučková: „Jak mám vysvětlit vnukovi, že mu nemohu už dávat finanční dárky tak často, jako dříve, stále očekavá za jakýkoliv úspěch ve škole nějaké peníze, a šetřím jako všichni“

Jaroslav Gall: „Dobrý den, paní Boučková, kolik je vnukovi? Pokud je předškolní, tak mu to vysvětlit na věcech, které má rád a kterým rozumí (hračky, zmrzlina, chleba,...). Přiznal bych barvu, že nutné výdaje (energie/potraviny) jsou vyšší a že už vám tolik nezbývá. Každopádně že mu ráda něco dopřejete, jen to nebudou tolik dárky za peníze, jak byl zvyklý, ale že mu třeba upečete jeho oblíbenou sladkost...“

Zdena: „Umějí dnes lidé šetřit a jak to naučit děti ?“

Jaroslav Gall: „Zdravím Zdeno, nějaké tipy zazněly v rozhovoru. Šetřit - pokud to viděli u rodičů a rodiče se s nimi o tom baví dlohodobě, pak k tomu už určitý přístup mají. Pokud nic tokového nenastalo, je dnešní složitá doba velmi užitečná - neb nás může přimět toto téma více nastolit a s dětmi se o tom bavit - ideálně při nakupování, při vaření, při plánování dovolené, při nakupování dárků k narozeninám v rodině apod.“

Karla Melíšková: „Utahujeme kouty všichni, ale děti spotřebují strašně moc, mám tři a zvlášť teď na začátku školního roku je to maskar, nezbyde pak právě na ty drobnosti, sladkosti a a dětem to chybí“

Jaroslav Gall: „Dobrý den Karlo, tahle náhlá změna je složitá, ale zkusme to vnímat jako příležitost k hledání cesty, jak "netrpět" a přesto být spokojen. Někdy je třeba, aby do rodinny nastoupil "krizový manažer". Udělat si malý "rodinný finanční kongres" a tam otevřeně situaci nastoli a nechat děti vymýšlet, jak by v této situaci reagovali na to, když nezbývá na drobnosti/sladkosti. Když jim jako rodič podlehnete, tak je možné, že budete ve stresu, že nebude na podstatné věci, když se např. rozbije auto/pračka apod. A rodič ve stresu není to, co by děti chtěli...“

Kamila: „Dobrý den, ráda bych se zeptala kolik doporučujete dávat kapené teenagerům ve věku 14 let a 18 let ? děkuji Kamila“

Jaroslav Gall: „Zdravím Kamilo, kolik byste řekla, že Vaši teenageri potřebují? Co si potřebují kupovat? Na kolik to vyjde? Plus dát např. 20 % navíc, jako rezervu nebo možnost dávat si přebytek do kasičky/prasátka. Rozdělil bych zde 2 věci: kapesné a kasička. 1) kapesné - to slouží k nutným výdajům během týdne. 2) kasička/prasátko - to slouží na větší plány a výdaje - novější kolo/lyže, lego,... A každé z vašich dětí má možná i jiný přístup k penězům. U jednoho víte, že mu z týdenního kapesného zbyde (ušetří) a může si to dát do kasičky. U druhé je to třeba opak, vše utratí za 2 dny. Tzn. že kapesné bude možná trochu jinak vysoké...“

Jana: „Tohle je strašně těžké vybalancovat. Může se vam stát, že dítě timto počítáním vystrrsujete natolik, že se vam pak stane, že vam dítě neřekne, že mohlo jet se třídou na vylet nebo na hory, neřeklo, protože je to strašně drahé a ono se bez toho obejde Termin je pryč, dítě sedi doma nebo chodí do školy a vam jako rodiči, je to lito.“

Jaroslav Gall: „Zdravím Jano, máte pravdu, že je třeba postupovat citlivě a ptát se na pocity dítěte v této oblasti... Výdaje na školní výlety/lyžáky apod. - na to je dobré se dlouhodoběji připravovat, neb ne každý zvládne tento jednorázový výdaj zaplatit z výplaty. A bavit se s dítětem o tom, že mu to rádi dopřejete, že na to myslíte a spoříte na to... A třeba ho i motivovat, že z kapesného si může na to přispívat...Možná ho to také naučí vnímat, co je pro něj prioritní -jestli občas nějaká zbytečná drobnost nebo lyžák se spolužáky...Ale je to težké, děti jsou emoční a rácionlní přemýšlení a plánování se u nich teprve s věkem vyvýjí...“

Šárka: „Jak vysvětlit dospívajícímu dítěti, které si vydělalo vlastní peníze, že utratit celou výplatu za jedny tenisky 8.000 Kč není úplně dobrý nápad. Jeho argument je, že jsou to jeho peníze a může si s nimi dělat co chce. Děkuji“

Jaroslav Gall: „Zdravím Šárko, to jste kápla na hlavičku. My jako rodiče jsme pod velkým mediálním a společenským tlakem na utrácení, být moderní, cool apod. A kupovat si nové věci (mnohé zbytečně) a nezřídka tomu podléháme, aby nás "sousedi nepomluvili". Děti jsou pod ještě větším tlakem od svých spolužáků a chtějí být taky cool třeba před krásnou spolužačkou...Zeptal bych se ho na pocity a motivaci, co ho k tomu vede a jaký z toho bude užitek. Ptal bych si ho, co by si chtěl v budoucnu pořídit dál...Když bude chtít třeba na cestu do exotiky příští prázdniny a teď si kus utratí za kecky...tak co je pro něj ta priorita, jestli mu třeba nebudou stačit tenisyk za 2000...“

Kateřina: „Dobrý den, nezlobte se na mě, ale jak tak poslouchám, jak naučit děti finanční gramotnosti, tak mluvíte více méně o dětech, které mají vše a asi jsou trochu rozmazlené. Dítě samoživitelů se třeba takto nechovají :-))) Jsem sama se synem několik let a od mala ho učím, co a jak koupit. Je mu 14 let a třeba telefon dostal až ve dvanácti, a víte proč? Protože ho nepotřeboval. Také v této době je mnohem přizpůsobivější, než děti, o kterých mluvíte. Děkuji za Váš čas.“

Jaroslav Gall: „Zdravím Kateřino, nezlobím se :), samoživitelé to mají samozřejmě o řád složitější... tam už je nastolen krizový režim a vy jste krizová manažerka...Tyto děti budou mnohem odolnější v budoucnu, připravenější na budoucnost, dost možná si váží věcí více než ty rozmazlené... A máte pravdu, blahobyt a luxus, "nemuset nic" není pro výchovu dětí ideál. Vzpomenu si na jendoho známého, který má úspěšnou firmu a bavili jsme se o jeho 7-letém synovy...."Hlavně mu nechci umetat cestičku...", což mi přišlo velmi dobrý přístup. S tím telefonem - skvěle - taky mladšímu synovi (8) vysvětluju, že na telefon je ještě dost času a že možnosti hrát si má celou řadu...“

Antonín Šimíček: „Sledoval jsem vaše vystoupení v ČT v právě probíhajícím pořadu Sama doma, a zarazilo mne,když jste použil slovní spojení "tady v Čechách..." ! Jde přece o celostátní vysílání .A máme to chápat tak ,že pokud jde o vámi komentovanou problematiku ,je situace na Moravě či ve Slezsku jiná ? Cítím se 100 % Čechem ,ale rozhodně nežiji v Čechách ... stačí si prohlédnout státní znak !“

Jaroslav Gall: „Dobrý den, pane Šimíčku, máte pravdu, děkuji za upřesnění, samozřejmě jsem měl použít Českou republiky nebo Česko. Pořádek a korektnost musí být! :) Morava je nádherný kraj...:)“

Jana: „Dobrý den Chvilku jsem sledovala Vaše povídání o šetření. My důchodci šetříme celý život. Nechcete otevřít školu pro bohaté rodiče,kteří dětem koupí vše a "mekáče",kfc a pod. jsou naplněné jen mladou generací. A těch bohatých rodičů je dnes hodně. Nezávidím,jen je potřeba rozlišovat a ne mluvit obecně. Je rozdíl,kolik může dát dětem maminka prodavačka a např.maminka pracující v jiném oboru. 20 000 a100000 kč. je velký rozdíl. Děkuji“

Jaroslav Gall: „Dobrý den, Jano. Naprostou souhlasím, zkušenější generace mají k šetření mnohem lepší a přirozenější vztah. A mladá generace o tom nechce moc slyšet. Proto složitá situace, kterou tu máme (energie/potraviny), tak tu mladší generaci mohou "trochu probudit", alespoň v to doufám...Co se týče výše příjmu, naprosto souhlasím, že je to velký rozdíl - rodiče s nižším příjmem jsou daleko více zodpovědnější vzhledem k nakládání ke svým penězům, neb jsou k tomu více "nuceni". Jsou mnohem disciplinovanější. Často ovšem vidím, když příjem této rodině vzroste, mnoho z nich upustí od disciplíny a s rostoucím příjmem rostou jejich výdaje...a začnou realizovat více emocionálních nákupů...Je to rozdílené a pojměte vše během pár minutového rozhovoru...:) Krásný den.“

Jana: „Je to smutné, když i když šetřím celý život, kupuji jen samé slevy s prošlou zárukou ve slevovém koutku, hadry ze sekáče a přesto nemohu vyjít se svým důchodem 9500 Kč, protože drahota stále nekončí! Je mi 70 let, jsem nemocná a neschopná jít ještě do práce. Takový život a stáří jsem si nepředstavovala. Teď zdraží plyn po skončení fixace a bude ze mě snad žebrák. Není vyhlídka na lepší život ani pro děti - a to je nejsmutnější. Myslím, že není třeba dělat přednášky o tom, jak se má šetřit, každý, kdo je na tom tak, jako já, si nic dovolit nemůže a přednášku nepotřebuje ! To mě akorát vytáčí.“

Jaroslav Gall: „Dobrý den, Jano. Jste ve velmi nelehké situaci, je mi to líto. Dnešní téma bylo hlavně o tom, jak učit děti šetřit, aby byli lépe připraveni do života a tvořili rezervy. Situace seniorů je velmi složitá, a bez vytvořených rezerv...Často bez podpory dětí nelehce řešitelná...“

Jana: „Proč jste neodpověděl na můj příspěvek? Děkuji.“

Jaroslav Gall: „Dobrý den Jano, a který dotaz myslíte? Na příspěvky odpovídám postupně, jak přicházejí. Děkuji za pochopení...“

Denisa Boudová: „Kolik je nutné dávat školákovi na druhém stupni jako kapesné, a chci šetřit ?“

Jaroslav Gall: „Dobrý den, Deniso. Na podobný dotaz jsem odpovídal paní Kamile, tak prosím mrkněte níže na odpověď v chatu, pokud by nestačilo, tak napište :). Děkuji, Jaroslav Gall“