Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 12. května 2022

Tamara: „Syn (v červenci 6 let) je hodně bazlivy a bojacny, stále se bojí, že ho někdo unese, proto se bojí i cizích lidí, poslední dobou se ke mně tiskne, i když kolem nás na ulici prochází někdo pro něj "podezřelý". To je také důvodem, proč je pro něj těžké se od nás odloucit (školku už zvládá v pohodě, ale začátky byly hodně dramatické), nechodí ani do žádných kroužků, přestože by moc chtěl na nějaký sportovní, ale jedině, že bysme tam byli celou dobu s ním. Jak ho toho strachu a bazlivosti zbavit, aby ho to tolik neomezovalo?“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, především bych vás chtěla uklidnit, že to pro některé typy dětí v tomhle věku je "normální". Určitě nepomůže, když bude dítě do toho, aby bylo samostatnější, tlačit. Právě naopak, bude úzkostné ještě dlouho a navíc tím budete narušovat jeho sebehodnotu. Ze školky už máte zkušenost, že nakonec si dítě zvykne, a hlavně s věkem se to bude zlepšovat. Rozhodně ho do kroužků nenuťte - pokud jde teď v září do školy, tak to samo o sobě bude pro něj velká změna a s kroužky klidně počkejte na později nebo zvolte takový, kde skutečně můžete být minimálně několik týdnů být. A dítěti potrzujte, že jeho strach je normální. Že některé děti to tak mají a jiné ne. Pokud se jedná o situace, kterou už dítě zná, můžete mu připomenout, že je to podobné jako tenkrát... ale nepřesvědčovat ho, že díky tomu to zvládne.. čekejte, že to může trvat ještě pár let a ničemu to nevadí. A "omlouvejte" dítě před okolím, zastaňte se ho, když se okolí pozastavuje nad tím, že potřebuje maminku.. aby si nepřipadal divný. Mám takovou dceru, dneska je jí 21 a je velmi schopná a odolná zvládat i náročné sociální situace, třeba hrát divadlo nebo přednášet své vlastní básně před publikem. Ale chtělo to čas. Šárka“

Lenka V.: „Zajima me, zda sebehodnota souvisi s “volnosti” ve vychove? Priklad uvedu- dceri davam na vyber a pokud si vybere necham ji veskere dusledky rozhodnuti (ac trpim:)), pro me to znamena ze s ni jednam jako s rovnocenym- neurcuji vzdy co ma - nema..rada bych ji tim vytvorila svet zodpovednosti, rozhodnoti a prave i vlastni hodnoty- kterou se ji snazim dokazovat jiz od narozeni- duveru v sebe sama a sve hodnoty ve spolecnodti…nevim zda jsem popsala pochopitelne..:) dekujiiii za odpoved“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, otázka je, co vnímáme pod slovem "volnost". Neznamená to nechat dítě dělat, co chce.. každé dítě se musí naučit vnímat hranice, dodržovat určitá pravidla a myslet na to, jak jeho chování dopadá na druhé lidi. Ale potřebuje cítit, že i tak ho bereme vážně - jeho potřeby, záměry, i když nemohou být v každé chvíli aplněny. Za mě "volnost" znamená dávat dítěti autonomii přesně, jak píšete. Jedine tak se může dítě naučit nést zodpovědnost za své chování. Co se týká volby, musíme jen hlídat, aby bylo dítě schopné si uvědomovat dopředu důsledky,které jeho volba bude mít. Zároveň pokud dítě navrhne něco jiného, než z čeho jsme mu dali vybrat, měli bychom v rámci možností na jeho volbu přistoupit. A pak musíme být opatrní na to, jaké důsledky dítě zažívá.. některým situacím je potřeba předejít, aby dítě nezažívalo opakovaně selhání, protože to by jeho sebehodnotu narušovalo. Mějte se hezky, Šárka“

Eva: „Mám syna 7let, který není moc odolný.Kdyz se bojí zamrzne., Nerad vystupuje z komfortní zony. Jak to můžu zlepšit?Diky“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, některé děti v tohle věku to takhle mají a nucení do toho, aby se "otrkaly" narušuje jejich sebehodnotu a zpětně působí tak, že se dítě bojí vystupovat z komfortní zóny ještě víc - bojí se selhání, nemá sílu překonávat překážky apod. Takže bych ho především nenutila, aby se "otrkal" příliš brzy, a i jemu dávala najevo, že je to v pořádku a naučí se později. Zamrznutí můžete předcházet tím, že dítě dopředu na situace připravujete - co může očekávat - kdo tam bude, co po něm bude chtít apod. Připravit scénáře, i ty záložní, aby se dítě cítilo jistější. Popř. mu připomínat, jak podobnou situaci zvládlo v minulosti - ale ne v duchu "vidíš, už jsi to nejdou zvládl, tak proč se zase bojíš", ale spíš "já si pamatuji, že minulo to pro tebe bylo taky těžké, a zvládl jsi to, tak uvidíš, jaké to bude dneska." Hezký den, Šárka“

ANTIMONY: „Sebehodnota dětí je ideál, který nesmí být sebenarcismem a ani sebepodceňováním?“

Mgr. Šárka Míková: „Přesně tak. Sebehodnota znamená, že se přijímáme jak se svými silnými, tak slabými stránkami. Ty silné využíváme k tomu, abychom byli úspěšní a spokojení, ty slabé nepotlačujeme, ale vnímáme, že se v nich postupně můžeme zlepšovat. To ale rozhodně nemáme chtít po dětech- ty se musí nejdřív naučit vnímat své silné stránky, které vyplývají z jeho vrozené složky osobnosti. Dobrá sebehodnota nemá nic společného s "překompenzovaným sebevědomím" - kdy potřebuji okolí dokazovat, že jsem dost dobrý, často na hranici rizika nebo na úkor druhých - soupeřením, kontrolou, získáváním moci nad druhými. Takový člověk má zcela jistě narušenou sebehodnotu. Vedle toho člověk, který se sebepodceňuje, má taky sebehodnotu narušenou - nedůvěří tomu, že jeho silné stránky jsou opravdu silné, bere to tak, že tohle přece umí každý.. když se mu něco podaří, vnímá to jako náhodný úspěch, který nijak nesouvisí s tím, jaký je a kolik úsilí do toho vložil. Šárka“

Monika: „jak pracovat na sebehodnotě již u batolat? jde to vůbec?“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, rozhodně ano. Mluvili jsme tady o tom v jednom z předchozích dílů - zkuste si to najít, bylo to někdy v březnu. Hlavně jde o to, že když se na dítě zlobíme, protože udělalo něco, co nemá, tak bychom to neměli moc protahovat..nenechat dítě, aby se dlouho topilo v pocitu hanby, ale dali jsme mu najevo, že i když nesouhlasíme s tím, co udělalo, tak ho máme pořád rádi a ono "jako celek" je v pořádku. :-) Šárka“

Markéta: „Dobrý den, syn 7 let, občasně těsně před spaním v rámci našeho tradičního hodnocení dne ("Co se vám dnes líbilo nebo povedlo?") přijde s prohlášením, že to byl jeho nejhorší den v životě , já jsem k ničemu a zoufale se rozbrečí. Nedovolili jsme mu například před spaním lízátko nebo si něco nestihl dostavět. Může to souviset s narušenou sebehodnotou? A jak k tomu přistupovat? Snaha vysvětlit, že to byl pěkný den a nepovedla se jenom věc nepomáhá a já nechci, aby šel spát s brekem.“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, nechci to zlehčovat, ale některé děti takhle mluví a silně projevují emoce, i když to tak ve skutečnosti úplně nemyslí. Potřebují ty emoce potvrdit - jak, o tom jsme tu mluvili před měsícem :-) A pak by dítě od vás mělo slyšet, jak jste ten den viděli vy rodiče - v jakých chvílích dne jste dítě obdivovali - a hlídat si, aby to nebyly jen situace, ve kterých dítě "poslouchalo", plnilo vaše požadavky, ale hlavně situace, kdy dítě projevilo svou přirozenou osobnost, přestože vás takové jeho chování trochu irituje. Oceňujte, i když dítě v situaci "selhalo", ale snažilo se a vyjádřete naději, že to příště zvládne apod. Šárka“

Martina: „Dobrý den, mám syna skoro 3 roky a dceru 8 měsíců. Snažím se ho do všeho co se doma děje zapojit aby neměl pocit, že je odstkovany kvuli miminku.Osvou sestru se stará a je na ní hodný. Bohužel si dost často vynucuje pozornost mlácením nás dospělích a dokonce venku dokonce začal mlátit cizí děti. Je hrozně netrpělivý a občas nejsem schopna mu vysvětlit, že musí chvili počkat. Občas podle mě vůbec nerozumí co mu říkám nebo mě vubec nevnímá. Poraďte prosím co s tím? Děkuji za odpověď“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, děláte to dobře, ale i tak je normální, že dítě reaguje fyzickými útoky. Doufám, že vy ho fyzicky netrestáte (protože pak byste se nemohli divit, dítě by jenom napodobovalo to, co od vás zažívá). Ale i bez zkušenosti s fyzickými tresty může být dítě přirozeně impulsivní a reagovat fyzicky. V takové chvíli je potřeba ho zastavit, chytit mu ručičku, snížit se na jeho úroveň (ideálně pod úroveň jeho očí), a mile, ale pevně mu říct: "Vidím, že tě to hodně naštvalo.. tak moc, že máš chuť někoho bouchnout.. druhé lidi ale neboucháme.. můžeš si bouchnout do něčeho jiného.." Pravděpodobně jeho chování (netrpělivost) bude souviset i s typem jeho osobnosti - koukněte na www.teorietypu.cz - na blogu najdete článek 5 rad pro výchovu SP dětí. Hezký den, Šárka“

Mirka: „Dobrý den, moje dcera 4 roky mi říká, že jsem blbá, hrozná atd. Občas přinese ze školky slovo jako debil. Jak mám na ni reagovat? Myslíte ze ignorace těchto nadávek pomůže? Děkuji za odpověď“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, hlavně si to neberte osobně. Pokud to dítě říká v emocích, tak je to vlastně pokrok - mohla by vás bouchnout a "Jenom" říká, že jste blbá... takže obraťte pozornost k tomu, co ji naštvalo, vyjádřete pochopení pro její emoce (mluvili jsme tu o tom před měsíce, jak na to, tak si to když tak dohledejte). Pokud přinese ze školky sprosté slove, opakujte jí, že takhle vy doma nemluvíte. Ale když jí to říkáte, tak buďte u ní, pod úrovní jejich očí, mějte její pozornost, mluvte stručně, jasně. Šárka“

Zuzka: „Dobrý den, syn 3 roky mi občas prijde hrozně litostivý. Pláče když se něco rozleje, když si poleje tričko nebo že má pyžamo od jogurtu a samozřejmě vždy, když není po jeho. Snažím se na něj mluvit v klidu a vysvětlit mu, že se nic neděje, ale moc to nepomáhá.“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, prostě se s tím smiřte, pro některé typy dětí je to normální. Je potřeba reagovat na jeho emoce - postup, jak na to, jsme tu probírali před měsícem. Ale nečekejte, že ta lítostivost brzo přejde :-) jen v té chvíli dítěti pomůže, když budete reagovat na jeho emoce tak, aby se cítilo přitom přijaté a milované. Šárka“

Ilona: „Dobrý den, jak pomoci/nepomoci dětem začlenit se do kolektivu. Máme se angažovat, nebo nechat vztahy s kamarády čistě na nich? Dcerka patří ve třídě mezi normální holky, žádný outsider ani vůdce, ale pořád hledá ty pravé kamarádky, na kroužcích, ve třídě, na hřišti... Děkuji“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, některé typy dětí berou kamarádství vážněji než jiné a i když mají kamarády, pořád to pro ně není dostatečně hluboký a výjimečný vztah. Mluvte s dcerou o tom, co je pro ni "dobrá kamarádka", co jí na kamarádkách vadí.. a podle toho uvidíte, jestli jen nenašla tu "hlubokou" kamarádku nebo třeba dělá něco, co jí navazování kamarádství komplikuje ( z jejího chování ) - a mluvte s ní o tom, jak její chování může na druhé působit a co by mohla dělat trochu jinak. Jinak pokud je možné vytvářet prostor pro to, aby dítě bylo s kamarádkou, tak to dělejte - pozvěte ji na přespání, vezměte s sebou na výlet apod.“

Veronika: „Dcera (5let) když jí něco nejde, rychle aktivitu vzdává, pláče a nechce si nechat pomoct a vysvětlit co má dělat (například psaní písmen). Celkově je taková citlivější a hodně věcí obrečí - nechce se jí zrovna chodit pěšky, někdo má hračku, kterou by chtěla,…. Jde nějak dceru lépe motivovat?“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, určitě záleží na tom, jestli si aktivitu sama vybrala nebo dělá něco, co od ní chcete vy (i když do toho jde dobrovolně, může jen plnit vaše očekávání). To, že dítě nechce pomoct, je u některých typů přirozené (koukněte na www.teorietypu.cz - na blogu článek 5 rad pro výchovu NT dětí). Pokud to bude odpovídat typu vaší dcery, tak je na blogu spousta dalších článků, ve kterých o těchto dětech mluvíme - jak jim například dávat zpětnou vazbu a co je pro ně motivující. Šárka“

Patricie: „Vážená paní magistro , velká prosba, co mohu udělat proto a jak přesně sdělit , dceři v pubertě ., která je naprosto neempatická a bohužel je opravdu sobec, mrzí nás to, jak dítě naučit nebýt sobec a myslet i na druhé, syn je pravý opak, jak jí v tom mohu pomoct, lze to ještě a jak změnit???Mnohokrát děkuji, a moc prosím o zpětnou vazbu. Patricie““

Mgr. Šárka Míková: „Je dcera neempatická a sobec jenom ve vztahu k vám nebo i k jiným? Ve vztahu k vám to může být záležitost vašeho vztahu, ale i tak je pravděpodobné, že je i k tomu "typově vybavená". Některé typy lidí vše analyzují logikou a neřeší pocity a potřeby druhých, takže je nenapadne, že druzí potřebují pomoct. Nečekala bych, že jí to dojde, o pomoc bych ji přímo žádala, dávala jí ale prostor v tom, jak to udělá a kdy.Šárka“

Dotaz: „Dcera ma 10 let a moc si nevěří. Má výborné školní výsledky,ale těžko si hledá kamarádky.Našla si ji ve třidě,ale je to kamarádství za cenu úplného podřizování se kamarádce,dokonce ztráta a zájem o to mít dobré výsledky nadále se u ní projevila,kamarádce dává vše opsat,stále ji pomáhá…ale kamarádka se k ní takto obětavě nechová v ničem…připadá mi ,že dcera není sama sebou ani ve třidě,spiš ve stínu kamarádky,co kamarádka rozhodne,to platí….jak jí poradit,aby se stále nepodřizovala se,nebála,že nebude mít kamarádku…a že tímto chováním kamarádku nezíská?Moc děkuji.“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, je prostě potřeba s ní o tom mluvit. Ale neodsuzovat to, jak je na kamarádce "závislá", naopak jí potvrdit, že je pro ni přirozené mít harmonii s lidmi, to je pro život důležité, ale ne na úkor vlastních potřeb. Šárka“

Viktorie: „Dobrý den, ráda bych zjistila, jak mohu s dcerou pracovat. Je velmi aktivní a živá, oproti ostatním dětem ve školce. Chce něco umět, ale nenechá si to vysvětlit - začne se vztekat a plakat. Celkově je taková plačtivější na všelijaké situace - když jí někdo nepustí na houpačku, když jí nekoupíme co chce, když jedeme domů z návštěvy,… Jak s tímto pracovat? Jak jí podpořit, aby vše probíhalo bez slziček? Děkuji“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, prostě to přijměte, že je to její způsob vyjadřování emocí - že prostě potřebuje dávat okolí najevo, co prožívá. Berte to tak, že je to vlastně dobře, že to z ní jde ven :-) Můžete ji víc na situace připravovat - co se bude dít, jaký je plán, scénář, záložní scénáře, aby se s tím vyrovnala dopředu. V samotné situaci nejde o to, aby to bylo bez slziček, ale jak na její slzičky reagovat - potvrdit jí, že ji to trápí atd. Jak reagovat v emocích dětí jsme tu řešili před 4 týdny, tak koukněte :-) Šárka“

jarmila: „4lete dite neumi poradne vyslovovat a nechce spolupracovat pritom vsechno vi vsechno povypravi je hodne vazano na maminku melo by jit do skolky ale mam obavu ze se mu deti budou smat da se mu nejak pomoci dekuji“

Mgr. Šárka Míková: „Já bych nepředjímala, co ve školce bude, prostě bych tam dítě dala. Smát se mu asi nebudou, to děti v tomto věku moc nedělají, spíš mu nebudou rozumět, což pro ně postupně může být důležitá zpětná vazba. Zároveň se v dětském kolektivu v řeči může zlepšit, taky se naučí víc fungovat s jinou autoritou než s vámi (a možná to nebude vůbec problém, někdy děti nespolupracují s rodiči, ale s učitelkou ve školce úplně v pohodě). Pokud se řeč nebude zlepšovat, v pěti letech nejpozději určitě řešte logopedii. Šárka“

anonym: „Dobrý den, máte super téma. Mame hyperaktivní holčičku s poruchou pozornosti (necelých sedm let). Osobně si nemyslím že je to o dítěti. Spíš bye zajímalo jak udělat odolné rodiče kteří by dokázali svoje dítě motivovat správným způsobem. Děkuji za odpověď“

Mgr. Šárka Míková: „Díky za otázku, to je zajímavé téma, protože mnoho rodičů má problém s vlastní sebehodnotou. Takže by měli pracovat nejdřív sami na sobě. Doporučuji na to jít ale skrze poznání vlastního typu osobnosti - to je možné pomocí knihy "Ani mámy nejsou stejné" (byť jsou v titulu mámy, svůj typ si tam najde každý) nebo semináře "Teorie typů pro každého" - oboje najdete na www.teorietypu.cz. Poznání svého typu osobnosti vede právě k ujasnění si, co je pro mě přirozené, kdy potlačuji své potřeby, protože jako dítě mě nepřijímali apod. To zlepšuje sebehodnotu a rodič s dobrou sebehodnotou je pak i celkově odolnější. A jak motivovat děti - to souvisí s jejich typem osobnosti. K tomu je knížka Nejsou stejné - na stejném webu. Šárka“

Monika: „Dobrý den. Chci se Vás zeptat jak poznám pri vzteku u ditete- 6let že už je za hranicí? Snažím se věci řešit v klidu, zároveň mám strach aby děti do budoucna nebyly "nezdrave" sebevedome... jestli mi rozumíte“

Mgr. Šárka Míková: „Nezdravé sebevědomí je vždy spojené s narušenou sebehodnotou - potřebu dokazovat sobě i okolí, že jsem dost dobrý. Co se týká vzteku, tak to je hrozně individuální - i mnozí dospělí mají problém vztek ovládnout. Řešila bych spíš to, kvůli čemu se dítě vzteká, protože vztek není nic jiného než reakce na frustraci. Je možné, že v něčem můžete dávat dětem víc autonomie, aby tolik frustrace nezažívalo, nebo i v situaci, kdy nemůže být po jeho, je možné mu dávat najevo pochopení pro jeho potřeby a záměry, i když je není možné v dané chvíli (nebo kvůli jiným lidem) naplnit. Šárka“

Alena: „Dobrý den paní magistro, dcera má 9 let a má problémy usínat sama a celkově si nevěrí. Jak jí pomoct?Dopadlo to tak,že musí spát se mnou,jelikož se bojí usínat sama…Stále čekám,že ji to přejde,ale ne…řešit to rázně-nefunguje ,ještě horší.Prosím o radu.Stále čekám,že ji to přejde.Děkuji.“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, mám taky takovou dceru. Některé děti to tak mají, není jich v populaci moc, ale jsou. Nemůžu vědět, jestli je to ten případ, ale pokud ano, tak tyhle děti mají velmi bujnou fantazii a když se večer zhasne, jejich hlava se rozjede a generuje různé nebezpečné představy - třeba že pod postelí je chobotnice nebo žralok, nebo že se k nim do okna vloupe vrah. Jakkoliv divné vám tyhle představy připadají, opravdu to některé děti napadá a neumí si s tím poradit. Dceři pomáhalo večer usínat s otevřenými dveřmi a světlem na chodbě, k tomu poslouchat nějaké audio (nejlépe něco, co dobře zná, a není to moc dramatické). A když se v noci probudí, tak ji nechat spát vedle sebe na zemi na matraci. Přejde to, ale ještě to chvíli bude trvat. Pokud to, co píšu, připomíná vaši dceru, zkuste v knize Nejsou stejné (na www.teorietypu.cz) najít typ INFJ a přečíst si to.. jsou to děti, u nichž narušená sebehodnota velmi hrozí, takže je lepší vědět, jak je vychovávat :-) Šárka“

Petra Papežová: „Dobrý den, paní magistro, můj syn - za měsíc 4 roky - má problém se "projevit" v novém kolektivu. Ve školce, kde už všechny zná, dělá "blbiny", je kolikrát rozjívený, občas i trochu pozlobí, ale jakmile přijdeme například na pískoviště, kde jsou cizí děti, tak kolikrát jen stojí v roku, nechá si brát hračky, nejde na klouzačku, nechá si ubližovat... Mrzí mě, že je takový, ale nevím, jak mu pomoci. Viz níže jste někomu odpovídala, abychom ho připravili na to, co se bude dít - tedy mám mu říci: budou tam cizí děti, ale neboj se a tak? Můj partner mu vždy říká: no Domčo, to si mě nazlobil, že jsi tam jen stál jako trubka a tak - on je dost průbojný a syna tak vidí taky (on takový i je, ale jen doma a " u svých"...) Ale já vím - z v Vašeho povídání, že je to špatně. Nemámte tedy nějakou radu, jak ho v tomot otrkat? Moc děkuji a přeji moc hezký den!“

Mgr. Šárka Míková: „Ve 4 letech na to má ještě opravdu hodně času!!! A to, co říká partner, narušuje jeho sebehodnotu. Naopak dítěti říkejte, že je v pořádku že se v novém prostředí obává, do všeho se nevrhá... nenuťte ho nebo běžte s ním. Když si nechá ubližovat, tak tomu samozřejmě zamezte, ale nečekejte, že se bude umět brzo bránit. SPíš ho naučite, aby v takových chvílích zavolalo dospělého - rodiče, paní učitelku ve školce - že to není žalování.. je opravdu v pořádku v tomhle věku, že si s takovými situacemi dítě neumí poradit samo. Šárka“

Jitka: „Dobrý den p. Magistro, Můj syn na sebe neustále strhává pozornost.Když se chvíli nedívám, začne zlobit a někdy se i rozpláče. Bude mít vliv na jeho sebehodnotu, pokud ho budu ignorovat?“

Mgr. Šárka Míková: „Je otázka, jestli má dost podnětů.. některé děti jich potřebují opravdu hodně, časté změny, jiné lidi, nová prostředí. I tak může chtít, abyste ho "viděla" - některé děti to tak mají. Učte ho, že se mu nemůžete věnovat vždy, ale nevím, jak je starý, takže se mi to těžko posuzuje. Šárka“

Eliška: „Dobrý den, syn 16m stary je velmi svehlavy. Rano vstane a chce si delat vse po svem a to nejlepe cely den. Nejhorsi je ho prebalit, vzteka se, macha rukama a nebo me take schvalne bouchne. Chci mu dat prostor delat to, co chce on, ale nekdy potrebuji, aby delal u to, co potrebuji ja (prebalit, oblect, dat do detske zdilicky atd.). Nechci aby se vztekal a brecel, jak to mam udelat? Vse vysvětluji a zatim bez úspěchu. Dekuji za radu“

Mgr. Šárka Míková: „Dobrý den, jsou to normální projevy batolecího věku. Doporučuji články na mém blogu - na www.teorietypu.cz - "Období vzdoru" a "Různé typy, různé období vzdoru". Tam se dozvíte vše potřebné :-) Šárka“

Jitka: „Jak zacházet se sourozencem autisty s Aspergerem, který s ním nejedná zrovna citlivě a častuje ho urážkami. Existuje na to nějaký recept? Toho zdravého to mrzí, nerozumí tomu a je mu to líto.“

Mgr. Šárka Míková: „Nevím, jak starý ten sourozenec je. Do cca 5 let většina dětí těžko chápe, že někdo jiný má v hlavně něco jiného než ono samo, těžko chápe pohnutky jiných lidí. Tak je potřeba hlavně ho v těch situacích emočně podpořit, dát najevo, že chápete, jak je mu to líto atd. Později s ním už o tom otevřeně mluvte, v čem je bratr jiný než on. Šárka“