Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 28. dubna 2022

Kateřina Valachová: „Nosní mandle Dcera má jít na vytrhnutí. Sníží se její odolnost vůči virům,bakteriím?“

Šárka Miková: „Dobrý den, to asi není otázka úplně pro mě, ale spíš pro lékaře, já jsem psycholog :-) ale pokud bude mít z toho zákroku velmi negativní zážitek, prožije velký stres, může to ovlivnit její psychickou odolnost do budoucna. Šárka Miková“

Hanka: „Syn 3,5 let si hraje ve školce sám. Domníváte, že je možnost, aby se změnil a více se kamarádil s dětmi a tak z něj nebyl asociál? Co se dá pro to udělat? Jak mu říci? Když vyplivne na zem jídlo a říkám, že se mi to nelíbí a že se to nedělá - nestačí. Děkuji“

Šárka Miková: „Dobrý den, v tomhle věku některé typy osobností nepotřebuje kamarády. Je to úplně přirozené a vůbec se nemusíte bát, že z něj vyroste asociál.Začne se o kamarády zajímat později, víc až v předškolním věku, a i tak bude tíhnout k tomu mít jednoho kamaráda, na kterého si zvykne a nebude mít potřebu vyhledávat další. Co se týká plivání jídla na zem, tak záleží, jestli je to proto, že mu to nechutná a vy ho chcete přesvědčit, že to jíst má, nebo to dělá, protože testuje hranice. V prvním případě bych byla opatrná dítě do jídla nutit. Pokud "jenom" testuje hranice, zkouší (což je pro tento věk přirozené), tak je potřeba jít k němu, získat jeho pozornost, aby vás opravdu vnímal, říct mu stručně a jasně, že jídlo se na zem nehází, a pokud mu to nechutná, kam to může vyplivnout. Šárka“

Zuzana: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat. Máme syna 2 roky a 4 měsíce a začíná mu období vzdoru. Takže zkouší naši trpělivost a hranice. Doposud nám fungovalo mu vysvětlovat a opakovat, co a jak se má, ale teď jakoby to neposlouchal a děla přesně opak. Když něco není po jeho nebo musí chvíli počkat. Hrozne se naštve, zuří, bouchne nás, kousne nás, křičí atd. Jak z toho ven, jak nastavit hranice a přitom nepodlomit jeho důvěru a osobnost.“

Šárka Miková: „Dobrý den, pro tento věk je to naprosto přirozené :-) je nutné dávat najevo dětem, co je správně a co ne, ale často to rodiče dělají až moc, nedávají dítěti prostor pro to jeho osobnost projevit a dítě se o to víc prosazuje. Na webu www.teorietypu.cz najdete dva články na téma vzdoru - jeden se jmenuje přímo "Období vzdoru", druhý "Různé typy - různá období vzdoru". Tam najdete praktické rady, jak tohle období zvládat. Držím palce :-) Šárka Miková“

Anna: „Dobrý den, zabýváte se rovněž tím, jakým způsobem se mohou dospělí vyrovnat s tím, že v dětství nebyl respektován jejich typ osobnosti a bylo jim v souvislosti s tím rodiči psychicky ublíženo?“

Šárka Miková: „Ano, zabývám. Nejsem sice terapeut, ale pro většinu lidí bývá ještě před terapií (pokud je vůbec nutné, aby na ni došlo) dobré si uvědomit právě svůj typ osobnosti. K tomu jsou dvě cesty - skrze knihu "Ani mámy nejsou stejné" - v nadpisu jsou "mámy", ale typ si tam určí kdokoliv - i když děti nemá nebo je muž :-) Když si tady určí typ osobnosti, může se pak podívat do knihy Nejsou stejé, která je o dětech, a uvědomit si, co všechno jako dítě potřeboval a nebylo to respektováno - často jen proto, že rodiče to neuměli dělat jinak. Nebo existuje druhá možnost, jak si určit typ osobnosti - na mém dvoudenním semináři Teorie typů pro každého. Všechno najdete na webu www.teorietypu.cz - jak odkazy na knihy, tak na mé kurzy. Šárka Miková“

Adela S.: „Přeji pěkný den a především děkuji za podnět. Mám tři děti, dvouletá dvojcata a jednu prvňačku, a samozřejmě každé úplně jiné, takže už googlim Vaše knihy! Myslím, že je budu brzy potřebovat“

Šárka Miková: „Prima - najdete na www.teorietypu.cz. Ideálně je objednat si obě knihy a nejdřív si určit typ u sebe, teprve potom se o to pokoušet u dětí. A na podzim vyjde moje nová kniha zaměřená přímo na sebehodnotu u různých typů osobnosti :-) Šárka“

Pavla: „Dobrý den,sama jsem vyrustala v klasické direktivní rodině s matkou, která byla velmi sebevědomá a neustále mne podceňovala. Do dnes mám nízké sebevědomí, jak to nepřenášet na své děti? Jak nejlépe vymazat zažité vzorce chování? Matka s námi žije do dnes, kde už ona sama potřebuje pomahat... Do výchovy se mi snaží mluvit,ale snažím se ji usměrňovat. Děkuji.“

Šárka Miková: „Dobrý den, je potřeba nejdřív právě odhalit svůj typ osobnosti, abyste porozuměla vašim vrozeným potřebám. Díky tomu posílíte svou sebehodnotu a bude pro vás jednodušší zažité vzorce vymazat, resp přepsat novými - takovými, které jsou vám přirozené a budete se v nich cítit dobře. Jak určit typ osobnosti? Odpovídala jsem před chvíli jiné paní, tak koukněte, jsou tam odkazy. Šárka“

Matej: „Dobrý den, jaké jsou podle vás nejlepší metody napravování toho co se v dětství pokazilo? Např když chce dospělý člověk řešit u sebe nějaký problém?“

Šárka Miková: „Dobrý den, určitě pomáhá psychoterapie, ale z mé zkušenosti je dobré nejdřív určit svůj typ osobnosti. Všechno pak dává mnohem větší smysl, lépe rozumíme tomu, co se nám v dětství dělo, a taky snadněji měníme své zajeté vzorce myšlení a chování. Jak určit typ osobnosti jsem odpovídala tady v chatu před chvílí - jsou tam odkazy - ten hlavní je www.teorietypu.cz. Šárka Miková“

Otýlie: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak může vzniknout když dítě inklinuje ke svému pohlaví a jak tomu vůbec přistoupit, lze to vůbec nějak ovlivnit už v dětství, jak tomu přistoupit?“

Šárka Miková: „Dobrý den, jsou na to různé názory, ale já to považuji za vrozenou záležitost, kterou nemá cenu nějak ovlivňovat, ale smířit se s tím, že to tak je. Zároveň třeba to, že malí kluci si oblíkají šatičky a tancují s holčičkami ještě neznamená, že budou "na kluky". Ani to, že je dívka jakoty "tvrdá" a kamarádí se víc s kluky neznamená, že bude na holky.. to souvisí s typem osobnosti, nikoliv se sexuální orientací. Šárka“

Petra: „Dobrý den,mohla bych se prosím zeptat,jak správně reagovat na batolecí vzdor. Mám 2 letou holčičku, která se často zasekne a nechce vůbec spolupracovat...např.odmítá sednout do autosedačky a nejde s ní po dobrém vůbec hnout, takže to bohužel často musí jít po zlém. A takových situací je samozřejmě spousta, což mě velmi vyčerpává. Stále pátrám po nějaké radě, jak ji zvládnout po dobrém, domluvit se. Ve vzteku je také často agresivní a chce mě bít a mnohdy se jí to daří, když ji např. nesu do schodů k bytu a ona se vzteká, protože nechtěla jít sama ani po dlouhém přemlouvání...Nechci narušit její sebehodnotu, proto žádám o radu, jak s takovým chováním správně naložit. Je ještě malá na to,abych určila s jistotou její typ, ale řekla bych, že nejvíce na ni sedí akční typ. Děkuji q přeji hezký den.“

Šárka Miková: „Dobrý den, u těchto dětí je potřeba hlavně důsledně nastavovat hranice - dávat jasně najevo, že například bouchnout druhého není v pořádku. Ale zároveň to vnímat s pochopením pro to, že to dítě potřebuje udělat - protože je v emocích a neumí je ještě ovládat, to se naučí až mnohem později. Více v článcích na webu www.teorietypu.cz - článek "Období vzdoru" a "Různé typy - různá období vzdoru". Taky tady v sama doma jsme o sebehodnotě u batolat mluvili - je tak měsíc a půl zpátky, tak se když tak koukněte. Šárka“

Kateřina: „Dobrý den, mám 6,5 letého syna, který je velmi aktivní, celý den povídá, že ho někdy nedokážeme ani zastavit. Nedokáže počkat až na něj přijde řada, špatně se soustředí, neudrží myšlenku. Když něco dělá a začne u toho mluvit nebo myslet na něco jiného, tak už zapomene, že to měl udělat. Nicméně je velmi šikovný, jeho vědomosti odpovídají předškolákovi. Jen grafomotoricky je pozadu, protože ho malování, psaní a vůbec grafický projev nebaví. Jak takovou dětskou duši připravit do školy? Mám obavy, že bude při vyučování hodně vyrušovat a ze školy bude nešťastný. Děkuji za odpověď.“

Šárka Miková: „Dobrý den, jestli to dobře chápu, tak půjde do školy letos v září. Do té doby ještě trochu dozraje, ale pravděpodobně je to spíš záležitost typu osobnosti (pokud tedy nemá diagnózu ADHD), ale nemusí mít - koukněte na www.teorietypu.cz na články "5 rad pro výchovu SP dětí" a "Vypadá jako ADHD, ale není". Co se týká přípravy na školu, můžete s ním dělat úkoly, které vyžadují samostatnou práci, ale nečekejte, že se v tom bude rychle zlepšovat... spíš zvažujte, do jaké školy půjde a jaká učitelka ho bude učit. Takových dětí bude mít ve třídě víc, není to zas tak výjimečné, a záleží na tom, jestli dokáže dělat výuku dostatečně pestrou, aby dítě mohlo být co nejvíc aktivní skrze svoje smysly a často se pohybovat. Šárka“

Karolína: „Dobrý den, S teorii typu jsem se dozvěděla teprve nedávno. Z vašeho popisu v rozhovoru mi přijde, že jsem od všeho něco. Každopádně bych se o tomto tématu dozvěděla více. Mohla byste mi, prosím, doporučit nějakou literaturu pro začátečníky rodiče a také tu, jak rozpoznat u dětí a podle toho reagovat? Moc děkuji a přeji hezký den.“

Šárka Miková: „Dobrý den, v osmi minutách toho moc říct nestihnete, dostat se do základů Teorie typů je nejlepší skrze dvoudenní seminář - Teorie typů pro každého - najdete na www.teorietypu.cz. Taky tady najdete mnoho článků na blogu - přečtěte si ty, které se jmenují "5 rad pro výchovu.... NT, SJ, SP a NF dětí". Najdete tam taky moje knihy - doporučuju nejdřív číst knihu Ani mámy nejsou stejné - lépe pochopíte "teorii" a snadněji se pak zaměříte na osobnosti svých dětí. A na podzim vyjde moje nová kniha o typech a sebehodnotě. Šárka“

babička :): „Dobrý den,8-letý chlapec, velmi inteligentní,ve škole velmi úspěšný,má kamarády,žije s matkou a sestrou předškolačkou v láskyplném prostředí. Otec žije v cizině,má zájem,děti miluje a matkou je podporován.Problém:chlapec i několikrát denně pláče kvůli každé maličkosti (např. i u pohádky), je bojácný a má strach i o všechny své blízké, také se velice podceňuje.Poradíte, prosím? Děkuji Pavla“

Šárka Miková: „Dobrý den, tohle může být přirozený projev typu osobnosti, akorát u kluka nás to překvapuje. Určitě mu potvrzujte, že je to úplně v pořádku, že je takový citlivý, že to není nic divného. A doporučuji zkusit se zabývat typy osobnosti - koukněte na www.teorietypu.cz - začněte článkem "5 rad pro výchovu NF dětí." - možná ho tam najdete. Potom moje knihy a kurzy, ale vše najdete na tom webu :-) Šárka“

Janca: „Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně mého syna( 21 m). Uz od jeho 1 roku bojujeme s jeho chovanim k jinym detem. Syn je raubir, nema problem s cizimi lidmi, ale problem jsou ostatni deti. Napr na hristi se z niceho nic rozebehne a kousne dite, ktere si ho vubec nevsimalo a nic mu nedelalo. V obchode s botama zkousime boty, vse bez problemu, ja se otocim a syn lezi na kolemjdouci holcice. Takove situace zazivame denne. Bojim se uz s nim jit kamkoliv, kde jsou deti. Vzdy krici "moja" chce deti objimat, pusinkovat.... tem se to samozrejme nelibi. V momentu konfliktu zacne brecet, kricet a vztekat. Vubec nevime co ho k tomu vede a jak k nemu pristupovat. Dekuji za kazdou radu“

Šárka Miková: „Dobrý den, některé děti jsou takto "impulsivní" a postupně se to zmírní. Koukněte na článek na www.teorietypu.cz na článek "5 rad pro výchovu SP dětí". Hlavně si nepředstavujte, že z něj vyroste agresivní člověk, který obtěžuje své okolí. Je ve věku, kdy se silně projevuje jeho osobnost, sám se s tím učí žít, postupně se naučí trochu více ovládat.. ale bude to v řádku let. Nevylučuji, že by mohl mít nějakou "diagnózu", ale na to je ještě velmi brzy a zatím se tím netrapte, je dost možné, že je to skutečně jenom typem osobnosti. A asi vás nepotěším - nevystavujte ho zatím hrám s jinými dětmi nebo buďte stále ve střehu, abyste jeho chování zabránili, nastavili mu hranici. Ať už ho zarazíte nebo jej pak chytíte, když ublížil, a jasně mu řeknete NE, tak se bude vztekat.. s tím počítejte! Berte to tak, že zažívá frustraci z nastavené hranice a je to normální. Ale pak už se na něj nezlobte.. mluvili jsme tady o tom v Sama doma cca před měsícem a půl. Tak koukněte Šárka“

Vendula: „Dobrý den, mám šestiletého chlapce, který je hodně vznětlivý a vzteká se. Hodně často to, že mu něco nejde, je doprovázeno vztekem a pláčem a svalováním viny na druhé. Prosím tedy o radu, jak k němu přistupovat, abychom těmto situacím mohli předcházet a nebo, jak z nich ven, abychom je ještě neprohlubovali. Děkuji“

Šárka Miková: „Dobrý den, to vám neporadím, záleží na typu osobnosti. Vznětlivost je u některých dětí přirozenější než u jiných, zároveň to ale často bývá reakce na to, že nechápeme dítě takové, jak je, jeho vrozené potřeby. Zkuste si přečíst články na webu www.teorietypu.cz - 5 rad pro výchovu.... SJ..SP...NT...NF dětí. Třeba ho tam najdete :-) Šárka“

Jana: „Dobrý den, máme synka 1,5 roku. Jak ho můžeme už nyní v tomto věku vést k tomu, aby byl odolný a měl pozitivní, ale reálné hodnocení sebe sama?? Jak to dělat správně? Myslím, že já i partner si z dětství odnášíme různé šrámy v tomto směru. Ačkoliv nás rodiče milovali, častokrát nám různým způsobem sebehodnocení ničili. Já cítila např. že mě v dětství a mládí úplně nerespektovali (až budeš dospělá, tak do toho mluv, teď šoupej nohama..) nebo zabíjeli moji kreativitu (když jsem tvořila a chtěla práci dokončit podle svých představ, řekli - prosimtě už to nech být, takhle je to dobrý!) apod. Partnerův otec zase velmi snižuje úspěchy všech svých (velmi úspěšných, vysokoškolsky vzdělaných a zručných) dětí a naopak oceňuje lidi cizí dle svých zvláštních kritérií, občas ve srandě řekne, že se mu děti nepovedly, což ale moc vtipné není a i nyní v dospělosti je to velmi mrzí. Tomu bychom se chtěli vyvarovat, ale zase nechci synovi přehnaně sebevědomí zvyšovat.. Máte nějaké konkrétní tipy?? Moc děkuji:)“

Šárka Miková: „Dobrýden, syn je ještě malý, tak máte dost času zabývat se hlavně sami sebou. Zkuste si určit typ osobnosti pomocí knihy Ani mámy nejsou stejné (může si tam typ určit i muž :-)) Nebo na semináři Teorie typu pro každého - najdete na www.teorietypu.cz. Pomůže vám to nejen pochopit sebe dnes, ale hlavně své dětství - to pomáhá ve zlepšení vlastní sebehodnoty. A co se týká "přehnaného zvyšování sebevědomí" - o to opravdu nejde.. sebehodnota je přijetí sebe sama s tím, že znám své silné i slabé stránky, ale vím, že sám sobě můžu důvěřovat zdravě. Takže přijímáním jeho v jeho typu osobnosti mu jenom pomůžete. Přehnané sebevědomí mají ti lidé, kteří mají narušenou sebehodnotu. Šárka“

Jana: „Dobrý den, syn (6let), má už asi půl roku období, kdy se neustále uráží, když mu něco zakážeme. Např. Teď si nedáš čokoládu, první si uklidit svoje věci.....jeho odpověď: tak já už nikdy nechci čokoládu. A odejde.Samozřejmě je za 5 minut zpět a věci si uklidí. Pokaždé bojujeme s tím, aby jsme mu hned nevyhubovali. Občas nám však prasknou nervy a pošleme ho se uklidnit do pokoje. Prosím, nemáte nějakou radu, jak tyto situace správně řešit a nekričet na sebe. Děkuji.“

Šárka Miková: „Pokud očekáváte, že dítě hned poslechne váš příkaz, tak žádnou radu nemám. Dítě musí mít ve výchově autonomii - možnost si říct, jestli své věci uklidí teď nebo až za chvíli, musí mít prostor pro to o sobě rozhodovat. Jinak se cítí nepochopené a nepřijaté a jde opozice a vzdoru nebo začne potlačovat svoje potřeby. Oboje je vzhledem k budoucnosti špatně. Šárka“

Martina: „Dobrý deň, prosím o radu, ako dosiahnuť lepšiu spoluprácu 4rocneho syna, ktorý si vždy urobí po svojom a ťažko rešpektuje naše usmernenia. Naposledy vstaval 3 dni skoro ráno, aby našiel ukryté sladkosti z veľkej noci, hoci vie, že raňajkovať to nesmie. Máme aj 2rocne dievčatko, ktorému často ubližuje. Ďakujem.“

Šárka Miková: „Dobrý den, některé děti jsou velmi "autonomní" už od mala a rodiče to velmi děsí, protože jsou jakoby bezohledné vůči druhým, nerespektují pravidla a jakoby se nedají nějak výchovně ovlivnit. Koukněte na www.teorietypu.cz na články "5 rad pro výchovu... SP nebo NT dětí". ale taky na článek o období vzdoru a "Různé typy - různá období vzdoru. Šárka“

Hana: „Je v pořádku chválit dítě a říkat mu, že je to šikulka??“

Šárka Miková: „Dobrý den, "šikulkování" vede k závislosti na vnějším hodnocení. To, co děti potřebují, je obracet jejich pozornost k tomu, co udělaly, aby si uvědomily, co nového se naučily, co se jim daří. Záleží ale hodně na typu osobnosti - některé děti potřebují hlavně sdílet radost, kterou prožívají.. jiné chtějí ocenit, jak geniálně to vymyslely a nechtějí být chváleny za "banality". Šárka“

Radka: „Dobrý den, paní Šárko, moc děkuji za toto téma. Mám pětiletého syna a vyrůstá jako milovaný "jedináček", je aktivní a má tendenci prosazovat svoje názory a nápady, k čemuž mu dáváme příležitost a prostor. Dětská fantazie je skvělá. Máme krásný vztah a rozumíme si. Můj preventivní dotaz je: čím bychom mohli nevědomky způsobit, že bude mít syn přehnané sebevědomí? Samozřejmě bych chtěla, aby měl zdravé sebevědomí a byl si vědom svojí hodnoty a nepodceňoval se. Předem velmi děkuji. R.“

Šárka Miková: „Dobrý den. Přehnané sebevědomí mají děti (lidé), kteří si potřebují "něco dokazovat" - to se stane v důsledku toho, že je podceňujeme, nenecháme jim zažít pocit kompetentnosti, radosti z výsledku, pořád vidíme prostor pro zlepšení, přehnaně upozorňujeme na chyby.. Ale také, když děti přehaně chválíme, pak mohou narazit na realitu, že zas tak skvělé nejsou (třeba v porovnání s vrstevníky nebo očekáváním třeba ve škole). Nejlepší je poznat typ osobnosti a vzhledem k tomu k synovi přistupovat. Univerzální rady totiž moc nefungují, když nevíme, koho vlastně vychováváme. Šárka“

Martina: „Dobry den, mám 8rocnu dcéru, ktorá mava záchvaty hnevu. Keď nie je po jej, veľmi sa nahnevá, kričí, je drzá a jej slovník zostane dosť expresívny. Trvá to už dlhšie, respektíve vždy bola taká prchkejsia, no mám dojem, že v poslednej dobe sa to zhoršuje. Už neviem, ako to s ňou riešiť. Ako s ňou komunikovať, keď ju chytí ten hnev. Ako jej pomôcť to prekonať alebo ako tomu úplne predchádzať. Pripadne, dalo by sa na vás obrátiť aj osobne a prebrať to viac? Ďakujem“

Šárka Miková: „Dobrý den, záchvaty hněvu v 8 letech už nejsou úplně obvyklé, děti v té době už většinou regulaci emocí zvládají, i když jsou samozřejmě rozdíly mezi různými typy. Takže se může jednat o jinou příčinu - může jít o něco ve škole, ale také to může být následek výchovy - dítě se může cítit málo pochopené a přijaté.. může to být jen rozdílem ve vašich osobnostech. Takže pochopení typů dospělých i dětí pomáhá. Už jsem tady opakovaně psala, že to lze skrze knihy nebo moje semináře. Je možná i individuální konzultace, ale ne v současné době - dopisuji novou knihu a věnuji tomu veškerý čas. Ozvěte se případně po prázninách. Šárka“

Jarka: „Prosím o radu - jak pomoci dvanáctileté vnučce, pro kterou jsme s manželem donedávna byli obrovskou psychickou pomocí proti rodičům, zejména proti matce, která je přesně ten typ "Protože jsem to řeikla!!!" Vnučka nás milovala, ale nikdy jsme jí proti rodičům nenaváděli. Naopak jsme se snažili jí vysvětlit, že to určitě rodiče mysláí dobře, když nutí do kytary, folklórního tance, baletu atd. a naopak jí nedopřejí její zájmy (výtvarka a koně). Najednou nastal den, kdy se vnučka zasekla a úplně otočila. Nic není pravda, my jsme jí prý proti rodičům naváděli, ona byla malá a nechápala to. A to co s námi zažila, co jsme pro ni hezkého dělali, si prý vůbec nepamatuje. Je nám jasné, že ji "změnila" autoritativní matka, která vnučce koupí, na co si ukáže a najednou už nic nemusí, a může dělat, co ji baví. Máme se snažit vnučce připomínat, jak tio bylo, nebo se na to tzv."vykašlat". Díky za iodpověď. 4“

Šárka Miková: „Dobrý den, s tím bohužel nemůžete udělat mnoho. Můžete vytvářet hezké společné zážitky, nic jí nevyčítat a doufat, že časem pochopí sama. Šárka“