Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 17. března 2022

Adéla: „Dobrý den. Jakým způsobem podpořit dítě, aby bylo průbojnější, získalo, co chce nebo se dokázalo se bránit? Malý je velice ohleduplný, všem rád půjčí hračky, počká, až na něj zbude řada, je velice citlivý, nerozumí tomu, že na něj někdo může být zlý.... Já si nevím rady v situaci, kdy jiné dítě bere hračku, s kterou si malý hraje nebo ho dokonce bouchne a je agresivní. Dělám dobře, když nejdřív konflikty nechávám na dětech a reaguji až při přetahování o hračky nebo když začne pláč? Když cizí bere naši hračku, vysvětluji, že ji malý nechce půjčit a zkoušíme vymyslet, jestli půjčíme jinou nebo žádnou, a naopak. Když jsme na návštěvě a dítě nechce nic půjčit, tak vysvětluji, že je to jeho a nechce.... máme u sebe svou. Jak reagovat, když dítě kousne/ bouchne bezdůvodně naše, jeho máma ví, že je takto agresivní a neřekne mu nic, nezasáhne... Chci malého naučit se bránit. Je vhodné v tomto případě chytit ručičku agresivního dítěte a říct mu důrazně ne? Děkuji Vám“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, děláte to dobře :-) Dítě se musí věci nejdřív naučit vlastnit, aby je mohlo půjčovat. A malé dítě má své Já se svými hračkami přímo spojené. Tedy chraňte svoje dítě, odveďte ho třeba stranou.. pokud není maminka nablízku, zabránila bych druhému dítěti, aby tomu vašemu ublížilo, ale pak bych šla pryč, když maminka není ochotná zasáhnout. Některé děti jsou více citlivé než jiné a odolnost a průbojnost se budou učit později, nespěchejte na něj.“

Věra: „Je pravda ze dite si vezme do zivota predevsim to co vidi u svych rodicu? takze pokud vychovavat tak mame byt sami prikladem?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, určitě jsme pro děti modelem a neměli bychom po nich chtít něco, co sami neděláme. Ale zároveň jsou děti často jiné typy osobnosti než my rodiče a měli bychom jim dávat najevo, že je to v pořádku. Více na www.teorietypu.cz“

Bára: „Dobrý den, jakou roli hraje pocit viny u matky v rámci výchovy? (matka ISFJ s nízkou sebehodnotou k tomu vyvolávaný porod, syn 3 roky asi ESFP) Jak na sebe nebrat každou nesnáz od dítete?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, ISFJ typy k tomu, co píšete, rozhodně tíhnou - to jen abyste věděla, že nejste "divná" :-) Je důležité se vrátit zpátky do svého dětství, oživit si zkušenosti a vyhodnotit, co vaši sebehodnotu narušovalo a na jste v důsledku toho taky citlivá u svého dítěte.. Možná ho až příliš ochraňujete a ESFP dítě by potřebovala víc si věci samo zkoušet na vlastní kůži, nechávat ho spadnou, pořezat se ostrým nožem :-) tyhle děti se učí nejlépe přímou zkušeností a pro vás určitě není lehké si nepředstavovat, co špatného se může stát :-)“

Eva K.: „Mám v 6. třídě chlapce s fyzickým postižením, ostatní děti se k němu často chovají nevhodně. (Pracujeme na tom.)Ale on často slovní i fyzické útoky obhajuje. Nevadí mu, je rád, že je zapojený. Jak pracovat s jeho sebehodnotou?“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, určitě mu vysvětlujte, že ubližování není v pořádku. Ale hlavně je třeba to řešit s učitelkou a asistentkou, aby tohle netolerovaly a pracovaly se třídou tak, aby byl syn přijímaný a ne terčem útoků. Držím palce, Šárka Miková“

Eliska: „Jak nejlépe reagovat na velmi akční díte (opak mě), které je tady a ted a chce permananetni pozornost? Jak si urcit hranice a zjistit, kdy nastane ten cas, kdy bouchnu?“

Mgr. Šárka Miková: „Zdravím, Eliško, to pro vás musí být náročné.. asi neřeknu nic nového než že je třeba být s ním co nejvíce venku, aby měl svobodu a mohl si akci naplno užívat bez omezování, které pak v takovém dítěti kumuluje opozici projevující se ještě větší hyperaktivitou. A vy byste měla mít čas pro sebe - během dne, nějaký den v týdnu.. vím, že je to těžké zařizovat, ale bez toho budete trvale v napětí a k výbuchům budete náchylnější. Držím palce, ať to zvládáte a máte prostor kromě synových potřeb naplňovat také ty své :-) Šárka Miková“

Eva: „Dobrý den, syn 9 let, je na sebe velmi přísný, rozpláče ho když mu něco nejde napoprvé, je soutěživý, chtěl by být ve všem nejlepší, často o sobě říká, že je hloupý. Doma netlačíme na výkon, je to spíše jeho vnitřní nastavení. Jak se s tím dá pracovat? Děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, některé typy dětí k tomu tíhnou. A i když si my rodiče myslíme, že na výkon netlačíme, dítě se může snažit naplňovat naše očekávání. V situaci, kdy je v emocích, tak bych jenom ty emoce potvrzovala - vidím, jak tě to mrzí, že ti to nejde... ale celkově by vám pomohlo, kdybyste znala typ jeho osobnosti, protože tyhle projevy mohou mít různé typy dětí a na každé je potřeba reagovat a jejich sebehodnotu podporovat trochu jinak. Koukněte na www.teorietypu.cz na 4 články, ve kterých je v nadpisu - 5 rad pro výchovu a čtyři typy NT, NF, SJ a SP. Třeba v nich své dítě najdete :-)“

ANTI: „Proč řešit téma odolné děti a sebehodnocení?“

Mgr. Šárka Miková: „Protože dítě nemůže být psychicky odolné, pokud samo sebe hodnotí negativně, nemá se rádo, nevěří svým silným stránkám. Potom se při každém neúspěchu hroutí a nedokáže zpracovávat své emoce tak, aby mu vyvíjel další úsilí a s neúspěchem se vyrovnal, překážky překonal.“

Lenka P.: „Dobrý den, můj syn předškolák se neustále bojí učit nové věci. Pokud se mu například nepovede správně zavázat tkanička, začne plakat, odmítá zkoušet dál a nemá žádnou motivaci. Byť se snažíme ho neustále motivovat a chválit, bohužel se nám nedaří. Je i dost citlivý a stydlivý a už nevím, jak mu jeho sebevědomí zvednout. Děkuji za odpověď“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, některé typy dětí to tak mají. Rychle se zhroutí a říkají, že už se to nikdy nenaučí.. v tu chvíli jsou v silných emocích a nemá cenu je přesvědčovat a tlačit.. zkrátka nechat ty emoce proběhnout, hlavně v tu chvíli "neřešit problém".. protože dítě není schopno své emoce rychle vypnout. Zároveň bychom tu citlivost a stydlivost, o které píšete, měli brát jako přirozenost dítěte. V předškolním věku to není nic divného a u některých typů dětí to může přetrvávat až třeba do 10 - 12 let... říkejte mu, že je to v pořádku, že se stydí, že to tak někteří lidé mají a on se to prostě naučí později. Moje dcera se ještě ve 12 letech bála říct číšníkovi, co chce k pití.. a v 16 letech už recitovala před publikem své básně... :-)stejně tak s tou citlivostí - to je přednost pro život umožňující empatii, kterou jednou vyžije v roli táty nebo třeba i v profesi... prostě mu dávejte najevo, že takový, jaký je, je v pořádku, i když jiné děti třeba už některé věci zvládají a on ještě ne. Doporučuji se podívat na www.teorietypu.cz a přečíst si články o různých typech dětí - např. 5 rad pro výchovu SJ dětí... nebo NF dětí atd. Šárka Miková“

Barbora: „Dobrý den, můžete doporučit nějakou literaturu, se kterou se mohu vzdělat o výchově malých dětí. Děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, doporučuji knihu Alfie Khona Bezpodmínečné rodičovství. A potom moje knihy o typech osobnosti u dětí - Nejsou stejné - a u dospělých, protože náš typ osobnosti se do výchovy hodně promítá - Ani mámy nejsou stejné. Vše najdete na webu www.teorietypu.cz“

Jarka: „Dobrý den, Mikova, Mám syna 10 let a cca od 4 let se u něho projevuje dost silná agresivita vůči mě, kteráse stále stupňuje. Je nějaká možnost pomoci? Nějakého mentora, který by nám v tomto pomohl? Velice děkuji za odpověď. Jarka“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, je dost možné, že je agresivní proto, že jste jiné typy osobnosti a vy od něj očekáváte něco, čeho on není svým přístupem schopen, zažívá od mala časté pocity hanby, které transformuje do vzteku a agrese. Doporučuji zabývat se rozdíly ve vašich typech - na webu www.teorietypu.cz, kde jsou články, moje knihy i možnost účastnit se semináře. Šárka Miková“

Šárka: „Vážená paní magistro, mám čtyřletou dceru, která se často vzteká, křičí, pláče, jde do agrese (zatíná pěsti, rudne a křičí), reaguje tak na zákaz. Stále stejné scény se opakují téměř denně. S manželem jsme zoufalí, protože se snažíme dlouho vydržet v klidu a vysvětlovat, vysvětlovat... Bohužel většinou emoce neukočírujeme, začneme křičet i my. Co dělat? Děkuji za odpověď.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, budu se tady ve svých odpovědích hodně opakovat - nedávám moc univerzálních rad, protože záleží na typu osobnosti dítěte. Takže doporučuji se zabývat tím, jaké dítě doma máte - začněte možná články na webu www.teorietypu.cz - 5 rad pro výchovu... NT, SP, SJ a NF dětí. Možná vás to trochu navede a můžete pokračovat v mé knize Nejsou stejné. Ještě mě napadá, že ve středu budu dělat webinář zdarma na tohle téma - tak se můžete registrovat - skrze událost na FB Teorie typů. Šárka Miková“

Lenka R.: „Dobrý den paní magistro, mám dcery-dvojčata 9let. Jsou velmi citlivé. Mají problém přenést se přes neúspěch. Hlavně jedna z nich (dvojče B), když udělá chybu hned začne plakat. Přitom chodí do Montessori školy, kde by měli s chybou pracovat jako s poučením, ne jako něco, co snižuje známku. Hodnocení mají slovní. Jak ji mohu podpořit? S pozdravem Lenka R.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, některé děti to tak prostě mají, berte to jako fakt, ne vždy je taková "citlivost" důsledkem narušené sebehodnoty, někdy je to prostě osobnostní rys, se kterým se naučí pracovat, až bude starší. Když se rozpláče, tak jen přijímejte její emoce, že vidíte, že ji to mrzí, nechte ji vyplakat a teprve potom, až se uklidní, tak se vraťte k tomu, jak chybu opravit. Předpokládám, že vy se na ni za chyby nezlobíte a zdůrazňujete, že chyba je v pořádku. Můžete taky svým příkladem ukazovat, že uděláte chybu, mrzí vás to, ale nic hrozného se nestalo a zkusíte to napravit. Šárka Miková“

Linda: „Dobrý den, dcera byla velmi vnímavá od 7měsíce mluvila, na 10 měsících se na ní chodili koukat v nemocnici ze všech oddělení jak povídá.....kolem roku, když dělala něco- s nadsázkou jsem říkala "roztrhnu tě jako hada! nebo "hada, hada"...a ona když něco vyvedla např. otevřela skříňku a vypadly punčocháče přišla mi s úsměvem říct "HAĎA, HAĎA" - přišla se přiznat, že něco provedla :-) Moc rád na to vzpomínám. Dnes jí je 19, občas pohrozím prstem Haďa, haďa a obě se tomu smějeme. :-) Krásný den.“

Mgr. Šárka Miková: „Díky za vaši zkušenost. Evidentně se vám narodilo dítě, které bylo radost vychovávat :-) Mějte se hezky, Šárka“

Veronika: „Dobrý den, vždy mi vrtá hlavou, jak je to s pláčem v kočárku před usnutím. Syn má 6,5m a pokud ho něco nebolí, tak opravdu prakticky nebrečí. Před usnutím v kočárku občas trochu pláče, z čehož mám špatný pocit. Bere se to, jako že je v tu chvíli sám a nechám ho brečet? Děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, když chviličku zapláče a pak usne, tak bych to neřešila a neměla z toho špatný pocit. Pokud by to přešlo ve větší pláč, šla bych za ním, pohladila ho, aby cítil, že není sám. Některé děti v tomhle věku ještě samy být před spaním nezvládají. Šárka Miková“

Monika: „Dobrý den. Když už 10ti letý syn říká že je k ničemu, když se mu nedaří, dá se ještě chyba rodiče napravit? Jak? Děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Určitě dá - doporučuji se nejdřív zabývat sebou - jaký jsem typ osobnosti a co od dítěte v důsledku toho očekávám (např. v mé knize Ani mámy nejsou stejné nebo na semináři. Taky tím, co si nesu do výchovy jako vzorce ze své vlastní výchovy. A co z toho může být pro syna nejvíc problematické. Pak má smysl se zabývat samotným dítětem - jaké je a jaký přístup potřebuje. Více na www.teorietypu.cz Šárka Miková“

Kateřina: „Dobrý den,je možné,aby můj 5 letý syn měl ješte období vzdoru? Neustále se vzteká, když se mu něco nelíbí nebo třeba kvůli oblečení,vztek projevuje nejen řevem,ale i fyzicky vůči sobě, bouchá do věcí. A hlavně,takhle se projevuje jen doma, u babiček ve školce,venku je naprosto v pohodě. Nedovedu to pochopit,myslím si,že péči má adekvátní, ba i nadstandartní,nestrádá,je milovaný. Moc děkuji za odpověď.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, není to už batolecí období vzdoru, ale jeho reakce na to, že vy ho sice milujete a nestrádá, ale potřebuje jiný přístup kvůli svému typu osobnosti. Některé typy dětí se v tomhle věku vztekají, protože chtějí být kompetentní - koukněte na článek 5 rad pro výchovu NT dětí na www.teorietypu.cz - některé se vztekají, protože mají málo akce a svobody - to v článku 5 rad pro výchovu SP dětí... ale může to být i jiný důvod. To, že se takhle projevuje jen doma, je přirozené - doma si dítě nejvíc dovolí "být samo sebou", nejméně se kontroluje a nejvíc vypouští emoce, které se v něm nakumulovaly mimo domov, kde se je snažil ovládat. Šárka Miková“

Jana: „Dobrý den, mám holčičku 14 měsíců a teď i novorozence 5 týdnů. Chci se zeptat na toto téma i na téma separacni úzkost. Od doby , kdy jsme přinesli miminko domů. Je holčička víc závislá na mě. Vyžaduje více nošení na rukou. Spí s semnou v posteli ( v postýlce už nechce spát ). V noci se probouzí s pláčem. Normálně je to vesela holčička. Teď ale častěji pláče. Raději se s miminkem( chkapečkem) moc nemazlím, aby to nějak neublizovalo malé . Můžete mi prosím poradit, jak se chovat.. bojím se aby to nemělo nějaké psychické následky.. Děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, to je úplně přirozená reakce. 14-ti měsíční dítě se ještě samo neseparovalo od své mámy, má pocit, že ono a máma jsou jedno.. a najednou je tam ještě někdo jiný... takže její reakci nemůžete předejít a musíte jí dávat co nejvíc ze sebe.. spát s ní v posteli je naprosto v pořádku, co nejvíc se s ní mazlit, co nejvíc si s ní hrát.. a reagovat na ni citlivě. Šárka Miková“

Katka: „Dobrý den, Jak reagovat když dcera 6 let, rozčilením, nějakým zákazem, reaguje zlostí a říká že jsem zlá? Děkuji za odpověď“

Mgr. Šárka Miková: „Hlavně si to neberte osobně. Šestileté dítě má nárok na to reagovat zlostí a v emocích může říkat i věci, které jsou pro vás nepříjemné. Řekněte, že vidíte, jak je rozčilená, že chápete, jak ji to naštvalo, že jste jí to zakázala.. nezlobte se na nic za to, že reaguje zlostí. Zároveň zvažte, jestli zákazů není zbytečně moc, jestli nejsou oblasti, kde byste mohla povolit a dát jí víc autonomie a svobody. Šárka Miková“

Simona Navrátilová: „Dobrý den, mám 4letého syna, narozen ve 35.týdnu. Má problémy s chováním v MŠ, vzteká se, vynucuje si, občas útočí na děti. Někdy se takto chová i doma. Nevím, co s ním, už jsme byli u psycholožky, zpráva z vyšetření teprve přijde. Má mantinely, neustupuje se mu, rady psycholožky dodržujeme. Je bystrý, ale v některých oblastech má mozek ještě nezralý. V MŠ ve skupině nejstarší, s malými dětmi vím, že si neumí poradit. Nemá stejné zájmy, nechápou se vzájemně atd. Prosím o radu, jak toto ukočírovat i v MŠ. Nechat ho doma podle mě není řešení. Musí si zvyknout na kolektiv. Do MŠ chodí moc rád a bez problémů. Děkuji.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, ve školce si s tím musí poradit učitelky, to není vaše starost - pokud ho tedy nemůžete nechat ještě chvíli doma, než trochu dozraje. Bohužel pokud bude často konfrontován s tím, že zlobí, bude se tan stav ještě zhoršovat. Šárka Miková“

Kateřina: „Dobré odpoledne paní magistro, zajímalo by mně jak pracovat s reakcí téměř 9-ti letého syna, který skoro každý svůj nezdar hodnotí větou: "Jsem k ničemu, já bych se zabil, zfackoval..." Od malička ho podporujeme ve všem a vysvětlujeme, že nezdar je jen znamení, že můžeme i společně na sobě zapracovat, ... docela mně jeho reakce bolí. Neumíme mu vysvětlit, že "útěk" neřeší problém. Syn je velmi šikovný, ale sám na sebe moc přísný. Jak mu můžeme jako rodiče pomoci od vzteku a této reakce? Děkuji za radu.“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, těžko se mi radí takto "naslepo". Může být typ osobnosti, který si bere všechno osobně z podstaty toho, jaký přirozeně je.. může zároveň ale cítit, že nepřijímáte úplně takového, jaký e - i když ho milujete a ve všem podporujete. Milovat dítě nestačí - pokud je jiný typ osobnosti než vy, může si připadat divné, protože cítí, že nenaplňuje vaše očekávání- i když si myslíte, že je přímo nevyjadřujete. Doporučuji se zabývat rozdíly v typech vašich osobností - více na www.teorietypu.cz Šárka Miková“

Jana: „Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na téma separacni úzkost. Holčička je ve věku 14 měsíců a chlapeček novorozeně 5 týdnů. Holčička je normálně veselá samostatná. Od doby, kdy jsme přinesli miminko je vic plačící a vyžaduje mojí pozornost.. chce nosit na rukou.. v noci se budi s pláčem.. cítím, že ji miminko dává pocit nejistoty.. Můžete poradit jak se chovat, jestli si můžu hrát i s miminkem a mazlit ho nebo raději zatím ne dokud holčička nebude sama v pohodě a zvykla na miminko..“

Mgr. Šárka Miková: „Už jsem tady na podobnou otázku odpovídala, takže se koukněte - ona reaguje naprosto přirozeně, její proces separace ještě přirozeně nezačal (začíná až kolem 18-ti měsíců), takže tím hodně trpí. Musí být zmatená, protože v její společné bublině s maminkou je nějaký vetřelec. S miminkem si hrát můžete, neměla byste zase zanedbávat jeho, i ono potřebuje vaši pozornost kvůli vytváření citového pouta. Tak přeji hodně sil, máte to náročné. Šárka Miková“

marie: „chtěla jsem se zeptat co s tím , jak jí pomoci, aby měla více pozitiva než negativa, jájsem jenom babička a nežiji s nimi, vídáme se jenom třeba dvaktát do měsíce, děkuji za odpověď Marie“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, vy jako babička máte malou možnost to ovlivnit - snad jen, že s vnučkou budete dělat to, co ji baví, budete s ní sdílet její radosti, upozorňovat na to, když se jí něco podaří, vyzdvihnete to. Držím palce, Šárka Miková“

Alena: „Dobrý den, 11ti letá vnučka používá - fotr - jiné oslovení pro tátu nemá, /pravda používá ho i její matka i jiná vulgární slova/ dá se s tím něco dělat a jak se dá zakročit proti vulgární matce, aby nestresovala děti vnuk 6 let, manžel doma dělá vše, matka chce být stále jen středem pozornosti a věnuje se mobilu děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, chápu, že je těžké tomu přihlížet, ale to není něco, co můžete řešit vy, to si musí váš (předpokládám syn) řešit ve svém vztahu sám. Můžete ho podpořit svým pochopením, ale něco s tím udělat musí on sám. Šárka Miková“

Andrea: „Dobrý den, mám problém s 3 letým synem…Neustále (každý den několikrát) chytá mladšímu synovi hrubě na hlavičku (1rok)…neustále na něj křičím, ať to nedělá…Nevím už jak mu to vysvětlit, navíc když je hrubý a nadám mu, začne se vztekat, bít sám sebe do hlavy a podobně..nebo se sám kouše do ruky, aby se přinutil víc brečet..Jak tuto situaci řešit? Děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Dobrý den, mít takhle malého brášku ve třech letech je náročné - říká si tím o vaši pozornost, lásku, péči. Potřebuje si s vámi víc užívat radost při hraní, dělání věcí společně. V ubližování bratrovi je třeba mu bránit, ale ne na něj křičet, to ničemu nepomůže, to koneckonců sama vidíte. Spíš k němu přijít chytit ho za ruku, dívat se mu do očí a říct důrazné NE - ale nečekat, že to přestane dělat. Pokud nebude mít víc vaší pozornosti a péče, bude to dělat dál. Šárka Miková“

Jarka: „Dobrý den, paní Miková, omlouvám se za špatné oslovení v předchozí zprávě. Velice děkuji za Vas názor. Na internetové stránky we podívám. Hezký den Jarka“

Mgr. Šárka Miková: „Rádo se stalo, když tak mi napište přes web. Šárka Miková“

Dáša: „Dobrý den, mám 2 živé vnučky 2 a 1/2 a 4 a 1/2 vůbec neposlouchají. Nechceme na ně křičet, nebo je trestat. Jak nejlépe postupovat? Děkuji“

Mgr. Šárka Miková: „Ideálně zařídit, aby měly co nejvíc prostoru pro akci venku, kde mohou dělat věci samy a po svém, užijí si "svobodu" a unaví se :-) Zároveň zkuste říkat víc "můžeš" místo "musíš"... a nečekejte, že budou hned na všechno reagovat, že hned "neposlechnou". Šárka Miková“