Sama doma

Záznam chatu z pondělí 21. února 2022

Tereza: „Dobrý den, dcera 11 let velmi často reaguje pláčem, musím použít asi výraz "hysterická" . Týká se většinou běžných záležitostí které s životem přicházejí (končí prázdniny, píšou písemku/kterou i umí, nejeli ve škole na výlet, něco se jí nepovedlo vyrobit, stýská se jí atd...) Odpovídá dost často, že neví proč brečí. Je více fixovaná poslední měsíce na mě jako na mámu, žádná změna se nestala doma ani ve škole, kde je spokojená. Jak reagovat? Utěšovat? Nechat? Vysvětlování, že běžný život takový je a musí se s tím smířit je někdy dost náročné... Zatím to probíhá tak, že jí utěším. Máme řešit návštěvou odborníka? Děkuji.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Asi souvisí s hormonálními změnami, takže se moc nezneklidňovat, nechat vyplakat, konejšit, říct, že jsem v jejím věku byla taky taková. Dbát na zdravou výživu, dostatek spánku, dostatek pobytu na čerstvém vzduchu, posilovat sportovní výkony, přidávat zodpovědnosti, ve kterých bude úspěšná, třeba krmění ptáčků, kreslení..., vaření, možná koupit psa, nepřetěžovat, nebýt moc ambiciozní na její školní výkony, hodně si s ní povídat, dělat si hezké chvilky jako žena s ženou - chodit společně na jogu, na oběd, na výlet.....“

Hanka: „nevím jak zvládnout dětské emoce, prosím Vás, mohla bych si o tom někde přečíst, Např. omylem zavadím a zbořím kostky na nerovném koberci, je zle, jde po mně a začne mě mlátit. Nebo to udělá bráška a je to to samé. A dále napodobuje toho mladšího, cucá kostky. Děkuji“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Maminku nesmí dítě mlátit nikdy, to se hned ohradit, jinak se omluvit,když dítěti něco zničím, pomoci situaci napravit.Příliš prudké emoce souvisí s nedostatkem pohybu, pobytu na čerstvém vzduchu,souvisí i s nedostatkem kontaků s vrstevníky, kde si dítě mže své emoce odreagovat zcela autenticky a spontánně.“

Patricie: „Dobrý den, ráda bch se zeptala co poradit dceři, která má nejlepší kamarádku, která jí neskutečně využívá a teď to vyvrcholilo tak, že dcera měla oslavu dvacetin a kamarádka si ani neuděla čas přitom jsme pak zjistili, že byla doma, jak jí mohu nasměrovat a jak jí už otevřít oči, neustále jí omlouvá, vždy jí kamarádka něco nakuká. Jak jí mohu pomoct? Prosím o praktickou radu. Děkuji Patricie“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Myslím, že byste se tím neměla trápit, ale jen neutrálně a trvale upozorňovat a svůj názor zdůvodňovala. V určitém věku děti a především dospívající rady rodičů nechtějí přijímat, i když podprahově cítí, že rodiče mají pravdu. Čím víc tlačíte, tím víc ona bude kamarádku bránit. Možná ji nechte, ať se sama v určitých situacích o charakteeru kamarádky přesvědčí.“

Darina: „Dobrý den, karantény, covid, puberta... a mám pocit, že z mých synů se stala totálně vyhořelá a smutná stvoření, kterým se do ničeho nechce, zájmy které měly před tímto obdobím už jsou mimo, dostat je ven je hodně těžké. Jediné co je baví je sedět u počítače, ale aby s kamarády s kterými hrají on-line šli na procházku to je problém. Jsem z toho vyčerpaná a nevím jak je namotivovat...“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Bohužel, součanost nahrála už tak složité situaci, kdy vliv neživých médií vstoupil do života lidí a především dospívajících. Těm situace občas může i vyhovovat. Budeme o tom dnes krátce mluvit. Jediná rada je nevzdávat to a stále je lákat do reálného života. Nabízet jim aktivity, které se nedají odmínout. Třeba spaní pod širákem, možnost řídit auto, učit se školu smyku, noční přechod hor na lyžích. Zkrátka něco, co zaujme nejen je, ale především jejich on line kamarády. Také na ně však delegovat práci doma i mimo domov a také odpovědnosti, které je přivedou do jiných hodnot. Třeba nosit jídlo seniorovi v sousedství. Aby na pasivvitu nezbyla čas.“

Stanislava U.: „Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se zeptat na syna 11let, který poslední dobou je hodně plačtivý a precitlivelý. Např. jdeme obědvat a najednou se rozbreci, že je mu divně a nemůže jíst. Máme se něčeho obávat, nebo jde o součást počínající puberty? Předem děkuji za odpověď.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Jistě to souvisí s hormonálními změnami v dospívání, ale může také souviset s obecnou přestrašeností populace ve vztahu ke Covidu. Už tak citlivé období pro některé typy spíše introvertních osobností mohla současná doba skutečně negativně ovlivnit směrem k přecitlivělosti, ztrátě smysluplnosti života, ztrátě energie. Rada? - mluvit, povídat si, vyprávět příběhy, mluvit o budoucnosti a také společně vykonávat různé činnosti, umět naslouchat, vymýšlet pozitivně strávený společný čas třeba vařením, výrobou něčeho, děláním radosti jiným...“

Eva Zavadilová: „Dobrý den, už delší dobu řešíme propady holčičky nyní čerstvě 9 let. Dostává se do situací, kterých se asi bojí, má z nich jakékoli emoce a v ten moment startuje její obrana, která je velmi nepříjemná pro nás všechny...je na nás nepříjemná, hysterčí, ječí, že nic nezvládne, že situaci vyřešit neumí jinak než ji zrovna ona chce (někdy to její chtění není prostě reálné), začne se cyklit do emocí a nejde z toho ven...zkoušeli jsme přerušit činnost, vzít jí do jiné místnosti, nechat ji o samotě...ale nic nepomáhá...jinde než doma to zřejmě nedělá. Proč zrovna nám? jak ji pomoci se do takového stresu a úzkosti nedostat?? Je to až moc složitá situace na krátký dotaz :-)) ale přeci jen. Navštívili jsme i PPP poradnu, kde nám bylo řečeno, že je nadprůměrně inteligentní po všech stránkách, jen soustředění je průměrně místy lehce podprůměrné. (důvodem byl stav dcery, kdy se nechce učit nic, říká, že nic nedokáže a nic neumí) Myslím, že jsme komunikativní rodiče, chyba je pro nás informace...ale nevíme si rady. Děkuji moc za odpověď.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Je to dotaz spíše na delší zamyšlení, ale pokud alespoň krátce,radujte se, že máte nadprůměrnou dceru, ale to je často spojené s vysokými ambicemi, být stále a ve všem nejlepší. Najděte dceři nějaké protiváhy tomu, co aktuálně dělá - třeba jízdu na koni, kupte jí psa, ať chodí do přírody, v jednoduchém oblečení a bosa, učte ji vařit, zkrátka ať ji dostanete z toho maximalismu, či perfekcionimu. Také ať jr hodně času mezi vrstevníky, kteří tyhle její emocionálně vypjaté projevy rychle zkorigují. Proč se takhle projevuje jen s vámi , Protože vám nejvíce důvěřuje, jste pro ni jisté a bezpečné prostředí, takže se nebojí dát volný průchod svým citům a pocitům.“

Jana: „Dobrý den, mám vnučku 8 let. Je nevyrovnaná, každá maličkost ji rozhodí, když ji rodiče napomenout, hrozně se jí to dotkne a pláče až hystericky, že ji nemají rádi. Nebo když se jí něco nepovede tak také. Někdy se mi zdá, že ji napomínají zbytečně, za každou maličkost. Má malého brášku, je na něj někdy opravdu škaredá a ubližuje mu. Jak jí pomoci. Děkuji.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Buďte s ní často sama a jinde než doma s rodiči. Ukažte ji jiný způsob komunikace. Dejte jí víc volnosti a také na ni delegujte nějaké odpovědnosti. Učte ji hmatatelné činnosti - třeba vaření, ruční práce, malování podle obrazů v galerii, možná jí kupte psa. Berte ji mezi děti, ale někam, kde nejsou řízeny nějakou autoritou. Mluvte s ní,vysvětlujte jí vztah s bráškou, čtěte si spolu a pak si o tom povídejte. Najděte jí nějaké knížky, které jsu o dětech, které jsou k sobě hodné, třeba knížky Artura Ransona.“

Alena: „Dobrý den, prosím o radu, jak pomoci dospívající 14 leté dívce zvednout jí sebevědomí a donutit ji hledat si kamarády, když to ve škole ani na kroužcích nefunguje a zabránit její izolaci doma. Je dobré zamýšlet se i nad změnou školy, pokud dosavadní kolektiv nefunguje a dítě se v něm trápí? Moc děkuji“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Určitě zkusit změnit školu, ale také ji nasměrovat na nějaká pozitivní spoečenství, třeba na party dětí, které chodí jezdit na koních do přírody. Také ji zkusit brát s sebou na různé aktivity, které sama děláte. Pokud zvedáte její sebevědomí, tak ji brát třeba ke kadeřníkovi, nebo na společné sporty, dovolit ji, poznat vaše kamarády a zájmy.“

Eva Mašterová: „Dobrý den, mám neteř Aničku a Synovce Michálka, Anička někdy si nechává hračky u sebe a nechce půjčit svému bráškovi hračku.A když jí okřiknou její rodiče, tak se hned rozbrečí a jde do do svého pokoje.poradite mi prosím“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „To bych zatím zcela nechala volnému průběhu a nevměšovala se mezi sourozence. Zapojovala bych je do nějakých činností, kde musí spolupracovat a nebo i soutěžit, ale vyhrávat čestně a prohrávat také bez emocí. Třeba ať společně prostírají a chválit je nebo kárat vždy společně a nezjišťovat, kdo je viníkem.“

Helena Křížová: „Dobrý den, ráda bych se zeptala na naše 6ti letá dvojčata. Je podle Vás správný náš směr - udržet je co nejvíce pospolu nebo je vhodnější vědomě je oddělovat aby byla sama o sobě samostatná? Děkuji.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Dvojčata bych ponechávala pospolu a začala bych je oddělovat v aktivitách, až se sama budou chtít ubírat vlastní cestou. Většinou to nastane kolem puberty“

Věra babička vnučky Terezky: „Co dělat s dítětem, které má problém s návratem do školy. Chodí k psychologovi a psychiatrovi ale nedostavují se výsledky. Ztěžuje si na ranní nevolnosti a bolení břicha. Má patrně problém se socializací. Online výuka jí nedělala žádný problém, chodí do 7.třídy a do 6. třídy měla samé jedničky a byla bezproblémová. Už si nevíme rady. Prosím, poraďte nám, děkuji“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Nevolnosti a bolení břicha jsou formy obrany Ega, které nazýváme únikem do nemoci. Je to ale psychosomatický projev, neboli volání těla o pomoc. Vše nemusí souviset jen s Covidem,ale i s věkem. Nástup puberty u některých dětí vyvolává pocity nízkého sebevědomí,obávají se o to jak jsou vnímáni ostatními, Chtějí být v izolaci, v bezpečí domova. Pokud je v kontaktu s psychologem, tak snad najde pro ni vhodnou cestu. Já bych doporučila mimoškolní kontakt s vrstevníky, kteří nejsou agresivní. Třeba skauti, ekologičtí aktivisté, milovníci zvířat, dospívající, kteří jezdí na koních... , dostatek spánku, hodně pobytu venku, možná nějaký program, který ji zaujme, třeba péče o děti v dětském domově, nebo pomoc seniorům v blízkosti domova?“

Monika: „Dobrý den, paní doktorko, mohla bych Vám napsat e-mail, protože myslím, že se asi v jedné krátké zprávě nevyjádřím tak, jak bych chtěla. Vaše povídání mě zaujalo a potřebovala bych poradit s mou již 17-letou dcerou. Synovi je třináct, a na obou dětech se podepsala karanténní doba, ale na dceři víc - tak nějak skrytě...to není lehké krátce popsat. Mohla bych Vám napsat nebo zavolat soukromě? Dcera je navíc fyzicky postižená.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Mohla byste si otevřít moje webové stránky a prostřednictvím nich bych vás objednala v rámci své psychologické práce? Nebo mi napsat na FF UK na katedru psychologie, kde je na mě také kontakt.“

Ludmila: „Dobrý den, prosím radu. Co dělat, když se z učitelky, která škatulkuje děti a na základě škatulkování je vyřazuje z kolektivu, stane výchovná poradkyně? Učitelka takto šikanovala moji dceru. Stěžovala jsem si kde jen jsem mohla a místo vyřešení situace se z ní stala výchovná poradkyně. Dozvěděla jsem se to od rodičů, kteří měli nebo mají stejnou zkušenost. Vedení školy, zřizovatel i krajský školský úřad problém bagatelizuje. Dceru jsem musela dát na jinou školu. Trauma si nese do dnes a psychologové mají u nás STOP stav už několik let, takže psychologickou pomoc jsme nenašly.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Bohužel, někdy se ani výchovný poradce na škole nepovede, nebo se mu nepovede ten jeden konkrétní vztah s dítětem. Dost často ale výchovné poradce školím a povětšinou mají o děti skutečný zájem a snaží se jim pomoci. Podle mě je to určitá výhoda, že na škole existuje někdo, kdo je připraven dětem poáhat i jinak, než jen znalostmi.“

REGINA: „Dobrý den, dceři bude 17 let a v důsledku uzávěrek kvůli epidemiologické situace propadá panice, že nemůže mezi vrstevníky a navazovat přátelství. Některé její kamarádky již mají vztahy a první sexuální zkušenosti a dcera by také ráda zažila první lásky a intimní zkušenosti. Jakým způsobem ji v tomto jako rodič pomoci? Bojím se, aby se pak při rozvolnění tzv. "neutrhla ze řetězu" nebo naopak netrpěla tím, že jí právě v této době "ujel vlak". Jak rozumně podpořit sociální kontakty a navazování vztahů? Děkuji za odpověď.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Snažte se jí vysvětlovat, že v ČR největší procento dívek zahajuje sexuální vztahy až kolem 18 roku, takže zatím nic nezmeškala. Taky jí vysvětlete, že nezáleží na tom kdy, ale jak. Asi bych doporučila svoji knížku Šulová, Fait, Weiss: Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví.nakladatelství Maxdorf. Tam je hodně témat, která ji uklidní“

Iva: „Dobrý den paní doktorko, máme dceru 17 let - 2 ročník střední školy; nedávno jsme dostali zprávu ze školy, že dcera dochází ke školnímu psychologovi - od něho jsme dostali info, že nás musí informovat o tom, že začíná mít dcera sebedestrukční chování... doma jsme o tom s dcerou mluvili, ale příliš na nás nereaguje... sice poslouchá, co říkáme, ale reaguje velmi sporně :( , je taková méně sdílnější již odmalička. Ani ne týden na toto jsem zcela náhodou přišla na to, že je dcera na zápěstí pořezaná :( . Sypu si "popel na hlavu", domlouváme, prosíme, ptáme se... prý je to v afektu, kdy se ji nahromadí "spousta" starostí... chci pomoc, ale fakt nevím jak... cítím se jako máma, která není dobrá máma. Je to již chvíle, prosím, kdy máme hledat odbornou pomoc pro dceru - nebo přímo pro rodinu, nebo postačí, když se budeme doma všichni snažit, aby byla pohoda? Velmi Vám děkuji za Vaše povídání, kdyby to šlo, chtěla bych jako máma "naprogramovat", abych byla 100%.“

prof. PhDr. Lenka Šulová: „Tohle je na delší řeč, nebo doporučuji svoji kolegyni, která se přímo této problematice věnuje doc. Jana Kocourková, nemocnice Motol“