Sama doma

Záznam chatu z pondělí 24. ledna 2022

DAYD: „Co vysvědčení u žáka/studenta, co je psychiatricky nemocný?“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, u psychiatricky nemocných žáků/studentů by měli vyučující zohledňovat obtíže vyplývající právě z dané diagnózy. Většinou jsou pedagogové instruováni odborníky, kteří s dítětem pracují a mohou dát nezbytná a efektivní doporučení. Zdravím a přeji pěkný den, Veronika Šporclová“

ANTIMONY: „Co si myslíte o tom, když je někdo obdarován za své vysvědčení?“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, ocenění by nemělo směřovat pouze k vysvědčení, ale za práci během celého pololetí. Jsem si jista, že i děti, které nemají vysvědčení se samými jedničkami, během pololetí prokázaly snahu a v něčem se nepochybně zlepšily. A toho bychom si jako rodiče i pedagogové měli všímat a to oceňovat. Samotnou odměnu za vysvědčení vnímám podobně jako odměnu, kterou dostávají dospělí ve svém zaměstnání. Jsem si jista, že i nás dospělé potěší, když někdo naši práci ocení. S pozdravem Veronika Šporclová“

ANTIMONY: „Jak nepodcenit vysvědčení?“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, vysvědčení samo o sobě by nemělo váhu větší než celkové zhodnocení práce dítěte za celé pololetí. Vysvědčení jako úřední dokument by neměl být přeceňován ani podceňován. Měli bychom si mnohem více všímat, jak se dítěti v daném období dařilo, můžeme sledovat jeho pokroky nebo třeba i poklesy. Pokud zaznamenáváme výraznější posun známek směrem dolů, měli bychom se zamýšlet nad důvody. Vysvědčení by pro nás mělo mít informativní charakter, ale nemělo by být výraznějším překvapením, protože pravděpodobně jsou rodiče i děti průběžně informováni o jejich školních výsledcích. S pozdravem Veronika Šporclová“

Petra: „Dobrý den když se bude můj syn bát ukázat mi vysvědčení jak se mám zachovat díky.“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Petro, upřímně mě při čtení dotazu napadala otázka, PROČ by se syn měl bát ukázat vám vysvědčení? Z čeho má strach, co by ho mohlo ohrozit? Některé děti mohou mít obavy z reakce (potrestání) rodičů, jiné se za svůj výsledek stydí, protože mohou vnímat, že nenaplňují očekávání rodičů.. Důvodů může být celá řada a doporučovala bych se se synem na toto téma bavit, naslouchat jeho pocitům. Nepochybně se z této odpovědi dozvíte o vašem synovi více než z vysvědčení. Přeji vám pěkný den Veronika Šporclová“

Jana: „Dcera je v prvním ročníku na vysoké pedagogické škole zatím neudělala jednu seminární zkoušku ze sociologie a propadá panice, chce skončit, jsem bezradná…“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, systém vzdělávání na střední a vysoké škole je odlišný a to může být pro některé studenty samo o sobě stresující. Když se k tomu přidá neúspěch ze seminární zkoušky, může to vést k tak nepříjemnému až ohrožujícímu stresu, kterému se chceme vyhnout. Vhodné je naslouchat vaší dceři, vnímat její pocity a dát jí najevo podporu a porozumění. Ukázat jí všechny situace, kdy se jí dařilo překonat podobně těžké situace, připomenout např. obavy z maturitní zkoušky, kterou také nepochybně zvládla (a zcela jistě byste nalezly i další situace, které byly těžké, ale vaše dcera je zvládla). Snažit se zmírnit její černobílé a katastrofizující myšlení, které jí říká, že jeden neúspěch = "Jsem nemožná, nezvládnu to, nemám na to"... Věřím, že první úspěch při studiu jí pomůže tyto nepříjemné myšlenky i pocity zmírnit a postupně si může začít věřit. Pokud by cítila, že jí její obavy z neúspěchu paralyzují a tím dosahuje horších výsledků, doporučovala bych jí vyhledat odbornou psychologickou konzultaci. Držím pěsti, ať se vaší dceři podaří růst a dosahovat úspěchů. Veronika Šporclová“

Dana Vesecká: „Proč jste se zděsila, když si vaše dcera zvolila učební obor? Vyslala jste vlastně signál, že děti, které se hlásí na učební obory jsou méně cenné. Nebylo to do televizního vysílání vůbec vhodné. Dehonestace učebních oborů je nešťastná. Myslím, že chápu ,co jste měla na mysli, ale ne všechny děti jsou studijní typy a být dobrým řemeslníkem je lepší, než být špatným lékařem nebo psychologem. Od odborníka bych toto nečekala.“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, paní Dano, děkuji za vaši připomínku a zpětnou vazbu. Ano, máte pravdu, že toto vyjádření mohlo působit jinak, než bylo myšleno. Mé zděšení nesměřovalo k učebnímu oboru jako takovému, ale k uvědomění, jak velký stres pro dítě mohou být přijímací zkoušky. Zjištění, že i navzdory jiné představě o budoucím povolání dítě zvolí zcela jinou cestu a jiný obor jen proto, že nemusí dělat přijímací zkoušky. Plně respektuji učební obory stejně jako jiné typy středních škol. Pro spoustu žáků, kteří jsou k učení (akademickému) méně motivovaní nebo nejsou v této oblasti tolik nadaní, jsou učební obory nejlepší cestou. A často žák/student může prokázat nadání v něčem, co ho baví, čemu se věnuje, co mu jde. Nebylo mým záměrem jakkoliv dehonestovat řemeslníky, resp. učební obory. Naopak si jich velmi vážím, proto vám děkuji za vaše upozornění a za možnost uvést některé věci na pravou míru alespoň touto cestou. Srdečně zdravím a přeji pěkný den, Veronika Šporclová“

Patricie: „Dobrý den, ráda bych se zeptala zda-li pracujete i s tenegerem, který potřebuje v sobě objevit nějaký talent či vůbec neví a hledá co by ho bavilo, zda-li se zabýváte i koučingem. Mnohokrát děkuji Patricie.“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Patricie. Děkuji za váš dotaz. Koučinku se nevěnuji, ale nepochybně byste našla odborníky, kteří se koučinku dětí věnují. V rámci své praxe se setkávám s dospívajícími, kteří nevědí, jakým směrem jít (vlastně se dá říci, že se ke mně dostávají převážně děti, které řeší tento problém). Je to zcela pochopitelné a snažíme se společně s dětmi bavit o tom, co je baví, reflektovat jejich dosavadní směr, to, čemu by se jednou alespoň trochu rády věnovaly. Existují různé metody, které pomáhájí při rozhovoru na toto téma, pomáhají dětem zamýšlet se nad jejich motivací... A také existují psychologické metody a testy, jejichž výsledky mohou dítěti pomoct lépe se v sobě zorientovat. Někdy stačí, když se doma rodiče s dítětem otevřeně o jeho směřování a zájmech, motivaci baví. Když společně navštíví některé školy, které by případně pro dítě připadaly v úvahu. Pokud to možné není, nebo dítě odmítá, pak doporučuji vyhledat odborné psychologické poradenství (např. i v pedagogicko-psychologické poradně). Srdečně zdravím, Veronika Šporclová“

Anita: „Dobrý den, syn samé jedničky, víceleté gymnázium...jak přistupovat k tomu, že má strach se selhání, že nebude nejlepší ze třídy, jak on sám říká...Vysvětlujeme, mluvíme o tom, dáváme příklady, nechceme, aby se trápil. Je studijní typ, umí se rychle naučit, hodně učiva pochytí ve škole při výuce. Děkuji za odpověď.“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Anito, rozumím vašim obavám. Strach ze selhání, neúspěchu, chyby mohou opravdu děti hodně limitovat a stresovat, zejména děti výkonově orientované a perfekcionističtější. Pokud se váš syn potýká s tímto stresem delší dobu, doporučovala bych psychologické poradenství - odborník by mohl vašemu synovi nastínit jiné možnosti, jak zvládat neúspěch, jak se z chyby poučit a ne tolik stresovat. Vy jako rodiče mu můžete být podporou, jít mu příkladem a všímat si situací, které se i vám nepodařily, ale omyl nebo chyba vás posunula dál. Držím pěsti a přeji málo obav. Veronika Šporclová“

Vojtěch: „Dobrý den. Mám dítěti sdělovat jako motivaci vlastní, ne vždy úplně dobré známky na vysvědčení z minulosti? Pokud měl třeba tatínek čtyřku, nemůže to dítě uklidnit? Ať vás provází síla!“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Vojtěchu. Děkuji za váš dotaz. Odpověď na vaši otázku by se odvíjela také od vaší motivace - proč by tato informace byla pro vašeho syna prospěšná, v čem by mu pomohla? U dětí, které se stresují z neúspěchu, chtějí být perfektní,... může pomoct, když jim rodiče přiznají svou životní cestu, třeba i neúspěchy, jak se s nimi vypořádali... Pokud tuto informaci sdělí rodiče dítěti, které je celkově méně motivované k učení, pak to může vést ke zbavování se zodpovědnosti ("Učit se nemusím, táta se taky neučil, dostával 4..."). Jsem příznivcem toho, aby rodiče byli ke svým dětem autentičtí a upřímní. Jen bych zvažovala, v čem bude tato informace pro dítě přínosná. Přeji vám pěkný den, Veronika Šporclová“

Michal Praha 10: „Vážená paní Veroniko, rád bych se Vás zeptal. Myslíte si jestli je možné, že distanční výuka může být pro určité procento dětí pozitivní přínos ve vzdělávání. Že to může být pro dané dítě, například lepší varianta než prezenční výuka. Děkuji s pozdravem Michal“

Mgr. Veronika Šporclová, PhD.: „Dobrý den, Michale, ano, u některých dětí se setkáváme s tím, že distanční výuka z domácího prostředí je pro ně příjemnější a dosahují lepších výsledků (i bez výrazné podpory rodiny). Je to většinou u dětí s poruchou pozornosti nebo s poruchou autistického spektra, které pobyt v kolektivu může být zatěžující. Problémem je také časté střídání online a prezenční formy výuky, což je pro některé děti stresující, nemohou upevnit své pracovní návyky, dodržovat pravidelný režim. S pozdravem Veronika Šporclová“